Bill vyběhl z domu a už se ani nepokoušel zadržovat slzy, které se draly na povrch a které mu po tváři rozmazávaly líčidla. To mu ale bylo jedno, bylo mu jedno, že strávil tolik času s tím, aby vypadal pěkně. A proč vlastně? Aby se líbil Johanně? Připadal si směšně. Proč mu záleželo na tom, jestli se jí bude líbit? Stejně nikdy nemohl nikoho milovat tak jako Toma. Vlastně si byl jistý, že už nikdy nebude nikoho milovat…Tak proč mu na tom tak záleželo? Nebylo to snad jedno?
Bylo mu líto, jak zareagoval Tom. Jako kdyby jen on ho mohl podvádět, jako kdyby jen on mohl všechno a Bill to měl donekonečna přehlížet? Copak je nějaký jeho majetek? Ne! Byl ale už není! A bude se snažit aby už nikdy nebyl… Došel až ke kavárně, napadlo ho, že by se mohl zajít někam upravit, ale nakonec to zavrhl. Ujasnil si přece, že se nechce nikomu líbit. Ale stejně, když zamířil ke stolu, trochu svého rozhodnutí litoval. Johanně to moc slušelo. Vlastně si poprvé všiml, že je výjimečně krásná. Měla krásné zelené oči, které jak si později všiml, ho neskutečně přitahovaly a nemohl se od nich odtrhnout. Ne že by se mu líbily tak jako Tomovy, ty miloval nejvíc na světě, ale bylo v nich něco magického…\A její dlouhé hebké kaštanové vlasy, dokonalý obličej a postava, v něm vyvolávaly zvláštní myšlenky… Až se zarazil, nad čím to proboha přemýšlí… Vzpamatoval se a sedl si vedle ní. Později zjistil, že je i moc milá a sympatická…
Když se vracel domů, měl o poznání lepší náladu… Bezdůvodně se usmíval a přehrával si jejich „rande“. Teprve až když odemykal, vzpomněl si na Toma… Ne že by na něho zapomněl, ale prostě na něj chvíli nemyslel… Cítil se tak odpočatě. Ovšem ne na dlouho. Když otevřel dveře, stál tam Tom, s rukama v bok a pěkně rozzuřeným výrazem. A když viděl, jak se Bill usmívá, zčervenal vzteky.
„Co si myslíš, že děláš? Zakazuju ti to, nebo…“
„Nebo co? Co ty mi máš co poroučet? Ty si mě podváděl celou dobu a teď si dovoluješ něco mi zakazovat? Kde bereš tu drzost? Já si můžu dělat co chci! A taky, že si budu dělat, co chci! Ty seš ten poslední, kdo mi v tom může zabránit! A vlastně na to nemáš to nejmenší právo, protože, nevim kolikrát ti to mám ještě připomínat, my dva jsme už spolu skončili!“ naštvaně vydupal schody a opět se zavřel ve svém pokoji. Proč mu jen Tom musí vždycky zkazit náladu?
Tomovi ještě nějakou dobu trvalo, než byl schopen něco udělat. Vůbec nechápal, co to tak najednou do Billa vjelo? Co mu je? Tohle se ještě nikdy nestalo. Vůbec to nechápal. Ale stále byl přesvědčený, že ho to přejde… Docházelo mu, že k tomu bude muset trochu přispět, ale protože byl naštvaný, že Bill měl rande a ještě mu to takhle přizná, rozhodl se myšlenky na omluvu odložit…
Teprve pozdě večer se za ním odhodlal jít. Nechtělo se mu do toho a bál se jeho reakce a tak to odkládal na co možná nejpozději. Když si ale uvědomil, že by už mohl spát, šel radši hned.
Zaklepal.
„Ehm, Bille? Můžu dál?“ jeho hlas zněl dost nejistě a on si to uvědomoval. Ovšem, jak si později všiml, nedokázal to ovlivnit. Hlas se mu klepal a ruce potily, nedokázal si to vysvětlit, když si je přece jistý, že všechno bude dobrý… Nebo snad ne?…
„Ne, nemůžeš!“ Bill už byl rozhodnutý to s ním natrvalo skončit. Měl pochyby, ale dnešní schůzka s Johannou, kterou si krásně užil, ho přesvědčila, že je jeho rozhodnutí správné… A proto to poslední, po čem toužil, byl rozhovor s Tomem. Ten byl ale očividně neodkladný, protože Tom nedbal jeho zákazu a vstoupil do pokoje.
Vyčítal si, že nezamkl, ale musel si přiznat, že podvědomě si stejně přál, aby Tom přišel, aby bylo zase všechno dobrý… Musel se nad svými myšlenkami zasmát, zase všechno dobrý? Nikdy nebylo nic dobrý! Sakra, musí si dávat větší pozor, nesmí se nechat ovládnout svou touhou, prostě se rozhodl a nic to nezmění. I když , jak se podíval na Toma, který se opíral o dveře a byl tak krásný, trochu o tom zapochyboval… Musí to dokázat, prostě musí! Nechce se znova trápit!
To nechce, ale v tuhle chvíli by dal za jediný Tomův dotek všechno na světě… Nadechnul se, pevně rozhodnut Toma vyhodit a dál se tím nezabývat…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
