autor: Denie
Konečně se mi povedlo dát dohromady poslední díl této povídky, a tak ho máte i tady.
Abych byla upřímná, první verze byla dopsána už někdy minulý týden, ale ve chvíli, kdy jsem ji odeslala Januli na mail, jsem se rozhodla, že se mi to vlastně nelíbí a chci to celé přepsat, což mi zabralo další čas. Ale dnes, v sobotu 9. července, jsem večer ležela ve vaně s takovou všelijakou náladou, a o hodinu později vznikla tato poslední, závěrečná kapitola. Pravda je taková, že původně jsem s juniorem a jeho starším sexy bráškou měla jiné plány, ale mé prstíky si poslední dobou dělají, co se jim zlíbí, a tak vzniklo tohle. Nemůžu říct, že jsem se s nimi rozloučila jednou pro vždy, ale ani nemohu slíbit, že se k bratrům někdy vrátím. Čas je zákeřná věc, které nikdy nemám dost, a vzhledem k tomu, jaký život teď konečně začínám vést, ho hned tak dost nebude. Tak si užijte poslední shledání s brášky, které máte jisté, a třeba spolu my 3 ještě někdy něco vymyslíme a dáme vám to, po čem toužíte – i když už je to opravdu zásah do jejich soukromí! 😀
— Denie
„Nechce se mi domů,“ zašeptal dredatý kluk do horké kůže bratrova krku. Společně leželi uprostřed obrovské postele, zakrytí huňatou peřinou, a mladší z nich neměl nejmenší pomyšlení na to, se v nejbližších hodinách byť sebemíň pohnout.
S úsměvem na rtech se rasta zadíval do identických čokoládových duhovek, a pohladil jejich majitele po tváři. „Taky tě nechci pustit, juniore, ale musím do práce.“ Nahlas se rozesmál, když mladší sourozenec našpulil rty a zkusil na něj udělat psí oči, které by v kterékoliv jiné situaci zabraly. Ale dnes neměl Tom na výběr; pokud si chtěl udržet práci, která jej živila, musel se od bratra odtrhnout a během pěti minut opustit svůj malý byt. Kdyby bylo rozhodnutí jen na něm, nikdy by postel, zahřátou bratrovou přítomností, neopustil. Nejradši by hodil celou hudební školu za hlavu, ale až moc dobře si uvědomoval, že těch pár šupů, kterým říká jeho šéf výplata, mu zajistí přežití na další měsíc, pokud se ovšem nechtěl vrátit pod střechu ke svým rodičům, což by na jednu stranu mělo jisté výhody, jako neustálou přítomnost mladšího sourozence.
„A… co kdybych tady zůstal a počkal na tebe?“ zkusil opatrně Chris, a jeho rty ozdobil úsměv, kterému starší bratr nedokázal odolat. Nahnul se přes malou vzdálenost, která od sebe jejich těla dělila, a zlehka zajal juniorovy rty v jemném polibku. Ještě stále jej nepřestávalo udivovat, jak snadno dokázali s Christopherem posunout svůj sourozenecký vztah na jinou úroveň.
Od chvíle, kdy se poprvé vyznali ze vzájemných citů, šlo všechno až moc snadno, moc hladce a až příliš přirozeně. Trvalo jim jen pár dní, kdy se z obyčejného objímání stalo mazlení, ke kterému během týdne přidali i první, jemné polibky. Teď, o necelé dva měsíce později, už Chris přespával u bratra každou noc, kterou provázely jemné, nezkušené doteky z juniorovy strany, a více než jen chtivé, láskyplné z té Tomovy. A právě teď, kdy dredař ležel v jeho náruči, rozespalý a rozkošný, žádající si jeho polibky, doteky, jeho přítomnost, pro Toma to byla doslovní muka, odtáhnout se od něj a vydat se do ulic, které hrozily být každou chvílí zaplaveny přívalem deště.
„To bys mohl,“ usmál se Tom proti juniorovým rtům, a konečně se odtáhnul. „Ale teď už fakt musím, přijdu zase pozdě.“ Od chvíle, kdy se Chris k němu nastěhoval na prázdniny, chodil rasta pravidelně pozdě.
