Ty jsi zradil,
a já Ti věřil.
Ty jsi zklamal,
mou důvěru si lámal.
Čekal jsem na Tebe,
mé srdce bylo zamčené u Tebe.
Tvá zrada je jako dýka,
která do mne pomalu vniká.
Copak jsi mě neměl rád?
Musel jsi své tělo rozdávat?
Můj jsi byl jen na chvíli,
bylo to jako běh na krátkou míli.
Sedím tu teď sám,
když jsem byl s Tebou,
bylo to jako ráj.
Tvou zradu nesu těžce,
svůj život bych možná měl ukončit lehce.
Nebude to těžké,
jen vzít žiletku.
A škrábnout lehce,
bude to jen minutku.
Minutka…co je to?
Už stejně bez tebe, nejde to!
Raději budu mrtvý…
Než-li slzami zalitý.
Slyším v dálce Tvůj hlas,
teď půjde všechno snáz.
Cítím bolest, kterou už nejde utišit,
položím Ti poslední otázku,
kterou se snaž rozluštit.
Stálo Ti to za to?
Asi mi už neodpovíš…
Byl jsi pro mě všechno,
moje zlato,
Ale postavils mezi nás mříž.
Tolik to bolí,
ne má rána,
ale mé srdce.
Uslyším Tvé poslední: Spi sladce?
Dveře se rozletí,
a v nich vidím Tebe se ptát,
Proč se tohle všechno muselo stát??
Já Ti odpovídám,
je to kvůli Tobě!!
Už nikdy nic nezačne pro mě nově.
Já Ti to říkám,
do očí se ti při tom dívám.
To tys nositel mé smrti,
ať Ti tyto věty zůstanou v paměti už navěky!
Díváš se na mě,
šeptáš:Tys byl všechno pro mě…
Bál jsem se Ti to říct,
ale už je pozdě cokoliv napravit!
Nechci abys umřel, Tome!…Lásko, slyšíš?
Co k tobě jsem vždy cítil, to nevíš.
Neopouštěj mě, neodcházej,
na cestě životem mě doprovázej.
Vždy jsem Tě miloval,
na rukou chtěl Tě nosit.
Ale tys raději jiné tělo šel orosit!
A proto říkám: SBOHEM!
Byl jsi vším, mým bohem,
ale já odcházím…
Krutou smrt teď doprovázím.
autor: Lůca, Petrath
betaread: Janule
