Realita

Chlapec s havraními vlasy chodil nervózně po pokoji. Hlavou mu běhalo velké množství otázek. Proč to udělal? Nechápal to. Vždyť je to jeho bratr. Tíživé ticho v pokoji tomu přidávalo na atmosféře. Jak ho to mohlo napadnout? Jak ho mohl políbit? Proč? Sesunul se po stěně k zemi. Myslel, že mu snad praskne hlava.

Už několikátý večer za sebou nemohl usnout a tak se šel napít do kuchyně. Vytáhl z lednice pomerančový džus a nalil si jej do sklenice. Napil se a zavřel oči. Byl podrážděný, David ho dnes tak neskutečně naštval, nemohl na to přestat myslet.

Položil sklenici a vydal se zpět do pokoje. Na schodech potkal ospalého Toma. Popřál mu dobrou noc a chtěl jít dál. Jeho dvojče ho chytilo za ruku a přitáhlo k sobě. Lekl se. Bál se ho. Tomův obličej se k jeho nebezpečně přibližoval. Bratr ho jemně políbil a Bill se mu vytrhl. Utekl do svého pokoje a zamknul se.

Seděl v rohu pokoje a nepřítomně se díval do stěny. Byl tam již necelou hodinu a stále přemýšlel. Co to Toma popadlo? Ptal se sám sebe, ale nedokázal si odpovědět. Upadl v neklidný spánek.

Ráno Billa probudil chlad. Usnul na zemi. Sám se sobě zasmál a vstal. Při pohledu do zrcadla rychle vystřelil do koupelny a napustil si vanu. Byl celý zlámaný, ta zem, to nebyl nejlepší nápad. Lehl si do vany a zavřel víčka. Potřeboval se odreagovat. Vylezl, až když ho k tomu donutila ledově studená voda. Vrátil se do pokoje a oblékl se. Pak se šel namalovat. Právě když si nanášel stíny, vtrhl do jeho pokoje Tom.

„Neumíš klepat?“ obořil se na něj.

„Promiň, já s tebou potřebuju mluvit,“ usmál se omluvně a pozoroval svého bratra.

„Tak mluv,“ vyzval ho.

Tom se posadil k Billovi a začal. „Chtěl jsem se ti omluvit. Nevím, co se to včera se mnou stalo. Promiň.“ Sklopil oči k zemi.

„Fajn,“ procedil Bill suše mezi zuby.

„Fajn? Ty mi na to řekneš fajn?“ začínal Tom nabírat barvu. „Já jsem se ti přišel omluvit a ty řekneš jen fajn?!“

„Tak promiň, Tome, promiň, že před tebou neklečím na kolenou a neděkuju ti!“ naštval se Bill a nervózně přecházel po pokoji. Tom se na něj podíval provinilým pohledem a odešel. Jeho dvojče se vrátilo ke své původní činnosti a radši už nad tím vůbec nepřemýšlelo.

***

Já jsem idiot! nadával si Tom v duchu. Že já jsem tam vůbec chodil! Co jsem čekal, že mi skočí kolem krku?! Asi ke mně nic necítí, aspoň ne nic tak silného jako já. Po tváři mu stekla slza smutku. První po dlouhé době. Proč byl tak naivní a myslel si, že jeho bratr lásku opětuje? Nevěděl, představy mu asi úplně začernily mozek. Myslel na něj pořád a všude, zdálo se mu o něm, nedokázal se už na nic soustředit. A za to může jedině on. Svým chováním ho provokuje, vybízí, ale zřejmě neúmyslně.

Slyšel, jak za sebou Bill třískl dveřmi a dupal po schodech dolů. Tom vyšel z pokoje, poslouchal. Jeho bratr jde ven. Bez něj. Asi jde za tou jeho kamarádkou, Janinou nebo jak se to jmenuje. Už zase. Žárlil. On na tu holku prostě žárlil.

