autor: Denie
Hello, my dear readers! 🙂
Jsem tady s novou, jednodílnou povídkou, která bude pravděpodobně rozdělena do dvou, maximálně tří částí. S počtem si ještě nejsem úplně jistá, jelikož mám napsanou jen tu první, kterou uvidíte o kousek níž, ale víc, jak 3 to určitě nebude. Abych vám ale řekla něco k námětu povídky… S tímto nápadem jsem koketovala už hodně dlouho, možná od doby, kdy jsem si přibližně před rokem přečetla sérii „The Empire of Basai“ od Gaji, kde vystupuje pár Tom/Tom. Kdo povídky nečetl, rozhodně doporučuji, mně osobně vzaly dech nejen proto, že je Gaja naprosto úžasná autorka, která své nápady umí dokonale prodat, ale i pro to, jaký pairing tam byl a jak to celé pojala. Každopádně, byla to snad jediná povídka Tom/Tom (- kromě jedné, kde spal Tom se svým oživlým odrazem v zrcadle xD -), kterou jsem četla, a totálně mě to nadchlo a jinou jsem ani číst nikdy nechtěla, ale pořád jsem chtěla zkusit takovou povídku napsat. Vím, že v ČR jsou pairingy Tom/Bushido, Bill/Bushido, Tom/Georg, Bill/Bill snad kdysi i, ale Tom/Tom jsem tu ještě neviděla, (- pokud to někdo napsal a já to nevím, tak se omlouvám, ale české povídky už nečtu -), tak jsem si řekla, že to prostě vezmu na sebe a spustím to!
Jsem tady s novou, jednodílnou povídkou, která bude pravděpodobně rozdělena do dvou, maximálně tří částí. S počtem si ještě nejsem úplně jistá, jelikož mám napsanou jen tu první, kterou uvidíte o kousek níž, ale víc, jak 3 to určitě nebude. Abych vám ale řekla něco k námětu povídky… S tímto nápadem jsem koketovala už hodně dlouho, možná od doby, kdy jsem si přibližně před rokem přečetla sérii „The Empire of Basai“ od Gaji, kde vystupuje pár Tom/Tom. Kdo povídky nečetl, rozhodně doporučuji, mně osobně vzaly dech nejen proto, že je Gaja naprosto úžasná autorka, která své nápady umí dokonale prodat, ale i pro to, jaký pairing tam byl a jak to celé pojala. Každopádně, byla to snad jediná povídka Tom/Tom (- kromě jedné, kde spal Tom se svým oživlým odrazem v zrcadle xD -), kterou jsem četla, a totálně mě to nadchlo a jinou jsem ani číst nikdy nechtěla, ale pořád jsem chtěla zkusit takovou povídku napsat. Vím, že v ČR jsou pairingy Tom/Bushido, Bill/Bushido, Tom/Georg, Bill/Bill snad kdysi i, ale Tom/Tom jsem tu ještě neviděla, (- pokud to někdo napsal a já to nevím, tak se omlouvám, ale české povídky už nečtu -), tak jsem si řekla, že to prostě vezmu na sebe a spustím to!
K napsání tohoto „díla“ jsem se rozhodla minulé úterý v době, kdy jsem byla vzhůru 37 hodin v kuse, a lehounce mi hrabalo. Ale možná kdyby toho nebylo, neodhodlala bych se k tomu. Každopádně, tady máte první část, Tom a Chris (mladší kopie Toma) jsou tady bratři, a… zbytek si přečtěte! Budu vděčná za každý komentář, který mi pod povídkou případně necháte, jsem totiž opravdu zvědavá, jestli se vám to zalíbí natolik, abyste si potom přečetli pokračování! Takže prosím, prosím, smutně koukám, každá reakce bude opravdu obrovsky nápomocná!!
