Zdál se mi zdál, zas ten sen
A já nezmůžu nic,
Tak proč mě u srdce bolí
Snad vyléčí to čas
Ten, který už ty ,nemůžeš mít,
Protože jsi tam odkud není cesta,
Jak vrátit se zpět
Zpátky na ten svět
Bill už seděl další hodinu na své posteli, zdál se mu sen, který si pamatoval jen v útržcích. Billovu bledou, smutnou tvář polila jedna slza za druhou. Seděl sklíčeně na své posteli a snažil se vybavit skoro už zapomenutý sen. Realita byla ale krutá. Jeho bolest v oblasti hrudníku sílila, až se Bill musel zprudka vydýchávat. Pokojem se rozlily vzlyky osoby krčící se na posteli. Nenasytné stěny přijímaly tyto žalostné vzdechy i bolestné steny. Tak moc by chtěla křičet. Vykřičet všechnu tu bolest, vinu, kterou si myslel, že nese a lásku, lásku, která způsobovala všechno toto trápení. Ovšem to nešlo. Bill to všechno držel v sobě a to ho ničilo. Příliš ničilo!!!
Proč řekl jsem ´jdi už pryč´
Možná, že v těch slovech byl ten klíč
A já mohl zabránit zlý smrti tě vzít, na věky vzít
Pokojem se nerozléhaly jen tiché vzlyky, nýbrž výkřiky způsobené vinou, kterou Bill cítil. Proč mu řekl, ať odejde? Proč? Kdyby to neřekl, mohl by tu ještě být, objímat se s Billem a šeptat mu něžná slůvka do ouška. Ale není tu. Bill Toma neustále prosí o odpuštění, ale odezvy se nedočkává. Bill je zničený. Klíč byl v jeho slovech??? Možná! Nic se teď nemůže říci přesně…
Koho teď mám mít rád
A komu mám svůj polibek dát
Proč osud si hrál s životem tvým
To já nevím, já nevím
Na koho mám se teď smát
A pro koho žít teď mám
Cítím se sám a vzpomínky mé
Jsou jenom tvé, jenom tvé
,,Nemůžu, prosím, odpusť mi už!!!“ vykřikl zoufale Bill. Zabíjela ho myšlenka, že už nikdy neokusí Tomovy rty, nikdy se nedotkne jeho sametové tváře a nikdy se nepodívá do jeho čokoládových očí, tolik podobným těm jeho. Pro koho má vlastně žít, když ne pro lásku? Vždyť on byl jediný, kdo mu jeho úsměv oplácel upřímně. Bill hodil jejich společnou fotku proti zdi, nic se však nestalo. On ho tak miluje. Miluje!
Chtěl mít bych klíč
Do nebe, tam, kde spíš
Stojím na skále tvý a koukám se dolů
Já přemýšlím, jak ven s tím prokletím, co v hlavě mám
Tak poletím nebo radši mám stát
Já vím, že řešení mý ti život nevrátí
Bill svíral v ruce ´vysvobození‘, jak tuto lesklou, ostrou věc nazval. Je to klíč. Klíč k jeho lásce. Připadal si jako na skále, stačí udělat jeden krok a letěl by nebo má snad zůstat nohama pevně na zemi? Toto přemýšlení stejně Tomovi život nevrátí. Řešení je jen jedno. Život to sice Tomovi nevrátí, ale mohli by být šťastní? Možná…
Mý oči už ztrácí lesk
A jediný krok už teď dělí nás
Abysme mohli být sví, na věky sví, jenom sví
Bill lesklou věc uchopil pevněji a konečně se odhodlal k prudkému pohybu, který ho posunul k hranici života a smrti. Jeho oči už zhasínají. Jejich lesk zmizel. Jen jeden krůček je dělí být spolu. Naposledy se Bill podíval po pokoji, úlevou vydechl a jeho hlava plná myšlenek padla na měkkou postel. Před očima se mu zjevil obraz osoby, které ublížil, ale které i pomohl poznat tu nejkrásnější věc a to LÁSKU. Teď už budou SNAD sví, jen a jen sví…
autor: Ter
betaread: Michelle M.
:'( nádherny…Lunetic písnička skvěláá a k tomu užasná..poslouchala jsem ji k tomu a brečela sem jako želva