Už jednou jsem sem posílala povídku inspirovanou písničkou z Adamova nového alba. Než se pustíte do téhle povídky, ráda bych se trochu vykecala ohledně toho, proč vůbec vznikla. Svým způsobem mě k ní inspiroval jeden český Glambert – malíř, který na DeviantArt tvoří obrázky podle Adamova alba, jak na něj která písnička působí. A protože Adamovy písničky zajisté vidíme všichni úplně jinak, tady je další náhled toho, jak si jejich „zhmotnění“ představuji já =) Jsem hodně zvědavá na vaše reakce, protože myslím, že v téhle povídce najde každý něco jiného… Někdo onu beznaděj a ponurou radost z něčeho drobného… Někdo jen živočišnou touhu… Těším se na komentáře, takže koukejte nějaký zanechat! 😀
Jeho chtivost rostla. Nikdy nebyl tak chtivý jako právě teď. Nepřál si nic jiného, než to malé provokativní kuře přitisknout někde ke zdi a uvolnit svoje touhy, ventilovat je na něm. Nikdy si nikoho nevzal přímo v klubu, připravoval si je tu, to ano, ale vždycky je dotáhl do pronajatého hotelového pokoje, ze kterého zmizel dřív, než se jeho oběť stihla probudit. Na něm však bylo něco jiného, něco nového a nepoznaného, co vařilo krev v jeho žilách a zvyšovalo jeho srdeční činnost na maximum. Už když ho viděl sedět u baru a bezcílně kreslit nehtem neviditelné obrázky do desky barového pultu, věděl, že přesně s ním stráví noc. Nebylo nic lehčího, než přisednout vedle něj a nabídnout mu tu zdánlivě neškodnou pilulku laciného štěstí, která zapříčinila, že se mu teď chlapec vláčně svíjel kolem těla, že se tváří tiskl do jeho rozkroku a s hihňáním si hrál se zapínáním jeho kalhot.
S úsměvem, jenž se mu zrádcovsky dral na rty, popadl mladíčka za ramena a vytáhl ho na nohy. V přímém držení těla byl o několik centimetrů vyšší a díky kozačkám s vysokým podpatkem se na něj muž musel dívat s mírně zakloněnou hlavou. Ty jeho oči, překrásně hnědé a tak plné. Viděl, jak se v nich odráží světla blikajících reflektorů, když ho bral za ruku, aby ho odtáhl na pánské záchody. Nedokázal to, nedokázal dál čekat. Tolik potřeboval cítit cokoliv z toho kluka. A jeho srdce bilo stále rychleji.
Proklouzli za těžké dveře pánských záchodů. Hluk proudící z velkých reproduktorů se zde zdál být spíš tichým duněním než svádivou hudbou. Černovlasý mladík nepotřeboval víc nápovědu, věděl, proč je tady, proč ho sem muž zatáhl, a taneční droga zbourala všechny jeho zábrany, dokonce i jeho obvyklý stud a ostýchavost. Zatlačil do mužova hrudníku, tlačil ho přímo do otevřených dveří jedné z kabinek, kterou bleskově zamkl. Jeho rty zajaly ušní lalůček staršího muže, zatímco jeho ruka konečně zdolala zapínání kalhot. Nijak se nezdržoval, nechal kalhoty sjet až ke kolenům a rukou vjel do volných trenýrek, nad kterými se musel zašklebit. Kdo je ještě v dnešní době nosí…? Se zákeřností šelmy vycenil zuby v úsměvu, když se o jeho uši otřelo zalapání po dechu. Nehty přejel po celé délce plně naběhlého mužství. Líbilo se mu, jak moc měl staršího muže ve své moci, líbil se mu snad až agonický výraz v jeho tváři a panická touha odrážející se v šedavě modrých očích, jejichž barva se s každou další vteřinou zdála stále tmavší.
