autor: Sandra Trümper
První kapitole předcházel Prolog, pro ty, co by ho náhodou nečetli.
pairing Tom/Bushido
Obraz, který zaujal Toma
V Tomovi byly smíšené pocity. Nevěděl, co od tohoto setkání čekat. Jeho bratr nevypadal, že by si s tím nějak zvlášť dělal hlavu, ale to nebylo nic překvapujícího. Oni prostě tak fungovali. Bill byl ten roztomilý rarášek, který nad věcmi nepřemýšlel, prostě je dělal. Naproti tomu, Tom si všechno raději nejdřív rozmyslel. Díky tomu fungoval jako Billova záchranná brzda.
Sledoval Billův štíhlý prst, jak se natahuje a stiskává malý zvonek vedle vchodových dveří. Zdálky k nim dolehl štěkot dvou psů. Tom překvapeně zamrkal. Bushido má psy? Nějak mu to k němu nešlo. Přestože o něm věděl onen drb kolující mezi lidma v showbyznysu, Bushido na něj stále působil lehce nafoukaně a arogantně. Nevěděl o něm nic jiného, než tento drb a to, co se mohl dočíst na internetu. Takže nevěděl, co má čekat.
Dveře se rozletěly o pár chvil později a v nich stál starší, opálený muž s černými krátkými vlasy a hnědýma očima, kterými vámi pronikl a mohl dohlédnout až na dno vaší duše. Alespoň tak to na Toma působilo. Tiše polkl. Opravdu si nepamatoval, že by tento muž měl až tak pronikavý pohled.
„Ah, Tome, Bille, vítejte,“ upřímně, Bushida překvapil vzhled těch dvou. Čekal prakticky ještě chlapce, ale před ním stáli dva mladí muži. Bill si sice stále zachovával jistou svoji eleganci a extravagantnost, ale najednou pro něj postrádal tu roztomilost, na které před tím téměř visel očima. Tímto jediným pohledem si ho zařadil do sekce trošku podivných, ale jinak nezajímavých kluků. Měl ve zvyku dělit lidi podle prvního dojmu. Sice ho to občas štvalo (jako třeba nyní), ale zvyk je zvyk a jen tak se ho nezbavíte. On s tím svým válčil již téměř deset let.
Nicméně druhý chlapec… ve skutečnosti v něm Toma nepoznal. Kdyby nevěděl, kdo má přijet, asi by si myslel, že s Billem dorazil někdo cizí. Oblečení už neměl ani zdaleka o tolik volné a jeho dredy, které se Bushidovi prakticky nikdy nelíbily, nahradily exotické copánky, zaplétané od hlavy. Vypadal dospěle. A zamyšleně, neboť se na něj usmál jen mírně. Rozhodně ne tak jako jeho bratr, který mu ukazoval své vzorně vyrovnané zuby. Vzpomínal si, že Bill neměl takto rovné zuby. Roztomile mu vystupovaly. Možná, že právě tato roztomilost mu chyběla. Každopádně Tom moc ze zubů neukazoval. Spíše jen v malé mezeře mezi rty prosvítala bílá, která dávala znát, že zuby opravdu má. Nebyl to nijak přehnaný americký úsměv, jen posunek značící zájem. Přes čelo měl šátek a oblečení mnohem těsnější než před lety. Ne, stále ještě nebylo tak těsné jako Billovo, ale už aspoň bylo vidět, že má nohy. A jaké! Dlouhé a štíhlé. Vršek byl stále o něco delší, než bylo nutné, nicméně i ten sahal už jen do půlky zadku. Ale to, co Bushida upoutalo nejvíc, byly oči. Mandlové oči, které nevypadaly tak docela šťastně a rozhodně nezářily tak jako ty Billovy. A Bushida překvapilo, že je mu to líto.
„Bushido! Tak dlouho jsme se neviděli!“ zvolal nadšeně Bill a obejmul ho. Nikdy neměl s kontaktem s cizími lidmi potíže. Bushido se cítil poněkud zaskočený. Ne Billovým chováním, ale spíše tím, že ho toto objetí neuspokojovalo tolik jako před lety. Nasládlá vůně se kamsi vypařila a nahradila ji jemně kořeněná. Bylo to zvláštní, k Billovi mu to neladilo. Alespoň ne k tomu Billovi, kterého znal a na kterého choval tolik vzpomínek. I když… není se co divit. Časy se mění, lidi s nimi.