A velké dík patří mojí malé Miko, která pro mě nejen udělala banner, se kterým jsem jí prudila většinu odpoledne/noci (:D), ale i pro mě podle fotek přepsala celou tuhle část, kterou jsem poctivě během hlídání psala na papír do bloku! Takže ještě jednou, Miko, děkuju, jsi opravdu zlato a hrozně si mi pomohla! Tuhle povídku ti věnuju za to, že mi tak pomáháš! :-*
A teď už enjoy!
FIRST TIME WITH TOM
Byl pátek večer, a za normálních okolností by Christopher trávil večer s jedním, nebo více, ze svých přátel. Tento týden to ale bylo jiné. Jeho rodiče se rozhodli jet na třídenní zájezd do Madridu, a Chrise měl hlídat jeho starší bratr. Být to kdokoliv jiný, vztekal by se jako malé děcko, ale bratrovu společnost naopak nadšeně vítal. Bylo to už pár týdnů, kdy Toma viděl naposled, a bylo mu patřičně smutno. Byl mezi nimi skoro pětiletý věkový rozdíl, ale to nic nedokázalo změnit na vztahu, který spolu měli, a jestli něco, tak to jen jejich pouto posílilo.
Chris si nedokázal vybavit jediný čas, kdy by s bratrem stáli proti sobě. Co si sám nepamatoval, to mu vyprávěla matka, a podle všeho z něj byl Tom nadšený od samého začátku. Půjčoval mu hračky, choval ho, mazlil se s ním při každé příležitosti, a jen minimálně se hádali. A pokud se tak stalo, během pár minut bylo stejně na vše opět zapomenuto. Kam až sahala paměť šestnáctiletého puberťáka, starší bratr jej před všemi bránil, vždy tu pro něj byl, nikdy ho nezradil. V Chrisových očích byl Tom naprosto dokonalý. Na střední škole byl všemi oblíbený fotbalista, obě pohlaví mu padala k nohám. Všichni chtěli být jeho přáteli, viděli v něm cool kluka, se kterým by se také mohli dostat do povědomí celé školy. Ale Chris ho viděl úplně v jiném světle. Pro něj Tom nebyl cesta ke krátké středoškolské slávě, v jeho očích byl starší bratr nejlepší a nejúžasnější osobou. Bezmezně ho obdivoval, jednoho dne chtěl být stejný jako Tom, vtipný, šarmantní, ten, co umí podpořit v těžkých chvílích… Chris bratra miloval, a každá příležitost strávit s ním čas byla vítána s otevřenou náručí.
Dnes chtěl Toma překvapit. Věděl, že jeho starší bratr půjde rovnou z práce, pravděpodobně hladový a unavený po dlouhém dni. Tomova práce nebyla náročná, učil děti v odpolední škole umění hry na kytaru, a miloval to, ale před odpoledním relaxem v hudební škole byla ještě celá řada jiných povinností. Přednášky na univerzitě, a fotbalové tréninky. Chris nikdy nedokázal pochopit, jak to všechno může Tom zvládat a stále mít dobrou náladu a úsměv pro každého, kdo si ho zasloužil. O to víc ho mladší sourozenec obdivoval a rozhodl se pro něj udělat něco dobrého.
Neměl moc zkušeností s vařením, a jeho rodiče byli dávno pryč, proto mohl jen doufat, že se nic nepokazí. Záleželo mu na tom, aby všechno bylo dokonalé. Chtěl jednou Tomovi vrátit vše, co pro něj bratr celé roky dělal.
I když si v tom připadal naprosto hloupě, přes své volné oblečení, pro které se opět nechal inspirovat starším bratrem, si přetáhl matčinu růžovou zástěru, a s rukama založenýma v bok se rozhlédl po dokonale uklizené kuchyni. Byl si jistý, že pořádek už dlouho nevydrží.
„Tak jdem nato, Chrisi,“ povzbudil sám sebe a ponořil se do lednice na lov potřebných ingrediencí.
