In die Nacht

Bahenhofstraße 19, 39326 Loitsche, Germany – 23.03

Hubená a vysoká postava vešla do sauny. Očima přejel všechny lavičky, které vedly od země až skoro ke stropu. Celý dům byl tichý, dokonce ani jejich pes neštěkal. Byl za to rád, nechtěl, aby to někdy skončilo. Zatřepal jednou nohou, aby si z ní setřásl prach a potom to samé udělal i s tou druhou. Zrovna se vrátil z jedné divoké párty, ale neměl kvůli tomu dobrou náladu. Byli ještě teenageři měli svoje potřeby a tajná přání. Zasunul dveře zpátky a zavřel je. Zavřel je, ale nemohl je zamknout, nebyl od nich žádný klíč, to ho rozrušovalo. Ale nic se mu přesto nemohlo stát. Pomalinku se usadil na jednu z laviček. Jeho dlouhé černé vlasy s bílými proužky se mu pozvolna spustily na ramena. Jeho tajemné oči dělaly jeho obličej ještě krásnějším, krásnějším než byl doopravdy. Věděl, že je hezký, nikdy se to proto nesnažil jakkoliv zakrýt. Říkalo mu to každý den spoustu lidí, ale vevnitř tak dokonalý nebyl. Nadechnul se a dal si ruku na obličej.

Dotkl se svých plných rtů a jemně si olíznul koneček prstu. Pokračoval prsty na svůj útlý nos, potom ruku dal zase zpět dolů. Jeho hebká kůže na ruce se teď dotýkala jeho nádherného krku. Moc dobře věděl, co na něj platí, co se mu líbí. A právě teď se cítil jako robot, jenom najít a zmáčknout to správné tlačítko.

Potom jeho ruka začala zkoumat nižší část jeho těla. Prsty si kroužil po bříšku, potom sklouznul až k jeho tetování. Jazykem si jemně oblíznul rty, cítil se tak skvěle. Tohle byla jeho obvyklá noční činnost. Studování jeho vlastního těla ho dokázala nadmíru těšit.

Často ale potřeboval někoho, kdo by se o něj staral, nikdo mu ale nemohl vyhovět, proto ho to nutilo k poslušnosti.

Rychlým gestem svou rukou začalo jeho srdce být rychleji. V sauně bylo stále tepleji a tepleji. Žádné pohlazení od někoho jiného, bylo mu stále těžčeji.

Jeho sténání stále rostlo, bylo čím dál tím víc hlasitější, dokud se mu do jeho mysli nedostalo něco neočekávaného: Tom! Okamžitě dal pryč svou ruku a rozhlížel se jako malé ztracené štěňátko v parku, ztraceně. Stále se celý třásl, pořád ještě nebyl úplně na vrcholu. Ale tohle by přeci jeho mužství nemělo dostávat k erekci, tohle nebylo v pořádku. Nemohl rozeznat své pocity, pochopit je. Byl zamilovaný do svého dvojčete.

Jeho kalhoty byly u jeho kotníků a propocené tričko leželo kdesi na podlaze. Kdyby ho takhle jeho máma našla, mohla by si myslet, že je nemocný, že se mu něco stalo. Zavřel oči a zhluboka se nadechnul. Srdce mu stále bilo jako i závod.

Neslyšel nikoho přijít, najednou někdo vešel, měl u sebe klíč, zamknul. Ale Bill to neslyšel, nevnímal naprosto nic, dokud…

Tomova ruka se jemně dotkla Billdy a jeho oči se ihned otevřely dokořán. Nemohl nic dělat, moc dobře věděl, kde se ho teď Tom dotýká. Nakonec ho to ale přeci jenom nevyvedlo z míry. Zaťal ruce v pěst a podíval se jinam. Cítil se naprosto dokonale. Nakonec to nevydržel a jeho oči se setkaly s Tomovými. Ďábelsky se usmíval, jeho ruka stále jezdila nahoru a dolů. Jeho prsty si s tím hrály jako s nějakou hračkou. Nevěděl, co má dělat, bylo to přeci jeho dvojče. V okamžiku se Tomovi prsty vystřídaly s pusou. Piercing v jeho rtech činil Billovi nevýslovnou slast. Třásl se jako malé koťátko. Tom věděl, že se mu to líbí, ale nějaký důvod ho přinutil přestat. Naposled ho olízl a nakonec ho jemně políbil. Bill se znovu podíval na Toma, který se čím dál tím víc usmíval. Jeho oči byly plné extáze, chtíče a vášně. Ustoupil na stranu a posadil se vedle svého bratra. Bill si odhrnul vlasy z obličeje a otočil se na Toma. V místnosti panovala nerušené ticho. Jediné co bylo slyšet, byl jejich těžký dech.

