Taaaaakže, kdysi – ale to už je fakt hooodně dlouho – jsem napsala toto… Mno, to jsem ještě tak nějak ani neznala pojem slash, a… Byl to jen takový nápad… Jako, takže to není twincest, ale prostě slash, a takovej poněkud zvláštní slash… No, nevím, abych řekla pravdu, tak se za tohle „dílko“ docela stydim… jsem to původně nechtěla podepisovat ale jedna dobrá duše mě přesvědčila, že klidně můžu… Takže… Třeba se najde pár lidí, kterým se to bude líbit…x))
*******************
Předmluva: Před tím, než to začnete číst, chci jen říct, že já si za žádnou cenu nemyslím o Billovi, že je holka ! Považuju ho za kluka a dost hezkýho kluka… Tuhle povídku jsem napsala, protože jsem jednou četla někde o klukovi, který tvrdil, že se zamiloval do „zpěvačky“ Tokio Hotel. Způsob jakým mu odpověděli mi připadal dost krutý. Představila jsem si, jak tomu klukovi asi muselo být, když se dozvěděl že ta holka, do které se zamiloval je kluk. A tak jsem napsala tohleto. Snad se vám to bude líbit…
Není to nic proti Billovi !
Ketty
Ketty
*******************
Mladý muž, vlastně spíš ještě kluk, vlastním jménem Artur Berger právě zažíval typicky nezáživné sobotní ráno. Ležel na pohovce ve svém pronajatém bytě a s nezájmem sledoval televizi. Nic ho nebavilo. Měl za sebou těžký týden a k tomu jeden rozchod z dřívějška, se kterým se ale ještě stále nedokázal vyrovnat.
Přemohl se a natáhl ruku pro dálkové ovládání. Přepnul na jiný kanál a jeho uši zaplavil melodický hlas. Chvilku mu trvalo než si jeho mozek uvědomil, co to na obrazovce je. Postava zahalená v černém plášti, balancující ve vzduchu a okolo tři osoby hrající na hudební nástroje v místnosti, která jakoby se stále zužovala. Artur zamžoural na obrazovku a zjistil, že to na co se právě dívá je hudební klip na televizi MTV. Nic ho na tom ale nezaujalo a tak odvrátil oči od obrazovky a radši sledoval zajímavou skvrnu na zdi. Alespoň pro něj zajímavou. Hudba se mu však dostávala pod kůži a ten zpěv se mu začínal líbit. Znovu se přinutil podívat na televizi. Zrovna tam byl blízký záběr do obličeje hlavního aktéra. A že to byl hezký obličej, pomyslel si Artur. Nezájem byl ten tam a Artur hltal očima každý pohyb zpívající postavy mávající rukama. Měla moc hezkou postavu a ty velké oči… Honilo se Bergerovi hlavou. Klip skončil a Artur se nezapomněl podívat na jméno interpreta.
Tokio Hotel. Název písničky – Rette mich.
Tokio Hotel? Co to je za dementní název, krucifix? Rozčiloval se Berger pro nic za nic. Klip zmizel z obrazovky nadobro a kamera najela na sympaticky vyhlížející moderátorku hitparády.
„Tak to byli Tokio Hotel, naše číslo jedna, ať už se singlem Durch den Monsun, Schrei anebo Rette mich, jenž nám právě dohrálo a bylo to vítězné místo, takže gratulujeme Tokio Hotel, takové úspěchy se jen tak nevidí a uvidíme, jestli zvítězí i příští týden v naší hitparádě. Nezapomeňte se dívat – příští sobotu od půl desáté ráno, už se těším! Ahoj!“ rozloučila se moderátorka a zamávala na kameru i s oslnivým úsměvem.
Číslo jedna… Hmm, to s tim monsunem, to už jsem snad někde slyšel, ne? Chtělo by to internet… Ale kde vzít internet, když máte sotva na nájem a na studia? Počítač fakt nevlastnil…
Wow – internetová kavárna ! Napadlo ho a vyskočil z postele.