Chlapec, stejně jako na tanečním parketu, dřepl. Stáhl spodní prádlo dolů ke kalhotám a nosem se škádlivě otřel o vyholenou kůži kousek vedle mužova penisu. Zkusmo se jazykem otřel o jeho kořen, než se plně opřel do tolik lákavého mučení. S přivřenými víčky sledoval, jak muž zatíná nehty s černým oprýskaným lakem do dřevotřískové přepážky, oddělující od sebe dva záchody, když zajíždí kovovou kuličkou ve svém jazyku do prohlubně na zvlhlém vrcholku mužova přirození. Ozvala se dutá rána, když muž zvrátil hlavu dozadu a bouchnul se jí silně o dřevotřískovou přepážku. S křečovitě zavřenýma očima a pusou otevřenou dokořán se snažil vydýchávat horkost a vlhko chlapcových úst, do nichž byl lačně pojímán.
Adam nikdy nebyl hlasitý, nikdy necítil potřebu takovým být. Jeho rty se však samy otevíraly a jazyk tlačil ven hluboké hrdelní steny, ze kterých mu vysychalo hrdlo. Někde uvnitř něj probíhala jména, chtěl křičet to jeho, když narážel žaludem do stěn jeho úst. Jen vzdáleně vnímal tlukot, jako by se snad jeho vlastní srdce snažilo prodrat ven jeho hrudníkem, vyskočit pryč a utéct, aby už dál nemuselo snášet tu zběsilost, do které ho hnala chlapcova ústa a mrštný jazyk. Propnul se v zádech a sám přirazil do chlapcových úst – nenasytný po blížícím se orgasmu, který snad nikdy nepřišel blíž.
I chlapec slyšel dunění a křik, dělalo mu to však daleko větší radost než samotné kouření. Líbilo se mu, jak jim ten kdosi nadává, líbilo se mu, že někoho pobuřuje. Vždycky byl až moc hodný chlapeček… to skutečně stačila jen jediná pilulka na to, aby to změnil? Aby zešílel? Aby dokázal lidi kolem sebe činit šílenými? Byla to jen pomíjivá chvíle, nic, co by mělo trvat věčně, ale on to miloval. Miloval chuť, která ho podvědomě pálila na jazyku, jako by ji cítil, když hrdlem klouzala do jeho žaludku. Bláznivě se rozesmál, když muže oblékal zpět do jeho trenek a kalhot. Chichotal se, když vstal ze země a postavil se naproti němu, hrudníkem málem přitisknutý na ten jeho, protože jim záchodová kabinka nedopřávala dostatek životního prostoru. Nebyla stvořena pro věci, jež právě prožila. Očima putoval po extází stále stažené tváři, přemýšlel, jestli i on se tvářil podobně, když pojal onu drobnou pilulku taneční drogy. Rozesmál se nad svými myšlenkami…
Tentokrát ho vnímal i on, slyšel ho daleko zřetelněji, než když byl pohlcen někde mezi nebem a peklem, na nějakém místě, které přesně nedokázal popsat, ale věděl, že nikdy hezčí místo nepoznal.
„Vypadněte z mýho baru a už se sem nevracejte, o buzny tu nikdo nestojí! Máte těch přiteplenejch pajzlů až dost!“ křičel za nimi muž, kterého nejspíš navždy poštvali proti sobě. Adam nad jeho chováním jen protočil oči, přesto však zastavil, až když ho do obličeje udeřil čistý, cigaretovým kouřem nepoznamenaný vzduch. Lačně ho vtáhl do plic, jako by po celou dobu jejich prchání zadržoval dech.
Na krku ho něco zalechtalo, pootočil hlavu. O jeho rameno se opíral ten mladíček, jeho tělo se stále ještě chvělo pod náporem záchvatu smíchu.
autor: Helie
Bože, to bylo naprosto perfektní, drahá! Tuhle písničku mám z celého alba asi nejraději, protože je opravdu… bláznivá! A tahle povídka se přesně hodí k tomu, co si pod ní představuji, moc se ti to povedlo a těším se na další podobné povídky ^^
Paráda vůbec by neuškodilo pokračování.
Tak musím říct, že toto bylo úžasné!
