autor: Theodor
Hey leute,
Po dlouhé době se k Vám opět hlásím, doufám, že máte radost a skáčete do stropu. Tato povídka se jmenuje „JSI KOUSEK“ Čeho kousek? To se dozvíte v povídce.:) Mám Vás všechny rád a tuto povídku věnuju Lexovi, Lassemu, Saurielce, Mykerině, Cartney, Kathuli, Vanity a B-Kay a všem ostatním 🙂 a jak se říká, dobrým koncům zdar!
Warning: BILLSHIDO, depresivní, zápletka s drogami
Pac a pusu Theodor ♂+♂=♥
Chlapi jsou rozkošní primitivové…
Chlapi jsou výkonní otroci, ale když jsou jenom otroci, je to horší…
Jako polovzteklý pes pobíhá po městě… od prvních světel večera se odrážely jeho slzy. Mlha škrtila svítilny a on běžel sám a sám. Jen jeho stín a jeho chiméra ho doprovázely, a on měl hlavu plnou zlých memoár. Všechny vzpomínky se šířily do jeho svalů a více ho unavovaly. Zastavil uprostřed silnice, hlavu sklopenou k zemi a nechaje déšť padat na jeho křehké tělo. Déšť bodal jako jehličky, aspoň jemu to tak připadalo. Byla tma a v tmavé ulici nikdo nebyl, dokonce žádná auta nejezdila.
Černovlasý chlapec zvedl svou zarmoucenou, sklíčenou tvář k nebi a nechával chladné kapky, aby mu stékaly po lících. Rukou si promnul své ruce, hlavně po loketní jamce. Na svých bříškách cítil mnoho hrbolů… zavřel oči, věděl co je jejich příčinou.
Jenže to byl právě kámen úrazu, nekonečný kolotoč, který nezastaví. Střídá ulice, parky i bary. Střídá chlapy a šlape jen proto, aby mohl mít dávku na další den. Aby přežil, aby nezažil tu bolest… a kdo je vinen za to, kde skončil? Jedině ON!
Litoval toho, že už nikdy nebude příležitost vše vrátit zpět. Připlul další mráček a začal plakat. Jeho slzy zase dopadaly na Billovu bledou tvář. Cítil se tak ponížený, tak sražený na kolena, jen využitá panenka na hraní. Bolestně si uvědomoval, jaký je svět venku – krutý a nemilosrdný. Možná, že ve světě, který si vysnil, tohle není. Nejsou tam žádné drogy, žádná přetvářka a ani žádný smutek.
Bill si také bolestně uvědomoval, že ač chtěl nebo nechtěl, jeho tělo se třáslo, a on netoužil po ničem jiném, než si šlehnout zlatou dávku a už se nikdy neprobudit. Nechtěl slyšet, nechtěl cítit a už vůbec nechtěl vidět to zlo kolem něj, které ho utěsňovalo jak úzký korzet, který se stále stahoval a zakazoval mu volně se nadechnout.
Zažil již tolik zklamání, dokonce už se i lidí bál a trpěl mírnou sociální izolací. Společnost vyhledával jen, když chtěl prachy na jistou dávku. Chtěl by vrátit čas do té doby, kdy se netrápil…chtěl se vrátit na začátek něčeho, co nemělo možnost ani vzkvést a poupě květiny, které se mělo rozvinout, se stulilo více do sebe a zahynulo. Zhasl život květiny, stejně tak, jako Billovy oči, které vyzařovaly prázdnotu a beznaděj.
Věřil mu, byl tak naivní, věřil mu a poznal, co je vypít kalich hořkosti a bolesti až do dna. Zahnal ho do kouta jako nějaké zvířátko a přestával dýchat, začal se cítit svázaný neviditelnými pouty, která mu dravě okusovala kotníky a zápěstí.
Stál tam… nehýbal se… čekal na vytouženou smrt. Ale ona si dávala pořád na čas. Viděl jen svou představivost, viděl jen iluzi, že jde kolem něj a projde bez povšimnutí. Bolí to jako miliony střípků v srdci.