———-
Domem se ozvalo hlasité bouchnutí vchodových dveří, následované důvěrně známým: „Juniore?“ Tiché zaklení vycházející z kuchyně upoutalo pozornost jedenadvacetiletého kluka s copánky, který právě ledabyle odkopl své boty stranou. Na rtech, které zdobily dvě černé kuličky, se objevil spokojený úsměv, když se starší z bratrů Trümperových rozešel směrem, odkud stále vycházelo tiché klení. Už, už se chystal bratra pozdravit, když z něj vyšel jakýsi skřek následovaný hlasitým: „Co si tady do hajzlu dělal?!“
Místo obvyklého pohledu na bratra rozvaleného před televizí, byl Tom přivítán výbuchem mouky, brambor a něčeho podivně nazelenalého, u čeho si ani netroufal hádat původ. A uprostřed všeho chaosu stál jeho mladší sourozenec s nevinným úsměvem na rtech. Tom by přísahal, že se o něj v tu chvíli pokusil infarkt.
„Ahoj, Tomi,“ pozdravil Chris, a jeho oči zazářily upřímnou radostí z bratrovy přítomnosti. Pocit štěstí však velice rychle zmizel, když Tom zavrčel a plně vešel do místnosti.
„Tomiho si strč někam. Co si tady proboha dělal?!“ Nevěřícně se rozhlížel po místě činu. Měl za sebou dlouhý den, těšil se na večer s bratrem a lahví piva, a tohle rozhodně na jeho programu nebylo. Byl unavený, podrážděný a reagoval tak, jak by normálně nikdy nejednal. „Víš co? Ani mi to neříkej,“ utnul Tom zostra všechny bratrovy pokusy o vysvětlení. „Ten bordel si uklidíš sám, já jdu spát. Nechápu,“ zavrtěl Tom nevěřícně hlavou, když si naposled prohlédl spoušť, kterou za sebou Christopher nechal. Uvědomoval si, že za chvíli svého chování bude litovat, ale v tenhle moment to nemohl ovládat. Byla to poslední kapka, a Tomovy nervy prostě přetekly. A nedokázal ho obměkčit ani zklamaný, bolestný výraz, který se usadil na Chrisově obličeji.
S povzdechem vyšel schody do patra, a automaticky zamířil do bratrova pokoje. Z jeho vlastního pokoje se stala otcova kancelář, ale ani jeden z bratrů si nikdy nestěžoval, milovali společnost toho druhého. Automaticky si vzal ze skříně jedno ze svých starých triček a volné tepláky, a vydal se do koupelny; Potřeboval horkou sprchu, která by ho uklidnila.
O patro níž se, se slzami téměř na krajíčku, dal Chris do úklidu své vlastní nešikovnosti. Chtěl jen Tomovi udělat radost, připravit mu večeři, a místo toho s ním teď bratr nemluví a je na něj naštvaný. To je něco, na co Chris není zvyklý a co mu ubližuje. Byl zvyklý na občasné hádky, ale tohle bylo jiné, Tom mluvil vážně, skutečně byl naštvaný, a to šestnáctiletého trápilo ze všeho nejvíc. Zklamal svého bratra?
Za doprovodu nešťastných myšlenek a nápadů, jak se bratrovi omluvit, se dal do úklidu.
———-
Později toho večera, kdy už se kuchyň opět leskla čistotou, a kdy mladší z bratrů mlčky ležel na své posteli, zády ke svému sourozenci, Tom přemýšlel. Už dávno vychladl, a hned po relaxující sprše se mladšímu bratrovi omluvil, ale i přes Chrisovu přísahu, že je vše v pořádku a prominuto, Tom věděl, že není.
