Lotishe
Jaro, 10.4.2007, 14.hodin.
B: „Tak jedem.“ Řekl velmi optimisticky a s širokým úsměvem na tváři Bill. Směrem k Tomovi, svému klukovi… bratrovi… klukovi! Při tom si ještě popravil kšiltovku, nastavil šlapátko u kola na pohodlnou polohu a směle vyjel, směr městský park.
Tom se jen do koutku pousmál a zavrtěl hlavou nad Billovou pohotovostí, spontánností a nekonečnou energií.
B: „Řekni, není tu krásně? … jó, tohle mě tak chybělo. Náš malý park, pohoda, klídek… hm?“
T: „Ach, Bille.“ Tom se naplno rozesmál.
B: „No co.“ Odfrkl a už se smál taky. „Jé, dívej, veverka.“
T: „Kde? OH! Sakra…scheise!!“ zaklel Tom, který teď ležel na zemi, na sobě kolo, pod kolem kotník…
Bill k němu přispěchal, ale s klidem si k bratrovi dřepl, spojil ruce a podotkl: „No, to je ale nadělení.“
T: „Ha! … ouvej … HA! Brácha pomoc.“ Kuňkl bezradně a vyčerpaně položil hlavu na polňačku (polní cesta xD). „Rychle, bolí to.“
B: „Jak kdybych tohle od tebe už někdy slyšel.“ Tom se začervenal, ale bez poznámek přijal bratrovu ruku a pomalu se zvedal ze země.
B: „Odvedu tě do nemocnice, ok? … úú! to vypadá vážně.“
T: „To vidím, že to vypadá vážně. A taky to dost vážně BOLÍ!!“ Bill se zarazil. „P…promiň, jen…jsem nervózní.“ Bill vzal bratrovu hlavu směle do dlaní a vtiskl mu na pusu polibek.
B: „Dyť já vím x)…Tak šup, nasedej.“
T: „A to jako kam jako??“
B: „No na nosič přece.“ Odpověděl zase rozjařeně Bill; taky proto, aby Toma krapet rozveselil.
No, a tak vyjeli do nemocnice. Tom na nosiči, Bill ho vezl… Za chvíli byl chudák udýchaný, ale pokaždé, když jeho bratr sykl bolestí, znovu zrychlil tempo.
T: „Bachá!“ vykřikl náhle Tom a radši si zakryl oči.
B: „Hm… tak už jsme zase zpátky pod kolem, ale teď oba!“ zhodnotil Bill situaci.
T: „Mmm, mě se to v celku líbí.“ Šeptl Tom , který ležel na něm. Hned na to jej políbil a Bill mu samozřejmě začal polibky oplácet.
T: „Máme štěstí, že sem skoro nikdo nechodí, že?“ To už Billovi pomalinku svlékal mikinu, tričko, rifle…
B: „A co tvůj kotník?“ vykulil Bill oči.
T: „A co je s ním?“ :)…
Bill se jen pousmál nad bratrovou pohotovostí, spontánností a neskutečnou energií…
Bože, jsou tak stejní! X)
autor: Luchia
betaread: Janule
vychcánek 😀 juj moc pěkný!! :o)))
ježiš xDD super!!! xD
jééžiš, to je supéér 😀