Láska? 20.

Bill ležel v posteli a ze svých myšlenek se bezúspěšně snažil vytěsnit Toma. Zadíval se na Johannu, která spokojeně spala vedle něj, nemůže jí nikdy milovat… Tak moc by chtěl, ale nejde to…

Zatoužil po tom Toma vidět, bezmyšlenkovitě vstal a vyšel na chodbu. Potichu otevíral dveře do Tomova pokoje a modlil se, aby už spal. Nevěděl, jak by to vysvětlil, proč za ním přišel uprostřed noci…

Pomalu vklouzl dovnitř a s bušícím srdcem zaznamenal, že Tom spí. Došel až k němu a opatrně si přisedl na postel. Zadíval se na něj, v té tmě toho moc neviděl, ale stačilo to na to, aby se neovládl a jemně ho políbil. Vyděšeně se odtáhl a ustaraně se na něj podíval. Jeho tvář byla celá mokrá od slz… Tom plakal? Proč? Něžně ho pohladil a s úsměvem sledoval, jak se Tom zavrtěl a ze spánku něco tiše zamumlal. Chtěl by tu zůstat celou noc. Jen vedle něj sedět, dívat se na něj a hladit ho…

Věděl, že nemůže, že musí hned odejít, než se neovládne a udělá nějakou pitomost. Naposledy láskyplně přejel rty přes ty Tomovy a odešel…

Tom se ráno probudil s pocitem, že se mu zdál ten nejkrásnější sen. Že k němu Bill přišel a všechno mu odpustil. Nevěděl, že aspoň část z toho byla pravda… A už vůbec nevěděl, jak se má k bratrovi chovat. Za to všechno, co mu kdy udělal, by se nejraději zabil. Litoval, že nejde vrátit čas, litoval, že si tohle všechno neuvědomil mnohem dřív. Ale teď už bylo pozdě. Pozdě na všechno…

Přece jen ještě doufal, že by se mu to mohlo podařit. Přešlapoval před Billovým pokojem a nebyl schopen se donutit, aby zaklepal. A jen tak vejít taky nechtěl, děsil se toho, co by mohl zase vidět. Nakonec se přemohl a potichu zaklepal. Johanna mu přišla otevřít a pustila ho dál.

„Miláčku? Co se děje?“ Bill na ní zavolal a vykouknul z koupelny. Najednou jakoby zkameněl a vyděšeně se díval na Toma. Ten ovšem nic nevnímal, stále jen přemýšlel nad tím, jak jí Bill oslovil. Že by se do ní zamiloval? Ne, to přece není možné, nebo…

Z přemýšlení ho vytrhl Bill.

„Tome? Co potřebuješ?“

Rychle zatřepal hlavou a podíval se na Billa.

„Musím s tebou mluvit. Johanno? Nemohla bys nás nechat o samotě?“ hraně se na ní usmál a dál si jí nevšímal. Bill se tvářil dost nejistě a když zamířila z pokoje, naštvaně na něj vyjel. „Co si myslíš? Takhle jí vyhodit. Seš hroznej…“ Tom ho přerušil.

„Bille, nepřišel jsem se hádat. Chci se ti omluvit…“

Bill na něj zůstal nechápavě koukat.

„Omluvit? A za co?“

„No za všechno…“ Tom nevěděl, jak by měl pokračovat a proto jen stál a zavrtával pohled do země, dělal všechno proto, aby se mu nemusel dívat do očí.

„Ehm… Tome… nevím, co ti na to mám říct, já… ehm… no… je to od tebe pěkný… ale… prostě…“ Bill byl očividně dost vykolejený a nevěděl, jak má reagovat.

Tom k němu přistoupil a s neuvěřitelnou něhou ho vzal do náruče. Bill se chvíli bránil, ale nakonec sebou přestal zmítat a zadíval se Tomovi do očí, plných viny.

„Bille, prosím, jestli můžeš, odpusť mi…“ jemně ho hladil po zádech a cítil, jak se třese.

„Ale… co? Co ti mám odpustit?“ Bill nic nechápal, co se s Tomem děje? Proč je najednou takový milý a, to mu připadalo nejpodivnější, proč je tak něžný? Proč se mu omlouvá teď? Co tak najednou?

Přesto mu dělalo dobře, choulit se mu v náručí a nasávat jeho nezaměnitelnou vůni. Tak strašně rád znovu cítil Tomovu blízkost. Jestli si někdy myslel, že na něj dokáže zapomenout, tak teď si byl stoprocentně jist, že se mu to nikdy nepodaří…

„Ty nevíš, Bille? Všechno, prostě všechno, co jsem ti kdy udělal, omlouvám se… Vím, že na tohle omluvy nestačí…“

„Ale co tak najednou? Proč teď?“ Bill vyslovil otázku, kterou v posledních minutách nedokázal vytěsnit z hlavy.

Tom se odhodlaně nadechl. Ano, teď je ten správný čas, teď nebo nikdy. Musí to udělat… Ne, on to chce udělat!

„Protože jsem si něco uvědomil…“

„Co?“

„Miluju tě, Bille!“ Smířeně se mu díval do očí a čekal co přijde. Poprvé, co tohle někomu říkal, to myslel vážně. Poprvé do toho dal cit. A hned jak to vyslovil, jakoby z něj něco spadlo, cítil se uvolněně…

Bill se mu zadíval do očí, byly plné něhy a lásky k němu… Vycítil, že to Tom myslí doopravdy, že to teď poprvé myslí opravdu vážně, že ho opravdu miluje… Ale copak mu mohl věřit? Po tom všem?…

autor: Prinzesschen
betaread: Janule