„Juniore?“
Chvíli bylo naprosté ticho, než se ozvalo pouhé brouknutí, které ujistilo Toma v jeho předpokladu; Chris byl stále vzhůru. Přisunul se o kousek blíž k bratrově nehybné postavě, a jednou ze svých silných paží jej objal kolem pasu. Od chvíle, kdy si pak položil hlavu na Chrisovo rameno, trvalo to jen pár okamžiků, než se mladší z nich kompletně uvolnil.
„Pořád se na mě zlobíš,“ zašeptal Tom, a jeho horký dech pošimral Chrise na krku. Mladší ze sourozenců se zachvěl a na kratičký okamžik přivřel oči pod příjemným pocitem, který v něm vyvolávala Tomova přítomnost.
„Já na tebe?“ Zeptal se Chris překvapeně, když mu došlo, na co se jej bratr ptal. Proč by se měl zlobit on na Toma? Nic neudělal, vůbec nic. To starší bratr by se měl zlobit na něj.
„Omlouvám se, že jsem tak vyjel,“ pokračoval Tom, a ani na chvíli se nepozastavil nad údivem v hlase dredatého sourozence. „Měl sem blbej den a ruply mi nervy, nemyslel jsem to zle. Nechtěl jsem bejt zlej,“ mluvil dál, a jeho dech se otíral o Chrisův krk, což způsobovalo, že mladší dredař skoro nic z Tomových slov nevnímal.
Jediné, na co se dokázal soustředit, byla Tomova přítomnost, silná paže, která jej objímala a jejich těšná blízkost. Chris věděl, že Toma chtějí obě pohlaví, a že jeho bratr si nikdy složitě nevybíral, mezi jeho bývalými partnery byly hezké holky, ale i krásní kluci. A blonďátý dredař podezříval právě bratrovu oboustrannou sexualitu za důvod, proč jeho samotného přitahují kluci. Věděl, že je to nesmysl, až tak moc ho Tom ovlivnit nemohl, ale kdykoliv Toma viděl s nějakým klukem, všechno se v něm svíralo, vařilo, chtěl tam být s nimi. Chtěl, aby se takhle Tom usmíval na něj, aby kolem jeho pasu byla bratrova ruka, a aby jemu Tom šeptal sladké blbosti do ucha. Nikdy si ale nepřipouštěl, že ho nepřitahuje jen stejné pohlaví, ale hlavně jeho starší bratr se sportem vypracovanou postavou, věčně opálenou pokožkou, a černými, do copánků spletenými, vlasy.
„Posloucháš mě?“ O pár minut později probral Chrise příjemný, hluboký hlas z jeho zasnění. „Jsi v pořádku, juniore?“ Z Tomova hlasu zmizela veškerá hravost, která tam byla vždy přítomna, a vystřídala ji upřímná starost. Vždycky se o svého bratra staral, a teď poznal, že s juniorem něco není v pořádku. Chtěl tu pro něj být, pomoct mu.
„J-jo,“ reagoval s obavami dredař. Netušil, co přesně se s ním děje, ale děsilo ho, jak příjemné mu to bylo.
Opatrně ho kluk s copánky přetočil tak, že už neležel na boku, ale z polohy na zádech se díval bratrovi vystrašeně do očí. „Co se děje, Juniore?“
Chris se zadíval do dvou čokoládových duhovek, které byly tolik podobné těm jeho. Vlastně si byli podobní natolik, že kdyby byl Chris o pár let starší, mohli být s Tomem dvojčata. Jejich oči měly stejný mandlový tvar, stejně čokoládovou barvu a dlouhé řasy, které jim mohl závidět každý. Jejich nos byl dlouhý a úzký, lícní kosti vysoko posazené, a obličej protáhlý. Brada byla jemně špičatá, a jejich rty měly úplně stejnou plnost. Jen ty Tomovy byla o odstín tmavší růžová, a v koutku je zdobila černá ozdoba.
Nevědomky si šestnáctiletý dredař navlhčil špičkou jazyka rty v místě, kde se nacházela Tomova ozdoba. Pamatoval si den, kdy Tom s piercingem přišel domů poprvé; Bylo mu sedm a byl tak nadšený z nové lesklé věci, že za ni bratrovi pořád tahal.
