autor: Fee
Po době, která je delší, než jsem plánovala, zde můžu prezentovat nový kousek z mé skromné Billshido dílničky. No, nový… Popravdě, do téhle povídky jsem se pouštěla někdy v únoru či březnu, pokud mne paměť nešálí, a příčinou byla má frustrace z jiné povídky, kterou jsem sama četla, z This Hour´s Duty. Kdo zná, ví, že pro Billshido milovníky to byl velmi trýznivý příběh. A já si jednoduše přála napsat něco, kde by byl vztah mezi nimi bezproblémový, krásný a šťastný; kde bych sobě a stejně utrápeným nabídla nějakou kompenzaci. Nyní si můžete přečíst výsledek, který je zveřejňován tak pozdě proto, že jsem na něj díky maturitnímu shonu dříve neměla čas. Užijte si to. : )
pairing: Bill/Bushido
Když Anis pootevřel spánkem obtížená víčka, nad berlínským Kreuzbergem už dávno svítilo slunce. Pootevřené dveře na terasu vpouštěly dovnitř ložnice neznatelný vzdálený hukot dopravy a svěží srpnový větřík. Polknul, omámeně zamrkal a jeho tvář ozdobil úsměv plný citu. V tu chvíli si totiž uvědomil, kdo mu to leží v náručí. Byli vzájemně propletení a přitulení tak, jak zůstali po včerejší vášnivé noci. Pohlédl dolů a chlapcova nahá záda starostlivě zahalil indigově modrou saténovou dekou.
Bill svraštil obočí, jakmile pocítil škrábající dotek vousů na svém rameni, vzápětí vystřídaný drobnými pusinkami. To už našpulil rty. A když onen kdosi zamumlal „broučku“ a začal vískat jeho vlasy, otevřel oči a nádherně se na něho usmál.
„Ahoj…“ zabroukal a natáhnul krk, aby si mohli vyměnit jemný polibek. „Jak ty to děláš, že mě vždycky dokážeš tak hezky probudit…“
„Když vypadáš jako anděl, jinak to ani nejde,“ odpověděl snědý muž potutelně a ochotně přivítal další políbení od svého uchváceného přítele. Tajný vztah dvou vytížených hvězd spolu udržovali zhruba půl roku a ačkoliv to byla snad ta největší změna v Anisově životě, nikdy nebyl tak šťastný jako teď.
Jako by mu četl myšlenky, Bill promluvil.
„Víš, co bylo první, čím sis mě získal?“
„Tím, že jsem o tobě úchylně mluvil do televize?“ zavtipkoval a zpěvák protočil panenky.
„Ale ne. Tím, jak krásně líbáš.“
„Skutečně?“ zamručel a aby Billova slova dokázal, náruživě a toužebně lapil jeho plné plyšové polštářky. Chvilku se s nimi mazlil a poté, co černovlásek se spokojeným zavrněním zrušil hradbu zoubků a pozval jej dál, labužnicky s ním propletl jazyk. Hrál si s nepatrnou kovovou kuličkou, ochutnával jeho ústa a oba si užívali pomalý a útulný polibek, než je nedostatek kyslíku donutil přestat. Bill pak líbnul rapera doprostřed hrudi a položil si hlavu zpátky na jeho prsa, zamilovaně na něj hledíc.
„Kolik je hodin?“
„Půl desáté. Nejvyšší čas vstávat.“
Černovlásek zaúpěl a nakrčil nos, ale upokojil se, protože ho Bushidovy dlaně začaly hladit na zádech.
„Ten Kay zas v noci vyváděl… Je terno bydlet nad jeho přechodným bytem, když se pravidelně vrací nametenej z mejdanů. Navíc frustrovanej z toho, že je najednou musí navštěvovat bez tebe,“ prohodil laškovně. Anis byl důležitý.