„Tak jo, tak jo, nenech se rušit,“ zaculil se nevinně šestnáctiletý kluk, a zachumlal se pod peřinu, která voněla stejně jako Tom. Byl si skoro až jistý, že i když tu jeho starší bratr nebude, dokáže opět usnout. Ale prozatím dychtivýma očima sledoval každý bratrův pohyb, miloval sledovat jeho opálenou postavu v ranním světle, když zmateně pobíhal po pokoji a pokoušel se sehnat všechny části svého oděvu. Za okrajem peřiny skrýval zarudlé tváře, které vždy zákonitě prozradily jeho hříšné myšlenky. Ale kdo ho mohl soudit? Byl to zdravý, šestnáctiletý puberťák, který před sebou měl model naprosto hříšného ztělesnění krásy.
A Tom si byl jeho pohledu plně vědom, a rozhodně si nemohl stěžovat; sám se rád díval na Chrisovo tělo, kdykoliv se mu naskytla příležitost, aniž by řešil, jak divné by to mohlo být. Tom žil heslem, že pokud někoho miluje, není to špatné nebo správné, jen to prostě je, a jen díky tomu dokázal překonat fakt, že kluk, pro kterého by dýchal a kterému by dal vše na světě, byl právě jeho bratr. Jen láska k Christopherovi ho zastavila od předsudků a strachu z okolí. Je dva nemohlo nic rozdělit.
Rozespalý dredař se jen opět pousmál a s tichým povzdechem nadšeně přijal polibek na rozloučenou. „Možná se pak na chvíli stavím doma, tak mě tam můžeš vyzvednout,“ pousmál se, když se od něj Tom opět odtáhnul, a na hlavu narazil jednu z kolekce svých čepic. Rasta jen přikývnul a slíbil, že se pokusí přijít co nejdřív, a s posledním zamáváním nechal mladšího sourozence samotného s jeho myšlenkami. Hříšnými myšlenkami a touhami, které mladší z bratrů neměl v dané chvíli jak ukojit.
A i kdyby tu možnost měl, bylo by to všechno pravděpodobně zbytečné; ve chvíli, kdy se za starším z bratrů zavřely vchodové dveře, propadl se Christopher zpět do klidného, ničím nerušeného a Tomovou vůní prosyceného spánku.
———-
K večeru toho samého dne seděli oba bratři u rodinného stolu, kde před nimi na talíři byly poslední zbytky dokonalé večeře, kterou pro ně matka uvařila. Simone Kaulitz nikdy nebyla z těch žen a matek, které by své rodině bůhvíjak vyvařovaly, a možná právě proto si všichni tuhle speciální chvíli plně vychutnávali.
A přesto Tom ležérně odložil svůj ubrousek stranou a s tichým odkašláním si vyžádal pozornost svých rodičů. „Myslím, že už s Chrisem vyrazíme,“ pousmál se a očima opět sklouznul k mladšímu sourozenci, kterému hlava klimbala v pravidelném rytmu dopředu, dozadu a zase dopředu. Tom se mu nedivil, podle toho, jak nadšeně mu Chris popisoval svůj den s přáteli, byl si rasta skoro až jistý, že než bratra dopraví do své postele, bude spát jako malé batole.
„A proč nezůstanete tady?“ zeptala se rádoby mimoděk blonďatá žena, která se právě zvedla od stolu a začala sklízet špinavé, již nepotřebné nádobí. Už se smířila s tím, že se její mladší syn přes letní prázdniny nastěhoval ke svému staršímu sourozenci, ale přesto nemohla popřít fakt, že byla ráda, kdykoliv se její kluci rozhodli přenocovat pod její střechou. Možná nikdy nebyla tou nejzodpovědnější matkou, ale jako každá žena milovala přítomnost svých nejbližších.
„Nepřeháníte to trochu?“ zeptala se ještě, když ze stolu odklidila salátovou mísu, a zadívala se na staršího ze svých synů. Věděla, co pro sebe její synové znamenají, ale nelíbilo se jí, jak vážně svůj vztah berou. Kdyby nevěděla o silném poutu, které je oba spojuje, neváhala by se pustit do nebezpečných spekulací o tom, co vše se může dít za zavřenými dveřmi Tomova bytu. Možná by si i na malou chvíli vyčítala, že své potomky nechala růst volně jako dříví v lese, že nad nimi s jejich otcem nedrželi pevnější ruku, ale ta chvíle by pominula ve chvíli, kdy by na jejich tvářích zahlédla byť i jen náznak něžnosti, kterou vůči sobě bratři chovali. Možná to nebylo správné, možná jim už dávno měla vysvětlit, jak se sourozenci správně mají chovat, ukázat jim, kde jsou hranice, ale nikdy by se doopravdy nedokázala přimět, vyčítat si lásku, kterou mezi nimi nechala zakořenit. V životě je stejně nejdůležitější rodina, tak proč těm dvěma bránit, že?
