Dnes měli mít nějaké rozhovory a focení. Bill se těšil. Vždycky ho to bavilo a aspoň přijde na jiné myšlenky… Mrzelo ho, že Tom je už zase odtažitý, ale rozhodl se tím nezabývat.
Seděli ve vytopené místnosti v redakci jednoho časopisu a čekali až dorazí fotograf. Bill myslel, že si dnešní den užije, ale osud mu nepřál být bezstarostný… Tom flirtoval s mladou redaktorkou a Billovi přítomnosti si absolutně nevšímal.
Nemohl to pochopit, copak mu nevadí, že to vidí? To, že ho podvádí je jedna věc, ale že to dělá přímo před jeho očima? Stěží zadržoval slzy. Nejraději by odtud utekl a se vším skoncoval. Ale nemohl, musel tu sedět, usmívat se na všechny strany a dělat, že se nic neděje, že je všechno v nejlepším pořádku.
Ale nebylo, teď už zašel moc daleko. Jak jen může? Bill na něj házel vyčítavé pohledy. Nevšímal si jich, ale když to vypadalo, že se Bill doopravdy rozbrečí, obrátil oči v sloup a nechal toho.
Když byli opět doma, začal mu to vyčítat, ale Tom práskl dveřmi a při té příležitosti prohodil, že s hysterkou se bavit nebude. Byl na dně. Opět…
Bylo mu jasné, že Tomovi na něm vůbec nezáleží. Tušil to vždycky, ale až teď si to doopravdy přiznal. Je pro něj jenom hračka. Trpí a Tom se dobře baví. Přímo před ním flirtuje s bůhví kým a pak ještě dělá, že za to může Bill? Nechápal to, nechápal, jak někdo může být tak strašně bezcitný jako jeho bratr.
Přesto ho miloval, i přes všechnu bolest, kterou mu způsobil. I když jemu na něm vůbec nezáleželo. I přesto přese všechno by pro něj udělal cokoliv…
Zase si pohrával s myšlenkou, že by si vzal život, ale nedokázal se k tomu odhodlat…Pomalu mu začínalo být jasné, že nakonec ho přece jen bude muset opustit. Dřív si říkával, že to vydrží, že se přes to přenese, že si na to zvykne… Ale docházelo mu, že na tohle si zvyknout nejde… Možná by mu odpustil nevěru, ale to jak je na něj hnusný a jak s ním jedná, to skousnout nedokázal. Nechtěl už dál trpět, prožívat to zas a znovu. Chtěl být konečně šťastný. Má snad na to právo. Tak jako každý jiný.
V hloubi duše však věděl, že bez Toma nikdy šťastný být nemůže. Ale s ním taky ne. Vlastně nemůže být šťastný nikdy… Věděl to, přesto dospěl k názoru, že pokud Toma neopustí, nikdy se nic nezmění…
Akorát ho to zabíjí, jejich vztah ho zabíjí, Tom ho zabíjí… Nemohl už pokračovat, i kdyby chtěl, tak nemohl. Věděl, že už by to nezvládl. Byl na pokraji svých sil. Další zklamání, a byl si jist, že by určitě přišlo, by už prostě nepřežil…
Snažil se si to tak nebrat. Ale copak to jde? Copak jde donekonečna přehlížet, jak se jeho bratr baví, zatímco on trpí? Ne! Už se rozhodl. Opustí ho. Opustí Toma. Nebyl si jistý jestli to dokáže, samozřejmě, že věděl, že nedokáže, alespoň ne na dlouho, ale musí to zkusit.
Představoval si život bez Toma, na chvíli zaváhal, jestli je to vůbec možné. Připadalo mu to jako něco naprosto nepřijatelného. Oni, kteří byly vždycky spolu, by se měli rozdělit?
Nejspíš nikdy neměl dovolit, aby se jejich bratrský vztah vyvinul v něco jiného. Tedy z jeho strany, protože Tom ho rozhodně nemiloval. Měl to v sobě zabít hned na začátku. Možná by se mu to povedlo. Teď už je na to pozdě. Měl pocit, že čím víc mu Tom ubližuje, tím víc ho miluje. Bylo to jako začarovaný kruh, z kterého není cesty ven…
Ale teď už by nedokázal na Toma zapomenout, samozřejmě že nedokázal, to by ani nešlo, ale nedokázal by ho přestat milovat, teď už ne. Ani kdyby se neviděli celé roky, byl přesvědčen, že by ho miloval stále… Možná ještě víc než teď… Jeho láska se stupňovala, byla mnohem silnější než na začátku a za deset let bude mnohem silnější než teď, ať už s Tomem bude, nebo ne, ať se stane cokoliv…
Věděl to, přesto už se rozhodl, že to ukončí… Ne úplně, bude ho muset vídat, co se kapely týče, ale jinak ne. Prostě od této doby jako by se nikdy nic nestalo… Bude to těžké, bude to víc než těžké, vlastně to bude nemožné, ale musí to dokázat, musí se o to alespoň snažit…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
