Než přijde svítání

Podívej se. Podívej se na mě, prosím. Nic. Jen klidně ležíš, ležíš si tu, jako by se nic nestalo. Jako by se TO nestalo. Tvou jemnou tvář ozařují měsíční paprsky a nahá hruď se pomalu zvedá a zase klesá v rytmu tvého klidného dechu. Nemůžu se odtrhnout od tvých tajemných zavřených očí. Vlastně ani nechci. Otevři je! Vím, že tato prosba nebude vyslyšena. Jak by taky mohla, z mých úst nevyklouzla ani hláska. Zas a znovu si tě prohlížím, naposled, dokud ještě můžu. Dokud je vše tak, jak je, dokud tu vedle mě tiše ležíš, dokud vím, že jsi tu se mnou. Chci, aby to tak zůstalo navždy. Nejde to, víme to oba. Nevíš, jak mi je, jaké je to být úplně bezmocný. A já jsem. Moc mě mrzí, že to nemůžu změnit. Pohledem zkoumám tvůj krk, vybízející k bezmezné lásce, tvé něžné ruce, celé tvé úžasné tělo. Sama tvoje čistá duše je úžasná.

Z rudých naběhlých rtů se vydral hluboký vzdech. Polil mě pot, tep mého srdce zrychlil a po zádech mi přejel mráz touhy. Ještě pořád, ještě pořád tak strašně potřebuji tvé dotyky, polibky, tvou důvěru, tu, po které už zítra nebude ani známky. V tvých očích už neuvidím upřímné pochopení a vstřícnost, spatřím jen výčitku, zlobu, strach a nenávist. Vím to. Cítím to.

Pramen černých vlasů ti spadl do obličeje. Nevím, proč jsem znovu tak strašně nervózní. Třesoucími prsty ho odhrnu zpět, aby mi v pohledu na toho nejúžasnějšího člověka na světě nic nebránilo. Palcem lehce přejedu po ostré kontuře lícní kosti a téměř neznatelně pokračuji na krk. Teď mi tě nikdo nemůže vzít, nikdo nám to nemůže zakázat, nikdo, teď ne. Teď jsi tady se mnou a to mi dodává naivní pocit, že už bude všechno dobré, že to tak zůstane navždy. Navždy…

Bojím se usnout, vím, že potom už to nikdy nebude stejné. Chci ještě alespoň jednou vidět ty milující oči, sladký úsměv, který patří jenom mně, nikomu jinému. Už není cesty zpět, od začátku nebylo. Přesto nelituji a vím, že nikdy nebudu. Vychutnávám si tuhle chvíli, než přijde zloděj svítání, než všechny mé možná až příliš troufalé sny zmizí v nenávratnu. Než mi zmizíš ty…

autor: Hate
betaread: Eleanot