Hádka

Kluci už dávno leželi v postelích. Bohužel pro větší rodinné osazenstvo, všichni společně. Neměli každý svůj pokoj, jak bývalo zvykem, protože manažer přehnal svoji párty, na které se oslavovaly jeho narozeniny. Kluci se po hodině začátku párty začali nudit, protože věk celého osazenstva, mimo kluků, byl kolem věku manažera, což znamená nějakých 30 – 40 let. Ze slušnosti ale museli zůstat na svých pohovkách a do všech stran vnášet energii, kterou ale vůbec neměli. Když v brzkých ranních hodinách dorazili na hotel, všechny jednolůžkové pokoje byli zabrané. Zabrali si je výletníci, kteří už měli svého výletu po krk. Bill s Tomem tím pádem neměli žádné soukromí, které opět potřebovali. O jejich „vztahu“ nikdo nevěděl. Teda až na ně dva. Bill, který se rád dohadoval, zkoušel s manažerem promluvit, ale manažer byl natolik opilý, že stěží pobral svůj klíč od pokoje. Gustav s Georgem to nijak neřešili, chtěli jediné, klidný spánek. Teda aspoň Georg. Gustav si hodil šlofíka na párty, aniž by o tom někdo věděl. Taky hlavním důvodem párty nebyli výjimečně kluci ze skupiny, ale jejich manžer.

