Snídaně

Tom se probudil víceméně náhodou. Chvíli jen tak lenošil v posteli, ale když si uvědomil, co je za den, nenašel by se nikdo, kdo by vstal rychleji. Seběhl po schodech dolů a v kuchyni začal přípravu toho dne, který si v duchu už dlouho plánoval. Po chvíli se posadil s teplým čajem u okna a zatímco čekal na to, až se přiblíží ta správná hodina k probuzení Billa, přemýšlel…

Přemýšlel o tom, kdy začal plánovat tenhle den. Kdy poprvé si všiml, jak krásné jsou jeho oči. Kdy poprvé pochopil šílenství těch několika tisíců dívek, když Bill na koncertě vyhrnul tričko.

Zase se zasnil nad jeho úsměvem. Nad miliónem jiskřiček, které se rozzářily v jeho očích, když se smál. Ze zamyšlení ho vytrhla až moc hlasitá hudba, která mu prozradila, že není jediný, kdo nespí.

S úsměvem vstal, ze stolu vzal podnos a vyšel po schodech do jeho pokoje. Pomalu otevřel dveře a málem upustil tác se snídaní, když se mu naskytl pohled na Billa, jak jenom ve spodním prádle leží na posteli a potichu si zpívá. Když si ho všiml, rychle vstal a ještě rychleji se oblékl. Stál zády k Tomovi, tak si nemohl všimnout jeho smutného výrazu.

„Stalo se něco?“ Zeptal se, když se otočil zpátky a setkal se s jeho zamračenou tváří.

Tomova tvář se okamžitě vyjasnila, když viděl bratrův obličej. Usmál se a s poznámkou: „Musím tě trochu vykrmit!“ ho strčil zpátky do postele, na kolena mu postavil snídani a sedl si naproti němu.

„To budeš sedět a čekat, než to sním?“ Pobaveně si ho dobíral Bill. Zakýval hlavou a nespustil ho z očí. Bill do sebe poslušně ládoval snídani a až po chvíli si všiml jeho upřeného pohledu. „Děje se něco?“ Zeptal se trochu znepokojeně.

„Proč?“ vytrhl se Tom ze zamyšlení.

„Divně koukáš.“ Neodpověděl a poposedl si k němu blíž.

„Musím ti něco říct.“ Odhodlal se za další napnutou chvíli. Bill ho sledoval povzbudivým pohledem, který se pomalu měnil na udivený a posléze na absolutně důvěřivý.

To když ho Tom lehce pohladil po tváři a jemně ho políbil. Když se odtáhl, podíval se Billovi zblízka do očí a viděl v nich důvěru a co víc, něco jako souhlas. Podruhé to byl Bill, kdo si přitáhl Tomovu tvář blíž a zopakoval ten letmý dotek jejich rtů. Okamžik si vychutnávali ten pocit, že oba cítí to samé. Po chvíli se Bill probral ze strnulosti a lehce přejel jazykem Tomovi po rtech. Ten je pomalu pootevřel a tím jakoby stvrdil pouto mezi nimi. Ochutnávali jeden druhého a věděli, že už není cesta zpět, že tenhle okamžik je odsoudil k věčnému lhaní. Vždyť kdo by pochopil, že mezi bratry může být i jiná láska než bratrská… Ale byla.

Bill miloval Toma nejvíc ze všech lidí kolem sebe. Znamenal pro něj všechno. Byl jako přístav v tom podivném světě, kde ho nikdo nechtěl chápat. Vždycky stál na jeho straně. Byl tu pro něj, když potřeboval pomoc. Dodával mu odvahu, když ji ztrácel. Dával mu svoji důvěru a teď i lásku.

A Tom? Ten miloval Billa jako jediného kolem sebe. Bill pro něj znamenal klid, domov. Všechno, co se v jejich světě tak těžko hledalo a ještě hůř nacházelo. Jediný člověk, kterému důvěřoval. Nedokázal si představit, že by se Billovi mohlo něco stát. Vědomí, že by byl bez milovaného člověka, ho trápilo, ale teď nebyl čas na smutné myšlenky. Teď byl čas na to, aby si oba užívali to, co mezi nimi vzniklo. Ten křehký vztah, který začali obyčejného rána nad snídaní.

autor: Sandia D’Ane
betaread: Verushka