Poté co se Bill vzpamatoval z šoku, že rozchod s Tomem je nevyhnutelný a ze svého rozhodnutí, učinit jej okamžitě, vydal se na snídani, plný obav, jestli to dokáže…
Chtěl to odkládat na co možná nejpozději, ale Tom seděl v kuchyni, a bezstarostně, jak jinak, jedl. Když Bill přišel, vzhlédl a zářivě se usmál. Zřejmě měl dobrou náladu.
„Ahoj bráško, jak ses vyspal?“
Billovi bylo strašně. Proč mu musí všechno ztěžovat? Jako by to už tak nebylo téměř nemožné, musí na něj zrovna teď být milý? Proč na něj nemůže být hnusný, tak jako vždycky?
Posadil se a odhodlával se k tomu nadlidskému výkonu…
„Nechceš udělat snídani?“ zeptal se Tom vesele. Bill nechápal co se to děje. Nedokáže to, ne když na něj bude tak hodný…
„Ne, Tome, musíme si promluvit…“
„Jo tak, ty myslíš tu reportérku, no tak promiň, už se to nestane,“ řekl jakoby na tom snad nezáleželo.
Bill si povzdechnul, rozhodnul se správně. Tohle prostě nemá cenu…
„Bille, nepůjdem ke mně do postýlky?“ zeptal se nevinně Tom. Bože, byl tak sladký, jak to může dokázat?
„Ne, Tome, nepůjdem!“
„No tak, Bille, už se nezlob!“ přemlouval ho. Došel k němu a políbil ho. Bill si ten polibek vychutnával, jako kdyby měl být poslední. A on vlastně byl poslední, jestli všechno půjde, tak jak si naplánoval…
„No tak, Bille, už se nezlob!“ přemlouval ho. Došel k němu a políbil ho. Bill si ten polibek vychutnával, jako kdyby měl být poslední. A on vlastně byl poslední, jestli všechno půjde, tak jak si naplánoval…
Přestal, ale Tom se okamžitě přisál k jeho krku. Tušil, že to bude těžké, ale už teď začínal mít pocit, že to nezvládne…
„Tak Bille, pojď přece nahoru, tady je to nepohodlný!“
„Ne, copak to nechápeš? Mezi námi je konec!“ Bill se snažil vyprostit z jeho sevření, ale tělo ho neposlouchalo.
„Jasně, tak pojď nahoru.“ Tom dělal, že to nic neznamená, jako kdyby nic neřekl. Ale nemohl se mu divit. Kolikrát už to mezi nimi „ukončil“ a zase se k němu vrátil. Není divu, že si z toho Tom nic nedělá.
S velkým sebezapřením se od něj odtrhl.
„Já to myslím vážně, mezi námi je konec!“ Zadržované slzy se draly na povrch a tak radši rychle opustil místnost.
Tom tam stál jako opařený, to se ještě nikdy nestalo, aby ho bratr takhle odmítl. Trochu ho to vyděsilo, ale v zásadě si z toho nic nedělal… Netušil, že tentokrát to Bill myslí opravdu vážně…
Bill seděl na posteli a koukal do prázdna. Zakázal si brečet, už se toho naplakal až dost. Potřebuje přijít na jiné myšlenky, chtěl si s někým promluvit, ale nikdo ho nenapadal. Potom si ale vzpomněl na Johannu. Až na to, že se vyspala s Tomem, se zdála být celkem sympatická… Nepřipadalo mu to jako dobrý nápad, ale potřeboval si odpočinout od toho všeho. Už ho nebavilo trčet v jeho pokoji a přemýšlet o Tomovi.Chvíli ještě váhal, ale pak vytočil její číslo. Hned mu to vzala, snad jako kdyby čekala na to až jí zavolá… Domluvili se, že se sejdou v jedné kavárně. Zdála se být nadšená, že se jí ozval. Nedivil se jí, vlastně jí chápal. Oba měli stejný problém…
Oblékl se a chtěl odejít, ale do pokoje mu vpadl Tom. Když viděl, jak je Bill nastrojený, zvědavě se zeptal: „Ty někam jdeš?“
„Jo, a co, nesmím snad?“
Tom jeho otázku ignoroval.
„A kam?“
„Co je ti do toho?“ Bill se cítil strašně, že s ním musí takhle jednat.
„Kam jdeš? Na rande?“ Tom začínal být dost vytočený.
„A i kdyby, nic se přece neděje, ne?“
„Jak neděje? Ty máš rande?“
„No a co, ty mě můžeš podvádět a já tebe ne?“
„Jo, přesně tak, takhle to bylo vždycky a fungovalo to!“
Bill se jen zasmál.
„Ono to fungovalo? Že jsem si nevšiml! Možná tobě! Ale já to už dál snášet nebudu! Abys věděl, za celou tu dobu, co jsme spolu chodili, jestli se tomu tak dá říkat, protože ty jsi mě jen využíval, za celou tu dobu mi nikdy nepřipadalo, že by nám to fungovalo, ale to je teď už jedno! Právě mi došla trpělivost! A nekoukej tak, asi se divíš, že jsem to vydržel tak dlouho, co? Jo, taky se divim, byl jsem idiot. Ale je konec! Už mě prostě zesměšňovat nebudeš! Nenechám se dál podvádět a trápit! Už mě to nebaví! Myslel sis, že to vydržím donekonečna? Že si ze mě budeš dál utahovat? Jo, samozřejmě že sis to myslel, ale já nejsem idiot, Tome! Už ne!“
Tom tam stál s otevřenou pusou a nebyl schopen ze sebe vypravit slovo.
„Ale…“
„Žádný ale, je konec Tome, rozumíš? Konec!“ řekl naštvaně a odešel.
Tom to pořád nějak nechápal a tak tam stál a pomalu mu začínalo docházet, že tohle se jen tak nespraví…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