Před očima měl stále ji. No tedy, nebyl si jistý jestli ji, když ji tak pozoroval, nebyl si jistý jestli se nejedná o kluka, měla dost drsňáckej styl, černý nehty a pohybovala se jako kluk. Boty měla klučičí… No co, prostě dost drsná holka řekl si, nazul boty a vyrazil z domu.
Na druhou stranu, v obličeji převážně měla jemné rysy a ty se u kluků jen tak nevidí… A měla namalované oči a stoprocentně i make-up. Takže tím je to jasné – je to holka a hotovo. Uzavřel si případ sám pro sebe Berger a hledal nejbližší internetovou kavárnu.
Vida, za prvním rohem našel co hledal. Zaplatil a s dychtivým výrazem si sedl za monitor jednoho z počítačů.
Najel na stránku s videí, zadal ten pitomej název, vyhledalo mu to klip Rette mich i klip na to s tim monsunem. Nasadil sluchátka a klikl na monsun.
No jistě – tohle znal. Pomyslel si, jakmile zaslechl úvodní tóny, ta písnička mu svého času, když ji hráli na rádiích, pěkně pila krev. Teď ale upřeně hleděl na monitor a jeho oči sledovaly onu dívku, co měla na sobě tentokrát upnuté modré tričko se síťovinou a ještě upnutější džíny, ve kterých nádherně vynikla její štíhlá postava, napadlo ho. A měla jiný účes, nagelovaný do divokých ostnů a dlouhou ofinku přes jedno oko. Slušelo jí to, byla v tom taková tajemná, říkal si Artur. Chvilku pozoroval její zadek, ale začal si připadat, jak nějakej nadrženec a tak udělal změnu – zaměřil se na její hrudník. Byl mírně překvapen, ona byla, jak to říct ? Byla jako prkno – naprosto plochá. Ploché holky zrovna nemusel, ale tohle byla výjimka. Měla piercing v obočí a po chvíli si všiml že i v jazyku a zase černě nalakované nehty a černá líčidla. Za normálních okolností měl radši jemnější typy, ale tahle byla něco víc. Byla jako anděl. Ladně se pohybovala a on z ní nemohl spustit oči. Její vysoký hlas, měkké rysy v obličeji a něžné velké hnědé oči vypovídaly, že za tím vším se skrývá citlivá duše. Klip dohrál a Artur bez zaváhání stiskl tlačítko Spustit znovu. Se zasněným výrazem sledoval, jak zvedá pohled od velké černé svíčky. Moment – teď se mu zdálo, že vypadá jako kluk, hodně jako kluk. Následně ale uvolnila obličejové svaly a opět vypadala jako anděl. Musel říct, že s těma delšíma vlasama se mu líbila víc… Tady ho děsilo její klučičí já. Ale ona – ona přece nemohla být kluk, ne? Uvažoval…
Ve vyhledávači videí zadal Rette mich, ta se mu líbila… Klip sledoval téměř bez dechu, když myslel na její doteky. Když klip skončil, vrátil se Artur zpátky na úvodní stránku s videi.
Tokio Hotel – interview. Hlásal jeden titulek, který Artura upoutal. Klikl na něj, počkal si až video naběhne a pak už s očekáváním zadal Play.
Seděla na sedačce a okolo ní tři kluci, asi tak v jejím věku. Arturem projela vlna žárlivosti. Měla tady zase dlouhé vlasy a jemu se tak zatmívalo před očima, když ji viděl… Pak se u nich objevila blonďatá moderátorka a spustila něco o tom, že Tokio hotel vedou první příčky hitparád, bla bla bla… Téměř ji neposlouchal.
Pak se moderátorka natáhla s mikrofonem k ní. Nějak na ni ukazovala celej výstřih, což bylo Bergerovi víc než podivné… Co to jako zkouší ? Ptal se sám sebe pobouřeně.