„Ani ne,“ odpověděl opatrně Tom, a podrbal se za krkem. Celý večer měl pocit, že jej matka sleduje rentgenovým pohledem a byl z toho nesvůj. Měl pocit, že tahle chvíle je jakýmsi testem z její strany a obával se toho, že jej nesplní. Ale za žádnou cenu se nehodlal vzdát bratra ve svém náručí, u něj v bytě, v jejich posteli. „Potřebujeme trochu klidu a tak, dyť to znáš,“ dodal s úsměvem a dřív, než stihla matka něco namítnout, ticho v kuchyni přerušilo hlasité zadunění. Pohledy všech se stočily k vyplašenému dredaři, který se zmateně rozhlížel kolem sebe a prsty si opatrně mnul čelo, kterým narazil do stolu.
V tu chvíli Toma naprosto přestala zajímat matka i cokoliv ostatního, jeho plná pozornost patřila jen a pouze Christopherovi, který tiše střílel nadávky na nebohý kus nábytku. Ať už chtěla Simone namítnout cokoliv před tím, než si její mladší syn potykal s jejím novým stolem, nechala to plavat ve chvíli, kdy zahlédla upřímnou starost smíšenou se špetkou pobavení v Tomových očích. Pokud její synové chtěli být spolu u Toma v bytě, kdo byla ona, aby jim bránila?
O půl hodiny později, oba s rukama plnýma dobrot, které pro ně matka nabalila, se oba bratři rozloučili se svou rodičkou a za naprosté tichosti usedli do Tomova starého, omláceného a jen zázrakem ještě stále pojízdného auta. I přes to, že den začínal uplakaně, pozdní letní večer byl horký a unavený Christopher, jemuž v klíně ležela jedna skleněná nádoba plná ledového salátu, a tác s perníkem, si pohrával s kolečkem od klimatizace. Rádio v Tomově autě dávno nefungovalo, jediný zvuk vycházel z rozhučeného motoru a v podobě nadávek z juniorových rtů.
Ať se snažil sebevíc, nedokázal Tom zabránit úsměvu, který si mu pohrával se rty. Neznal lepší činnost, než pozorovat nebo poslouchat svého juniora.
„Je to vrak.“ S tichým zavrčením nakonec šestnáctiletý dredař vzdal svůj boj s klimatizací, a s nafučeným výrazem ve tváři se zavrtal do nepohodlné sedačky. Bratrovo auto ze srdce nesnášel, ale zároveň jej miloval; ať už bylo v jakémkoliv stavu, ještě stále je dokázalo celkem rychle přepravit z místa na místo, a to je to, co se počítá.
„Souhlasím,“ zasmál se Tom, a zastavil na světlech. Noční provoz po městě byl naprosto klidný, tichý a ničím nerušený, až na semafory, které je i po desáté hodině večer zastavovaly skoro na každé křižovatce. Během chvíle, kdy nemusel hlídat vozovku před sebou, si rasta dovolil pohlédnout na osobu vedle sebe. Nic moc ve tmě z bratra neviděl, a přesto by přísahal, že nikdo na světě není krásnější než junior právě v tom okamžiku. Nos mu zářil rudou barvou stopky, oči jemně svítily v tlumeném světle pouliční lampy, která jen lehce zasahovala dovnitř auta, a na jeho rtech si pohrával otrávený, unavený úšklebek.
„Ještě abys protestoval,“ zamračil se naoko junior a s mírným úsměvem se nahnul k bratrovi, kterého jen letmo políbil, když jejich obličeje ozářila zelená záře. Tom se jen zasmál a opět se rozjel téměř liduprázdnými ulicemi. Už jen kousek a budou doma.
„Myslím si, že máma něco tuší,“ nadhodil opatrně téma hovoru, když se pomalu blížili k ulici, ve které se nacházel činžovní dům společně i s jeho bytem. „Dneska mě tak divně propalovala pohledem, takovým tím, víš jakým,“ zamával rukou ve vzduchu a zatočil vlevo do jejich ulice. „Tím, jak ti dá vždycky jasně najevo, že ví, že něco skrýváš,“ dokončil nakonec a otočil se na bratra, který ho sledoval s vyděšeným pohledem.