„Tobě můžu říct všechno, že jo?“ Ubezpečoval se Christopher, a odpovědí mu byl upřímný úsměv z Tomovy strany. Odhodlal se konečně podělit o své tajemství, a chtěl, aby to byl právě Tom, komu to řekne. Měl ve škole sice přátele, se kterými se mohl bavit o všem, ale tohle je něco, s čím se nemůže svěřit všem. Byl si jistý, že Tom jej nikdy neodsoudí.
Ještě chvíli mlčel, zvažoval, jak něco takového oznámit, a kluk s copánky si mezitím hrál s pár prameny jeho vlasů. Bylo to příjemné a na Chrisových rtech to vykouzlilo úsměv.
„Víš… já možná…“ skousnul si ret a zavrtěl hlavou, asi to nedokáže říct. „Jen jsem tě chtěl překvapit, uvařit ti večeři,“ vysoukal ze sebe místo toho nakonec. Možná Tom nakonec není ta správná osoba.
Starší z bratrů se jen zasmál, „Jo, já si říkal, proč to tam vypadá jako po boji. Vyhrál si ty, nebo večeře?“
„Hele!“ Uraženě, dotčeně strčil Chris do bratrova ramene, ale smál se taky. „Vlastně myslím, že se to docela i dá jíst,“ připustil nakonec. Během úklidu trochu ochutnal a sám usoudil, že nejhorší to není.
„Vážně?“ Tomovo obočí vystřelilo překvapením vzhůru, a zasmál se, když jeho mladší sourozenec opět našpulil rty. „Seš takhle sice hrozně roztomilej,“ zaculil se, a Chrisovy tváře v tu ránu získaly šarlatový nádech, „ale myslím, že bysme ten tvůj výtvor měli zkusit. Ještě není tak pozdě, co ty na to?“
Jako na povel právě v tom okamžiku Christopherovi zakručelo v žaludku, a oba bratři se rozesmáli. „To beru jako odpověď.“ Tom vyskočil na nohy a za ruku stáhl z postele i mladšího dredaře. Aniž by se jejich ruce rozpojily, odešli spokojeně do kuchyně.
———-
„Nevěřil bych tomu, ale ono se to fakt dá jíst,“ zasmál se Tom, a na vidličku nabral další sousto noků v sýrové omáčce. Nebyla to nejlepší večeře, kterou kdy jedl, ale na první pokus to nebylo nejhorší, radši však nepátral po tom, co byla ta zelená věc, která jej v domě odpoledně přivítala.
„Ha, ha, ha,“ zašklebil se Chris, ale uvnitř jej bratrova pochvala příjemně zahřála. Nikdy pro něj nebylo důležité, aby udělal dojem na spolužáky nebo aby na něj byli rodiče pyšní. Jediný, na jehož názoru záleželo, byl jedenadvacetiletý kluk s copánky, který se na něj právě usmíval přes sklenku vody.
„Ne vážně, je to dobrý,“ ujistil Tom mladšího sourozence, a dál se cpal. Za celý den toho moc nesnědl, a teplá večeře přišla vhod. „Řekneš už mi, co ti bylo? A nepřekrývej to večeří, šlo o něco jinýho, klepal ses jak ratlík, když jsem se tě… Oh!“ V půlce věty Tom zmlknul a vytřeštěnýma očima sledoval bratra, jehož tváře zářily rudou barvou. Staršímu z nich to došlo až příliš rychle. „Oh,“ zopakoval jenom a raději se zadíval do svého, bohužel pro něj, prázdného talíře.
Atmosféra kolem nich najednou zhoustla a Chris si připadal jako v jednom ohni. Byl si jistý, že jeho tajemství je prozrazeno. „Promiň,“ zamumlal na půl pusy, a rychle po sobě sklidil ze stolu. Tohle rozhodně nebyl způsob, jakým si představoval, že se to Tom dozví.