Každý den, kdy bojuje za svůj život a bojuje s ním se svou závislostí, nutí ho život do úsměvu. Nutí jej do přetvářky, nutí jej dělat ze sebe pohodového člověka, ačkoliv on jím není. Je to jen velký sarkasmus, který nehodlal dále potlačovat. Chtěl do světa vykřičet všechnu svou bolest a na svůj život zapomenout a udělat za ním pěkně tlustou čáru.
Bylo mu teprve osmnáct a život, kteří vedli jeho vrstevníci, se značně lišil, on zažil tolik věcí od krutého života, že jeho generace o tom neměla ani tušení. Život ho vyfackal a to pořádně.
Ukousával krajíc hořkosti, když u něj zastavilo auto. Otřel si rukou slzy a koukl se dovnitř.
„Ahoj, zlatíčko, seš celé promrzlé, pojď dovnitř.“
Bill pokrčil ramena a mlčky sednul do luxusního Bugatti Vayron. Luxusní autíčko, to musel uznat, on sám neměl auto žádné a neměl ani řidičák. O tom si mohl nechat zdát, byl rád, když měl na dávku a na něco k jídlu.
„Tady máš.“ Podal neznámý muž Billovi kapesníček a stále se držel volantu. Bill si trochu otřel tvář a zadíval se na snědého muže.
„A vy jste?“
„Anis Ferchichi, jméno mé. A vaše ctěné jméno?“
„Ehm… Bill…“
„Rád tě poznávám.“
„No, pane Ferchichi….“
„Anisi.“
„Dobře, Anisi, tak jak to chcete?“
„Za kolik máš jedno číslo?“ Zeptal se Anis s úsměvem. Peníze pro něj nebyly problém, ale všechno měl na kreditce a u sebe měl fakt pár euro, ale to by nebyl Anis, kdyby neměl plán B.
„Je to na hodiny.“ Pokrčil rameny Bill a koukal se ven z okýnka.
„Takže kolik bereš za jednu hodinu?“
„Většinou 50 euro.“
„Jde si tě zamluvit na celý večer?“
Bill němě přikývl. V duchu si počítal, kolik zkasíruje za tuhle noc, snad není Anis náročný a nezmorduje ho tak, jako minulý zákazník.
„Dobře, tak pojedeme ke mně a dáme si něco k jídlu, co říkáš?“
Bill přikývl, moc Anise neposlouchal, vrnění auta jej ukolébávalo ke spánku, z radia se linula tichá hudba a on konečně po dlouhé době tvrdě usnul.
Anis zatím dojel k sobě do bytu. Podíval se na spící klubíčko vedle sebe a musel se pousmát. Tom měl pravdu, vypadal pořád úžasně. Nikdy by to do Toma neřekl, že by prodal svého bratra. No prodal, spíš prodal informace o tom, kde je. Tom svého bratra ukazoval na fotkách Anisovi více, než je zdrávo, a Anis si prostě nechtěl připustit, že jej potřebuje. Že chce cítit blízkost toho krásného tělíčka, a že chce být milován a milovat.
Konečně se mu to po bezmála dvou týdnech podařilo vypátrat. A dnes se mu náramně hodilo, když Billa našel samotného uprostřed silnice.
Vzal to spící klubíčko do náruče a ten mu instinktivně obmotal ruce kolem krku. Anis se usmál, konečně byl šťastný a spokojený. Bill se lehce zavrtěl. Anis si ho odnesl až do své ložnice a položil jej na lože. Byl tak sladký a tak nevinný obličejík v životě neviděl. Pravda, až se zbudí, nažene ho do společné sprchy a po tom, co si užije svou noc (ráno?), nechá si jej u sebe napořád.
Bill se vzbudil kolem jedenácté v noci. Zamžoural do tmy, a když se rozkoukal, uvědomil si, že je v pokoji. Bylo šero a moc toho neviděl, dokonce neviděl ani Anise, a to ho zaskočilo nejvíc. Zjistil, že je také oblečen a jeho zadek nebolel. Usmál se pro sebe a vyhrabal se z přikrývek.
Zkusil najít kliku od dveří, ale hmatal jen vzduch. Po chvíli stiskl to, co potřeboval a otevřel dveře. Do očí ho udeřilo ostré světlo a Bill instinktivně zavřel oči a dal si na ně dlaně. Byla to na jeho očička velká námaha.
