Bill se převalil a otevřel oči. Zdál se mu krásný sen a tak měl dobrou náladu. Jakmile si ale vzpomněl co se stalo, úsměv na rtech ho pozvolna opouštěl.
Povzdechl si, s tím nic nenadělá, bude se snažit na to nemyslet. Ale copak to jde?
Zase ho začínala přepadat stísněnost a pocit naprosté beznaděje. Vyšel z pokoje a pomalými kroky mířil do kuchyně. Míjel bratrovy dveře a silou vůle sám sebe přesvědčoval, že tam rozhodně nepůjde. Ale nějaká magická síla ho přinutila. Na poslední chvíli zastavil a opatrně vzal za kliku.
Otevřel dveře a neslyšně, aby ho neprobudil, došel k jeho posteli. Sednul si a zadíval se na něj.
Byl tak sladký, když spal. Nemohl si pomoct, něžně ho pohladil po tváři. Se zatajeným dechem čekal, jestli se neprobudí. Neprobudil, to mu dodalo odvahy a prsty přejel přes jeho rty. Tom se zachvěl a mírně zavrtěl. Bill se vylekal.
Proč to dělá? Proč bez něj nemůže žít? Vždyť ho jenom trápí. Ani ho nemiluje. Byl si tím jistý, protože kdyby ano, přece by mu tohle nedělal… Člověk, který miluje, nepotřebuje nikoho dalšího…
Po tváři mu stékaly slzy, ale on nedokázal odejít. Něco ho tam drželo, neuměl si to vysvětlit. Nevěděl proč ho prostě nedokáže nechat. Mnoho lidí opustí člověka, kterého milují. Jen on to nedokáže.
Znovu se na něj zadíval. Potřeboval slyšet, že ho Tom miluje, i kdyby to nebyla pravda. Setřel si slzy a jen zlehka ho políbil. Nechtěl ho probudit, ale nedokázal to ovlivnit. Pomalu přejížděl po jeho rtech a začínal se uklidňovat.
Tom otevřel oči, lekl se, ale nedal na sobě nic znát. Věděl to, věděl, že to Bill nevydrží a zase mu odpustí.
Usmál se pro sebe, tohle se mu hodí. Nebude se mu muset omlouvat a šeptat, že ho miluje. Pro někoho to nic není, ale pro Toma to bylo jako nejhorší noční můra. Začal mu polibky oplácet. Bill se lekl a chtěl toho nechat, ale nedovolil mu to.
Stáhl si ho pod sebe a opět ho políbil. Tvrdě, chtivě, bez jediného citu. Billovi zase tekly slzy. Tohle přece nechtěl. Nechtěl se k němu vrátit, aspoň ne takhle rychle.
Zavzlykal, myslel si, že to třeba Toma obměkčí, ale ten si toho ani nevšiml. Možná všiml, ale neřešil to. Pokračoval dál, bezcitně z něj serval triko.
To, že se mu Bill snaží vykroutit a že se mu to očividně vůbec nelíbí, mu vůbec nevadilo. Bill si jen povzdechl, snad nikdy se nemilovali tak jak by chtěl. Vždycky to bylo takové jako teď. Ani kousek něhy, žádný cit, žádná láska. Prostě sex. A on to potřeboval, potřeboval cítit, že ho Tom miluje.
Pálily ho oči, jak se snažil zadržet pláč.
„Proč mi to děláš?“ zeptal se tiše.
„Ale no tak, Bille, uklidni se, o tom jsme už mluvili!“ odvětil chladně Tom a dál se věnoval Billovu břichu
„Takže to je pravda, nemiluješ mě, vůbec ti na mně nezáleží!“
Tom přestal. Nevyhne se tomu. Nadechl se.
„Nebuď směšný, samozřejmě, že tě miluju.“
„Ano, máš pravdu, jsem směšný! Trpělivě čekám na to, až tě to přejde, až ti dojde, že děláš chybu, že miluješ jen mě! Ale to se nikdy nestane! Že jo? Proč taky, když to tomu směšnýmu Billovi vůbec nevadí? Jenže já ti něco povim, mně to vadí! Ne mě to jen nevadí, mě to zabíjí! Ale tobě je to jedno! Jsem ti ukradený! Myslíš jenom na sebe!“ začínal hysterčit. Tom jen otočil oči v sloup. Nesnášel, když se bratr dostal do stavů, kdy se přestal ovládat.
„Řikáš nesmysly a laskavě nebuď hysterický! Miluju tě a už o tom nechci mluvit!“
„Nechceš? To je hezký! Ale já chci! Jenže to tady nikoho nezajímá! Nikdy tě nezajímá, co chci já! Já tě nezajímám! Náš vztah tě nezajímá!“
„Řikám ti, že tě miluju, co víc chceš slyšet?“
„Jo, ty umíš dobře lhát!“
„Nelžu, panebože Bille, myslíš, že kdyby mi na tobě nezáleželo, že s tebou budu?“ Tom už začínal ztrácet trpělivost.
„No já nevim, asi ne… Ale…“
„Tak vidíš, žádný ale!“
„Tak mi to dokaž, dokaž mi, že mě miluješ!“
„Jak ti to mám jako dokázat?“
„Když nevíš, tak mě nemiluješ!“ fňukal Bill
„No jo, tak dobře, jak chceš. Už tě nikdy nepodvedu, slibuju. Miluju tě. Spokojenej?“
Nebyl spokojenej, ani náhodou nebyl spokojenej. Oba věděli, že je to lež, oba věděli, že se to bude nejmíň stokrát opakovat…
Tom si ho posadil na klín a opět ho políbil. Bill se odtrhl, přemýšlel, že by to skončil, ale věděl, že to nedokáže… Co mohl dělat? Chtěl být s ním, ať to stojí co to stojí. I kdyby měl vyplakat všechny slzy světa. Stále naivně doufal, že se Tom změní. Asi byl doopravdy směšný…
Podíval se mu do očí a nechal se položit na postel. Nechal se líbat, už neprotestoval, věděl, že to nemá cenu…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