„Jak dlouho už?“ Zeptal se Tom, který se najednou objevil vedle něj u kuchyňského pultu. Položil svůj talíř vedle bratrova, a jen si ho zkoumavě prohlížel, což Christopherovi celou situaci ztěžovalo.
„Pár měsíců, asi.“
„Pár měsíců? Chrisi, proč si mi nic neřekl? Nějak bysme to přece vyřešili!“ Rozhodil Tom rukama a sevřel zmateného dredaře v objetí.
„Vyřešili? Co chceš řešit na tom, že se mi líbí kluci, že jsem gay?“
Tom se v první chvíli viditelně zarazil. „Gay?“ se ztuhlým tělem a strnulým výrazem se od Chrise odtáhnul, a jen si ho prohlížel. Když Chris zmateně přikývnul, Tomovy tváře chytily šarlatový nádech tak zářivý, že i rajské by mu mohlo závidět. „Oh,“ zopakoval už poněkolikáté během pár minut, a plaše uhnul pohledem.
Mladší z bratrů svého sourozence zmateně pozoroval, a ani si netroufl hádat, co se jedenadvacetiletému honí hlavou. Ale zvědavost mu přeci jen nedala, a tak bratra, který se k němu zatím otočil zády, obešel a snažil se zachytit jeho pohled.
„O čem sis myslel, že mluvím?“
Kluk s copánky jen zavrtěl hlavou a zamumlal si něco nesrozumitelného pod nos. Připadal si tak trapně už jen za své nevyslovené myšlenky. Nechtěl nic přiznat nahlas, styděl se za to, co jej napadalo.
„No tak, Tome,“ šťouchnul do něj dredař, a zvědavě na něj pokukoval. Barva bratrových tváří mu jasně napovídala, že Tomovi hlavou proběhlo něco, co tam nepatřilo, chtěl vědět, co to něco je. „Tomi, řekni, řekni, řekni!“ Šťouchal do něj tak dlouho, až se jeho bratr začal smát.
„Přestaň, juniore!“ Smál se Tom už naplno, když obyčejné pošťuchování přerostlo v cílené lechtání. Oba sourozenci měli stejnou slabinu, které v minulosti hojně zneužívali, a i teď se Tom pokoušel bránit. Prvních pár chvil nechal Chrise v domnění, že nad ním mladší sourozenec má snad navrch, ale nakonec využil několikaletého tréninku, a hravě svalil bratra pod sebe a nemilosrdně mu lechtací útok oplácel. Pro samé hlouposti skoro zapomněli na to, co řešili předtím. Ale když se Tom usadil na Chrisových bocích a chytil mu ruce za hlavou, aby jej mohl snadněji mučit, Chris si na vše vzpomněl. Už i pro nepříjemné těsno, které cítil ve spodní části těla.
A nebyl jediný, kdo to cítil.
„Ehm,“ s jedním tlumeným odkašláním Tom z bratra slezl a usadil se na podlaze vedle jeho hlavy. Z bratrovy tváře vyčetl, že je Christopher stejně zmatený jako on sám, ne-li víc. Tom už své myšlenky znal, ale jeho bratr se s nimi teprve měl seznámit.
„Promiň, já… netuším, co to se mnou je,“ začal se Chris rozpačitě omlouvat. Nedokázal ovládat reakce svého těla stejně tak, jako to nedokázal snad žádný jeho vrstevník, ale to nebylo to, co Chrise mátlo. Byl zvyklý na to, vzrušit se ve společnosti stejného pohlaví, ale s bratrem se mu to ještě nikdy nestalo. Vždycky měl zvláštně smíšené pocity, co se Toma týkalo, ale nikdy se při jeho doteku netřásl, nikdy neztvrdnul, když na něm Tom seděl. Nevěděl, co se to děje.