Anis seděl na bílé kožené sedačce se sklenkou v ruce, pozorujíc noční město skrz prosklenou stěnu. (N/A: autor je unešen prosklenými zdmi)
Víno ve skleničce se houpalo sem a tam a přelévalo se ze strany na stranu. Anis seděl k Billovi zády a tak jej nespatřil. Zavřel oči a představoval si jeho nahé tělo. Bill se chopil příležitosti a tiše si kleknul před něj. Anis byl od přírody zvyklý sedět s rozkročenýma nohama a to Billovi pomohlo. Natáhl ruku a dotknul se Anisova pásku. V hlavě měl zmatek, vždyť tohleto dělal pořád a dneska je nervózní jako nevinný panic. Anis se probral z transu a podíval se ke svému rozkroku a na Billa, který se dobýval do jeho kalhot. Upřeně se na něj díval a koukal na chvějící se Billovy prsty.
„Dělal jsi to už?“
„Jasně že jo, nevím co to dneska se mnou je.“
Bill si připadal blbě a koukal do Anisových očí. Anis se v tom pohledu utápěl.
„Ty to nechceš, viď?“
„Ale jo chci…“
Řekl hraně, ale Anis to stejně poznal. Bill to musel udělat, neměl na další dávku, a to by byl jeho konec. Anis jej však hladil po vlasech a koukal na něj s láskou.
„Nechceš… přiznej se…“
Bill se nadechl, aby Anise přesvědčil, že chce, ale když viděl ten pohled tmavých očí, raději pomlčel a sklopil svá kukadla dolů.
„Já musím…“
„Proč?“
Bill se zase nadechl, nemá co ztratit, řekne mu jeho velké tajemství. Vyhrnul si rukáv a podstrčil jej Anisovi před obličej.
„Kvůli tomuhle.“
Anis se zděsil. Tom mu neřekl, že je Bill feťák. Najednou jej něco píchlo u srdíčka a začal Billa litovat. Nedokázal si představit, do sebe něco píchnout, i když on sám mnohdy zašňupal bílý prášek. I tak věděl, jaké to pro Billa musí být.
„Platím ti za čas, ne za sex.“ Řekl Anis potichu a vytáhl jej za vyhublé ručky k sobě. Bill se poslušně sedl na Anisova stehna a opřel se o jeho rameno. Zamiloval si jeho vůni.
„Pojď, půjdeme se umýt.“ Řekl Anis jemně a vedl Billa do koupelny.
Koupelna byla bílo-zeleno-žlutá, tahle kombinace Billa uklidňovala, a nechal se od Anise svléknout.
Byl v trenkách, když si všiml, že si ho Bu vyděšeně prohlíží. Není se mu co divit. Byl vyhublý na kost a modřiny od zákazníků se špatně ztrácely.
Anis v životě neviděl nic tak zuboženého. Rázně si ho přitiskl na sebe a objal jej. Bill mu objetí oplatil. Cítil se šťastnější, když byl v Anisově objetí. Cítil se tak v bezpečí.
Anis v životě neviděl nic tak zuboženého. Rázně si ho přitiskl na sebe a objal jej. Bill mu objetí oplatil. Cítil se šťastnější, když byl v Anisově objetí. Cítil se tak v bezpečí.
Anis sjel rukama až na Billův zadeček a dostal se pod tenkou látku. Bill na toto byl zvyklý. Anis jej jemně mačkal a cítil jeho horký dech na svém krku. Omámil jeho mysl a obalamutil smysly.
Kdyby Bill chtěl, omotá si Anise kolem prstu za méně než deset sekund.
Byl jím unesen. Bill sundal Anisovi všechny věci a sám si také stáhl boxerky. Bu jen zalapal po dechu nad tou krásou, co se před ním třpytila.
Zatáhl Billa do sprchy a pustil teplou vodu. Bill vodu miloval, užíval si ji, jak jen mohl. Anis vzal do rukou kokosový sprchový gel, vytlačil jej do dlaně a začal jím Billa jemně hladit. Začal u krku, přes hrudník, bříško… namydlil jej všude, kde mohl, ale na co se obzvlášť těšil, to byly Billovy dlouhé havraní vlasy.