„Počkej, co jako myslíš tím, že máma něco tuší?!“ vyjeknul o oktávu výš junior, až sebou Tom nepatrně trhnul a byl rád, že akorát zaparkoval, nebyl si jistý, že by při téhle konverzaci byl schopný dál řídit.
„Myslím si,“ začal Tom, když vypnul motor a auto se ponořilo do naprosté tichosti, „že ví něco o nás.“
„O nás?!“
„Yup,“ přikývnul Tom a odepnul si pás, který jej začínal nepříjemně škrtit, jak se natáčel směrem k bratrovi. „Ale nemyslím si, že by to nějak řešila,“ pokračoval, když si v přítmí všimnul bratrova vyděšeného pohledu. „Nic neřekla, jen nás sledovala a tak,“ pokrčil rameny, jako by to nebyla žádná velká věc. A pro něj ani nebyla, pokud matka něco tušila, ale nic jim neřekla, bral to rasta tak, že od ní mají zelenou. Pokud by Simone něco vadilo, řekla by to přímo, a dokud se tak nestane, nebude se s tím Tom stresovat.
„Oh ne,“ zakňučel vedle něj dredař, a zabořil se ještě víc do sedačky. Začínal se třást po celém těle a dlaně se mu potily. Představa, že by matka tušila něco o incestním vztahu, který s bratrem měli, pro něj byla naprosto nemyslitelná. Doteď se Chris ani jednou nepozastavil nad tím, že by někdy někdo mohl přijít na to, co mezi sebou s Tomem tak opatrují, nikdy nepřemýšlel nad tím, že by je někdo mohl odhalit. A teď to přišlo, a přímo ze strany jejich matky. Neměl tušení, co by měl dělat, jak by se měl chovat, co by jí měl říct? A jak by na to mohla přijít??
„Pššt,“ ozvalo se mu najednou vedle ucha, až sebou Christopher trhnul leknutím. Na malý okamžik zapomněl, že s ním v autě sedí i bratr. Natolik se ponořil do děsivých scénářů, které by mohly následovat. „Kdyby něco doopravdy tušila a vadilo by jí to, řekla by to, znáš naší Simone,“ pokračoval Tom, jak doufal klidným hlasem, a zlehka přejížděl prsty po Chrisově napjatém stehně. Jeho celé tělo bylo napjaté a Tomovi se to ani trochu nelíbilo. Tohle nechtěl, nebyl to jeho úmysl, takhle bratra rozhodit, chtěl se s ním jen podělit o svůj pocit a případně prodiskutovat jejich možnosti a další strategii, jak se před matkou chovat, ale teď toho litoval. Ve chvíli, kdy své domněnky vypustil z pusy, naprosto zapomněl na to, že bratr se od něj přeci jen pár maličkostmi liší; na rozdíl od něj junior nesnášel nervově vypjaté situace a vše, co Tom bral s naprostým nadhledem, on analyzoval do naprostých detailů. Rastu ani v nejmenším nenapadlo, co by mohl svými nahlas vyslovenými úvahami způsobit. Ale byl odhodlaný svou chybu rychle napravit.
„Jen mě tak napadlo to nadhodit, kdyby máma něco zkoušela,“ dodal, když cítil, jak se bratr pod jeho doteky opět uvolňuje. „Ale teď na to nemysli, hm? Co kdybychom tě radši dostali do postele, co říkáš?“ zašeptal Tom, ale v naprostém rozporu se svými slovy se pustil do jemného oždibování dredařova krku, a nemohl zabránit úsměvu, který se mu usadil na rtech, když si junior spokojeně povzdechl. „To beru jako ano,“ zasmál se tiše a v dlani stisknul bratrovo stehno. Vibrace jeho hlasu, jeho smíchu vyslaly příjemné mravenčení do celého Christopherova těla, a s podivem končila v oblasti jeho rozkroku. Čím déle se Tom věnoval jeho krku, tím více vzrušený junior byl. Jeho nejcitlivější místo se nacházelo pod levým ušním lalůčkem, a právě teď mu Tom věnoval speciální pozornost, která jeho sourozence rozechvívala do poslední buňky v těle.
S roztřeseným povzdechem přikývnul a pousmál se na Toma, který mu rozepnul pás a přitáhl si jej co nejtěsněji k sobě, aby mu mohl věnovat jeden dlouhý, láskou prosycený polibek.