„Rád vás zase vidím, Bushido,“ usmál se na něj Tom. Tentokrát odhalil celou řadu zářivě bílých zubů a podal mu volnou ruku. Bushido si s ním potřásl. Překvapilo ho, jak je Tomův stisk na tak mladého muže jistý, přesto však mu připadalo, že se jeho ruka chvěje. Přišlo mu to zvláštní.
„Anis,“ slyšel se říkat dřív, než to mohl jakkoliv zastavit. Stále se díval do mandlových očí, nebyl schopný z nich spustit pohled. Bylo v nich něco zvláštního. Něco, co v nich před lety zcela jistě nebylo. A on se tím cítil paralyzovaný. Tom ale pustil jeho ruku a svůj pohled přesunul na své téměř poskakující dvojče. I on se na něj podíval a jeho obočí pobaveně vyletělo kamsi do oblak. Bill byl ještě kluk. Přes jeho věk, přes jeho téměř dospělý vzhled, přes jeho zcela dospělé dvojče… jeho pohled samovolně sjel na Toma, aniž by si to uvědomil.
Tom se nemohl ubránit úsměvu. Bill celou cestu sem nadšeně povídal a povídal a on se začínal postupně uvolňovat. Billovo žvatlání o tom, jak to asi u Bushida vypadá a jak to tam má zařízený, a jestli to má nějak luxusní a jaká bude spolupráce s ním… to všechno pouštěl jedním uchem tam a druhým ven, ale všechno ho to pobavilo a připomnělo mu, že není na nic sám. Jsou dvojčata, ne? Je normální, že je z takovéhle věci nervózní, a Billovo povídání mu pomohlo. I když, pravda, při pohledu na toho muže opět znervózněl. Byl stejně velký jako oni a rozhodně nebyl nějak výrazně svalnatější, přesto však působil velkým dojmem. Vlastně se svým způsobem bál, že kdyby si něco umanul, dokázal by to udělat i přes nesouhlas dvojčat, neboť ti by s tím nic nenadělali.
Tom se nemohl ubránit úsměvu. Bill celou cestu sem nadšeně povídal a povídal a on se začínal postupně uvolňovat. Billovo žvatlání o tom, jak to asi u Bushida vypadá a jak to tam má zařízený, a jestli to má nějak luxusní a jaká bude spolupráce s ním… to všechno pouštěl jedním uchem tam a druhým ven, ale všechno ho to pobavilo a připomnělo mu, že není na nic sám. Jsou dvojčata, ne? Je normální, že je z takovéhle věci nervózní, a Billovo povídání mu pomohlo. I když, pravda, při pohledu na toho muže opět znervózněl. Byl stejně velký jako oni a rozhodně nebyl nějak výrazně svalnatější, přesto však působil velkým dojmem. Vlastně se svým způsobem bál, že kdyby si něco umanul, dokázal by to udělat i přes nesouhlas dvojčat, neboť ti by s tím nic nenadělali.
„Nepozveš nás dál, Anisi?“ zeptal se nadšeným hlasem Bill. Tom i Bushido sebou při tomto oslovení lehce trhli. Tom dočista zapomněl na to, že jim ho Anis sám nabídl, a Bushidovou hlavou na chvíli projela myšlenka, že toto oslovení nabídl pouze Tomovi. Tu však okamžitě zahnal. Mohl čekat, že dvojčata si to vyloží tak, že to nabízí jim oběma.
„Myslel jsem, že zrovna vy dva pozvání nepotřebujete,“ myšlenka z jeho pusy vyletěla sama. Vždy, když byl situací překvapený nebo nervózní, své myšlenky vyslovoval nahlas. Jen ho znepokojovalo, že to dělal i nyní. „Tak pojďte,“ poněkud omluvně se na ně usmál. Nechtěl být nepříjemný. Konec konců, nyní byli v soukromí. Nemusí ze sebe dělat drsného týpka. Rozevřel dveře dokořán a lehce odstoupil. „Obývák je tady,“ mávl rukou kamsi, kde tušil dveře do oné místnosti. Nicméně nespustil svůj pohled ze staršího z dvojčat, který však měl hlavu sklopenou. Bushido byl zmatený. Tohle nebyl ten sebejistý machr, kterého potkal před lety. Tohle byl obyčejný, sotva dospělý kluk.
Tom nemohl říct, že byl překvapený tím, že je Bushidův obývák luxusní. Ovšem opravdu ho překvapilo, že je zařízen přesně v jeho vkusu. Takhle nějak si představoval i on jejich obývák, dokud Bill nepřišel a nezašlapal jeho představy do země.