„Však jsem vstal a šel zjednat pořádek.“
„Ano a on toho využil a lámal tě jít dál a opít se taky. Jako by tě snad v posteli nikdo nečekal…“ teď byl důležitý zase Bill. Posadil se Anisovi v klíně, samolibě se protáhl a vylezl z postele. Ledabyle zavinutý v dece, šoural se na balkon.
Z terasy jejich bytu v nejvyšším patře domu byl dechberoucí výhled na město i vzdálenou dominantu Alexanderplatzu Fernsehturm. Zastínil si rukou oči a sledoval scenérii. Nedaleko projížděla souprava S-Bahnu. Na ulici se haštěřily děti tureckých přistěhovalců. Pouliční stánek s Currywurst hlásil plný provoz. Prostě den jako každý jiný. Miloval to. Miloval, že ve výjimečných chvílích směl poznat, jak vypadá realita, to když zdi, postavené kolem jeho světa, spadly.
„Už zase se rozněžňuješ nad hloupostmi?“ ozval se mu za zády naoko káravý hlas a Bill se usmál.
„Vždyť víš… co pro mě znamenají ty okamžiky, kdy jsem s tebou a světem…“ pověděl a zasněně se opřel o pevnou hruď za sebou. Anis mu obtočil paže kolem bříška a do nosu nasál vůni jeho vlasů.
„Vím…“
Několik tichých minut spolu mlčky stáli a vítali nový den. Pak Bushido zabručel.
„Měl bys jít dovnitř, nejsi vůbec oblečený. Nastydneš.“
Mladík se zasmál a otočil se v objetí čelem k němu.
„Všimnul sis, co je právě za měsíc, pane poučuju, a přitom mám na sobě sám jenom boxerky?“ rozpustile ho štípnul do zadku a arab dotčeně zamlel pusou a rovněž s úsměvem povzdechl.
„Já pouze upozorňuju na to, že je tu někdo zimomřivý a přecitlivělý. Ale dobře; když mě tady nikdo neposlouchá, tak asi nebudou k snídani vafle…“ pokrčil rameny a svou typickou houpavou chůzí zašel do bytu.
„Vafle? Říkal jsi něco o vaflích?!“ zapištěl Bill rozrušeně a okamžitě byl také uvnitř, tváříc se nanejvýš zaujatě.
„Tak já se půjdu zahřát do sprchy, obleču se a ty mi je zatím uděláš, ano? Ano?“ smlouval dětinsky a Anis se culil.
„No dobře…“ svolil a zatímco chlapec odšupajdil do vany, hodil na sebe nějaké hadry a pustil se do přípravy snídaně.
Když se k němu Bill za nějaký čas opět připojil, čekala ho na stole voňavá káva a talíř čerstvých horkých vaflí s nutelou a jahodami. Rozradostnil se, uvelebil se svému příteli na klíně, blaženě baštil a krmil ho malými soustečky vlastní porce.
„Zapomněl jsem, co máme dnes na programu,“ prohodil zmateně při jejich rozhovoru a komíhal bosými palci po podlaze. Anis se krátce zamyslel a olíznul si prst od čokolády.
„Řekl bych, že je to natáčení ´100 procent Tokio Hotel´ pro RTL.“
„Ach, to je ono. Proč jen jsi tak úžasný?! A co budeš dělat ty?“ líbezně se usmívajíc, hladil ho za krkem.
„Nic moc. S Zeiten se dnes začíná ve střižně, takže se tam na moment zastavím. A později mám ve studiu schůzku s Cassandrou Steen. Budeme nahrávat jeden song.“
„Ale jen nahrávat, že?“ ujišťoval se naprosto zbytečně.
„Jistě. Cass je jenom kamarádka, drahoušku. Navíc má přítele. A já mám taky jednoho,“ muž se šarmantně usmál a za boky si mladíka přitáhl blíž, aby ho mohl políbit.
Bill se šel ustrojit do věcí, ve kterých se nechá natáčet, a před jedenáctou byl připraven odejít.
„V kolik dorazíš?“ ptal se Bushido z koupelny, zatímco se v chodbě u zrcadla snažil přinutit své nápadné vlasy, aby byly inkognito.