Pokoj ozařovalo tlumené světlo, vyzařující s Gustavového laptopu. K dostatku energie mu stačil spánek na párty a tak se pochopitelně nudil. Proto si zapnul laptop se svojí oblíbenou hrou. Georg spokojeně chrápal a Bill s Tomem se snažili usnout. Bill po pár minutách usnul, i když s myšlenkami na svého bratra. Tom už také potřeboval spánek, ale potřeboval také něhu od svého bratra, kterou už nenacházel dlouhou chvíli. Bohužel jako jedinému mu vadilo světlo zářící z Gustovy postele. „Sakra Gustave!! Mohl bys to už vypnout?!“ sykl Tom když už se to nedalo vydržet. Vyzkoušel snad všechno, přes tupé zírání na zeď, zamilovaných pohledů na Billa nebo spánek pod polštářem, přesto všechno se světlo dostalo k jeho očím. Tom si naivně myslel, že za jeho beznadějné usnutí může Gustav. „Ještě jeden poslední level!“ řekne Gustav po chvilce. „Dohraješ to ráno… snažím se spát!“ „Co ti sakra vadí? Nikdy ti to nevadilo!“ snažil se šeptat Gustav, ale měl na uších sluchátka, takže se snažil „přeřvat“ hudbu ze sluchátek. „No taky se nediv! Normálně jsme měli každý svůj vlastní pokoj!“ To se ale z Billovy postele začínal ozývat šramot. Po chvilce ticha, které kluci strávili zíráním na Billovu postavu, se opět začali dohadovat. „Zabere mi to jenom pět minut! Maximálně deset!“ řekl Gustav. „Já chci spát teď!“ V tu chvíli se Bill s povzdechnutím zvedne z postele a otevře dveře. „Vidíš, co jsi způsobil!“ řekne na Gustava dotčeně Tom a putuje za Billem. „Bille, počkej!“ chytne Tom Billa za ruku a potom ho obejme zezadu. V tuhle chvíli mu bylo jedno, jestli je někdo na hotelové chodbě uvidí nebo ne. „Tome, já potřebuju spánek! Potřebuju všechno zaspat! Bože… jsem tak strašně zamilovaný, že se mi to závratně vráží do hlavy a nechce to vyjít ven! Když už na chvilku usnu, tak se začneš s Gustavem hádat. Já už nevím co dál.“ Tom ho začal konejšit hlazením přes jeho břicho, na kterém neměl nic. Najednou se od něho odlepil a nakouknul potichu do jednoho pokoje. Bill nechápal, proto stál na místě s vyjeveným výrazem. Po chvilce se ale ze dveří ukáže ruka pobízejíc Billa, aby vešel do pokoje. Bill se rozhlídne po chodbě, a když zjistí, že je čistý vzduch, vejde dovnitř. To se za ním v nestřeženém okamžiku zavřou dveře a Tom se na něho vrhne. Vyhledá podle zvyku jeho rty a něžně se s nimi spojí. Bill se ale po chvilce spolupracování odtrhne. „Počkej, to tu nikdo není?“ zeptá se vyplašeně. Tom sáhne po vypínači a rozsvítí. Pokoj je naprosto prázdný a ani nevypadá na to, že by se měl v nejbližší době do pokoje někdo dostat. Tom pro jistotu vzal za automatický zámek a zamknul. Opět se k Billovi přitisknul a pomalými pohyby ho dotlačil k posteli, na kterou následně spadli. „To jsem ti tak strašně moc chyběl?“ řekne rozmazleným hlasem Bill, když na svém těle ucítil Tomovo vzrušení. „Neříkej, že já jsem ti nechyběl,“ řekne Tom a kolenem zajede do rozkroku Billa. Bill jenom slastně sykne a vyhledá bratrovy rty. Tom začne jazykem bloudit po celém bratrově trupu a následně i kolem pupku. Bill nechtěl zůstat pozadu, a tak Toma převalil a sednul si na něho. Chytil mu ruce a položil mu je za hlavu. Začal ho jemně zasypávat motýlími polibky na citlivou kůži kolem ušního lalůčku. Tom slastně přivíral oči a užíval si bratrových dotyků. Fyzická i tělesná láska mu chyběla. Bill postupně začal opouštět ušní lalůček a pomalu se začal přibližovat ke krku. Zabralo mu to nějakou půl minutu ale pro Toma to byla snad půl hodina. „Vydrž bráško, teprve jsem začal,“ řekne Bill a přejede Tomovi po boxerkách, které bratrovi značně začaly narůstat na objemu. Tomovi opět neunikne slastný výdech. Bill se jenom spokojeně usmál. Tuhle iniciativu vždycky přebíral Tom, ale dnes chtěl Bill ukázat, co v něm je. „Já… já… nic neříkám,“ řekne s potížemi Tom. Billa už přestala pro tuhle chvíli bavit už narudlá kůže na krku, a proto se zase o kousek blíž přiblížil k rozkroku. Na ten si ale bude muset Tom ještě chvilku počkat.:P Bill se začal věnovat Tomovým bradavkám které začaly být už hodně ztuhlé. „No tak Bille… neprotahuj to,“ řekne Tom, ale Bill ani omylem nechtěl opustit jeho bradavky. Jednu bral do úst a malinko je kousal, načež druhou bral mezi prsty a pomalu je laskal. Tom už začínal drtit prostěradlo pod nimi, protože vzrušení mu proudilo celým tělem. Bill po chvilce opustil bratrovy bradavky a rukou přejel po boxerkách. „Ještě chvilku vydrž…“ řekne Bill a Tom se na něho vysíleně podívá. Bill si ale jeho pohledu nevšímal a spokojeně začal břicho pokrývat polibky. Tom se čím dál tím víc začal dostávat málem do tranzu, už polibky necítil na nehybném břiše, ale na rozkroku, kterého se ovšem Bill v tuto chvíli nedotkl. Bill už v mysli uznal, že bratra nebude dál trápit, a proto se přestal věnovat podbřišku a lemu boxerek a pomalu bratrovi trenky stáhnul. Tom se pro sebe spokojeně usmál. Už potřeboval konec tohoto slastného mučení, už mu začínalo vzrušení stoupat do hlavy. Jaké to překvapení, když Bill začal polibky zahrnovat stehno a ne vzrušení. Bill se ale po chvilce konečně jazykem dotknul Tomova vzrušení a Tom se cítil jako v sedmém nebi… co v sedmém. Nejmíň desátém! Bill si začal pomáhat i rukou, aby Tomovo uspokojení bylo co nejlepší. Tom začal neovládatelně vzdychat a postupně se jeho vzdechy zrychlovaly. Bill už za tu dobu poznal, co má udělat teď… což znamená přidat na rytmičnosti pohybů. Což také udělal a po chvilce už Tom cítil po celém těle silnou a slastnou křeč, která se dotkla snad každého kousíčku jeho propoceného těla. Hned po té se prohnul a začal pomalu oddechovat. Bill spolknul to, co mu teď v puse překáželo a lehnul si vedle Toma. „Teď seš na řadě ty…“ řekne vysíleně Tom, protože křeč po orgasmu se ho ještě pořád nezbavovala. „Měli bychom se vrátit. Mně stačí tvoje uspokojení,“ řekne Bill a jemně ho políbí na rty. „Ne, já to zvládnu…“ řekne Tom, ale Bill ho znovu utiší polibkem. „Kluci se po nás budou shánět,“ řekne a podá Tomovi boxerky, které ležely daleko od postele. Jakmile se Tom oblékl do boxerek, zaputovali hned vedle do pokoje, kde Gustav ještě pořád seděl nad laptopem a mlátil do klávesnice. Bill se vrátil do svoji postele a Tom se naklonil ke Gustavovi a řekl mu. „Máš štěstí, trochu jsem ho uklidnil… a už to sakra vypni.“ Gustav se na něho nechápavě podíval a zavřel laptop.

autor: Sanny
betaread: Michelle M.