»In mir wird es langsam kalt…« prolomil Tom ticho.

Tahle věta Billovi nedávala logiku, byli přeci v sauně. Tom dál zkoumal Billovo tělo, od obličeje k nohám, byl polonahý. I když věděl, že jejich těla jsou stejná, stejně si jej musel prohlížet. Tom odhodil svojí čepici na prkennou podlahu. Jeho dredy se mu, stejně jako Billovi předtím vlasy, sesunuly na ramena. Teď byl Bill konečně připraven pomoci mu. Jeho tenké ruce sáhly Tomovi po zipu a rozepnuly ho. Jeany mu lehce sklouzly, nebylo divu, byly široké. Mezitím co Bill Tomovi rozepínal kalhoty, Tom si sám sundal tričko a odhodil ho na zem. Už tam byl jen v boxerkách.

»Wie lang könn‘ wir beide hier noch sein?« zeptal se Bill a svůdně se na něj podíval.

Tom se lehce usmál a jemně ho objal. Bill si položil bradu na jeho ramena, cítil se v bezpečí. Jakoby je nikdo nemohl rozdělit. Chtěl s Tomem zůstat už navždy. Tom mu položil ruku na pas a zmáčknul ho malinko silněji. Bill spojil svoje ruce za jeho krkem, bylo mu tak horko. Ani nepočítal, jak dlouho se dotýkal Tomových rtů, bratrova sladká vůně ho přiváděla k šílenství. Jazyky si spolu navzájem pohrávali, Tom lehce olíznul Billovi rty, stejně jako to udělal před pár minutami, potom od něj odvrátil obličej a odpověděl…

»Bleib hier, die Schatten woll’n mich hol’n.«

Bill byl touhle odpovědí potěšen. Začínal se cítit, jakoby ho Tom doopravdy miloval. Jenom jedna svíčka svítila v sauně a Billova ústa se přesunula na bratrův krk, pomalinku a jemně začal laskat jeho hebkou kůži. Položil na jeho krk snad milion křehkých polibků, Tom se u toho jen zamilovaně usmíval, stále si pohrával s Billovými vlasy. Pokaždé, když se na něj podíval, věděl, že je to zločin. Měli stejnou krev, stejné tělo, stejné myšlenky… ale něco je oba trápilo. Budou rozděleni. Rodiče a fanynky nedokážou přijmout jejich milostný vztah. Tohle byla jejich poslední společná noc, měli by si ji užít, jakoby se už později už nemohli nikdy potkat. Tohle bylo nezákonné. Už žádné další něžné doteky, žádné další polibky. Už nikdy víc Tokio Hotel. Jejich myšlenkami probíhalo tolik věcí, mysleli na stejné věci, všechny společné noci jim nezůstanou v myslích navždy zamlženy, vzpomínky jim přeci nikdo vzít nemůže.

»Doch wenn wir gehen, dann gehen wir nur zu zweit!« řekl Tom…

Lehce vzal Billovu ruku a položil ji na dveře od sauny. Poslední pohled na Billa, který jen přikývnul. Našel ve své kapse klíč a stoupnul si před něj. Vyšli ven, ruku v ruce. Celým domem panovala tma, jim to ale nevadilo. Bill už to nemohl dál vydržet. Znovu Toma políbil a ruku mu něžně vsunul pod boxerky. Tom se okamžitě zarazil, když to Bill udělal. Z jeho úst vyšel hlasitý sten, Bill vášnivě uchopil Tomíka mezi prsty. Tom se k němu tlačil čím dál tím víc, přitlačil ho na zeď, co byla za nimi. Bill se jen usmál a vyndal ruku zpátky. Dívali si vzájemně do očí, dotýkali se čely, jejich pocity se mísily.