Zavřel se zase do pokoje a lehl si na postel. Rentgenoval strop a nevěděl, co má dělat. Vzal si do postele jeho notebook a podíval se na pár stránek věnovaných jemu a jejich skupině. Na jednom z nich byly právě Billovy fotky z Paříže, kde byli nedávno, tak tu stránku radši zase rychle zavřel, aby se na něj nemusel koukat.

Chtěl si alespoň trochu spravit náladu, takže si radši pustil hudbu, ale moc mu to nepomáhalo. Zvedl se a šel do kuchyně. Jeho matka tam právě vařila oběd, tak ji jen pozdravil a vypadl ven. Zamířil rovnou za Andreasem, třeba mu zlepší náladu. Anebo si u něj vyleje srdce. Ne, to ne. Ten nápad radši hned zavrhl, nemůže mu přece říct, že se zamiloval do vlastního bratra, hnusil by se mu. Změnil směr a vydal se na zastávku. Nasedl do autobusu a odjel do Magdeburgu. V Loitsche bylo tak málo lidí, že se bál, aby nepotkal Billa.

Vystoupil na náměstí a hned se kolem něj shluklo několik holek. Všechny chtěly podpis, některé se s ním chtěly nechat vyfotit, takže většině vyhověl a co nejrychleji se odklidil bokem. Na fanynky dnes opravdu náladu neměl.

Potloukal se městem a utápěl se v depresivních myšlenkách. Jeho náladu, už tak hluboko pod bodem mrazu, ještě utužil pohled na Billa a Janinu, které uviděl v parku na lavičce. Smáli se a pak… Tom popotáhl, tohle přece nemůže být pravda. Oni se líbali! Okamžitě se otočil a odešel na zastávku. Měl však pocit, že jej Bill viděl. To mu ještě chybělo, aby si myslel, že ho sleduje.

Doma okamžitě padl na postel a rozbrečel se. On se rozbrečel. Vždycky to byl spíš Bill, kdo brečel. Teď to byl však on. Z toho pohledu na Billa a tu… tu jeho holku se mu dělaly mžitky před očima.

Slyšel tiché klapnutí dveří a uviděl, jak se k němu blíží jeho bratr s ustaraným výrazem ve tváři.

„Co je Tome?“ klekl si u jeho postele a propaloval ho zvědavým a zároveň nešťastným pohledem.

„Ty s ní chodíš?“ vzlykl Tom.

„S kým?“

„Nedělej, že nevíš, viděl jsem vás. Proč?“ podíval se na něj ublíženě.

„Ona mě políbila, ale uznávám, že se mi to líbilo. Ačkoli to nemám s čím poměřovat,“ zrudl Bill. Tom sebou cukl. Copak to se jeho bratr líbal poprvé? To není možný, věděl, že je nezkušený, tohle ovšem nečekal.

„Bille, ty ses ještě…?“ nedořekl otázku a nechal ji vyznít do prázdna. Bill zakroutil hlavou a sklopil oči. Tohle nechtěl. Otočil se a chystal se odejít z pokoje. Tom zareagoval rychleji a neopatrněji, než chtěl a stáhl Billa zpět k sobě na postel. Jeho bratr se praštil do hlavy a do očí mu vyhrkly slzy.

„Promiň,“ zašeptal mu do ucha a jeho dvojče ztuhlo. Chtělo se mu vymknout a odejít, ale Tom ho držel příliš pevně. „Uklidni se bráško, já ti nechci ublížit.“

„Už se stalo,“ vyčítavě se na něj Bill podíval a mnul si místo, kam se uhodil.

Tom jej pohladil po hlavě a přiblížil se k jeho rtům. Políbil ho, ale s Billem to ani nehnulo. Jen seděl a oči měl dokořán otevřené. Vzpamatovával se z toho počátečního šoku.

„Ne Tome, já nechci…“ snažil se Bill odporoval a zkoušel se osvobodit z Tomova sevření. Bratr ho umlčel polibkem, ale Bill nic nedělal. Tom využil jeho stálého šoku, povalil ho pod sebe.

