Bill se v noci probudil a šel se něčeho napít. Rozsvítil v kuchyni a leknutím se mu málem zastavilo srdce… Nějaká dívka, vlastně ne nějaká, byla to ta reportérka z dnešního odpoledne, ale to si uvědomil až později, stála u lednice a vesele si pobrukovala nějakou písničku.
„Ehm, co… co tu děláš?“ nejdřív byl v šoku, nenapadal ho důvod, proč by tu měla být.
Taky se lekla a začervenala se.
„No… tvůj bratr si mě… no… ehm… pozval…“
S Billem se zatočil celý svět. Tak tohle byla poslední kapka. Jak jen může? To je opravdu konec! On si ty svoje děvky zve k nim domů? Udělalo se mu špatně a zatmělo před očima. Rychle k němu přiskočila a vyděšeně ho podepřela. „Bože, není ti nic?“
„Nic mi není!“ řekl to dost naštvaně, a tak ho rychle pustila.
Zničeně si sedl na židli a byl jako v tranzu. Nemohl tomu uvěřit. Dívka na něj nedůvěřivě hleděla.
„No, už je ti líp?“
„Co?“
„Jestli ti je už líp?“
„Jo, moc dobře…“ odvětil sarkasticky a stále nebyl schopen normálně uvažovat.
„No, tak já půjdu, zpátky za Tomem… dobrou noc…“
„Jo, jasně, běž si za mým bratrem, proč ne, když si tě sem pozval!“ Bill skoro plakal. Nechápavě se na něj podívala a odešla..
Chvíli přemýšlel, vlastně je to dobře, že jí tu našel, aspoň ho to utvrdilo ve správnosti jeho rozhodnutí… Tohle už je vážně moc! Aby se díval, jak si to jeho bratr rozdává s kdejakou courou přímo u něj doma? Ne, tohle nevydejchá! Byl tak naštvaný. Jako by si teprve teď uvědomil, co mu celé ty roky dělal. Jako by najednou procitnul ze své zamilovanosti… Jistě, stále ho miloval, jako nikoho, ale tohle si prostě nenechá líbit! Odhodlaně se zvedl a odešel spát…
Ráno naprosto bez nálady vstal. Nevěděl co bude dělat, bylo mu to jedno. Bez Toma nemá jeho život absolutně žádný smysl… Bloumal po chodbě v melancholické náladě a litoval se…
Otevřel dveře do koupelny a zase se strašně lekl. Na zemi seděla ta reportérka a plakala. Sice k ní necítil zrovna sympatie, ale nemohl jí tu takhle nechat.
„Ehm… co se ti stalo?“
Vzhlédla a jen se ještě víc rozplakala.
„No… víš… Tom mě nechal… já myslela, já vlastně nevím, co jsem myslela, bože, jsem tak hloupá, tak naivní…“ Bill všechno pochopil, nemusela nic vysvětlovat, přesto pokračovala. „Já… vyspala jsem se s ním a on… dneska mi řekl, ať vypadnu, že to bylo jen… jen na jednu noc a…“ vzlykala čím dál víc.
Bill si nemohl pomoct, kleknul si vedle ní a vzal jí do náruče. Věděl přesně, jak jí je.
„Pššš, to bude dobrý…“
„Nebude… on mě vyhodil, a já si myslela, že třeba…“
Bill se trpce zasmál, přesně tohle on musel zažívat celý jejich vztah… dlouhé dva roky…
„No, vím, že to lidi, nechtějí slyšet, ale vím přesně, jak ti je…“
„Tobě se to taky stalo?“ zeptala se nevěřícně.
„Jo, taky a víckrát než si dokážeš představit… Ale nechci o tom mluvit…“ dokončil a taky skoro brečel.
„No díky, moc si mi pomohl, jsem ráda, že jsem tě poznala..“
„Není zač,“ Bill se usmál a hodlal opustit koupelnu.
„No a neuvidíme se ještě?“
Zastavil se, cože mu to řekla? Nechápal proč by se měl chtít vidět s někým, s kým spal Tom… Ale to ona vlastně nevěděla… Přemýšlel, k čemu by mu to bylo, se s ní vidět? Vždyť jí vlastně nenávidí… Ne on nedokázal někoho nenávidět… A navíc za to nemohla, nevěděla, že Tom někoho má… Využil jí stejně, jako Billa… Vlastně měli mnoho společného…
„No, proč ne… A jak se vlastně jmenuješ?“
„Johanna…“ vzlykla. Usmál se, vzal si její číslo a pokračoval do svého pokoje…
autor: Prinzesschen
betaread: Janule