„Stává, se ti to normálně?“ vykoktal ze sebe Tom, a měl pocit, že nikdy v životě nepoložil trapnější otázku. Ale když jeho dredatý sourozenec přikývnul, padla ještě trapnější otázka, a Tom si přál, aby se mohl do země propadnout. „Se mnou už se ti to stalo?“
„Ne!“ vyjeknul okamžitě Christopher, a už i jeho tváře rudě zářily. „Nestalo,“ dodal už klidnějším tónem a v duchu si procházel různé situace, které společně s bratrem zažil, ale nenašel žádnou, kdy by se něco podobného odehrálo.
Vždycky si byli blízcí, znamenali jeden pro druhého naprosté všechno, bylo pochopitelné, že bylo mladšímu Chrisovi vedle staršího sourozence vždycky příjemně. Bylo normální, že se Tomovi vždy svěřoval jako prvnímu, a že nikdy necítil potřebu být s někým jiným než právě s Tomem. Určitě bylo naprosto normální, že se mu abnormálně stýskalo a musel s bratrem mluvit alespoň denně po telefonu. Nebo ne?
„Vlastně ne tak docela,“ přerušil Tom náhle tok jeho myšlenek a Christopher k němu zaraženě zvedl pohled. Jedním přikývnutím mu kluk s copánky potvrdil, že opět přemýšlel nahlas. Dredař tuhle svou chybu nesnášel, ale jeho bratrovi přišla roztomilá. Stávalo se mu to jen v Tomově přítomnosti, a on tak cítil, že v něj bratr má natolik obrovskou důvěru, že před ním netají ani své myšlenky. I tentokrát se dozvěděl víc, než by se býval jinak.
„Ale to nevadí,“ pokračoval Tom a povzbudivě se usmál. „Nejsme jako jiní sourozenci. Jsme ty a já, nejsme oni. Mně se taky pořád stýská a je mi nejlíp právě v tvojí společnosti.“ Poplácal dredaře po koleni a opět se usmál. Nelhal, i pro něj byl Chris vždycky na prvním místě, a i když se mu to nahlas přiznávalo jen hodně špatně, možná právě proto nikdy nedokázal mít opravdový vztah. K nikomu si nedokázal vybudovat tak silnou citovou vazbu, aby Christopher nestál na prvním místě. Chris pro něj byl všechno, a pokud by měl být blonďatý dredař, který se na něj teď plaše usmíval s rudými tvářemi, tou jedinou osobou, se kterou by měl Tom strávit život, ani v nejmenším by mu to nevadilo. Věděl, že to není správné, nikdy o svém bratrovi neměl uvažovat tak, jak se občas přistihnul, ale nedokázal tomu zabránit. Možná reagoval unáhleně, ale opravdu doufal, že bratrova odezva na jeho dotyky byla jen a jek kvůli němu, a ne proto, že i Tom je kluk a jeho dredatý sourozenec jen reaguje na stejné pohlaví. Opačné zjištění jej, i když by to nepřiznal, zabolelo.
Ještě chvíli se na sebe jen dívali, a nakonec se společně vrhli do úklidu špinavého nádobí. Pro tu chvíli byla jejich debata zapomenuta, ale bylo jisté, že se k ní ještě vrátí. A daleko dřív, než by čekali.
autor: Denie
betaread: Janule
Och bože! Tak tohle je poklad!
No vážně! Vlastně… úplně původně mě zaujal dlouhý úvood a pak i pár, tak jsem si řekla, že při nejmenším za zkoušku to stojí. Ale pak jsem nějak začala číst a úplně mě to strhlo!
Och bože, já když si Chrise představim v kuchyni v růžové zástěře… =D To je tak strašně roztomilé! Tom musel být hodně unavený a vůbec toho všeho musel mít plný zuby, když se nenechal obměkčit.