Ona s velkým O převzala mikrofon a spustila. A najednou nebyla k zaražení. Kluci okolo ní ji sledovali, jako by to byla samozřejmost.
No jo… Pomyslel si Artur – Typická ženská. Ukecaná…
Nevnímal ani co říká, vnímal jen jí a mimiku jejího obličeje, jež byla mimořádně hezká. Vypadala že je na interviewu nějak rozespalá a černou linku měla vykreslenou pomalu až pod obočí. Neměla ale moc make-upu a tak byly vidět drobné vady její pleti, což mu ale nevadilo. Rozhovor skončil a on se ze stránky s videi vydal na normální vyhledávač internetových stránek.
Začal vyťukávat: T…o…k…i…o… H…o… – „Pane ?“ poklepal mu kdosi na rameno.
Berger nadskočil a otočil se.
„Pokud se nemýlím, měl jste tady zaplacených dvacet minut. U toho počítače jste přes půl hodiny,“ upozornil ho postarší člověk, majitel Internetové kavárny.
„Jo, jistě… Nashledanou,“ rozloučil se slušně Artur a opustil svého anděla na monitoru. Nevěděl ani jak se jmenuje. Říkal jí jednoduše anděl. Neměla chybu.
Vrátil se domů a svalil se na postel. Zavřel oči a uviděl ji. Jak se krásně smála při tom rozhovoru. Jak měla snad i slzy na krajíčku, když zpívala dojemnou Rette mich. Jak se tvářila tajemně, i když zpívala o tak obyčejné věci, jako monzunový déšť. Ale pro něj z toho udělala slast. Měl ji pořád před očima a nevěděl jak z toho ven. Mohl tam ležet patnáct minut, mohl tam ležet hodinu, mohl tam ležet celý den, nebo dokonce celý týden. Ztratil pojem o čase, zapomněl na všechno okolo. Viděl ji. Pořád. Pronásledovalo ho vědomí, že ji nemůže mít. Že existuje jen v jeho představách. Lidé z prvních příček hitparád nebývají tak lehce dostupní… Smysly vypověděly službu, nebral ohled na vyzvánějící telefon, ani na zapadající a znovu vycházející slunce. V těle měl jen touhu a v srdci oheň. Na bývalou přítelkyni, se kterou se nedávno rozešel, nadobro zapomněl. Teď pro něj existovala pouze ona. Anděl… S medovým hlasem a něžnýma hnědýma očima…
Nejedl. Nespal. Myslel na ni.
Až jednoho dne ho přemohla touha někomu se svěřit, s tím pocitem, že ona je nedosažitelná.
Zvedl sluchátko telefonu, vyťukal číslo svého nejlepšího kamaráda a čekal.
„Haló ?“ ozval se Chris.
„Tady Artur!“ řekl Berger zasněně.
„Arture! Co děláš, ty draku? Nebereš telefon už dva dny, vole! Co je s tebou? Pořád ještě Antoniette? Ten rozchod tě hodně vzal, viď…“ spustil na něj Chris.
„Rozchod? Cože? Jakej rozchod?“ divil se Berger. Byl úplně mimo.
„Hej, kámo – jseš zhulenej, nebo co?“ optal se Chris.
„Nééé…“ protáhl Artur do sluchátka.
„Já se zamiloval,“ řekl zasněným hlasem.
„Pane bože, a do koho?“ zajímal se Chris.
„Já nevim,“ přiznal Artur.
„Kamaráde, vysvětli mi – co jsi pil???“ zajímal se dál Chris.
„Chrisi, já nevim co mám dělat!“ zaúpěl najednou do telefonu Berger.
