„Ok, ok, budu hrát taky. Jenom mě přestaňte tahat za košili, pro pána jána,“ řekl krajně srozumitelně Bill a už si sedal do kolečka utvořeného kolem flašky od vína. Na její etiketě bylo napsáno: In vino veritas.
„Joo, in vino veritas,“ přemýšlel nahlas Tom a sám se nad tím citátem pousmál. Přeložit ho bez pochyby uměl. Taky proto, že ho už dávno před tím znal a slýchal od svého nevlastního otce, kdykoli se tímto nápojem opil.
„Toš… tošč… čííím,“ žbleptl rozhodně Gusťa a zatočil láhví.
„Mně… mně je z toho zle,“ Tom upřeně hleděl na flašku a pomalu začínal zelenat v obličeji .
„Tak na to nečum, vole!“ šťouchl do něho Mateas.
Láhev od alkoholu, který teď víc a víc stoupal všem zúčastněným do hlavy, začala zpomalovat.
„Áá, cha chá! Náš kamarád havraní vlas!“ začal velmi pomalu, leč s širokým úsměvem na tváři, tleskat Gustav.
„Tak honem, otázku pro Billa,“ řekl Mateas.
„Já, já mám úkol, můžuuuu?“ vřískal Georg a hlásil se jako školák.
„No, to zas bude něco. Honkong v Kanadě, co?“ breptl si pro sebe Tom, přičemž se unaveně přemísťoval z podlahy do křesla.
Georg: „Já to slyšel, Kaulitzi!!“
„Hm! Jaký úkol?“ ptal se nedočkavě Mateas.
„Há! Je to pecka, uvidíte.“ Tom protočil oči. „Táákže pro všechny kromě Tomá!“ pokračoval Georg: „Stoupneme si do řady a… hi!“
Mateas: „A?“
„…a Bill si musí poslepu někoho z nás vybrat – třeba toho, kdo mu nejvíc voní.“ Všechni na Georga koukali plní očekávání, jenom Tom se zarytě díval do země a jako na trní čekal, co přijde. Znal totiž Georga…
„No a pak ho musí políbit,“ dodal jedním dechem… a oprávněně se bál.
Pravda, jeho nápad měl veliký ohlas. Za moment už všichni nastoupení v řadě čekali, co jako bude, jen Bill bezradně hleděl na bratra. Viděl, jak rukou drtí ten bezbranný kus nábytku a se rty pevně sevřenými propaluje Georga pohledem. Bill nebyl žádný upejpálek! Sám si ještě moc dobře pamatoval minulé koupaní v bazénu – bez plavek! Ale tohle přece nemohl Tomovi udělat, vždyť by ho tím, byť nechtěným, polibkem věnovaným někomu jinému, zabil…
„Jedém! Šup!“ volala June. Vypadala úplně vzrušeně. „Tome, uvaž mu můj šátek.“
To tak chudákovi Tomovi ještě chybělo. Odhodil tedy z gauče všechny ostatní svršky a až na samém dně hromady, našmátral šátek. Třesoucíma se rukama jej Billovi pevně uvázal a sám si pak stoupl do řady.
Pokojem se rozhostilo hrobové ticho. Bill, který se před tím ještě zhluboka nadechl bratrovy vůně, nyní obcházel pokojem. Kolem kamarádů, známých… své lásky…
„Čich, čich,“ čichal a snažil se rozpoznat byť jen tu sebemenší vůni – známou vůni.
„Pure blanca, Light blue, Mex, Frederico… hm, to asi nebude Tom.“
Najednou se zastavil. Chvíli čekal, pak se ale zprudka otočil a přitiskl někomu na ústa své hebké rty.
„Oh ne!“ povzdechla si June a spolu s ní snad všechny holky v pokoji.
Jen dva úsměvy v tu chvíli zářily pokojem.
Dva spokojení, zamilovaní lidé se teď k sobě tiskli a předávali si vzájemnou radost z polibku.
„Já věděl, že ve víně je pravda.“ zasmál se Tom a vyhoupl si Billa do náruče, až zavýskl.
„Ne, ne, to naše láska je pravdivá.“
autor: Luchia
betaread: Michelle M.