Černá kožená sedačka jasně dominovala celému pokoji. Na jejích okrajích ležely pohodlně vypadající krémové polštářky. Velké kožené křeslo bylo také černé a vypadalo, že je přímo stvořené pro dva milence. Podlaha byla pokrytá huňatým, měkkým, krémovým kobercem a závěsy na oknech byly také v krémové barvě. Ale ostatní zařízení pokoje, několik polic, jedna skříň, televize a ostatní elektronika, opět bylo v černé. Celé to osvětlovalo moderní světlo svítící bíle. Stěny byly čistě bílé, jen jedna jediná umělecká fotka kazila tuto celistvost. Na fotce byly dvě držící se ruce s propletenými prsty. Nic jiného, jen toto. Tom lehce pootevřel pusu a udělal krok blíž k té fotce. Líbila se mu. Zatraceně, sám by si ji pověsil do obýváku! Nečekal by, že ho najde zrovna v tomto pokoji… Připadala mu fascinující. Jednoduchý obraz, jednoduché gesto, které však znázorňovalo takovou oddanost, takovou lásku…
„Dáte si něco k pití?“ hluboký hlas ho vytrhl ze zamyšlení a on překvapeně pohlédl na svou ruku, která směřovala k obrazu. Trhl s ní a teprve potom ji plynule spustil podél těla. Rychle se otočil. Ve dveřích naproti těm, kterými přišli, stál Bushido a sledoval ho s pobavenými jiskřičkami v očích. Cítil, jak mu hoří tváře. Rozčilovalo ho to. Proč rudne zrovna před takovým… takovým… nenapadala ho slova.
„Pokud máš redbull,“ nadšeně přikývl Bill, který se bez ptaní posadil do prostorného křesla. Složil nohy pod sebe a spokojeně vydechl. Tom se pousmál. Ano, tohle byl jeho bráška. Lehce přidrzlý, ale zároveň ležérní. Stejně jako on.
„Dvakrát,“ dodal a pohodlně se posadil na sedačku. Už Bushidovi nevěnoval jediný pohled. Proč by měl? Vždyť je to prostě jen další člověk, s kterým budou spolupracovat. Na sobě však cítil, že on z něj zrak nespustil. Znervózňovalo ho to. Počítal spíš s tím, že tu bude Billa svlíkat pohledem. Jakoby na truc jeho myšlenkám to však vypadalo, že Bill ho nijak nezajímá. Nevšímal si ho. Což by mohlo mít katastrofální následky, kdyby si toho zmíněný černovlásek všiml.
Nakonec se Bushido beze slova otočil a zašel do dveří, ve kterých stál. Dvojčata osaměla. Bill se na Toma zářivě usmál, rasta mu však úsměv vrátil poněkud mdle. Svůj pohled na malou chvilku stočil zpátky na fotku. Záda měl pohodlně opřená o polštář, takže se pousmál a se zavřenýma očima zaklonil hlavu. Kožená sedačka s měkkými polštáři byla tak pohodlná…!
Bill ho zamyšleně sledoval. Měl o něj strach. Zatímco on se cítil dokonale šťastný, Tom vypadal, že prakticky nemá pro co žít. Copak jde celý život strávit prací?! Jistě, Tom hudbu miluje… ale i tak nemůže žít pouze z ní. Očividně mu to nestačí…
Bill ho zamyšleně sledoval. Měl o něj strach. Zatímco on se cítil dokonale šťastný, Tom vypadal, že prakticky nemá pro co žít. Copak jde celý život strávit prací?! Jistě, Tom hudbu miluje… ale i tak nemůže žít pouze z ní. Očividně mu to nestačí…
Billův pohled sklouzl na onu fotografii, na kterou Tom zíral tak upřeným pohledem. On sám ji nepovažoval za nijak zvláštní. Připomínala mu opravdovou lásku, na kterou se opravdu těšil, ale nijak víc ho neupoutala. To však ještě podnítilo jeho touhu nahlédnout do Tomovy hlavy, aby zjistil, na co myslí. Dříve… dokázal naprosto přesně odhadnout Tomovy myšlenky. Vlastně ani nevěděl, kdy ho toto umění opustilo. Bylo to už pár týdnů, co cítil, že se od něj Tom vzdaluje. Byli dvojčata, vše sdíleli – a on měl nyní pocit, že je tu věc, kterou mu Tom říct nechce a se kterou by mu nejspíš ani nedokázal pomoct.
Když sledoval, jak Bushido podává Tomovi skleničku s oním energickým drinkem, rozhodl se takovéto starosti hodit za hlavu. Alespoň pro teď.