„Proč nechceš?“ lehl si na něj celým tělem a držel mu zápěstí. „Ty se bojíš? Mě?“

„Ne.“ Odhodlaně ho Bill propaloval pohledem. “ Jsi můj bratr, nevšiml sis? To nejde, je to proti přírodě. Přemýšlíš vůbec nad tím, co tu děláš?“

„Přemýšlím a už moc dlouho. Ani nevíš, jak mě to spaluje. Nevíš, jak mě dneska bolel ten tvůj polibek s Janinou. Nevíš, jak mě bolí, když mě odmítáš. Nevíš… Miluju tě, Bille!“ vmetl mu do očí a Bill zůstal koukat s pootevřenou pusou. Už zase nic nechápal. Rychle zamrkal, aby zahnal slzy.

Tom využil jeho zaraženosti a začal ho líbat. Jen zlehka, aby ho nevylekal, a po chvilce vyhledal mezi jeho pootevřenými ústy jeho jazyk. Bill stále nespolupracoval, jen zavřel oči a vypadal, že se s tím smířil. Tom přestal a sledoval ho. Jeho obličej, oči, kterými se na něj nechápavě díval, rty. Ty ho lákaly nejvíc a zase se do nich hladově vpil. Teď už Bill asi neodolal a připojil se. Jeho bratr mu zajel rukou pod tričko a Bill se mu vytrhl vyběhl z jeho pokoje a třískl za sebou dveřmi toho svého.

***

Bill si lehl na postel a vybavil si to, co před chvíli dělal s Tomem. Už na něj skoro zapomenul a on? On to zase celé pokazil. Pokazil jeho roční práci, ve které myšlenky na něj zabudoval hluboko do své mysli a za nic na světě je nechtěl vypustit zase na povrch.

A on?!? Políbí ho, neřekne proč a zase Billa vrátí do starých kolejí. On to ale nechtěl, už si ho zabudoval jako bratra, jenže teď za ubohé dva dny už ho má v mysli zas jako… jako jeho lásku. Nechtěl, aby to bylo jako dřív, kdy se mu vyhýbal, bál se s ním zůstat v jedné místnosti, aby na něj neskočil a teď se bál jeho. Bál se toho, co na něj zkouší.

Ví snad o tom, co se s ním před rokem stalo a co se snažil zničit? Chce snad, aby se zase trápil? Nebo to myslí doopravdy a konečně je jeho láska opětovaná? I kdyby, on se bál. Bál se toho, že není. Že je to jen Tomovo chvilkové poblouznění, že má třeba nedostatek sexu a on je mu hned při ruce.

Zahnal slzu, která se drala ven a zavřel oči. Jako dřív, už zase se mu vybavil Tomův obličej. Toho se pracně zbavoval a je to tu znova. Tom ho pořád neskutečně vzrušoval, ale on od něj stejně utekl. Měl strach z pozdějšího odmítnutí, nevydržel by to.

Ucítil tlak v kalhotách a začal se rukou uspokojovat . Je to zase zpět. Tom je zpět v jeho mysli. Matka odešla za nějakou kamarádkou, takže byli doma sami. Byl tu jen on a Tom. A Tom. Kašlal na něj a začal vzdychat.

***

Tom zůstal ležet na posteli se zavřenýma očima. Vybavoval se mu stále Bill, nemohl na něj zapomenout. Musí jít za ním, prostě musí. Vstal a rychle zamířil k Billovi. Vpadl mu tam bez zaklepání a když uviděl Billův vyděšený pohled, okamžitě se mu zvětšil tlak v jeho přirození.

„Já… já… ehm. To je trapný, promiň. Můžu si sednout?“ zamumlal a Bill jen mlčky přikývl. Těžce rozdýchával, že mu sem Tom jen tak vpadl, když… Ještě pořád zhluboka dýchal a sledoval peřinu.

