Tom jako ve snu vystoupil z auta a dezorientovaně se rozhlížel kolem. Nevěděl kde jsou, co tam dělaj, nevěděl nic… Jen jedno věděl, že za žádnou cenu, nesmí přijít o Billa. I kdyby to trvalo celou věčnost, i kdyby to mělo být naprosto beznadějné… Prostě ho musí získat zpět. Stále si nepřiznal onen fakt, který, si sice uvědomoval, ale rozhodně ho nechtěl přijmout. Fakt, že Billa miluje… To se ale mělo každou chvíli změnit…
Tom pomalu přešlapoval za dveřmi bratrova pokoje a zoufale přemýšlel, jak to udělat, jak Billa přesvědčit…
Vzal za kliku a s hlubokým nádechem, bez zaklepání, vpadl dovnitř. Za tento den už podruhé, se mu absolutně zhroutil svět… Před očima se mu míhaly obrázky, které nikdy nechtěl spatřit, obrázky, které se mu vryly hluboko do paměti, obrázky, které ho přiměly si konečně přiznat tu, pro něj, krutou pravdu, pravdu, že Billa miluje… Strnule stál na místě, neschopen jakéhokoliv pohybu, či slova, neschopen ničeho… Stál tam jako přikovaný a vnímal jen to, co se odehrávalo přímo před ním. Vnímal, jak se Billovo tělo vášnivě proplétá s tím Johanniným, jak sténá slastí, kterou mu ale neposkytuje on, jak sladce líbá rty, které ale nejsou jeho, jak chtivě hladí tělo, které ale nepatřilo jemu… Jak se tam miluje s člověkem, který rozhodně není on…
Slzy mu stékaly po tvářích a jemu konečně, po neskutečně dlouhé době, kdy si to sám nechtěl přiznat, všechno došlo. Otočil se a smířeně zamířil do svého pokoje.
Svalil se na postel a plakal. Ano, teď už to věděl, víc než jen věděl, byl si tím naprosto jistý. Tak jistý, jako ničím jiným… Miluje Billa! Vždycky ho miloval a milovat bude. Jen si to nikdy nechtěl připustit. Vždycky byl proti lásce, bál se zamilovat… Nechtěl, aby mu někdo zlomil srdce. Proto to dělal, podvědomě to tušil celou dobu, ale chtěl to v sobě potlačit… Myslel si, že když na něj bude hnusnej, bude se ten cit snažit ovládat, nepřemůže jej. Nedostane ho… Snad se mu to i dařilo, na začátku to nebral vážně, pak se do něj zamiloval, a pak se už jen snažil zamaskovat to, co opravdu cítí. Podařilo se mu to. Oklamal sám sebe… Poslední měsíce nad tím vůbec nepřemýšlel, ale ve skrytu duše, tam kam se neodvážil sáhnout, ani v těch nejvíc zvláštních okamžicích, tam to tušil celou dobu… Podařilo se mu to co chtěl… Potlačil v sobě svou lásku k Billovi. Až teď mu došlo, jaká obrovská chyba to byla. Nemusel se ničeho bát, Bill by ho nikdy nezklamal, to on… To on byl ten, kdo všechno zkazil, zničil, kdo zabil jejich vztah… Zasmál se, vztah? Tak se to přece nazývat nedá! Zvláštní, že teď uvažoval stejně jako Bill…
On ho jen využíval, byl na něj hnusnej, nikdy mu upřímně neřekl, že ho miluje… Teď už věděl, proč mu to vždycky dělalo takové problémy… Protože to byla pravda, pravda, které se tak bál… Pravda, která ho stála lásku jeho života… Zoufale se chytnul za hlavu a vzpomínal… Na to, jak se Bill vždycky snažil, na to jak ho vždycky odbyl, jak na něj byl zlý a odměřený, jak ho podváděl, jak ho zesměšňoval, jak se mu vysmíval, jak se s ním surově miloval, jak mu dal facku, jak se ho pokusil znásilnit…
Nenáviděl se, nenáviděl sám sebe, za to co udělal i neudělal. Nenáviděl se za všechno, co kdy udělal, za to, co udělal Billovi… Hnusil se sám sobě… bylo mu bratra tak líto, postupně si uvědomoval, co všechno způsobil, s čím vším Bill musel žít… Jak strašně moc mu ublížil… Tak, jako nikdo… Tak, že se to nedá odpustit… Teprve teď, po tak strašně dlouhé době, mu všechno došlo, jako by se mu rozsvítilo, jako kdyby teď procitnul ze spánku, jako kdyby ten Tom, co všechno zkazil, byl někdo úplně jiný… Nechápal, jak mohl být něčeho takového schopen…
Věděl, že je konec… Věděl, že prohrál… Tohle se prostě nedá omluvit. Pro Billa, svého milovaného Billa, což si přiznal až moc pozdě, neudělal nikdy nic dobrýho, vždycky ho zklamal.
A Bill, jeho sladký důvěřivý Bill, mu to vždycky odpustil, vždy mu dal ještě jednu šanci, a on ho jen využíval. Stále si dovoloval čím dál víc. Dělal horší a horší věci, až to jednou Bill logicky nevydržel… A on se bál, že už novou šanci nedostane… Vlastně by se vůbec nedivil, jen naprostý blázen by mu znovu uvěřil… Chudáček Bill…
Myslí mu běžela jen jediná otázka: Proč? Proč si člověk uvědomí co měl, až když to ztratí???
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
Jo..to se nevi:'( Me je lito toho Toma, jo zaslouzi si to,ale..Bill byl chudak taky,ale to co dela je blby.Nemiluje ji! Zrovna on to dela,ten co to nesnasi. Ale jak je videt,tak se mu to ale libi. Proste s ni spi!
Teri.K: zásadně nesouhlasím 😀 stejně si myslím, že Bill to nedělá proto, že Johannu miluje. říkal to, nikdy pro něj nikdo nebude znamenat tolik jako on. jen se snaží oplatit Tomovi jeho chování a pak se k němu vrátí – jen aby poznal, jaké to je, podvádět :))
😀