Překlad: ABBA – The Winner Takes It All (1980)
Doporučuji si ke čtení této povídky pustit tuhletu nádhernou písničku 🙂
Kdybyste nesehnali mp3 tak na www.youtube.com tam je aspon to videjko 🙂
Proč si stále dokola pokládat otázky, na které stejně není odpověď?
Proč se zatěžovat něčím, co nemá řešení?
Proč se snažit vymyslet způsob, kterým bych tohle všechno, co se děje, zničil?
.
.
.
Už mě to unavuje, pořád jen snít, pořád si jen představovat… pořád jen doufat.
Vždyť tohle není život, nemůžu neustále žít jenom svojí fantazií, už teď mi to
leze na mozek, bože můj jak dlouho? Jak dlouho už?
Nic mi nepomáhá, vůbec nic.
Jsem zamilovaný.
Na tom bych neviděl nic divného,kdyby ten dotyčný nebyl… ehm… asi je vám to jasný, kdo to je.
Ale co mám teď dělat se svým životem?Jak se tady dá vydržet?
Nikomu jsem se s tím nesvěřil a ani to nikdy neudělám, je to ve mně a ve mně to
zůstane.
Byl jsem odhodlaný to mít jenom v sobě, ale zjištuju, že mi docházejí síly, strašně moc
na sobě cítím tu únavu, ani na chvilku si moje mysl neodpočine, pořád jenom fantazie,
sny,…
Nikdy jsem nehledal pomoc, až teď mám pocit, že se někomu musím svěřit, s někým se
podělit, cítím to jako potřebu, už to dýl nemůžu snášet, je to až moc velká psychická
zátěž a já už prostě nemůžu.
Ovšem tedka si teda pokládám otázku…komu?…komu se svěřit s takovouhle delikátní
záležitostí?
Jo…. tak teď vám možná přijdu trochu naivní, když řeknu, že mě napadlo se s tím svěřit – jemu.
Bože, to by byl asi můj konec, ztratil bych všechno, ne ne, to prostě nejde, nemůžu se svěřit, nikdy!
Ach ne… zase slzy, to je k nevydržení, už to beru jako můj osud, jako něco, co se mi prostě mělo stát.
Nevím proč zrovna mně, nevím proč, čím jsem se tak provinil vůči životu, nevím proč platím takovouhle daň a asi to ani nikdy nezjistím.
Nechci mluvit o tom,
čím jsme prošli.
I když to stále bolí,
je to už minulost.
Vyložil jsem všechny karty
stejně jako Ty –
nic víc, co říct,
žádné eso ve hře.
stejně jako Ty –
nic víc, co říct,
žádné eso ve hře.
A co zamýšlím teď?
Něco na co jsem myslel už strašně dlouho, něco o čem si myslím že mě dokáže úplně vysvobodit,
něco co mě zbaví toho trápení, té bezmoci… a sebelítosti.
Utápím se v tolika pocitech, na nic jinýho ve mně není místo a už nikdy nebude. Nikdy!!
Vítěz bere všechno,
poražený stojí stranou
na dosah vítězství –
poražený stojí stranou
na dosah vítězství –
takový je osud.
Byl jsem v Tvé náruči
a myslel si, že tam patřím.
a myslel si, že tam patřím.
Představoval jsem si,
že to dává smysl,
stavěl jsem pevnou zeď
a za ní domov,
kde bych byl silný.
Byl jsem však jen blázen,
co hraje podle pravidel…
že to dává smysl,
stavěl jsem pevnou zeď
a za ní domov,
kde bych byl silný.
Byl jsem však jen blázen,
co hraje podle pravidel…
…a podle pravidel budu hrát i teď, ta nesmrtelná láska k mému vlastnímu bratrovi… k Tomovi, je nekonečná… asi jsem udělal hodně chyb, třeba jsem mu to měl říct, ale vlastně jsem tak slabý a strach z odmítnutí,
ne kdepak až moc silné pocity na to, abych se takhle otevřel, volím jinou cestu… je to už moc let a já už to prostě nezvládám…
Bohové možná jen házejí kostkou,
mysl chladnou jako led,
a někdo tady dole
ztrácí svého milého.