„Ona, ona je asi mediálně známá… Nevim ani jak se jmenuje, ale vede první příčky hitparád s tou svojí bandou úchyláků – jmenujou se Tokio… Tokio Hotel! Ta je jiná než všechny ostatní… Má takovej trošku drsnější styl, ale když se jí zadíváš do očí, zjistíš, že je jiná. Taková hodně citlivá a něžná… Říkám ti – lepší holka na světě neexistuje! Říkám jí anděl…“ vychrlil najednou Artur.
„Bože můj…“ zašeptal Chris.
„To Tokio Hotel mi něco říká… Ale nemůžu si za boha vybavit, která je ten tvůj anděl. Jó, už vim, ségra to poslouchá… Možná ti seženu CD, oki?“ nabídl se Chris.
„Ježiš, Chrisi, to by bylo úplně super!“ zvolal nadšeně Berger.
„Tak fajn. Pokusim se ti to sehnat. A ty se vrať do reality. Na slavný zapomeň!“ křikl ještě a spojení se přerušilo.
Na slavný zapomeň. Znělo Arturovi v uších. A k tomu se mu před očima zjevila zase ona. Bezchybná. Dokonalá.
Celý den chodil po bytě jako tělo bez duše, nedokázal se na nic soustředit, úplně se mu klepaly ruce, když si ji vybavil. A on si ji vybavoval pořád.
Další den, když právě naléval do hrnku mléko a ruce se mu tak třásly, že polovina obsahu krabice skončila na stole, zazvonil zvonek.
Artur se rozběhl ke dveřím.
„Chrisi!“ vykřikl, když otevřel.
„Nazdar, vole… Něco jsem ti přines,“ řekl a bez pozvání vešel dovnitř.
Artur vytáhl láhev piva a dvě skleničky, že naleje.
Ovšem ruka se mu tak klepala, že prostě nenalil…
„Prosimtě, ukaž,“ smiloval se nad ním Chris.
„Ty jseš asi vážně v hajzlu, co?“ zeptal se Artura.
„Hmm,“ přikývl Berger.
Chris mu podal sklenici piva a on ji stiskl pevně do prstů, i tak se mu ovšem třásly. Vypil sklenici a s dychtivým výrazem hleděl na Chrise.
„Mám pro tebe to CéDéčko. A ještě bonus,“ ozval se konečně Chris.
Artur nebyl schopen slova a tak jen vypískl. Znělo to jako holka.
„Hele, ty jseš vážně úplně vyřízenej…“ poznamenal Chris a i s CéDéčkem se rozešel k Arturově Hi-Fi věži.
Vložil CD a zapnul. Místnost naplnila divoká melodie Schrei.
„To znám…“ zavrtěl hlavou Chris a stiskl tlačítko Další skladba. Byla to ta s tim monsunem, pomyslel si Berger. Pak nějaká neznámá, a pak Rette mich. Artur přivřel oči a představil si ji. Výsledkem bylo, že se ještě víc rozklepal.
Šestá nebo sedmá písnička v něm ovšem vzbudila úplně nejhlubší city. Tak emocionální písničku ještě neslyšel…
„Nech to tam!“ vybídl Chrise, když už chtěl přepínat na další skladbu.
„Okay… Aspoň ti ukážu ten bonus,“ řekl a zalovil ve sportovní tašce, kterou si s sebou přinesl.
„Plakát? Chrisi, ty jsi zlatej!“ vypískl Berger a začal poskakovat po pokoji. Vytrhl velký kus papíru Chrisovi z ruky a ihned ho izolepou připevnil na stěnu.
„Tahle bude ten anděl, co?“ zeptal se Chris a ukázal na ni.
„Hmm,“ zahučel Artur a láskyplně se na ni podíval.
„Tak hele, kámo – musim jít. Měj se a prosimtě, nezmagoř mi ještě víc, to už bych fakt nepřežil…“ řekl Chris a zanechal Artura samotného. Jen se svým andělem.
Čtyři dny jen ležel na posteli a koukal se na ní. Bandu kreténů kolem ní začmáral černým fixem a ji si orámoval velkým červeným srdcem.
