Tom za sebou zavřel domovní dveře a povzdechl si. Věděl, že se bude muset Billovi omlouvat, že ho bude muset zas a znova ujišťovat o tom, jak ho miluje.
Nesnášel to. Nesnášel, když byl bratr naštvaný a hrál si na chudáčka, kterému neustále jen ubližují.
Přesto se nedokázal přinutit, aby toho nechal. A taky nevěděl, proč by toho měl nechat.
Měl pocit, že je Bill moc citlivý, že mu přece nic tak strašného neprovádí. Nevěděl proč, ale měl nutkání si něco dokazovat. Stále potřeboval nové a nové ‚oběti‘, které svede a opustí. Dělal to tak vždycky a teď na tom nehodlal nic měnit. Líbilo se mu to. Nechtěl se toho vzdát jen kvůli žárlivému bratrovi. Jistě, ten se mu taky líbil, měl potřebu ho ovládat, vlastnit… Chtěl mít oboje, svou svobodu i oddaného Billa.
Nedocházelo mu, že mu tím jen ubližuje. Nepřipouštěl si, že Bill není šťastný, že trpí, že trpí kvůli němu. Nepřipouštěl nebo spíš nechtěl připustit.
Nalhával si, že to Bill jen hraje, že mu to nevadí, že jen chce vypadat důležitě… Ve skrytu duše tomu ale nevěřil. Moc dobře si uvědomoval, že se bratr trápí, ale bylo mu to jedno. Věděl o sobě, že je sobecký, ale nijak se tím nezatěžoval. Hlavně když bude šťastný on, na nikoho jiného nebral ohledy.
Odmítal kvůli němu přijít o svůj dřívější život, odmítal se vzdát svých starých zvyků. Připadalo mu, že na to má právo, že to Bill musí respektovat. A když ne, nic mu nebrání v tom, to ukončit… Ale to vlastně nechtěl. Nějak si navykl mít Billa u sebe. Milujícího oddaného Billa. Svého sladkého, něžného, možná trochu naivního bratra. Ano naivního, připadal mu naivní. Myslel si snad, že bude navždy jen s ním? Že mu bude do smrti věrný? No jo, Bill a jeho pravá láska. V duchu se zasmál. Když nad tím tak přemýšlel, necítil žádné výčitky. Přece mu jasně řekl, že toho nenechá, že mu prostě nikdy nebude stačit jen Bill… Potřeboval víc, potřeboval mnohem víc. Chtěl být obdivován, chtěl si dokazovat, že je stále žádoucí, že po něm všichni šílí… Ale stejně jako tohle, chtěl i Billa… On byl stejně nejlepší. Nikdy ho nikdo nevzrušoval víc než jeho bratr, nikdy po nikom víc netoužil, nikdy ho nikdo tak dokonale neuspokojil, nikdo ho neznal tak dobře jako on…
Jen na malou chvíli ho přepadl pocit viny, ten ale rychle zahnal… Nikdo mu nebude říkat co má dělat! Ani člověk, kterého miluje… Ale miluje ho vůbec? Nevěděl… A nehodlal si s tím lámat hlavu. Moc dobře si uvědomoval, že Billa potřebuje, že se na něm stává závislým. Ale je to láska? Neví, neví a vědět nechce… Nikdy nad tím nepřemýšlel… Jedním si byl ale jistý, rozhodně o něj nechce přijít!
Možná, kdyby se opravdu musel vzdát svých románků, udělal by to. Ale proč to dělat, když nemusí? Když mu vždycky odpustí? Prošel kolem jeho pokoje a ani se nezastavil. Neměl náladu na omluvy, které byly bohužel nutné a které mimochodem podle něj byly neopodstatněné, protože rozhodně necítil žádnou vinu za své chování. Ale bylo mu jasný, že to musí udělat, že to udělá… Nechtěl o něj přece přijít…
Najednou na něj dostal chuť. Chtěl se ho zase dotýkat, chtěl aby se on zase dotýkal jeho. Potichu otevřel dveře do jeho pokoje. Spal. Chtěl ho vzbudit, nehleděl na to, že to je sobecké, prostě ho chtěl… Normálně by to udělal, ale vzpomněl si, že je na něj naštvaný. Musel by se omlouvat a šeptat mu jak ho miluje, ale to on tak nesnášel. Neměl na to sílu. Bylo mu jasné, že by nakonec dosáhl svého, ale nějak se mu do toho nechtělo. Chvíli se ještě rozhodoval, ale pak šel spát.
Převaloval se ze strany na stranu a nemohl zamhouřit oko. Přemýšlel… Uvažoval o Billovi, jestli se k němu přece jen nechová moc hnusně… Ne! Neměl rád, když nemohl usnout a přepadaly ho výčitky svědomí. Přece nedělal nic špatnýho!!! Teda dělal, ale… Ne, nedělal a už o tom nebude přemýšlet! Najednou se mu v mysli vynořilo, jak se dali dohromady. Nevěděl přesně kdy, nepamatoval si všechny podrobnosti, jen věděl, že se mu to líbilo, že teď se mu budou zdát krásný sny… Nepamatoval si to přesně, protože si to pamatovat nechtěl. Nijak extra mu na tom nezáleželo, ale byl tu někdo, kdo si to střežil jako nejsvětější tajemství, nejkrásnější vzpomínku, kdo si pamatoval naprosto přesně úplně všechno, do posledního puntíku… Bill si pamatoval moc dobře, jak začalo jeho utrpení…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