Po umytí zabalil Billa do žluté osušky a odvedl si ho do ložnice. Bill se posadil na postel a rozkoukával se, kde co je. Uprostřed byla velká červená postel s plno srdíčkovými polštářky, závěsy byly rudé a nábytek byl bílý možná s nuancí růženínu.
Billovi létaly hlavou samé myšlenky. Když člověk jako Anis má červeno-růžovou ložnici, je přece romantický typ. Bill se zasnil. Anisova přítomnost mu byla více než příjemná. Cítil lehké mihotání motýlích perutí ve svém bříšku. Možná že se v tomto snědém muži neplete a že Anis je opravdu romantik.
A taky, že se nespletl.
„Tak co bys chtěl dělat, Bille?“
„Ehm… mazlit se?“
„To je hezké.“ Usmál se Anis a sedl si vedle Billa. Začal jej jemně hladit na zádech a kousal jej do krčku. Tohle Billa rozpalovalo, miloval hryzání a na krku to bylo nejsilnější, hlavně na místě, pod kterým byla tepna, tam byla jeho erotogení zona choulostivá.
Bill si položil nožky na Anisova stehna a nechal se od snědého muže dobývat. Vždycky byl pasiv, a taky mu to tak vyhovovalo. Nechal se jím konejšivě hladit.
„Můžeš se mi do toho obléct?“ Podal Anis Billovi růžovou čelenku s králičími oušky a malé saténové trenýrky s chlupatým ocáskem. Bill si to prohlédl a odnášel si vše do koupelny a mlčky se do toho oblékl. Otočil se v zrcadle a škádlivě na sebe mrknul.
Vyšel z koupelny a postavil se před vysmátého Anise.
„Jsi kousek…“
„Kousek čeho?“
„Kousek mého srdce… navě…“
Část slova již Anis neuslyšel, protože v jeho ústech brouzdal Billův mlsný jazýček. Byl tak spokojený. Myšlenky se mu točily kolem černovlasého králíčka a on si v duchu gratuloval, jak si svůj život vysnil…
autor: Theodor
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Pane-bože, no to byl tedy úžasnej kousek od tebe, Theo! 😀 Vyvolalo to ve mně velmi hezké pocity, Anis romantik není zrovna běžná věc. Určitě se k tomuhle ještě někdy vrátím. No, čekám na další jednodílku od tebe, protože se mi všechny opravdu zamlouvají. 🙂
No uplně jsem se na tvojí další povídku těšila a jako obvykle si nezklamal. Krásný.
užasné… chtělo by to pokráčko xD
Kéžby se aspoň čtvrtina podobných smutných příběhů těchhle pochybných existencí končila tak dobře jako v Billově případě. Ale samozřejmě beru, že je to jen vymyšlený příběh, který má se skutečností společného jen velmi málo, co se týče toho happyendu. Možná bys mohl psát scenáře do amerických romantických filmů… Ale z Anisovy srdíčkové ložnice jsem se poskládala od smíchu.
počkejte si na manga komixy XD
Bože, ten Bushido je teďka všude xDD On je king xDD Povídka se mi líbila především v tvém stylu psaní. Používáš krásná slova.
Oh,krása <3 sice bych víc uvítala TWC,ale Billshido také není na škodu 🙂 Theo,ty by jsi měl psát častěji!
Moc se mi to líbilo,ale mohlo to být klidně na více dílů.Na jednodílku je to škoda.
Klidně by to mohlo mít pokráčko, nezlobila bych se 🙂 je to úžasný, nádhera!
opět si nezklamal, Theo….nádherná povídka, krásně napsaná..hlavně žádnej nešťastnej konec (což Saurinka vyžaduju xD)…ty máš talent hochu….moc se těším na tvoje další povídky….a děkuju za věnování!!!
pekny…no zajimalo by me jak to bylo s Billčou dál, protože si myslím, že když je zavislej tak mu asi moc nepomůže kdyz mu Bushido bude říkat,že ho miluje…stejne by podle mýho zdrhnul a šel si pro drogy
Ooooo, moc krásné! ♥