„To kdybych věděl… Snad dřív než včera.“
Anis se vynořil z koupelny a opřel se se založenýma rukama o zeď.
„Sluší ti to. Co kdybych tě nikam nepustil…?“ řekl, jak se jeho paže chlapci nenápadně omotávala kolem pasu a vtáhnul si ho do náručí. Ten se culil jako měsíček.
„A ty myslíš, že se mi tam chce? Bude se mi stýskat…“ usmál se proti Anisovým rtům a rozlepil ty své, aby si mohli vyměnit láskyplný polibek na rozloučenou.
Jeho přání nebylo vyslyšeno. Billův klíč ve dveřích bytu bohužel zachrastil až v půl deváté večer. Odložil boty i kabelku a cupital do obýváku, kde běžel v televizi ztlumený fotbal, načež jeho kroky neomylně zamířily na terasu. Nebe nad Berlínem se barvilo do odstínů růžové, korálové a oranžové, jak se slunce líně sklánělo k západu, a jeho milý pokojně dřímal na lehátku. S něžným úsměvem si mladík přisedl na okraj a utkvěl očima na uvolněném obličeji. Dlouhé tmavé řasy se neznatelně třepotaly a i vrásky na jeho čele téměř nešlo postřehnout. Ale Bill byl přece jenom trochu sobecký. Nechtěl dovolit snům, aby vlastnily jeho přítele, když s ním toužil být on. A proto se sehnul, pohladil jej klouby prstů po tváři a dotknul se jeho rtů těmi svými. Polibek byl brzy oplácen a prohlouben, aby se změnil na důvěrné tření jazyků.
„Jsi unavený,“ konstatoval chlapec ustaraně, když se oddělili. Anis se posadil.
„Teď už ne,“ usmál se a pohladil ho ve vlasech. „Jaký jsi měl den?“
„Stál za prd. Myslel jsem jen na tebe…“ zachytil jeho ruku a oddaně ho políbil na její hřbet. Raper zjihnul.
„Pojď ke mně…“ otevřel náruč a zpěvák se k němu zoufale vtisknul. Zavřel oči a nechal se hladit po zádech a klást si lehoučké polibky na krk.
„Půjdeš se osvěžit… já zatím uvařím něco k večeři a uděláme si hezký večer, mhm?“ nabídl arab a on mlčky přikývl. Jeho stres odplouval pryč.
Vzdálil se do koupelny a když na něj po hodině jeho partner zavolal, byl už vykoupaný, upravený a oblečený v tom, co měl na něm Bushido rád. Připojil se k němu a cestou k tlumeně osvětlenému jídelnímu stolu zapnul hifi věž s automaticky připravenou deskou milostných písní Franka Sinatry.
„Krásně to tu voní. Copak jsi nám dneska uklohnil dobrého?“ optal se zvědavě a klesnul do židle. V talíři měl naservírované lahodně vypadající gnocchi s nivou a rajčaty. Vydal mlsný požitkářský zvuk a usmál se na Bushida, který mu naléval víno.
„Máš dokonale pozorného přítele,“ pochválil sám sebe a uvelebil se na své židli.
„A šikovného,“ dodal Bill spiklenecky. Připadal si s ním jako princezna. Anis o něj tak rád pečoval. Popřáli si dobrou chuť a pustili se do jídla v příjemné náladě, dotvářené povídáním a procítěnou hudbou. Když se navečeřeli a černovlásek odložil i téměř dopitou sklenku s karmínovým nápojem, Anis vzrušeně poposedl a zachytil jeho pohled.
„Něco pro tebe mám, zlato,“
Chlapec rozmařile našpulil rty.
„Ale Anisi… Kolikrát ti ještě budu říkat, že nepotřebuju materiální dárky k utvrzování tvojí náklonnosti? Připadám si zahanbeně.“
Muž se mile usmál, propletl jejich kontrastující prsty.