A jak ho pak na tý posteli vtáhl k sobě do náruče… Já snad ani nedýchala, tak dokonalé to bylo!
Och bože, to se mi strašně, strašně, strašně líbí! Naprosto netrpělivě vyhlížím další část, protože tohle… tohle je dokonalost!
To je úžasný! Moc hezky píšeš, čte se to opravdu moc dobře 🙂 Myslím si, že jsem si oblíbila zase nový pairing 😉 Už se nemůžu dočkat dalšího dílu <3
Okamžitě, když jsem uviděla tento pár, musela jsem si povídku přečíst. Tohle je tedy něco přesně pro mě a jsem si jistá, že si budu povídku vyloženě vychutnávat. Jen je mi líto toho, že bude mít POUZE 3 díly…
Tak Tommyho úsměv a dokonalost, to mluví za vše. Moc mě dojalo, jak chtěl dredáček udělat Tomovi radost a Tom? Chudák, našel Juniora uprostřed chaosu. Jak mi poté bylo dredáčka líto.
Když ho Tom objal a nakonec se pustili do jídla a Tom dredáčka i pochválil – to bylo moc krásné.♥
Rozhovor byl skutečně zajímavý, jen budu netrpělivě očekávat pokračování.
Jen bych nakonec chtěla říct, že české povídky jsou moc krásné a stojí za přečtení.
Jéééj… krása. Rýchlo pokračko…
spojení Tom+Tom mě teda ještě nepotkalo a ani mě nenapadlo to spojit zrovna takhle, ale tahle povídka mě vážně zaujala… je vážěn poutavě napsaná, jen tak dál. Už se těším na další díl.
Wow tak tahle povídka je povedená pár Tom/Tom se mi vždy líbil škoda, že je toho tak málo 🙁 Těším se na další díly 🙂
wow 🙂 moc hezký 🙂 určitě napiš pokračování 🙂
jé, to je skvělý
Zatím je to moc krásný…Tomova pozice staršího brášky mi v tomhle případě přijde naprosto úžasná…;) :)))
Povídka je to velmi krásná a těším se na pokračování, ale… Tohle z mého osobního hlediska není pairing Tom/Tom, jak jsem ho vždycky brala. Povídka, která je zmíněná v úvodníku, kde Tom spal se svým vlastním oživlým obrazem (:D) pro mě symbolizuje tenhle pár. Tvojí bych spíš označila za slash. Ale věc názoru.
A nádherný banner. ♥
V první řadě děkuju všem za úžasný komentáře! Udělaly mi opravdu radost!! 🙂 A na další části už se pracuje a vzhledem k tomu, že počínaje dnešní půl 5 odpolední (u mě je ráno teď :D) mám volno až do pondělí, mohlo by se mi to povést napsat celkem rychle 😉
[11]: Děkuju za pochvalu, banner dělala kamarádka Miko a povedl se jí úžasně! A pokud jde o to, že ti to připomíná spíš slash – je to dost možné. Pro mě je to spíš "Tom je s jiným Tomem jenom se jmenuje jinak, tak je to prostě pairing Tom/Tom" ale je to věc pohledu, to určitě. Chtěla jsem, aby to byli bratři, proto se oba nemohli jmenovat Tom, pak by to byl opravdový pairing v tomhle smyslu. A naopak já třeba povídku, kde to Tom dělal se svým odrazem beru spíš jako pairing Tom/self, ale to je opravdu věc názoru 🙂 Každopádně jsem ráda, že se ti povídka líbí! Děkuju za názor! ♥
wtf?? toto je aké super! úplne perfektná práca, netušila som, že pairing Tom/Tom môže byť tak zaujímavý 🙂 paráda, pokračko prosím :))
wooow!! to je dokonaly napad! <3
Bill/Billy není kdysi, ten je teď 😀 Píšu to já 😀
Ale Tom a Tom je taky pěkný 🙂