V naprosté tichosti, jen za výměny pár letmých úsměvů a s propletenými prsty se dostali až k Tomovi do bytu, kde se postupně vystřídali ve sprše a zalezli si do postele. Vše probíhalo stejně jako každý jiný večer; první se osprchoval junior, po něm do sprchy vlezl Tom, a nakonec si společně vyčistili zuby před malým umyvadlem. Čerstvě vymydlení a v čistém spodním prádle se nakonec sešli v posteli, v jejímž středu se dlouhé minuty jen mazlili, zlehka dotýkali konečky prstů těla toho druhého, zatímco si vášnivě, důrazně a přesto zlehka vyměňovali náruživé polibky. Ale tentokrát to bylo jiné. Atmosféra kolem nich byla jiná, prosycená neobvyklým napjetím, vzrušením.
„Juniore?“ zachraptěl Tomův hlas do intimní tmy, která je obklopovala. Jeho hlas byl plný vzrušení, chtíče a touhy, a při uvědomění si toho všeho, se Christopherovo tělo automaticky roztřáslo. S Tomem už společně zkusili spoustu věcí, od polibků přes doteky až po ruční uspokojení jeden druhého před pouhými pár dny. A mladšímu ze sourozenců, přestože právě on by měl ve svém věku být přehlcený hormony, to bohatě stačilo. Nebyl si jistý, co jej drželo zpátky; rozhodně se Toma nebál, nebyl z něj nervózní ani se před ním nestyděl. Ale možná fakt, že je to právě Tom, s kým by mělo dojít k jeho prvnímu sexu, byl hlavním důvodem, proč se junior držel zpátky. Mezi bratry bylo všechno dokonalé, jejich vztah by jim mohla závidět kdejaká dvojice, ale sex byl něco, u čeho se Chris obával, že by jejich vztah mohlo zničit. Doposud mezi nimi vše bylo jemné, čisté, sex by mohl vše přeměnit na úplně jinou úroveň, na něco čistě živočišného, a toho se dredař bál. Nechtěl ztratit to, co s Tomem měli jen kvůli něčemu tak zanedbatelnému, jako byl právě sex. Stejně, kdo potřebuje sex, když má s bratrem naprosto všechno ostatní?
„M-hm?“ zahučel nakonec po chvíli zaváhání, a automaticky propletl prsty do bratrových copánků. Rád si s nimi hrál, tahal za ně a naplétal si je na prsty. Myšlenky na rozhovor o matce byly dávno pohřbeny někde hluboko v jeho mysli. Věděl, že si časem najdou cestu zpět na povrch, že se do něj budou zahryzávat a trápit jej, ale na to bude dost času později, teď byl s Tomem a to bylo vše, na čem v daném okamžiku záleželo. Jen oni dva, nic jiného kolem neexistovalo.
I když byla v místnosti tma, kterou jen mírně osvětlovala záře pouliční lampy dole v ulici, mohl Chris vidět úsměv, který si pohrával s bratrovými rty. Styl, jakým se na něj Tom díval, jak se jej dotýkal, mu prozradil, že bratr jeho nervozitu, nejistotu vycítil, a jako vždy byl připravený odehnat jeho obavy pryč.
„Nemusíš se bát, víš, že neudělám nic, co bys ty sám nechtěl,“ zamumlal starší z dvojice do ticha, a vtisknul polibek na špičku bratrova nosu, což mu vysloužilo roztomilé našpulení rtů, které na svém mladším sourozenci miloval. Ačkoliv byl Tom vzrušený, v sexuálním smyslu nevybitý po dobu několika měsíců, nedokázal by na Christophera tlačit. To, co mezi nimi bylo, bylo až příliš křehké a komplikované na to, aby to zničil něčím tak malicherným, jako byla touha po sexuálním uspokojení. Dost dobře to dokáže bez sexu vydržet ještě nějakou dobu, dokud si nebude i jeho bratr, partner, jistý, že i on chce to samé, že je připravený.
V přítmí pokoje bylo jen stěží viditelné přikývnutí z Chrisovy strany, ale Tom jej zachytil společně i s malým úsměvem, který zdobil jeho ještě stále roztomile klukovskou tvář. Neodolal, a když bratr zajal jeho rty v nevinném polibku, Tom jej prohloubil. Proplul svým jazykem do hloubky dredařových rtů a dlaněmi klouzal od jeho nahých boků až k hrudi, kde prsty pravé ruky rozprostřel přes bratrovo divoce bijící srdce. Věděl, že se nebojí, že jeho srdce tluče pro něj, vzrušením, chtíčem, touhou a láskou.
