Tady je odkaz na písničku.
„Ježiši… Jürgíí… už to na mě jaksi leze… aau… dělej něco, sakra!! To chceš, abych tady porodila na těch melounech!?!…“ slyším jak nějaká zoufalá ženská řve na celý Penny market… Jako nechci se do toho nějak extra moc montovat, ale taky bych chtěl jít už ven!!! Za 1. sem tady už pěkně dlouho a už mě to tu vůbec nebaví.. Za 2. ten „chlápek“ přede mnou, co na mě pořád hledí, už mě taky pěkně znervózňuje… no, víc mě štve ta zvláštní hadice, která spojuje můj pupík s tím jeho… takže se nemůžu pořádně hnout… a vůbec… je tady strašně málo místa a chci už pryč… nemíním dále snášet ten zákeřný pohled týpka vedle mě… chtěl bych mu i něco říct, ale jaksi nemůžu otevřít pusinu… No, je to prostě všeobecně moc divné a nechápu to… ALE CHCI UŽ VEEEN!!!…
„Simone… no táák… tlač… neboj… snaž se… už to budee… za chvíli uvidím hlavičku…“ „Aaaaaaaaaaa….“
Ježiš to je pech… už hodnou dobu to tady se mnou i s kolegou hází z jedné strany na druhou… nelíbí se mi to… ta hadice je nebezpečná… sem se na ní teď skoro oběsil… hele… co to je todle!?! … je to světlo… panebože… tohle je akční… začínám se fakt bát… všiml jsem si kolegy, jak na mě zoufale mává… celkem jsem si ho za ten čas i oblíbil, chňapnul jsem ho za něco, co jsem doposud neuměl identifikovat a stisknul… nevěděli jsme co přijde… až když mě něco chytlo, pochopil jsem… jdeme pryyyč…
„Paní Kaulitzová, tohle bude komplikovaný porod… hlava dítěte se zasekla a nejde s ní hnout… jako kdyby se dítě silou mocí drželo a nechtělo ven! Jestli okamžitě nepovolí, budeme nuceni udělat to císařským řezem…“
Jejda… já jsem skoro venku… proč se mnou ten ošklivý tvor pořád tak lomcuje? To mě nemůže normálně vytáhnout? Z toho velkého zmatku jsem stačil zaregistrovat mého parťáka, který mě silně táhá zpátky do naší katakomby. Už jsem se fakt naštval… pěkně jsem ho pustil a protlačil ho namísto mě do otvoru se světlem… V tom momentu mi zmizel z dohledu… tak a za moji velikou dobrosrdečnost tady teď zůstanu kysnout sám… super… to je teda fakt úžasný!!
__Hlasitý řev se rozléhal porodnicí..__
„Gratulujeme, maminko… máte krásného zdravého chlapečka…“ řekl doktor a vložil novorozené miminko mamince do náruče… věnovala mu laskavý úsměv…
„Vítám tě na světe, Tome,“ řekla a prstem ho jemně pošimrala po líci… nestačila říct už nic víc, protože druhé bejby už se taky hlásilo o přízeň…
„Halóóó… slyší mě někdóó… já chci taky ven!!! Jak dlouho mě tady ještě chcete nechat!?!“
jééééj, už si jdou pro mě… konečně… sbohem katakombo… hele, ale tohle si beru… nechte mi to!! To je moje hadice!!!! Néééééééé!!! Oni mi ustřihli kousek těla!! Hnusáci!!!!! (ale tak nechybí mi to)…
„Sestři, dělejte zápis: jméno – Tom Kaulitz… datum a čas narození – 1.9.; 10:32… a dvojče … jméno – ???… jaké má ten druhý kluk jméno??….
„Bill,“ zašeptala maminka, když po úmorném porodu pohladila své druhé nádherné miminko po tvářičce…
„Jméno – Bill Kaulitz, datum a čas narození – 1.9.; 10:42… Táák dvojčátka,“ řekl doktor, když se nahnul nad postel… „Po tom, co jste tady dneska předvedli, to vy dva rozhodně v životě daleko dotáhnete…“
„Jo jasně, ty to taky daleko dotáhneš, ale neudělal bys blbě, kdybys mi teď dal něco najíst… protože jsem tak hladovej, že bych sněd i moji mámu… Jo, to je ta hodná paní, na které teď ležím a odpočívám… No, tak dáš nebo ne? Ten člověk mě snad neslyší nebo co?!! „Héééééééééééj!!“… a?… už zbystřil…zkusím to ještě jednou…. „Uáááááááááá!!“… zabírá… lidi ono mě to vnímá… tak teď mi dej hezky napapat!!… jo a abych nezapomněl, tady mému hmm… partnerovi taky!!! Protože je to můj brášulda a já ho mám rád!!! Tak honem, šupšup!! Můj bráška… jak jsem mu začal odteď říkat… umí určitě číst myšlenky… mrknul na mě krásně kukadlama a natahoval za mnou tu jeho malou packu… (jako kdybych já měl nějakou velikou :))… ale nevadí. Dlouho jsem nepřemýšlel… ťuknul jsem ho prstíkem… a pokusil se na něho udělat to, co na nás dělají ty sestřičky celý čas… (úsměv)… Moc se mi to asi nepovedlo, protože v momentě mého snažení, ke mně přiběhlo pět doktorů a ptali se mě, co mě bolí… Byl jsem vážně naštvaný… otočil jsem hlavu zpět na mého brášku… zahákli jsme se prstíkama a dlouho na sebe koukali…
„Billísku, psssst… Tomísek spinkáá,“ šeptá mi máma po chvíli do ucha… Prd spinká… on to jenom předstírá… ale to vy nevidíte… to vím jenom já… a on taky ví, že to vím… držím ho… a nepustím ho… my jsme bráškové a budeme držet navždy spolu… jo navždy…
__O něco později__
„Hele, Tome… nedávej ši ty štejné kalhoty jako já!!“
“ Klucííí… kde jste… pojďte rychle dolů sfouknout svíčky… už tady na vás čekáme,“ křičí máma z obýváku.
