Všichni se na ně nechápavě dívali. Bill se to snažil nějak zachránit.
„Ehm… ahoj kluci, tak jdeme na to?“ nejistě se usmál, ale nikdo to už dál neřešil.
Při rozhovoru se nedokázal soustředit a neustále na sobě cítil Tomův ublížený pohled. Nechtěl se na něj podívat, nechtěl riskovat, že se to bude opakovat.
Při přestávce mezi rozhovorem a focením si zašel na záchod. Díval se do zrcadla a zkoumal se kritickým pohledem. Najednou klaply dveře, polekaně se otočil. Tom tam stál a vypadal dost naštvaně. Vylekal se a snažil se couvat až narazil na zeď. Vyděšeně na něj zíral a nevěděl, co si má myslet. Tom k němu nasupeně přišel, podíval se mu do očí, surově mu chytil ruce, aby se nemohl bránit a přisál se k jeho rtům. Bill nedokázal nic udělat, Tom ho nalepil na stěnu a znemožňoval mu jakýkoliv pohyb, ale on vlastně nic dělat nechtěl. Vyprostil se z jeho sevření a obtočil ruce kolem jeho krku. Vášnivě propletl jejich jazyky a užíval si každý Tomův dotek. Po nějaké době se Tom odtrhl.
„Vidíš, Bille? My dva nemůžeme být bez sebe!“ zničeně se usmál.
„Nemůžeme, ale musíme!“ naposledy se na něj zadíval a beze slova odešel.
Tom tam zůstal, opláchl si obličej a přemýšlel. Už nevěděl, co by udělal. Věděl jen jediné, musí ho získat zpátky. Bill je jen jeho! Nikdo jinej na něj prostě nemá to nejmenší právo! Jen on se ho smí dotýkat! Patří jen jemu!
Snažil se zahnat představy jak si to Bill rozdává s někým jiným. Bill, jeho Bill. A to ho štvalo nejvíc, že už nebyl jen jeho. Že už nebyl vůbec jeho… Nedocházelo mu, že takhle se Bill cítil pořád. Takhle a ještě hůř… Byl zaslepený chtíčem Billa vlastnit! Nejhorší na tom bylo, že teď, když už neměl Billa, ho nějaké holky absolutně nezajímaly. Chtěl jen jediné, získat Billa zpátky a to tak rychle jak to jen půjde… Snad, kdyby se k němu vrátil, byl by ochoten skoncovat s jeho nevěrami. Nebyl si tím jistý, ale kdyby to bylo opravdu tak nutné, nejspíš by to dokázal.
Vrátil se zpátky, Bill tam seděl a smutně se kolem sebe rozhlížel. Když spatřil Toma, znejistěl a chtěl odejít. Tom ho popadl za ruku a vytáhl ho na chodbu.
„Tome, neblázni, někdo nás může vidět…“ Bill se vyplašeně díval do jeho tváře.
„Musíš se ke mně vrátit!“
„Nemusím, Tome, já nemusím nic!“ Bill se snažil mluvit tvrdě a nekompromisně, ale hlas mu přeskakoval a ruce se mu třásly. Pozoroval Toma a odehrával se v něm vnitřní boj. Tak strašně si přál Tomovi odpustit, začít znova, ale věděl že nesmí… Že už nikdy nebude moct…
„Už mě nemiluješ?“ zaútočil na něj Tom.
„Neptej se tak hloupě, moc dobře víš, že tě miluju!“
„Tak proč se nechceš vrátit?“
„Protože mě to ničí! Vadí mi, že spíš s každým okolo!“
„Nechal bych toho…“
Bill se trpce zasmál, nevěděl, že teď to Tom poprvé, co tohle říká, myslí vážně…
„Nenechal a ty to víš… Sliboval si mi ti už tolikrát… Tome, prosím, nech mě jít…“
„Bille, copak to nechápeš? Nemůžu tě nechat jít! Nechci tě nechat jít…“ snažil se ho políbit, ale Bill otočil hlavu.
„Prosím… Netrap mě! Jestli nepřestaneš, nevydržím to…“
„A o to mi přesně jde!“ ušklíbl se Tom a znovu se ho pokusil políbit.
„Ale já to nechci!“
„Když to nechceš, proč bys to teda nevydržel?“
„Ale… já to chci, ale nechci…“
„Takže když ani nevíš, co chceš, určitě ti nebude vadit, když rozhodnu za tebe…“ přejel po jeho rtech jazykem.
„Tome, vždyť víš jak to myslim!“
Tom ho pustil, s naprostým zoufalstvím se ho zeptal: „A proč sakra nechceš? Miluješ jí?“
„Víš, že to tak není…“
„Ne? A proč máš kruhy pod očima? Co si celou noc dělal? Spal si s ní?“
Bill na něj nechápavě hleděl.
„Ne, ale tobě to nemá cenu vysvětlovat! A že zrovna ty mi něco vyčítáš!“ naštvaně kolem něj prošel a zamířil zpátky do studia.
Tom pochopil, že to přehnal, že takhle ho zpět nezíská… Musí vymyslet něco jinýho…
Seděl v jednom baru, sám, nestál o žádnou společnost. Seděl a přemýšlel o Billovi. Už tři týdny ho neviděl. Neměl žádnou příležitost se k němu dostat, dávali si pauzu před turné a prakticky neměli nic na práci. Vlastně on toho měl na práci dost, užírat se představou, že Bill už není jeho. Nedokázal si to přiznat, ale podvědomě tušil, že prohrál. Poslední naděje vkládal do turné. Myslel si, že ho přece musí přesvědčit, budou spolu skoro pořád. Ale pomalu ztrácel veškerou naději. Stále chtěl Billa spíš ze sobeckých důvodů… Prostě mu vadilo, že ho nemá ve své moci. Stále ještě si neuvědomil to, co si měl uvědomit už dávno… Že Billa miluje…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
