Na Toma najednou dolehl pocit viny. Nevěděl proč, když jindy se tak necítil. Ale teď mu bylo Billa opravdu líto. Proč mu řekl, že mu to nechutnalo? Sakra, musí přijít na něco, jak se mu omluvit.
Zapnul si televizi, ale nedokázal se soustředit. Nudil se.
Sice mu bylo Billa líto, ale ne natolik, aby nezavolal jedné své „kamarádce“ a nedal si s ní schůzku. Věděl, že neodmítne, nikdy neodmítla. I kdyby zavolal v jakkoli nevhodné chvíli, vždy mu s radostí vyhoví. Začínala ho už trochu nudit, ale neměl náladu jít „balit“ někoho nového. Stejně na to, co má v úmyslu, postačí. Tak jako vždycky…
Zvedl se a chtěl odejít, ale ještě předtím, šel zkontrolovat Billa. Ne, že by mu nějak extra záleželo, jak na tom je, ale chtěl předejít žárlivým scénám, které by, kdyby to zjistil, samozřejmě následovaly.
Přitisknul se ke dveřím a snažil se přijít na to, co bratr dělá. Slyšel už jen velmi tiché vzlyky a tak usoudil, že ho to pomalu pouští. Napadlo ho si s ním promluvit teď hned. Ale nakonec to zavrhl, počká až to Billa přejde úplně a on se mezitím skvěle pobaví. I když radši by se bavil s Billem… Stejně byl vždycky nejlepší. Takovou slast, jakou mu poskytoval Bill, mu nikdo jiný dát nedokázal. Vlastně sám netušil, proč má potřebu mít neustále nové „úlovky“… Ale bavilo ho to, tak proč ne…
Velmi tiše opustil dům a doufal, že si Bill bude hrát na uraženého ještě dlouho a na protest neopustí svůj pokoj.
Měl štěstí, Bill vyčerpáním usnul a probudil se až když byl Tom dávno doma.
Bill se s ním nechtěl vidět, ale začínal mít hlad. Vydal se do kuchyně a modlil se, aby na něj nenarazil. Samozřejmě, že měl v plánu mu to odpustit a vrátit se k němu. Ale ne tak snadno.
Měl obavy, že kdyby na něj narazil, nevydržel by to a na místě ho zlíbal k smrti. Nechápal sám sebe. I když mu právě opět strašně ublížil, nedokázal po něm přestat toužit. A věděl, že Tom to moc dobře ví, že ví jak na něj. Stačí jeden jeho dobře mířený dotek a má ho tam, kde chce…
Otevřel dveře a trochu bojácně se rozhlédl. Opatrně vyšel ven a zamířil si to rovnou do kuchyně. K jeho nemilému překvapení, tam seděl Tom a spokojeně jedl nějaké sladkosti. Bill chtěl nepozorovaně odejít, ale už si ho všiml.
„Bille?…“ zeptal se opatrně Tom, plný očekávání, jak bude bratr reagovat.
„Nemluv na mě!“ Bill se musel dost přemáhat, aby mu tohle řekl. Nesnášel být hrubý, a obzvlášť ne na Toma… I když Tom mu mnohdy říkal mnohem horší věci…
Tom si povzdechl a zvedl se ze židle. Prošel kolem Billa, zastavil se a pokusil se ho obejmout. Bill však rychle ucukl a tak mu nezbývalo nic jiného, než rychle opustit kuchyň a jít přemýšlet o tom, jak by si mohl Billa udobřit…Uvědomoval si, že to bude těžší než obvykle, nicméně také věděl, že to rozhodně není nemožné…
A to Bill věděl také. Sesunul se na zem a opět, dnes už po několikáté, se zoufale rozplakal. Už prostě nemohl dál. Tahle situace ho strašně ničila a vzhledem k jejímu dlouhému trvání, nevěděl, jak dlouho to ještě vydrží…
Zvednul se a smířeně zamířil zpět do svého pokoje, protože hlad už ho přešel… Tam se opět zhroutil na postel a přemýšlel stále dokola nad neřešitelností jeho problému. Nedokázal nic vymyslet. Kromě toho, že Toma nechá, což hned zavrhnul, protože to zkoušel už tolikrát, ale nikdy to moc dlouho nevydržel. A tak mu nezbylo nic jiného, než zase rezignovaně usnout a doufat v krásné sny, které ho poslední dobou jako jediné dokázaly aspoň trochu povzbudit a dodat mu sílu na to, aby nepřemýšlel o jediném možném řešení, které ho v tu chvíli napadalo, a které podle něj bylo sice dost přehnané, zato ale 100% účinné… Bylo to to nejkrajnější řešení, na které přišel teprve nedávno a které se snažil hned na začátku vyhnat ze své hlavy. Ale věděl, že vzít si život dokáže spíš, než opustit Toma…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
Bille neblázní Tom zato nestojí.