»Du bist alles, was ich bin…« zašeptal Bill, hlas se mu třásl…

Uvnitř byli stejní. Přesně jak řekl. Tom si nadzvedl Billa do pasu a ten mu následně nohy okolo něj obmotal. Jeho vzrušení se přes boxerky dotýkalo Tomova nahého bříška. Tom ho nesl do dnešní noci. Na nebi svítilo jen málo hvězd. Scotty se hned rozeběhl směrem k nim, ale oni na to nekladli důraz, nezajímalo je to. Tom se pod Billovou váhou prohýbal, spadnul, oba se svalili do trávy. Bill ležel na svém bratrovi, vášnivě ho líbal. Tom mu skousnul ret, chtěl si hrát. Ze rtu vytekl malý potůček krve a dopadl Tomovi na hrudník, omluvně se na Billa podíval a ten pronesl…

»Und alles, was durch meine Ader fließ…«

Postavil se a podal Tomovi ruku, stále ještě ležel na trávě. Užíval si ten pohled. Na kalendáři v jeho pokoji byl říjen a oni tu oba byli skoro nazí, nevadilo jim to, hřála je láska. Teď už oba stáli naproti sobě, usmívali se. Bill se usmíval od ucha k uchu a rozeběhl se blíž k Tomovi.

Najednou jejich těla obklíčila studená voda. Jako kousky ledu, které dnes v noci plavaly v jejich pití, vzrušovalo je to ještě víc. Byli v bazénu uprostřed zahrady. Tom doplaval k Billovi a políbil ho. Nějaké děti kráčely ulicí, nevnímaly však dění v bazénu.

Jejich ruce zkoumaly každý kousek těla toho druhého, nebyla tam však žádná tajná místa, ne pro ně. Světlo v domě Kaulitzů se rozsvítilo. Nikdo to neviděl.

»Immer werden wir uns tragen..« zašeptal Tom Billovi do ucha.

Vzájemně si pod chladnou vodou propletli nohy, hladili se. Znovu se políbili, nikdo z nich nechtěl ten polibek ukončit. Všude okolo byla voda a Tom se najednou ponořil. Bill se začal rozhlížet, začínal panikařit. Krev mu vřela v žilách. Nechtěl Toma ztratit. Bohužel si ale nebyl jistý, jestli se to právě nestalo. Něčí ruka ho ale za nohu stáhla pod vodu. Předtím než spatřil ta dvě velká hnědá kukadla, Tom ho rychle znovu políbil. Oběma docházel dech, vynořili se a nadechli se toho příjemného, chladného vzduchu. Znovu se políbili, znovu nechtěli konec, znovu chtěli zůstat v polibku až do konce jejich života. Tom na sobě stále měl boxerky, Billa to už začínalo rozčilovat.

» Egal, wohin wir fahr’n… egal, wie tief…« vyjádřil se Bill…

Znovu vsunul ruku Tomovi do kalhot a pomalu rukou sjel až ke konci. Jemně ho hladil, potom mu kalhoty stáhnul a za chvilku už plavaly na hladině. Dvojčata se začala mazlit, plavat, laskat se. Všechno se zdálo být tak nádherné a romantické, dvě těla v tanci lásky, svítící hvězdy na nebi, všude božský klid. Oba se klepali zimou. Srdce jim bušila čím dál víc, byli si stále blíž. Každý dotek je naplňoval velkou vášní. Bill se začal kolenem otírat Tomovi o rozkrok, to Toma dohánělo k šílenství, cítil, co se blíží. Nemohl tady ve vodě dělat nic víc, proto se otočil a okamžitě bazén opustil.

» Ich will da nich‘ allein sein….« řekl a přeskočil okraj…

Bill za ním za chviličku také vylezl a jemně mu zmáčknul prdelku. Prsty potom pokračoval dál, jemně, až se dostal tam, kam chtěl. On byl dnes ten, kdo měl udávat tempo. Nezáleželo mu na tom, přiblížil se k Tomovi a jemně do něj pronikl. Tom potichu zavzdychal. Bill se zastavil, prsty jemně kroužil Tomovi po hrudníku, klidnil jeho rychlost dýchání. Tom zavřel oči a užíval si toho pokladu, toho co mu Bill právě nabízel. Tohle dělali už hodněkrát, ale on nikdy nebyl v téhle pozici, nikdy nebyl ten, který měl být „oběť“. Sklouzli se po mokré trávě.

