Náhoda

Bill nehybně seděl v obýváku na gauči a pozoroval děj filmu, který právě dávali v televizi. Poslední dobou se s bratrem moc nevídají. Když nezkouší s kapelou, každý se věnuje svým věcem. Billa absolutně vyvádělo z míry bratrovo chování. Byl chladný a podezřívavý – takového ho neznal. Mrzelo ho to. Věděl, že za jeho chování není zodpovědný, ale přesto mu to bylo líto.

Tom se unaveně procházel po ulicích ztemnělého Magdeburgu a přemýšlel, jak má Billovi vysvětlit to, co se v něm momentálně děje. Už dávno ho nebere „jen“ jako bratra. Přitahuje ho po jiné stránce. Líbila se mu jeho jemná tvář s poměrně ostrými rysy. Jeho gesta, která mu podlamovala kolena. Vždy, když si velmi intenzivně olíznul rty – v Tomovi zamrazilo. Pozoroval jeho pohyby útlých boků. Tak proč se mu vyhýbá, když ho tak potřebuje?

Bill už téměř depresivně přecházel ve svém pokoji od stěny ke stěně a přitom vždy nenápadně pohlédnul ze zamlženého okna, přes které marně vyhledával Tomovu přicházející siluetu, ale pořád nic… Rozhodl se zasáhnout. Přehodil přes sebe bundu a vydal se bratra hledat.

Takhle už to dál nejde… někdy se domů musí vrátit, probíhalo Tomovi hlavou ve chvíli, když loudavým krokem bloudil po parku… Sebral všechnu odvahu a zamířil si to domů. Znal takovou temnou uličku – zkratku, kterou se vždycky vraceli s Billem domů po nějaké dlouhé party. Cestu osvětlovalo jen několik pouličních lamp a měsíc v úplňku, jinak nešlo pomalu vidět ani na krok…

Najednou ucítí v kapse vibrující mobil. Znepokojovalo ho jméno, které viděl na displayi – BILL… moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec ten hovor přijal.

„Kde jsi Tome?“ spustil na něj trochu rozzlobeně Billův hlas.

„To nic Bille – už jsem na cestě domů,“ zrychlil krok Tom… Bill zavěsil… jenomže než si Tom stihl schovat zpět do kapsy mobil, jen letmo ucítil, že do někoho vrazil – v té tmě by nikoho ani nepoznal, ale ten hlas, co na něj promluvil, mu byl dost dobře známý.

„Nemůžete dávat pozor?!“

„Bille?“ Postava, kterou právě míjel, se zastavila. Co je to za náhodu? Co tu Bill dělá?

„Tome?“ zachraptěl.

,,Bille – co tu děláš? Je už pozdě a taky zima!!“ chytl bratra za ruku Tom. Prsty měl opravdu promrzlé, tak mu je chtěl alespoň trochu zahřát. Pořád cítil, že má za něj zodpovědnost. Pořád ho považoval za svého „mladšího brášku“. Choval se k němu jako by byl z křehkého skla a on o ochraňoval, aby se nerozbil…

„Už jsem měl o tebe strach, Tome,“ sklopil hlavu Bill.

„Pojď – jdeme domů,“ zavelel Tom a jen co si uvědomil, že stále svírá ve své dlani Billovu ruku, okamžitě ho pustil. Popravdě by se ho chtěl stále dotýkat, cítit jeho chvění, jeho vůni, ale to nemohl – teď ještě ne!

Doma každý zamířil rovnou do svého pokoje a oba ihned usnuli.

Asi v jednu ráno se Tom vzbudil s potřebou se jít napít. Ale co se nestalo. V kuchyni už stepoval jeho bratr. Jen v těch jeho upnutých boxerkách s nápisem BILL a v tenkém tričku.

Byl tak rozkošný. Bill si ho zatím ani nevšiml, tak se Tom nepozorovaně k němu zezadu přitulil a chytil ho kolem pasu. Bill zbystřil, ale věděl, že je to Tom, tak neuhýbnul. Ani nechtěl uhýbat…Vzal bratrovy ruce a ještě více si je obtočil kolem svého pasu. Tom vydechl a položil svou hlavu na Billova záda. Bratr se po chvilce k němu otočil čelem a pohlédl mu do očí. „Co to děláme, Tome?“ šeptl potichu a položil své ruce Tomovi za krk. Není čas na vysvětlování! Tom na nic nečekal a hladově se vrhnul na jeho rty. Nechtěl bratra do ničeho nutit, počkal si, až je on sám pootevře a on se mu do nich mohl ponořit svým vlhkým a horkým jazykem. Přitom mu rukama mapoval tělo a zajížděl jimi pod tenkou látku Billova trika. Bratr přerývavě vzdychal a prsty Tomovi bloudil v dredech. Tom se začal věnovat Billovu krku – pokrýval ho motýlími polibky a občas jemně skousnul. To Bill vždy tak ucukl. Podíval se Tomovi do těch jeho kakaových očí, které doslova křičely, že chce víc! Tak tedy navrhl: ,,Nepůjdeme ke mně do pokoje?“ Tom přikývl a popadl bratra za zápěstí pravé ruky, až to Billa trochu zabolelo. Tom nechtěl marnit ani setinu vteřiny toho, co se mezi nimi právě odehrávalo. Jen co vešli do pokoje, Bill bratra pobídnul, aby si lehl na postel a sám si na něj obkročmo sedl. Vyhrnul Tomovi jeho XXL triko a laskal ho jazykem na břiše. V prstech přitom třel jeho bradavky a vždy, když Tom nevinně syknul, sám pro sebe se v duchu usmál. Když se Bill pomalu dostával k bratrově podbřišku, Tom vzrušením zakláněl hlavu. Podle jeho viditelně napjatého spodního prádla se už dalo odhadnout, jak je to vzrušení velké!

Bill se ještě naposled vrátil k Tomovu obličeji pro ještě jeden polibek a doslova strhnul bratrovi jeho boxerky – také ve velikosti XXL…

Tom se na něj s prosíkem podíval, aby dokončil to, na co už tak dlouho čekal. Když „jej“ Bill vzal do úst, Tom zaryl prsty do polštáře a pak Billa hladil ve vlasech, až se neovládnul a tisknul si ho k sobě ještě blíž. Bill se zakuckal…

„Chceš mě udusit?“Nechal své „práce“ na chvíli a ušklíbnul se.

„Promiň, ale už to neprotahuj!“…

Bill zrychlil tempo, rytmicky si pomáhal pravou rukou a levou bratrovi bloumal po jeho jedinečně plochém a jemném břiše. Tom začal vzdychat rychleji a rychleji – to bylo pro Billa znamení, že se už blíží bratrův vrchol. Když Tom bratrovi zaplnil ústa, polknul. Tom poplácal na místo vedle něj na znamení, aby si k němu Bill přilehnul. Leželi tvářemi naproti sobě. Tomovi se pomalu vracel pravidelný dech, hladil Billa po jeho tvářil a přitom se topil v jeho očích. Viděl v nich štěstí a radost. Bill se na něj pousmál a zašeptal: „Chyběl jsi mi, Tome.“

autor: Pajutka
betaread: Michelle M.