„Billí, honem, dneška máme najozeniny… nemůžeme pšijít pozdě…“ znervózněl Tom.
„Tomí, počkej na mě.“
„Co tam dějáš?“
„Já ti chystám dáječek,“ prozradil se Billík a nemotorně zabaloval maličkého plyšového pejsánka…
„Ty jsi hodný, Billí… ale já pro tebe nemám dáječek…“
„To nevadí… já ti ho dávám pjoto, pjotože tě mám lád!!“ řekl Bill a roztomile se při tom usmál.
„Bille, já tě mám taky láád!! Co ti teda mám dát jako dáječek?“
„Tomi, dej mi pušu… dej mi takou pušu, která bude ukazovat, jak mě máš lád.“
Tom se nahnul k Billovi, objal ho kolem krku a vlepil mu takovou pusinu na ústa, že Bill se skoro překotil dozadu…
„Taaak tě mám lád…“ řekl Tomík a pomohl malému Billíkovi vstát…
„No tak, Toméé? Děláte si z nás srandu nebo co? Ať už jste tady!“
Dvojčátka rychle seběhla schody a ocitla se v obýváku naproti velikánskému dortu, na kterém bylo na každé straně pět svíček… Každý se postavil z jedné strany a už-už ty poskakující plamínky chtěli sfouknout…
„Počkejte…“ zasáhl taťka… „Něco si přejte…“ tahle věta byla úplně zbytečná, protože nikdo neviděl, že Bill a Tom se pod stolem drží za prstíky… tak jak se drželi přesně před pěti lety, jako novorozeňata v maminčině náručí…
‚chci, aby šme še měli ládi až do konce života…‘ zasnili se zároveň, ‚…a už napořád…‘ Fúúúúú…
Čerstvý oslavenec Bill se postavil před Toma… a nejenom před něho… před celou rodinu Kaulitz, která oslavovala tento velký den… chytil ho za ruku a přiložil si ji na srdce…
„Moje šldíško bude bít jenom když tady budeš še mnou…“ zašeptal a pusinu, kterou ho Tom obdařil před chvílí nahoře v pokoji, mu pěkně vrátil… pak mu do ruky vtlačil zabalený dáreček, se kterým si dal takovou práci… a vyběhl do pokoje… Nikdo tohle nebral vážně…
„Jo, kluci se mají rádi…“ konstatovala Billova a Tomova babička… prostě řeknou si ‚malí prcci’… co ti o tom vědí… ale Tom věděl…
V noci, když už malí kids leželi každý ve svojí postýlce a přemýšleli nad všeličím, se Tom najednou ozval…
„Billí… když budeme oba veliký… tak budeme požád špolu… nehneme še od šebe ani na kjok, šlibuju …“ šepnul Tom do tmy… nic… Hrobové ticho… jenom pravidelné nadechovaní a vydechování z Billovy strany.
„Billíí? Žekni něco?…špíš?…“ Tom vstal a pomalu se blížil k Billově posteli… klekl si k němu a jemně ho pohladil po vlasech… najednou Bill turborychle otevřel oči… „Já šem věděl, že nešpíš…“ oba byli očividně zaskočeni svými reakcemi…
„Tomí… já jen, že ti taky šlibuju, že budeme navždy špolu…“ Pípnul Bill a pohladil Toma po vlasech…
„Mám Tě rád, Bille…“
„Já tebe taky, Tome…“
Druhý den ráno se Tom probudil v tuhém Billově objetí… tady nastal první důležitý krok jejich nového společného a kouzelného života… xDD
autor: Janya
betaread: Janule
Ty vole xD Zachraňte mě!!! Holka, tohle bylo úžasný 😀 Tlemila jsem se od první věty až po tu poslední 😀 Skvělý, prostě skvělý 😀 Roztomilý 😀
Tak tohle je něco xD tohle bylo dokonalý xD každou chvíli se tu ozývali záchvaty smíchu xD až sem příšla mamka prej jestli sem normální xD prostě dokonalý xD
Tak to bylo dokonale sladký…x) áách…ještě by to chtělo napsat něco takovýho…!
jujky XD !! nej povídečka! jej sem se zase zasmála..ale třeba to tak fakt bylo XD jj takovej začátek TWC 😉
rozkošný;))
to je rozkošný x)
superné :D:D tak na začátku jsem ale totálně chytala záchvaty smíchu až jsem spadla ze židle a na mě spadnul reprák 🙁 AU! :D:D a ten konec no "škrátka roštomilé" :D:D Malý Twincesťátka :D:D je to moc pěkné 😉
Ježiš to je ťuťu =D Nejlepší je ten "kolega" =D A jak pak šišlají, to je loztomilý =D ♥
ty jooo ťťu ňUnˇůůů x) upe klasnéé x)
to je klášný fákt týjo já u toho máulem blečelA je to kvásný moc
klasne klasne klaaasne 😀
*love it*
supeer a to s tym kolegom 😀
xD no neposerkam sa od smiechu 😀
Ty voe jak se Billíšek s Tomíškem narodily a já nevím kterej znich to řekl ale prej:to si beru sebou,neber mi to!To je moje hadice!:-Dty vole já nemožu holka ty by si měla psát,psát a psát
Říkal to Bill (12)krásna a roztomilá povídka.