„Co chceš? Chceš mě zase mučit? Chceš si se mnou hrát? Chceš mě ničit? Nenávidím tě, už zase nebudu moct spát a to jen kvůli tobě. Už jsem moji lásku odsunul někam pryč, chtěl jsem zapomenout a ty mě klidně políbíš. Chceš mi ublížit? Tak co?“ Tom na něj naprosto ohromeně koukal. Nečekal to. Nevěděl, že do něj byl Bill zamilovaný, nevěděl, že je do něj zamilovaný. Nikdy nic nepoznal, nic si nedovolil.

„Jak dlouho?“ zeptal se a prohrábl si dredy.

„Bude to rok,“ zašeptal Bill a usmál se. Takže on nic nevěděl. Udržel se, Tom se nic nedozvěděl… Do teď. Tom na něj doslova zíral a nestačil se divit.

„Nehraju si s tebou. Miluju tě Bille. Uvědomil jsem si to před měsícem a včera… Neudržel jsem se. Jestli se mnou nechceš mít nic společného, řekni, já odejdu a budu se snažit už nic neudělat. Ale jsme jen lidi.“

„Miluješ? A byl bys schopný vzdát se všech těch holek? Všech těch lásek na jednu noc? Pochybuju, nevím, jestli na tohle máš. Já už nad sebou skoro vyhrál, nebýt tebe. Kdybys mě nepolíbil, stačila by už jen chvíle a byl bys zase jen můj bratr, jako dřív.“

Tom se k němu přiblížil a políbil ho. Donutil ho lehnout si a zatlačil ho pod sebe.

„Zůstaň v klidu, já ti vážně nechci ublížit.“ Políbil ho a chtěl mu vysvléct triko. Bill mu jen chabě odporoval.

„Zacházíš moc daleko, už to nepůjde vrátit Tome. Tohle je hranice. Ne T-T-Tome…“ upřel na něj psí pohled, ale jeho bratr pokračoval. Obkroužil jazykem jeho bradavku a jemně mu ji skousl zuby. Bill měl zavřené oči a ze všech sil se snažil skrýt své vzrušení. Chtěl to, ale zároveň nechtěl Tomovi dát šanci mu ublížit. Ten se k němu přivinul a zašeptal: „Nechej toho, já cítím, že se ti to líbí, proč to skrýváš? Máš ze mě strach nebo co se děje?“

„Ubližuješ mi. Zahraješ si a pak mě odkopneš, jako každou. Nechci,“ zašeptal Bill a měl co dělat, aby se nerozbrečel.

„Ty nejsi každá. Věř mi, jsme dvojčata. Jsem jediný, kdo tě zná naprosto dokonale, tak proč mi stále nevěříš?“ přemlouval ho Tom a vpil se mu do rtů. Jejich jazyky se proplétaly a Bill už všechno nechal na Tomovi. Moc na výběr nemá.

Tom jazykem zmapoval Billovo břicho a rozepnul mu opasek. Když mu přejel přes jeho boxerky, Bill vzdychl a snažil se Tomovi sundat triko. Po krátkém boji s xxl trikem na sobě leželi a znovu se líbali. Tom se přesunul k Billovu rozkroku a jedním tahem mu sundal boxerky. Laskal ho na vnitřní straně stehen a Bill se svíjel slastí. Když se jej Tom dotkl na špičce penisu hlasitě zasténal a to bylo pro Toma znamení, že se mu to líbí. Vzal jej do úst celého a jemně ho zpracovával.

Bill zvedl hlavu z polštáře a podíval se na Toma. Už to nemohl vydržet a znovu zasténal. Pak už jen pozoroval Toma, jak pomalu polyká.

Tom se přisunul k Billově hlavě a políbil ho. „Díky,“ zašeptal.

„Za co?“ vykulil Bill oči.

„Že mi věříš a že tě můžu mít. Žes mi to dovolil. Díky.“

„Já jsem vděčný, že tě mám. Konečně, čekal jsem dlouho. Pořád tomu nevěřím. Nespím?“

„Jestli jo, tak se probuď, tohle je realita. Krásná realita.“

autor: Kajess
betaread: Michelle M.