Completely yours (1/2)

„Bille? Jsi tu?“ zavolal Tom a rozhlížel se po místnosti, jestli tam jeho bratr opravdu není. Tiše zavřel dveře a zhluboka se nadechl. Potřeboval klid. Potřeboval alespoň chviličku jen sám pro sebe. Připadal si jako v kleštích. Jako by se jej nějaká neviditelná síla snažila rozdrtit na prach. Už nevěděl, kudy kam. Srdce bilo neuvěřitelnou rychlostí a tak nahlas, až se bál, jestli to neslyší i ostatní.

Zhroutil se na pohovku v rohu místnosti a zavřel oči. Připadal si tak sám, tak opuštěný! Nebyl tu nikdo, kdo by mu pomohl! Nikdo, komu by mohl svěřit svoje největší tajemství. To, které jej už půl roku tíží jako všechna váha světa. Nedokázal si vzpomenout, kdy se naposledy probudil a cítil se odpočatý, sám sebou. Neustálá přetvářka a klam, který kolem sebe šířil, jej tolik unavovaly. Dokonce už si na své dva neustálé společníky tak zvykl, že by si bez nich připadal jako nahý. Každé ráno se probudit a nasadit masku lhostejnosti a pohody. Jenže jeho srdce krvácelo. Tolik lásky se v něm skrývalo, tolik tužeb, ale ani jediná z nich nemohla být uskutečněna. Nikdy! Věděl to. Věděl to tak jistě, jako že každé ráno vyjde slunce a každý večer zase zapadne.

Zavřel oči a zhluboka vzdychnul. Kdyby to jen nebyl jeho bratr. Dokázal by se smířit i s tím, že je gay. Dokázal by se smířit s čímkoliv, jen kdyby mohl být s ním! Jenže tohle je stejně k ničemu. Dnem i nocí přemýšlel, jak se z toho dostat. Jak se zbavit toho citu, který mu ničí život. Nevěděl. A nejhorší na tom je, že ani nechtěl. Nechtěl, aby jeho sny začal okupovat někdo jiný! Nechtěl se jich vzdát, když jsou to jediné, co může mít. Ve snech se mu splní všechno, po čem touží. Po čem prahne.

Začal propadat zoufalství. Jeho oči se zaplnily slzami a on se je snažil všemi možnými způsoby zadržet. Nechtěl plakat. Nemohl. Kdyby začal, nedokázal by přestat. Smutek mu stahoval hrdlo a nutil jej vzlykat. Stiskl pevně zuby a víčka. Slzy byly to jediné, co si zakázal. Byly symbol bezmoci a zoufalství, a to on nechtěl. Nechtěl si připustit, že slzy jsou v podstatě to jediné, co mu zbylo. Protože kdyby si jen na chvíli přiznal bezvýchodnost situace, nedokázal by dál žít. Neměl by proč dýchat. Jistě, naděje je to, co zbývá. Ale on žádnou neviděl. Nedokázal si představit, že by jeho bratr přistoupil na… co? Vztah? S ním? Nikdy!

Tom se zhluboka nadechl a zamrkal. Věděl moc dobře, jak Bill reaguje na pomluvy o jeho údajné homosexualitě. Kdyby jen věděli, že to on je teplý a ne Bill! Bože, připadalo mu to tak směšné. Jako by to ani nebyl jeho život, jako by se díval na nějakou pokřivenou grotesku v televizi. Nechtěl ani myslet na to, jak by jeho bratr reagoval. Jak by se na něj díval. Nepřežil by ten odpor v jeho očích. Opřel hlavu o opěrku a se zavřenýma očima si povzdychl. Potřeboval něco. Něco, co by pohnulo věcmi. Jakýmkoliv směrem. Při myšlence, že by to takhle šlo dál, se skoro zbláznil.

Dveře se tiše otevřely a dovnitř vešel černovlasý chlapec. „Odpočíváš?“ zeptal se svého bratra, který seděl na pohovce.

Tom prudce zamrkal a podíval se na nově příchozího. Na narušitele jeho klidu, na objekt jeho tužeb, na Billa. Nebyl schopen slova a jen pohledem hltal jeho dokonalý obličej. Překrásný úsměv zdobil jeho tvář a Tom zalapal po dechu. Zíral na bratrovy rty a zapomínal dýchat. Věděl, že je to nápadné, ale začínalo mu to být jedno. Dospěl do bodu, kdy už nemohl dál skrývat svoje touhy.