„A jak si tu naši společnou písničku vlastně představuješ, Anisi?“ zeptal se, když i jemu podal pití. „My k naší spolupráci nedostali téměř žádné informace. Jenom nám bylo řečeno, že máme s tebou něco udělat. Nic víc, nic míň.“
„Prakticky se nyní máme shodnout na tom, o čem by zhruba měla být a dohodnout se, jestli na ní budeme pracovat sami nebo si přizveme také vaše asistenty,“ Anis vypadal uvolněně, když si sedal na druhý konec pohovky od Toma. Nechtěl riskovat nějaký větší kontakt s tím chlapcem. Nebyl si tak docela jistý, co od něj, a hlavně od sebe samého, může čekat. Musí si nechat proležet v hlavě všechny nové myšlenky, které se v ní objevily. Teprve poté bude připraven pokračovat v… čemkoli. „Já nevim jak vy, ale já osobně dávám přednost svému vlastnímu textu. Jistě, hudbu většinou musim někde nějak splašit, ale-„
„Když budete mít text, není hudba problém,“ skočil mu do řeči Tom. Na malý okamžik zaváhal, ale pak otočil hlavu ke staršímu muži. „Stačí mi kytara a kus papíru. Dejte mi slova a já vám dám melodii. A jakmile je melodie, není už zbytek až takový problém,“ pokrčil ležérně rameny, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. Ale svůj pohled rychle stočil na svého bratra. V těch tmavých, hlubokých očích mohl vyčíst zájem. A to ho štvalo, děsilo a… těšilo. Byl zmatený. Ty oči ho přitahovaly téměř neuvěřitelnou silou. Ale jakmile se probral z jejich transu a uvědomil si, komu že vlastně patří, přejel mu mráz po zádech. Ale on nedokázal říct, jestli je to mrazení v tom dobrém nebo zlém slova smyslu. Teď ještě nevěděl, co to znamená, nyní vědět ani nemohl.
„To bude super!“ Bill nadšeně zatleskal. Opravdu, vždy se těšil na každý song jednotlivě. Nemohl si pomoci, hudbou prostě žil. Stejně jako jeho bratr před nějakou dobou… Třeba jednou také dospěje a pouhé tóny mu nebudou stačit. Možná, jednou…
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Juchů, konečně mám co číst! 😀 Už předem mi bylo jasné, že to bude kvalitka, protože si Ywča tuhle povídku a tebe jako autorku nemohla vynachválit a já mám ponětí o tom, že Ywča má v oblibě samé dobré autory a o žádném blábolu by určitě neříkala, že je skvělý. 😀 A proto jsem předem věděla, že mě tvoje povídka potěší.
Přirozeně, Tomshido jsem nikdy nečetla, když pominu vlastní povídku, kde jsem ho jednou psala. Pro mě osobně na Billshido nic nemá, Billa s Anisem shledávám párem snů, ale můj nugátový krasavec ve dvojici s druhým dvojčetem také nevypadá špatně. Uvidíme, co to se mnou udělá do budoucna. 🙂 Líbí se mi tvůj styl psaní. Jsem moc zvědavá na další díly.
Dneska jsem se do téhle povídky pustila a musím říct, že mi učarovala. Já jsem vždycky měla jakousi averzi proti Bushidovi, když jsem se jednou dostala ke čtení Billshida. Byla to jednodílka a byla docela v pohodě. Až na to párování. Potom později mi došlo, že vlastně nemám nic proti Bushidovi samotnému, ale nesnáším Bushida ve spojitosti s Billem. Tohle párování mi vždycky dokázalo hnout žlučí, ale Tomshido to už je něco jiného. Tahle povídka je perfektní, doufám, že bude přibývat v pravidelných intervalech, už teď jsem natěšená na další dílek:)
umm Tomimu běhá mráz po zádech.. jupíí 😀
líbí se mi, jak je Bill hned takový akční, hned začne Buovi tykat a říkat mu Anis 🙂 a jak okolo sebe rozséval veselou náladu.. 🙂 Anisovy úvahy jsou skvělé.. opravdu jsi mu udělala krásný charakter 🙂
koukám, že se Tomshido stane oblíbeným a jsem za to ráda, už jen kvůli tobě.. ta povídka si čtenáře a komenty zaslouží.. 🙂