A pod to napsal: Pravá láska
Tak to cítil. A nikdy jinak. Pro ni i dýchal, nemyslel na nic jiného, než na ni.
Po čtyřech dnech se rozdrnčel zvonek u dveří. Artur se přemohl a odtrhl oči od anděla na stěně. Sešel dolu a ve dveřích spatřil dlouholetou kamarádku – Denny.
„Denny !“ vypískl. Hlasivky mu vypovídaly službu.
„Pojď dál…“ vybídl ji.
„Chris měl pravdu…“ řekla s úsměvem a hnala se za ním do pokoje.
„Říkal, že jsi fakt úplně zmagořil… Prej zamilovanej…“ řekla a usmála se.
Berger přikývl a mírně se zarděl.
„Ták povídej – co to je za lehkou děvu?“ zeptala se a smála se když viděla jeho pobouřený výraz.
„Promiň, promiň… Co je to za holku? Zase nějaká blondýna s velkejma prsama ?“ zeptala se znovu.
„Né… Já nevim jak se jmenuje. Říkám jí anděl,“ řekl a se slovy:
„Je z tý skupiny Tokio Hotel,“ ukázal na plakát.
Denny se rozesmála.
„Co je?“ ptal se Artur nechápavě.
„Prosím tě – vždyť to je Bill!“ řekla.
„Jakže?“ ptal se Artur a zmateně zamrkal.
„Bill. Bill Kaulitz. Je to kluk, Arture. A je na holky,“ ta slova zapůsobila na Arturovu psychiku přímo tragicky.
„Cože? Co, Denny – to nemůže být prav…“ hlas se mu zlomil.
„Arture! Vždyť to snad vidíš – je to kluk! Tokio Hotel jsou chlapecká skupina, Holky po Billovi šílí!“ řekla a soucitně se na něj podívala.
„Je mi to líto,“ dodala když ukryl tvář do dlaní a začal vzlykat. Bylo mu jedno, jestli ho Denny uvidí brečet, nebo ne. Jemu už bylo všechno jedno.
„Denny, to ne!“ řekl a schoulil se jí s pláčem do klína.
„Klid, Arture, to bude dobrý…“ konejšila ho a hladila ho po zádech.
„A Chris ti nic neřek? Vždyť jeho ségra Billa miluje!“ řekla.
Artur nereagoval. Chtěl zemřít. Nenáviděl tenhle život a chtěl ho ukončit. Nejdřív rozchod s Antoniette, už si na ni konečně vzpomněl, a teď – jeho Pravá láska, jeho anděl, jeho Ona s velkým O – je kluk!
Na co žít tenhle zatracenej život…
Po hodině kdy spolu seděli na posteli a Denny Artura utěšovala, se Berger konečně trochu uklidnil.
„Denny, nechci být nezdvořilý, strašně jsi mi pomohla, ale… Chci být sám. Pochop,“ řekl a doprovodil ji ke dveřím.
„Měl jsem tě rád,“ řekl a dal jí pusu na tvář.
„A pozdravuj Chrise!“ křikl ještě a vystrčil ji ze dveří.
Denny se na něj jen nechápavě podívala.
„Ahoj!“ křikla.
„Sbohem,“ řekl Artur šeptem a zavřel dveře.
Vyběhl do kuchyně, vytáhl z poličky lahvičku s prášky na spaní a připravil si do sklenice vodu. Vzal to všechno do pokoje a lehl si na postel. Podíval se na ní. Na něj. Krutá realita. Zapnul CD Tokio Hotel, nejlepší písničku alba, šestou nebo sedmou v pořadí. Konec iluzím! Řekl si sám pro sebe. Podíval se na něj. Na anděla. Naposled. Obsah lahvičky do sebe vysypal a zapil vodou. Při refrénu songu už cítil, jak nemůže dýchat. On je kluk. A je na holky. Zaznělo mu naposled v hlavě.