„Tome! Co tak koukáš? Mám něco na puse?“ zeptalo se to nevinné stvoření a špičkou jazyka si olízlo horní ret. Tom zalapal po dechu a zavrtěl se na pohovce. Jeho tělo začínalo reagovat. Sklonil hlavu a modlil se, aby jeho bratr odešel. Nechtěl mu ublížit. ‚Běž!‘ křičel v duchu neustále dokola. Šeptal to tak usilovně, neuvědomil si, že už skoro křičí!

„Co? Proč mám odejít? Je ti něco, Tome?“ zeptal se a přešel blíž k bratrovi. Tom ucítil bratrovu dlaň na rameni. Napjal se jako struna a nehty si zarýval do stehen. Nechtěl ho vystrašit, ublížit mu!

„Bille, běž, prosím tě! Odejdi!!“ vykřikl Tom na pokraji sil a shrbil se. Bylo mu jedno, že Bill stojí nad ním a nechápavě, ublíženě se na něj dívá. Bylo mu jedno, co jeho milovanému dvojčeti letí hlavou. Soustředil se tak silně! Dusil v sobě nehoráznou touhu přisát se na ty sladké rty. Ochutnat je, ochutnat jeho!

„Tome?“ zašeptal Bill a udělal krok dozadu.

„Bille, pro lásku Boží, prosím tě, odejdi! Hned!!“ zasyčel Tom a viditelně se třásl. Tolik touhy ještě nikdy necítil. Už jen nepatrný kousíček sebeovládání jej dělil od toho, aby se na nic netušícího bratra vrhnul. A hned potom by bez mrknutí oka skočil z té nejvyšší budovy ve městě. To se radši bude smažit v pekle, než aby se musel dívat do jeho zhrzených očí.

Bill ještě chvíli stál na místě a nechápavě se díval na svého bratra, potom se otočil a se skloněnou hlavou odešel. Bolest v očích, které skryl závoj černých vlasů, však Tom už neviděl.

****

Tom stál v místnosti, do které dopadaly stříbřité paprsky měsíce. Úplněk. Jak překrásná noc je za okny. Tolik hvězd na obloze ještě nikdy neviděl. Jeho pohled však spočíval na spící osobě. Jeho bratr byl pro něj mnohem krásnější než cokoliv, co kdy viděl nebo zažil. Ze spánku se překrásně usmíval. Vlasy mu spadaly do tváře a vybízely k doteku. Leskly se jako tekuté stříbro a v Tomovi vyvolávaly příjemné chvění v podbřišku. Věděl, že se zbytečně mučí. Ale nedokázal si poručit.

Jeho kroky každou noc vedly do bratrova pokoje a několik hodin nad ním stál a pozoroval jeho dokonalé rysy. Kdykoliv se Bill pohnul, Tom přestával dýchat. Nevěděl, jak by vysvětlil svoji přítomnost kdyby se bratr vzbudil.

Těch několik hodin strávených v Billově přítomnosti se stalo rituálem. Každou noc začínal stejně. Jako zloděj se vkradl do jeho pokoje a prsty se jemně dotýkal bratrovy tváře. Jako vánek, lehce, aby jej nevzbudil. Potom odešel k sobě a po dlouhém dni si odpomohl od tlaku, který mu narůstal ve slabinách. Vysíleně se zhroutil do peřin a usínal s pocitem odeznívající rozkoše. A když měl štěstí, ve snech se plnila všechna jeho tajná přání.

Opět se prsty jemně dotýkal té sametově hebké pokožky. Bill jen zlehka pootevřel rty a olízl si je jazykem. Tom fascinovaně zíral na tu růžovou nádheru a opět se v něm probouzel chtíč. Slabě zasténal a prsty si přejel po rtech. Jako by cítil jeho polibek. Jako by se jej dotýkaly Billovy rty a ne vlastní prsty. Poddal se tomu a zaklonil hlavu. Dech se mu zrychloval a svoje vzdechy už nedokázal krotit. Neuvědomoval si, že je svému bratrovi čím dál blíž. Neuvědomoval si, že sténá stále hlasitěji, že natáhnul ruku a přejel prstem po bratrových rtech. Bill se zavrtěl a přetočil se na břicho. Tom fascinovaně sledoval peřinu, která sjížděla po těle jeho dvojčete. Bill se ještě jednou zavrtěl a Tomovi se naskytl překrásný pohled na bratrova nahá záda, zadeček v boxerkách a dlouhé štíhlé nohy. Nasucho polkl a vztáhl ruku. Prsty se téměř dotýkal Billova pozadí. Na poslední chvíli se zarazil, uvědomil si, co se chystal udělat. Zhrozeně stáhl ruku a urychleně opustil místnost.