Tom zůstal v téhle „psí“ pozici, když v něm Bill stále ještě byl. Tom začal naříkat, bolelo ho to. Snažil se najít nějakou pohodlnější pozici, ale za chvilku nemohl dělat už vůbec nic. Bylo to pořád rychlejší, stále sensitivnější. Dýchal stále více rychleji. Billův horkých dech ho konejšil na ramenech. Po kůži mu tekly potůčky potu. Tom už nemohl dál, najednou se ozval něčí ženský hlas… »Co to tam pro všechno na zemi děláte??!! Podívejte se na sebe. Jste, sakra, dvojčata, ne žádní partneři! Asi byste měli spíš být od sebe hodně daleko! Je říjen a vy jste venku??? BILLE! TOME! Okamžitě sem pojďte nebo …!«

»Lass uns gemeinsam!!« brečel Tom…

Bill z něho pomalinku vystoupil a poraženě se posadil na trávu, vzhlédnul nahoru, máma odtamtud volala jejich jména. Všichni sousedé byli vzhůru, viděli je. Ale nikoho z nich to nezajímalo. Všechno to skončilo. Sny se staly skutečností, zlou skutečností. Později se na sebe budou muset naposledy podívat a odejít, odejít pryč. Pryč od své poloviny, svojí životní lásky. Po krku mu sjela slaná slza. Bill věděl, že Tom cítí to samé. Zvednuli se a objali. Všechno je to tak děsně bolelo a zraňovalo.

»In die Nacht…!« zašeptal Bill…

Jejich mamka je už volala, křičela. Spoustu světel už svítilo. Někteří lidé se dokonce koukali z oken. Poslední chvíle. Poslední den… spolu. Tom se zadíval Billovi do očí, chtěl si pomatovat každý kousek jeho obličeje, těla, jeho mysli. » Oh, copak jsem vám to už neřekla?? Domů, hned!!!« přišla k nim jejich matka, jenom v pyžamu. Agresivně chytla Billa za ruku a odtáhla ho pryč od Toma, ten se ale nepohyboval, stále seděl, potichu brečel. Tom poprvé za svůj krátký život brečel. Nebyl zraněný, brečel pro svého bratra. Oba cítili, že se ještě potkají. Možná za pár dní, měsíců, let. Ale určitě se setkají…

» Irgendwann wird es Zeit sein…« řekli oba dva najednou a smutně se usmáli.

Matka se na ně teskně podívala, nevěděla, co má dělat. Žádná máma nechtěla vidět své děti takhle, nechtěla je vidět takto zraněné. Ale tohle bude pro každého to nejlepší řešení. V očích se jí začaly objevovat slzy, znovu promluvila, ale tentokrát smířlivěji… »Prosím, pojď… musíš… Vím, že je to pro vás oba těžké, ale není tady žádné jiné řešení. A navíc je tu venku hrozná zima. Nechci, abyste se nachladili.« Dvojčata ji neposlouchala. Tom se na ni otočil a utřel si slzu, která mu stékala po tváři, potom řekl…

» Lass uns gemeinsam.«

Věděl, že by tomu měla rozumět. Neobviňoval ji. Ona nebyla vinná. To oni, to oni nechali svoje cesty vyvíjet špatnou cestou, zakázanou cestou… jenom jeden pohled na Billa a stoupnul si. Stále byl nahý, ale nevadilo mu to. Podal Billovi ruku a pomohl mu se postavit. Jeho srdce bylo rozvrácené. Něžně ho políbil na čelo, jako to vždycky dělával. Znovu ho objal, slzy padaly na bratrova ramena. Jejich matka si je utírala slzy, ztratila je. Velké mraky se blížily, stejně jako v jejich prvním songu. Všechno bude dobré. Doufali v to. Bill ho pustil a otočil se na matku. Odešel pryč… teď, potom, navždy. Běžel do domu, běžel se obléct.

»In die Nacht…!!« slyšel Bill Tomovo křičení z auta. Dopadaly na něj kapky deště, stejně jako jeho slzy na jeho hruď. Sbohem… znovu se shledáme… v noci…

In mir wird es langsam kalt

Wie lang könn‘ wir beide hier noch sein

Bleib hier, die Schatten woll’n mich hol’n

Doch wenn wir gehen, dann gehen wir nur zu zweit

Du bist alles, was ich bin

Und alles, was durch meine Ader fließt

Immer werden wir uns tragen

Egal, wohin wir fahr’n

Egal, wie tief

Ich will da nich‘ allein sein

Lass uns gemeinsam

In die Nacht

Irgendwann wird es Zeit sein

Lass uns gemeinsam

In die Nacht

autor: Boukalka
betaread: Michelle M.