„Sbohem, Bille, anděli!“ rozloučil se a jeho oči se zavřely. Navždy.
autor: Ketty
betaread: Janule
betaread: Janule
zajímavý…………………. je to hezký:)
Já nevěřím, že si někdo opravdu myslel, že Bill je holka, to není možné., já myslím, že si ten kluk dělal srandu.
Marion, jsi blázen? Dodnes si to myslí půlka Evropy… 😀 Kdokoliv, kdo ho u mě vidí na monitoru, se mě zeptá, kdo je ta hezká holka? A to je prosím naprosto plochej, v bílým tričku, fotka s konzertu… nechápu tě… prober se ze sna 🙂
Přesně táák…xD
Můj kámoš, "jí" xDViděl v časáku,a prej "Co je to za babU" kámoš je z vesnice,takže žádný kecy k tomu,že Th nezná..XD
Jinak,za povídku se nstyď,mě přišla moc hezká…:)
Přesně táák…xD
Můj kámoš, "jí" xDViděl v časáku,a prej "Co je to za babU" kámoš je z vesnice,takže žádný kecy k tomu,že Th nezná..XD
Jinak,za povídku se nstyď,mě přišla moc hezká…:)
Povídka se moc líbí, já když Billa viděla poprvé, tak jsem taky nevěděla jestli je to kluk, nebo holka a moc jsem doufala, že kluk, protože je fakt krásnej
Tohle je táááááááááááág krásná povídka!!!!!!!!!!!!! Fakt povedený Kett (= Se musim přiznat, že když sem Billíška viděla poprví, tag sem si céééééééééééééélej tejden myslela, že je holka…..
Pak jsem na NÍ musela furt myslet a mě málem kleplo, páč sem si myslela, že jsem lesbička….. Jaká to byla úleva, když sem si přečetla, že se ta "divná" hoka jmenuje BILL!!!!!! A miluju HO dodnes!!! (=
Povídka je náhodou moc pěkná,líbí se mi =o)! A pokud jde o mě,když sem poprvý viděla DDM tak sem přemejšlela,do háje to nádherný stvoření co tam je je kluk nebo holka?? Ale já se vojí bisexuální orientací sem to neřešila a prostě sem z něj (z ní) byla totálně hotowá 😀 😀 xDDDDDDDDDD
Pěkná povídka
Můj kámoš měl taky plakat Billa na stěně až jsem k němu přišla tak mi básnil jaká to je pěkná kunda 😀 takže tohle je upe možný
JJ,když jsem poprvé viděla Durch den monzum,chvíli jsem taky přemýšlela,jestli je to holka nebo kluk.Klik vyhrál díky tomu,že holka by měla vytrhané obočí =)!!
Je to fakt krásný, ale taky smutný! 🙁 i já jsme měla kdysi problém určit Billovo pohlaví! 😀
Ted se mi vybavilo, jak jsem vzdycky kdyz jsem byla doma sama zacal strasne brecet pri Ich bin nich ich… Moc krasny, vazne strasne moc… tak nejak bych ho i chapala…
Absolutně nechápu, proč by se za to autorka měla stydět? Podle mě to bylo moc krásné. Na to, jak to bylo krátké, se mě to dost dotklo…
Docela bych i věřila, že si ho nějaký kluk mohl splést s holkou – celkově mi přijde, že kluci jsou v rozeznávání androgynních bytostí trochu horší než holky.
A jinak, tou "sedou nebo šestou písničkou" mám rozumět asi Ich Bin Nich' Ich… sedmá je Wenn Nichts Mehr Geht. Nevím, kterou autorka myslela, ale já osobně v tom příběhu celou dobu slyšela Ich Bin Nich' Ich, protože to je moje nejoblíbenější písnička od TH ze všech 🙂 Miluju ji a přesně vím, co Artur myslel tou emocionálností.
Krásný příběh.