„Nevrč na mě… vždyť máš za pár dní narozeniny. A navíc – když jsem viděl tohle, nešlo odolat,“ zajel rukou do kapsy kalhot a položil na desku stolu krabičku z černého sametu. „Byl by hřích nechat tvůj prstík ušetřený tohohle šperku.“
Bill se kousnul do rtu, aby zabránil radostnému úsměvu rozlévajícímu se na jeho tváři a vzal škatulku do dlaní. Zvědavě do ní nakouknul a s vypísknutím ji rychle zaklapl, oba se zasmáli. Druhý pokus odhalil poklad. Uhnízděný v měkkém polštářku si hověl skvostný prsten z bílého zlata, kterému dominoval obrovský zbroušený safír temně modré barvy, jež se stávala blíže středu světlejší. Oslnivě se leskl a házel na zpěváka popichující blyštivé záblesky. Ten se několik sekund nezmohl na nic jiného než na třeštění očí. Avšak poté, co mu zubící se raper jedním pohybem zaklapl otevřenou pusu, zakroutil hlavou, jako by se snažil dostat se z tranzu, a opatrně ozdůbku vzal mezi palec a ukazováček.
„To je pravé?“ otázal se nejistě.
„Samozřejmě!“
„Ale Anisi…“ musel zopakovat znovu. Byl naprosto šokovaný tímhle překvapením. „Pravý safír! Kolik jsi za něj dal?“
„Na tom přece vůbec nezáleží. Hlavně jestli se ti líbí. Líbí se ti?“ pověděl nepatrně starostlivým tónem. Bill povzdechl a trochu spustil ramena.
„Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl…“ jemně se usmál, uchváceně zkoumal prsten ve slabém světle.
„Navlékni si ho,“ pobídnul jej jeho partner nedočkavě. Nasadil ho na levý prsteníček a zkoumavě natáhl ručku před sebe, ostřížím zrakem perfekcionisty hodnotíc konečný výsledek. Famózní.
„Je perfektní. Vůbec nevím, jak ti mám za tohle poděkovat…“
Anis si podepřel hlavu rukou a zálibně si ho prohlížel.
„Tvoje radost je jediný dík, který potřebuju. Moc ti sluší…“
Bill však rafinovaně přimhouřil temně stínované oči.
„A co kdybych…“ zavrněl a pozvolna se spustil koleny na podlahu. Uvelebil se mezi Anisovými stehny a horní polovinou těla se přitiskl na mužův hrudník, zatímco pravou ručkou nenechavě šmátral kolem opasku jeho kalhot. Raper se uvolněně usmál. Nořil se hluboko do mladíkových zornic.
„…mě potěšil?“ zastrčil mu jemné vlásky za ucho. „Můžeš…“
Bill se sladce usmál, otřel svůj nosík o Anisův a promnul dlaní jeho nástroj touhy, který se pod kalhotami líně probouzel k životu. Bushido stačil slastně vydechnout, než se ozvalo mohutné bušení na dveře, které je donutilo vylekat se a odskočit od sebe.
„Ale né…“ Zpěvák kecnul pozadím na zem a útrpně zasténal. Jedině jeden člověk zásadně nepoužíval zvonek a jejich pozornost si pravidelně vynucoval neodbytným boucháním a halasným halekáním. Snědý muž se s odevzdaným povzdechem postavil, aby se k němu vzápětí sklonil.
„Dej mi minutku,“ ochutnal jeho spodní ret, jako by se tím chtěl posilnit.
„Hey, Mann, was geht ab!“ ozvalo se žoviálně od vchodu, jakmile Anis otevřel, a Kay obratem nakukoval do bytu, široký úsměv na svém filipínském obličeji. „Nazdar Bille! Proč sedíš na zemi?“ dodal tak bezelstným tónem, až měl chlapec chuť zaskučet.
„Koukal jsem se, jestli je podlaha všude stejně rovná,“ zahuhlal si pod vousy a rozmrzele vzal za vděk měkkou židlí.
