Bill si to relativně užíval. Odpočíval a vychutnával si chvilky strávené v naprostém klidu. Měl Johannu moc rád. Dokonce i milování s ní nebylo špatné, teda až na to, že celou dobu vždycky musel myslet na Toma. Ale byla něžná a to se mu líbilo, ta něha, láska, citlivost, to co s Tomem nikdy nepoznal, to co nikdy nepoznal…
Bál se turné, věděl, že jestli Tom bude chtít, podlehne mu. Možná i proto souhlasil s tím, že Johanna pojede taky. Alespoň na první týden. Její stáž v časopise už skončila a ve škole měli volno. Když to navrhla, původně to chtěl zamítnout, ale potom mu došlo, že Tom nebude mít tolik možností, přesvědčit ho o návratu.
Tom si dával záležet, aby mu to slušelo, chtěl být pro Billa neodolatelný. Nevěděl, že Johanna jede taky a proto se těšil, že konečně, asi po měsíci uvidí bratra.
Vesele se rozeběhl k autu a otevřel dveře. Nejdřív si jí nevšiml, nastoupil a pohodlně se usadil. Potom se rozhlédl, Gustav s Georgem o něčem zaujatě diskutovali a ani ho moc nevnímali. Přesto cítil, že se na něj někdo dívá. Ještě se na Billa nekouknul, chtěl si to nejlepší nechat na konec…
Pomalinku zvedal oči a centimetr po centimetru zkoumal, pro něj, tu nejdokonalejší tvář na světě. Byl tak zaměstnán Billovým obličejem, že si zprvu ani nevšiml, že vedle něj sedí někdo, kdo by tam sedět neměl…
Až když Bill provinile uhnul pohledem a chytil někoho za ruku, podíval se vedle. Nejprve jí jen přejel očima a chystal se vrátit zpět k Billovi, ale pak, jako kdyby do něj uhodil blesk, prudce obrátil hlavu a s otevřenou pusou zíral na někoho, kdo mu sice byl povědomý, ale nedokázal si vzpomenout, kdo to je…
Až když Bill zakašlal, aby na sebe upoutal pozornost, vzpamatoval se ze svého šoku a nevěřícně od ní odvrátil svůj pohled, aby se zase mohl utápět v bratrových dokonalých očích.
„Ehm, Tome tohle je Johanna… vlastně se znáte, ne?“ Dodal trochu víc okatě, než si původně přál a s úsměvem se zadíval na Johannu. Sklonil se a jemně jí políbil. Poté se vítězoslavně obrátil zpět k Tomovi a čekal na jeho reakci. Dočkal se okamžitě…
Tomem jakoby projel blesk, jakoby ho někdo osvítil a on si uvědomil, co ztrácí. Ne, co už ztratil… Rychle zamrkal a doufal, že si nikdo nevšimne slz, které mu začaly nezvladatelně stékat po tvářích. Nikdo to nezaregistroval… Až na Billa, který ho bedlivě pozoroval a s úsměvem na rtech zaznamenal, že situace jde přesně podle plánu. V hloubi duše ho hlodaly výčitky svědomí, ale ty se snažil zahnat. Koneckonců nedělá přece nic špatnýho… Jen chce bratrovi oplatit jeho chování, má snad na to právo?
Nikdy by nevěřil, k čemu ho Tom donutí, čeho bude schopen, jen kvůli němu. Bylo mu ze sebe na nic, uvědomoval, si, že vlastně dělá to samé, co Tom… Co tak strašně nenáviděl, za co Toma nenáviděl… Uvědomoval si to, ale nedokázal přestat, teď už ne, ne když okusil, jak sladce chutná pomsta. Chvilkami ještě pochyboval, ale Tom si to jedině zaslouží! Nejraději by se mu vrhl kolem krku, ale věděl, že nesmí. Teď je s Johannou a nic jiného ho nezajímá. Ani Tom ne… Už ne… Nalhával si a nenápadně sledoval Toma, který vypadal, jakoby měl každou chvíli zemřít.
Tom si přehrával ten okamžik, ten okamžik kdy Bill políbil tu hnusnou děvku, kterou ze srdce nenáviděl. To co se stalo potom, si nedokázal vysvětlit. Připadalo mu to jako kýč, ale jinak to pojmenovat nedokázal, jakoby mu puklo srdce… Nechápal to. Vždyť Billa nemiloval, nikdy nikoho nemiloval… Nebo ne? Byl zmatený, myšlenky mu vířily hlavou jedna přes druhou a on prostě nedokázal v klidu uvažovat. V hlavě si stále dokola přehrával ten polibek, vlastně to ani nebyl polibek, jen se zlehka dotkl jejích úst, ale přesto se mu to vůbec nelíbilo. Žárlil, neskutečně žárlil a jediné po čem teď toužil bylo zabít, ne umučit, tu couru a obejmout Billa, obejmout a už ho nikdy nepustit… Toužil ho sevřít ve své náruči a jemně ho hladit ve vlasech, toužil ho něžně políbit a šeptat mu sladká slovíčka… Bože, co se to s ním děje? Něžně obejmout Billa a šeptat mu sladká slovíčka? V duchu se zasmál, ale přesto na to nedokázal přestat myslet…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