[1]: Oh, ďakujem, že mi tak veríš 🙂 Ale čo bolo kedy od Sandry zlé? 🙂 Ja jej príbehy milujem, hlavne také, ktoré sú zamerané na iné páry, napr. práve toto Tomshido ♥Podľa mňa to Sandre neuveriteľne ide 🙂 A zlato, som rada, že si si na to našla čas, mňa to neskutočne potešilo 🙂
Oh, 1.časť je na blogu 🙂 A ja som ju opäť čítala! 😀 Taká radosť 😀 Normálne mám chuť otvoriť e-mail a prečítať si aj druhú, tretiu…celý príbeh! 😀 Ale nie…ja si počkám a prečítam si to až sem 😉
Inak …nechceš z toho spraviť knihu? 😀 Ja by som si ju určite kúpila!!! 🙂 ♥♥♥
To je proste kúzelný príbeh a tieto komentáre nado mnou ma veľmi potešili, takže určite budú tešiť aj teba 😉
K čomu by som sa najskôr vyjadrila…oh, áno, ja sa musím priznať, že mi na začiatku Bill lezie na nervy 😀 Proste taký malý nafúkanec 😀 Vtedy som si normálne myslela, že po Anisovi ide a to by som neprežila, keďže je to Tomshido 😀 Nie, nie, stále je to Bill, ale taký drzý 😀 Páčilo sa mi, ako Anis oboch porovnával a opisoval 🙂
Ouuuu, a milujem tie ich nesmelé pohľady. Pritom mi je Toma tak ľúto 🙁 Chudáčik…A všimla som si, že je to medzi nimi láska na prvý pohľad 😛 😀
A aby som nezabudla…Anisova obývačka ♥♥♥ Ty vieš, že ju milujem! Hlavne ten obraz, ktorý nezaujal iba Toma, ale aj mňa 🙂 Viem si ho živo predstaviť…a tá obývačka! 😀 Myslím, že takú raz tiež budem chcieť 😀 Áno, dám si urobiť Anisovu obývačku z AWG! xDDDD 😀 To bude super 😀
A ešte niečo…teším sa na pesničku a na….bože, nejdem to tu vymenovávať, lebo by som ostatným všetko prezradila a to my nechceme 😀
Takže zlato…teším sa na 2.časť 🙂 ♥ Milujem tento príbeh :-**** ♥♥♥
och! ♥
Ono to je tak dokole napísané , tak skutočne … proste som si pripadala ako keby som tam bola s nimi ako taký nezainteresovaný človek 😀 Nechce sa mi veriť , že je to len vymyslené 😀
Je to len druhá čať teda v podstate prvá no keď sa to tak vezme a ja som už z toho príbehu naozaj mimo.
Moc sa mi páčila tá časť v príbehu ako Tom obdivuje ten obraz , živo si to viem predstaviť , celé to bolo také pekné.
Čo najskôr chcem ďalší diel , som tým očarená ♥
Och bože to je super! :D… len pre info, komentáre nad sebou som nečítala lebo nestíham takže sorry ak sa budem náhodou opakovať :D… xD ten Bill je pako 😀 ja z neho fakt nemôžem 😀 úplne si ho viem predstaviť jako tam poskakuje a aký je vytešený xD… ľúbilo sa mi ako Bushido premýšľal o tom ako sa dvojčatá zmenili… že Bill už není ten roztomilý chlapec ako predtým (aj mne chýba 🙁 :D) a tak… nemohla som z toho ako obdivoval Toma 😀 alebo jako to povedať… a ako sa naňho pozeral a proste to všetko dokopy 😀 to bolo vážne skvelé… a ten Tom aký je pri Anisovi nervózny :D… inak som zvedavá kedy Tom povie Billovi to čo mu podľa neho nechce povedať 😀 ja proste milujem priznania!!! :D… som hrozne zvedavá na ďalšiu časť 😀 je to skvelé, strašne sa mi to ľúbi 😀
Wow,no skvělé,věděla jsem že to bude bombastický!Anise živě vidím jak je z Toma unešený,vidím živě i Billa skákajicího tam po koberci.A taky mě dostává jak je Toman tichej:) Styl psaní máš perfektní,moc od českých autorek/autorů nečtu,skoro vůbeca to jen vyjímky..ale tohle je úžasné:)
Libí 🙂
jejich první setkání bylo skvělé. líbí se mi ta Tomova tichost a zvláštní posmutnělost, ale zase když promluví, stojí to za to. tím jeho ležérním "dejte mi slova a kytaru a bude melodie" mi taky dost imponoval. 🙂
a vypadá to, že Bill bude mít snad dobrou bráškovskou roli, jsem ráda, že ani jeho starostlivé myšlenky nejsou z příběhu vynechány. 🙂
doufám, že se to brzy dostane do fáze, kdy bude pracovat hlavně Bu s Tomem. 😀
Začína to mezi nima jiskři aniž si to uvědomují.