Osudný kousek papíru

,, Bille ?“ Křičel jsem na svého bratra už od dveří, ale nikdo mi neodpověděl. ,Zase není doma,´ pomyslel jsem si.V poslední době nebývá často doma. Ne že by chodil na pařby, ale on se toulá po venku.A ještě nejlíp když je večer! Vůbec ho nechápu! Proč si neužívá života jako já?! Proč?! Už dlouho se chová jinak. Tak chladně a odtažitě. Kdykoliv se objevím v jeho blízkosti, znervózní a radši zmizí. Ale proč ?? Proč se sakra pořád ptám proč!! Nechal jsem Billa Billem a šel jsem se kouknout, zda-li není něco v ledničce.

„Aaa, vida… nic tu není !!“ řekl jsem si pro sebe. ,,Samozřejmě… kdo jiný může za prázdnou ledničku?? … no Bill, přeci !!!!!!!“ Odpověděl jsem si sám na svou otázku… asi trpím samomluvou… no to mi ještě scházelo!! Vzal jsem si tedy colu, co tam ještě zbyla a šel si sednout na pohovku. Když jsem dosedl, tak můj pohled sklouzl na zmuchlaný papír na zemi. ,,Co je to ??“ Vzal jsem papír do ruky a váhal… mám, nemám ?? Tahle dvě slova se mi promítala v hlavě… Nakonec mě zvědavost přemohla a já jsem papír začal číst…

Co mám dělat? Tuhle otázku si pokládám v poslední době často!! Proč se to sakra muselo stát mě?Proč… proč… proč???? Myslím si, že si mého chování už asi všiml. A kdo by taky ne? Já už nemůžu dál! Bojím se, že když mu to řeknu, zavrhne mě a bude se mě štítit!!! Ale to já nechci!!! Kdyby tak věděl, co k němu cítím, ale co??? Stejně by to nepomohlo… vždyť on se do mě nemůže zamilovat… On ne!!! Jak jsem mohl dopustit to, se do něj zamilovat…do svého bratra!!!! Ach, Tome, kdybys věděl… co mi způsobuješ! Takový muka musím prožívat!

Poslední tři věty mě totálně vzaly. On se do mě zabouch??? Vždyť to nemůže být pravda!!! Vždyť… je to můj bratr!!! Celou dobu na ten papír čumím jak tele na nový vrata. A najednou mě vyruší klíče v zámku. Kurwa, co teď ???? Máma to být nemůže, ta je na týden pryč … jedinej, kdo zbývá, je… Bill!! Rychle schovám papír do kapsy od kalhot a chystám se jít do pokoje!! Ale bohužel se potkám s bráchou v hale.

,,Jé-é čau, Bille!!!“ řekl jsem jenom Billovi a už už jsem šplhal do pokoje.

,,Ahoj,“ dočkal jsem se ještě bratrovy odpovědi… Rychle jsem za sebou zavřel dveře od pokoje, sundal jsem si tričko… ten dopis mě nějak rozehřál : -)))) a lehl jsem si na postel. Tak tohle je na mě moc, co teď bude? Mám dělat, jakože jsem to nečet, NEBO MU O TOM ŘÍCT…

,,Dej sem ten papír,“ křikl na mě Bill v tu chvíli, jak rozrazil dveře. Hups… von to postřeh ??? Do řiti, já jsme idiot.

,,No, Tome, vnímáš… naval ten papír!“ zvýšil hlas Bill. Vstal jsem tedy z postele a podal mu ten zmuchlaný papír. Asi si až teď všiml, že jsem bez trička, protože si mě na chvililinku prohlídl. :- )

,,Ani se nemusím ptát, jestli si to četl, co?“ řekl Bill už potichu…

,,Promiň, Bille, já nechtěl, ale…“

,,A co si o to myslíš, hm, co?? Teď si myslíš, že jsem nějakej blbej buzerant, co ?“

Rozkřikl se na mě zase Bill.

,,Proč bych si to měl myslet a neútoč, Bille!!“

,,Neutoč??? Ty Tome nevíš, čím si musím projít, tak mě tady nepoučuj!“

,,A tys mi snad někdy něco řekl, že mě tady obviňuješ z toho, že ani nevím co ti je ?? Bille, a ty si myslíš, že to vyřešíš tím, že na mě tady budeš řvát ??“

Vzal jsem ho za ruku a zahleděl se mu do očí…

,,Já… já už musím jít.“

Vyvlíkl se mi a šel ke dveřím, ale já ho zastavil. Zavřel jsem dveře a opřel jej o ně

,,A ty se mě na nic nezeptáš ??“

Šeptl sem mu těsně u ucha .Cítil jsem, jak se zachvěl!

,,A-a na co ?“

,,No třeba na to, co cítím já.“

Bill se na mě podíval s překvapením, až s úžasem, ale taky se strachem. Nečekal jsem na nic a dlouze ho políbil… jej!! Bylo to tak jiné než s holkou… bylo to… nádherné, víc procítěné, prostě krásné…

,,Tohle je má odpověď.“

Řekl jsem mu a on mě hned začal znova líbat .Bylo to úžasné. Já sám jsem se divil, co jsem to udělal. Ale jedno říkám, nelituju toho .

autor: Quasha
betaread: Janule