****

Ležel ve své posteli a přemýšlel. Nevěděl, jak jinak ventilovat svoje potřeby a tužby. Dlaní přejížděl po svém podbřišku a představoval si Billovu ruku namísto své. Zaklonil hlavu a pokračoval ještě níž. Prsty obemkl svoje vzrušení a začal pohybovat zápěstím. Nejdříve zlehka, jemně. Představoval si bratrovy ruce na své hrudi, na tváři. Skoro cítil jeho rty na svých. Začal zrychlovat, prohnul se a hlasitě zavzdychal. Blížil se k vrcholu. Sténal a šeptal bratrovo jméno. Sípavě se nadechl a naposledy učinil pár pohybů rukou.

„Bille!“ vykřikl a zhroutil se do pokrývek. Neuvědomil si, že jej bratr může slyšet. Neuvědomil si, že jsou dveře pootevřené a tmavé oči pozorují dění v místnosti. Neuvědomil si, že se pokojem neozývá pouze jeden dech, ale přibyla i ozvěna. Neuvědomoval si nic z těch podstatných detailů, z těch maličkostí, které se děly kolem něj.

Tomův dech se zklidňoval, tep se vracel do normálu. V dlani cítil lepkavou tekutinu. Nechtělo se mu vstát, ale musel se jít umýt. Na vratkých nohou došel ke dveřím. S hrůzou zjistil, že jsou pootevřené. Prudce otevřel a zmateně zíral před sebe. Jeho bratr se opíral o protější zeď a se zavřenýma očima zhluboka dýchal. Tom nevěděl, jak se má zachovat. Nejradši by zavřel dveře a nikdy už je neotevřel. S hrůzou se díval, jak jeho bratr otevírá oči a dívá se na něj. Tom sklonil hlavu a stál jako na pranýři. Čekal, kdy se na jeho hlavu sesypou slova výčitek a opovržení. Byl připravený na všechno. A možná že se mu i ulevilo. Konečně to vyšlo najevo. Konečně ví, co se mnou dělá. Ale ví to určitě? Jak dlouho tu stojí?

Zhluboka se nadechl a spustil: „Bille? Jak dlouho tu jsi?“ potřeboval to vědět. Potřeboval znát bratrovu reakci. Nespouštěl z něj pohled a čekal na odpověď.

„Od té doby, co jsi odešel ode mě,“ zašeptal Bill sotva slyšitelně. Šokovaně se na něj díval a teprve teď mu došlo, že byl vzhůru. Že přesně věděl, kam se díval, kde se ho dotýkal. S Tomem se zatočila podlaha a kdyby se nedržel dveří, sesul by se na zem.

„Přišel jsi mi vynadat?“ zeptal se tiše a čekal na jeho slova.

„Ne. Já… já bych chtěl…“ koktal Bill a díval se do země.

„Co bys chtěl?“ zeptal se Tom s nadějí v hlase. Okamžitě se ale okřiknul. Věděl, že jeho sny se nikdy nesplní.

„Já… chci vědět… proč,“ řekl a zvedl k bratrovi pohled plný otazníků.

„Bože, Bille! Co proč? Proč se uspokojuju a volám tvoje jméno? Nebo proč chodím v noci k tobě do pokoje a očumuju tě jako nějakej úchylák? A co je nejlepší – proč se tě ve spánku dotýkám? Vážně to chceš vědět?“ vykřikl Tom a nesnažil se už nic zastírat. Cítil horkost ve tvářích a v očích mu žhnulo. Podíval se upřeně svému bratrovi do tváře a věděl, co tam najde. Šok, zmatek a opovržení. Nevěděl, co se bude dít dál. Přimhouřil oči a prsty křečovitě svíral lem trika.

Bill šokovaně zíral před sebe a nechápal nic. Prudce zavrtěl hlavou a polkl. Chtěl udělat krok směrem k bratrovi, ale nohy ho nechtěly poslouchat. Snažil se pochopit, co mu tím Tom chce říct. Že by snad…?

„Tome, ty jsi… ehmmm.“

„Co? No co jsem?“ řekl a po zádech mu přejel mráz.

autor: Dania
betaread: Michelle M.