„Miluju tě.“
Ani jeden z bratrů si nebyl jistý, který z nich ona slova vyslovil. Oba cítili jejich skutečnost hluboko uvnitř sebe, a nebylo důležité je vyslovit nahlas, aby věděli, co ten druhý cítí. Jako jemná ozvěna se však tahle dvě slůvka vznášela kolem nich, když se jejich rty znovu a znovu pojily v jedny, když si vyměňovali sladké polibky a vzrušující doteky.
Bylo jisté, že jejich noc nebude jedna z těch, které v tichosti proleží bok po boku, ale to už by byl zase jiný příběh.
— The End –
autor: Denie
betaread: Janule
krásný! …naprosto úžasný konec! Moc hezká povídečka to je 🙂
to bylo naprosto dokonalý x)♥ já miluju tvoje povídky, tvůj styl psaní je tak… procítěný x)*** strašně moc se těším, až napíšeš něco dalšího… jsi skvělá autorka ♥
"Miluju tě." Tak tato věta mluví za veškerý komentář!
Mně se povídka nesmírně líbila! Jak nápad, tak styl psaní.
Krásné.
Musím říct, že zpočátku jsem váhala, jestli si mám povídku vůbec rozkliknout, moje zvědavost to ale vyhrála, takže nakonec jsem se do toho pustila.
Sama jsem až překvapená tím, jak mě tenhle pairing dostal, během těchto třech částí jsem si jej velmi specifickým způsobem oblíbila 😉 Možná proto, že Tom byl ten starší a Chris mladší, nikdy jsem nic podobného nečetla a tohle mě opravdu tak zvláštně chytlo, ani nevím, jak to říct. Líbilo se mi celé to pojetí, ten vztah mezi nimi, byla to od klasického twincestu příjemná změna 😉
Děkuji ti za tuhle povídku a doufám, že se tu od tebe ještě někdy něco objeví. Nemusí hned, ale někdy doufám ještě narazím na nějaké překvapení od tebe, klidně i s tímhle pairingem 😉
wau, prekrásne 🙂 úžasný pairing, neobkukaný a tak milý 🙂 a tvoj štýl píásania je takisto veľmi úžasný celé to bolo tak precíten, tak nežné a pekné, akoby to bola realita 🙂 určite v písaní pokračuj, má to zmysel 🙂
WOW! Konečně jsme se dočkali posledního dílu. To je tak krásný! Tak romantický. Tak roztomilý! I když jsem dvojici Tom/Tom viděla poprvé v téhle povídce. Na začátku mi to přišlo fakt divný, ale řekla jsem si: proč ne? Za zkoušku nic nedám. A dneska jsem ráda, že jsem to začala číst. 😉
Dokonale sladky! Tenhle pairing jsem si zamilovala <3
Je to krásné, naprosto úžasně napsané. Moc ráda bych si přečetla nějaké pokračování. A zajímalo by mé, jak to mělo být původně 😀
Dokonalý.Kéž by tohodle páru bylo víc 🙂 Moc pěkná povídka 🙂
Priznávam sa , že mám poriadne zmiešané pocity. Nikdy by som nepovedala (keďže z duše nenávidím iné pairingy ako twincest) , že si niečo takéto prečítam . Ale prečítala som a fakt sa cítim divne 😀 Nejako to nevime vstrebať.:D Samozrejme literárne to bolo perfektné , len jednoducho moja predstavivosť je na bode mrazu. Som čudná , no čo 😀
na začiatku som dosť váhala či to mám vôbec začať čítať lebo vždy sa mi páčil len pairing Bill/Tom, ale úprimne ti poviem že toto ma úplne dostalo 🙂 a tiež štýl písania, tak úžasne precítené, a predstava malého a veľkého Toma bola strašne roztomilá 🙂 dúfam že to bude mať ešte nejaké pokračovanie 😉
krásné, povídka mě neuvěřitelně nadchla. je to moc pěkně napsaný. takový sladký, přítulný, něžný a akorát pro oko. hrozně moc se mi to líbilo :* moc dobrý nápad jsi dostala (snad bude ještě nějaké pokračování 😉