O pár metrů dál zatím Kenneth svému kumpánovi vymlouval díru do hlavy, aniž by přikládal nějakou důležitost tomu, že ani nebyl pozván dál. Anis ho ale opravdu nenechal zaclánět dlouho.
„Co kdyby ses zastavil zítra?“ nechal se slyšet natvrdo. Mladý muž se zarazil nad netrpělivým tónem jeho hlasu a o vteřinu později se jeho tvář rozjasnila pochopením.
„Ahá! No, tak když jde o tohle, nebudu vás dýl obtěžovat,“ zakřenil se a otočil se k odchodu, avšak neodpustil si několik obscénních pohybů boky na závěr. Bushido jen protočil panenky a dveře s úlevným pocitem zaklapl. Bill na něj nedočkavě čekal, nasazený ten svůj oblíbený výraz ´jsem to nejsladší štěně na téhle planetě´, a když ho jeho partner vzal za ruce, pozvednul bradičku a ochotně ho následoval do prostoru před hifi věž. Romantická hudba totiž stále hrála.
Zavrtal Anisovi obličej do krku, nechal se sevřít v pase a jemně vést v plouživém rytmu. Tahle chvilka byla jenom jejich. Veškerý chaos, stres a hektično jejich venkovního života sem neměly přístup. Po delší době raper s nekonečnou něhou zajel dlaněmi do jeho hedvábných vlasů a přiblížil si Billovu tvář k té své. Oba si vroucně hleděli do očí. Chlapec se sotva znatelně pousmál a poté motýlím dotykem spojil jejich rty. Tehdy strnuli v pohybu, protože tehdy bylo důležité jen to, že se prostřednictvím láskyplného políbení dotýkají srdce svého milovaného. Jejich ústa se hladově, naléhavě pojila do sebe, jazyky se roztouženě otíraly, a vypadalo to, že tenhle polibek bude trvat snad na věky, i když se přesunuli na postel, oblečení z jejich těl zmizelo a ztemněný byt prostoupilo dvojhlasé vzdychání.
Den v Berlíně končil.
autor: Fee
betaread: Janule
Dokonalooost ♥
!!! ♥
Nemám slov, je to dokonalé, Vílo! ♥
Dokonale.Nadherne.Romanticke. Jednim slovem SKVOSTNE <3 rozhodne by to chtelo o trochu vice Billshida, vubec by mi to nevadilo:))) perfektni:))) pis dal Fee je to dokonale:)))
Úžasný 🙂
Tak na tohle nemám slov!!!To je úplně krásná povídka…a taky je to pro změnu pairing….No prostě krása!!!
No konečně! 🙂
Popravdě, za twincest blogem jsem neseděla už něco přes rok a půl a myslela jsem si, že moje závislost na něm již neexistuje, ale mýlila jsem se. Asi před týdnem jsem začala číst This Hour's Duty, a zhltla jí za několik dní. Hluboce zasáhla mé emoce, a podle komentářů nejenom mé 🙂 Trpěla jsem každý řádek a doufala, že se Bill nakonec provdá za toho, koho skutečně miluje, že přeci nemůže umřít… A prd z toho! 🙂 Tak děkuju tobě za tvou povídku, byla úžasná, a jestli máš ve svý skromný dílničce ještě nějaké, tak sem s nima! Já si jdu okamžitě přečíst tvé ostatní Billshido povídky zde zveřejněné! 🙂
Chci taky zazit s nima takovy den 😀 klidne se budu jen koukat opravdu 😀
já bych ti přála vidět, jak se culím, když mi tu dohrává Frank Sinatra. 🙂 to je jak nějaká perfektní klasika z 50./60. let. :))
úplně mi to probíhalo před očima a přísahala bych, že jsem je skutečně viděla tu přede mnou tančit! 😀 na tohle se nedá víc napsat. je to nádherné "happily ever after". rozhodně si to uložím a až tyhle dva miláčky bude nějaká autorka opět nekompromisně trápit, spravím si na tom náladu. 🙂 děkuji!