Vítěz bere všechno,
poražený musí padnout –
mysl chladnou jako led,
a někdo tady dole
ztrácí svého milého.
Vítěz bere všechno,
poražený musí padnout –
je to tak prosté,
tak proč bych si měl stěžovat?
tak proč bych si měl stěžovat?
Ale řekni mi – líbá Tě tak,
jak jsem to dělal já?
Je to stejný pocit,
když Ti řekne jménem?
jak jsem to dělal já?
Je to stejný pocit,
když Ti řekne jménem?
Někde v hloubi duše musíš tušit,
že mi chybíš.
Ale co můžu říct?
Pravidla se přece musí dodržovat…
že mi chybíš.
Ale co můžu říct?
Pravidla se přece musí dodržovat…
Asi mi nikdo neschválíte to, co chci udělat, myslíte si, že vy byste se v mé situaci zachovali jinak,
ale já vám říkám, že ne…
Je to už tak strašně dlouho…
Teďka už je všechno rozhodnuto a já se vzdávám, nevydržím pohled na něco, co je vedle mě a já to nikdy nemůžu mít, miluju ho a sebe nenávidím za to, že ho nedokážu nemilovat a tyhlety pocity trvající už nekonečně dlouho mě nutí udělat konečně zlom a skončit.
Říká se, že život je boj a sebevrah je ulejvák…ale já teďka sedím na skále a když se podívám dolů…
Přišel jsem sem za jediným cílem a teďka už i vy víte, co mám v úmyslu.
Cítím se jinak, zvláštně, jakoby ze mě všechno spadlo, láska mě zničila, ale teďka už to bude jiný.
……..Vítěz bere VŠE……..
Soudci rozhodnou
a lidé jako já se podvolí.
a lidé jako já se podvolí.
A diváci téhle show,
zůstanou chladní.
Zase hrajeme tu hru –
zůstanou chladní.
Zase hrajeme tu hru –
milenec nebo přítel,
velká nebo malá věc,
vítěz bere všechno.
velká nebo malá věc,
vítěz bere všechno.
———————————
,,Lásko, jdi prosím ke mně, za chvilku jsem u tebe, jenom se stavím za Billem,“ Tom jde plavným krokem k bratrovi do pokoje, jemně zaklepe. ,,Bille ?…už jsme se vrátili, potřeboval bych s tebou mluvit… Bille ?“,
Vezme za kliku – otevřeno, Billův pokoj působil víc jak chladně, smutně… Tom se rozhlíží po pokoji, nikde nikdo, jenom jediný kus papíru vyniká v tmavé místnosti – obálka, leží bezvládně na psacím stole, žádný nápis nic…
Tom bez většího rozmýšlení vezme obálku a třesoucíma se rukama ji otevře, začne číst dopis… Billův dopis, Billova poslední slova, co chtěl říct, ještě než odešel.
Tom po přečtení těch několika řádků, které se mu zaryly do srdce, do duše, jenom zvedne pohled a hledí na stěnu před sebou, nemrká, nic… jenom slzy, které se samovolně spouští po jeho tvářích, teď už nic víc není.
Nechci dál mluvit,
jestli Tě to rmoutí,
a chápu, žes mi přišel potřást rukou.
Omlouvám se,
jestli se cítíš špatně,
když mě vidíš tak napjatého
a bez sebevědomí,
ale vždyť víš,
že vítěz bere všechno…
Vítěz bere všechno…
jestli Tě to rmoutí,
a chápu, žes mi přišel potřást rukou.
Omlouvám se,
jestli se cítíš špatně,
když mě vidíš tak napjatého
a bez sebevědomí,
ale vždyť víš,
že vítěz bere všechno…
Vítěz bere všechno…
autor: Domenica
betaread: Michelle M.
:'(nádhera