Sice se mi nelíbilo, že chtěl Adam Billa jenom sprostě využít a to ještě za pomocí nějaké drogy, ale to, jakým způsobem jsi to napsala bylo famózní.
Strhující, živočišné a plné spalující touhy, to všechno bravurně naservírované na talíři jedné divoké noci.
A nejlepší byl ten konec, ten se ti moc povedl, přišel mi krásně nostalgický a tak nějak zvláštně smutný, jako by se tam na zlomek vteřiny objevily city, které v povídce jinak nebyly.
Fakt paráda ♥
Co se týká písničky, tak po slovní stránce ji posoudit nemůžu, protože s mými ubohými znalostmi angličtiny to ani nejde a po hudební stránce to zase absolutně není můj šálek kávy. Já jsem totiž zarytá rockerka ujíždějící na Bushidovi xD
Od Adama znám jenom dvě písničky, překrásnou Whataya Want From Me, kterou opravdu miluju a potom If I Had You, která se mi líbí, protože jsem přesvědčená, že v ní Adam zpívá o Billovi xD
Ale ty dva jako pár mám ráda, od té doby, co jsem četla Sell Your Soul 🙂
[1]: Taky mám Cuckoo moc ráda, i když Trespassing jako celé album je naprosto dokonalé =) Až na Kickin' in no, ale ne vždycky se všechno musí povést =)) Děkuji =))
[2]: A to já si zase myslím, že by uškodilo, protože takhle si konec každý může domyslet, je to otevřené a taky to otevřené má zůstat. Kdo ví, třeba si Bill jednou přijde pro další dávku, protože se bude chtít znovu odvázat, nebo se naopak s Adamem už nikdy nepotkají, ale to je všechno jen a jen na vaší fantazii… a tak to má taky zůstat 😉
[3]: Děkuji =) Uh, ale o tom to přece celé je, ne? O tom, být šílený, dělat šílené věci – oba si zakusili svého kousku šílenství, proto bych to z Adamovy strany ani nebrala za tak veliký hřích 😉
Však tak si najdi text na Karaoketextech, já bych bez toho text asi taky neznala, ale tam je to i s překladem 😀 Ono tuhle písničku je hlavně potřeba poslouchat víckrát za sebou, mně se ze začátku taky nezdála, i když refrén to má skvělý… Ale teď se jí nemůžu naposlouchat 😀
WWFM je srdeční záležitost, pro mě to byla první písnička, kterou jsem od něj slyšela… a kdyby se tak nestalo, tak teď nejspíš ujíždím na Bieberovi a o twincestu nemám ani šajna 😀 A IIHY… musím říct, že kdykoliv tu písničku slyším, přemýšlím, pro koho byla složená, na koho Adam myslel, když ji skládal spolu se svým věrným týmem textařů. A přiznám se, že zrovna u téhle písničky jsem na Billa nikdy nemyslela, už jen proto, že spadá do doby, kdy jsem naopak žárlila na Billa za to, že je jím Adam posedlí… Ale stejně jako nenávist k TH jsem i tohle období překonala a začala ty dva cpát dohromady, ať už ve vícedílkách, nebo v jednodílkách… Ovšem SYS touhu vidět je spolu ještě znásobilo 😀
[4]: Helie, nenávist k TH??!! Tak to si snad děláš srandu, jak je to vůbec možné? xD
A Bieber? Já umřu!! xDDD
[5]: Co naděláš, ne každý je miluje od jejich začátků 😀 Já jsem k nim víceméně měla takový neutrální postoj, skutečně nenávidět jsem je začala, až když jsem se dostala k Adamovi – právě kvůli žárlivosti 😀 Ale vydrželo mi to sotva dva měsíce, protože je poslouchám jen o dva měsíce kratší dobu než Adama :D:D Ale musím říct, že mě mrzí, že jsem na ně nepřišla už dřív =))
úžasná povídka a doopravdy by to chtělo pokračování 🙂 mě se to zdá drobet neukončený
Božsky nádherné a čekám co vymyslíš dal 🙂 upřimně ja osobně tenhle pairing totálně tetu 😉