Warum

Zradil jsi. Zradil jsi mě, naši lásku. Proč? Proč, Tome? Proč jsem byl jen ten, díky kterému jsi chtěl zapomenout? Proč sis na to vybral právě mě? Proč jsi mě tak dlouho klamal? Proč já? Dnes jsi mi řekl, že jsi díky mně chtěl zapomenout. Zapomenout na ni. Nechci vědět na koho. K čemu? K čemu by mi bylo vědět, za co jsem byl náhrada? Ano, byl jsem pouhá náhrada. Říkal jsi, že ne, ale ano, byl jsem jen náhrada. Byl jsem jen prostředkem, abys zapomněl. Zapomněl na tu, s kterou jsi byl jak dlouho? 14 dní? Tří týdny? A mě jsi vodil za nos 3 měsíce? Proč? Kdy jsi mi to chtěl říct? Prý zítra. Ale jak si tím můžu být jistý? Jak můžu vědět, že jsi mi to chtěl říct už zítra? Možná jsi mě chtěl vodit za nos ještě chvíli. Ještě chvíli jsi chtěl „zapomínat“.

Dnes jsem se tě ptal, proč už nejsme tak spolu, jako na začátku. Vím, každý vztah se po čase ustálí, ale tohle bylo jiné. Přišlo mi, jako by jsi ztrácel zájem. A ty jsi ho ztrácel, protože, jak jsi mi dnes řekl, se TO vrátilo. TO se vrátilo. Nevrátilo se TO, ale ona. ONA se vrátila do tvé mysli. Nazývejme věci pravými jmény, Tome. Protože proč by jsi se najednou tak odcizil? Mluvím zde o mysli, Tome. Víš proč? Tuším, že nevíš. Mluvím o mysli, protože ty jsi zatím v srdci neměl nikoho kromě sebe.

Proč jsi mi to neřekl hned? Možná jsi byl 2 měsíce opravdu zamilovaný, ale proč jsi byl další měsíc tak odtažitý? Proč jsi čekal tak dlouho než jsi mi to řekl? Chtěl jsi mě snad na to připravit? Myslel jsi, že když se poslední měsíc budeš chovat takhle, že mě to přestane bavit? Ano, přestalo. Na jednu stranu jsem to chtěl ukončit, ale na druhou jsem tě nechtěl ztratit. Mysl mi napovídala rozchod, ale srdce ti dávalo ještě jednu šanci.

Po tom, co jsem ti napsal, že s tebou musím mluvit a po tvé odpovědi, že ty se mnou taky, jsem věděl, že už nic nepůjde zachránit. Už podle tvého dnešního přehlížení jsem věděl, jak dnešní rozhovor dopadne. Věděl jsem do čeho jdu, když jsem tě zatahal za rukáv se slovy: „Můžu s tebou mluvit?“. Ale nebyl jsem připraven na to, co mi oznámíš, jako důvod tvé odtažitosti. Věděl jsem,že bude konec, ale tento důvod mě opravdu ani ve snu nenapadl. Proč jsi raději nemlčel? Proč jsi mi vzal tu sladkou nevědomost?

Dobře, chtěl jsi být upřímný. Vím, pravda někdy bolí. Ale, že bude ta pravda taková, jsem opravdu nečekal. Nečekal jsem, že jsem byl jen „náhrada“. Snažil ses mi to vymluvit. Ale jak můžu věřit, že jsi na ni po týdnu zapomněl? Jak můžu věřit, že sis při našem milování nepředstavoval ji? Jak to můžu vědět? Protože, Tome, po týdnu na ni zapomeneš a po 3 měsících se TO najedno vrátí? Promiň Tome, ale tomu neuvěřím. Buď jsi na ni nezapomněl vůbec nebo ano, ale něco ti dalo impuls aby se TO, jak ten důvod nazýváš, vrátilo. Co ti dalo impuls, aby se ti znovu vkradla do mysli a vytěsnila tak mě? Podvedl jsi mě sní? To byl ten impuls, aby se TO vrátilo? Možná ano.

Něco mi bylo řečeno. Jenže já tomu nevěřil, nechtěl věřit. A víš proč? Nevíš, tím jsem si jist. Protože jsem ti věřil. Věřil jsem, že takový ty nejsi. Jenže co když ano? Ne, neodpovídej mi. Dnes na mě té pravdy už bylo dost. Raději si uchovám iluzi, že ty by jsi něčeho takového nebyl schopen. Že by jsi nebyl schopen mě podvést jediné výčitky svědomé. Že by jsi mě podváděl celý měsíc a přitom mi říkal „lásko“. Ne, toho by jsi schopen nebyl. Možná si o tobě teď myslím cokoliv, ale tohle ne. Utěšuji se tou myšlenkou, že by jsi něčeho takového nebyl schopen. A pokud ano, teď mi to prosím neříkej. Jak už jsem řekl, dnes na mě té pravdy bylo už moc. Až budu chtít vědět, jestli je to pravda, přijdu za tebou. Už teď doufám v zápornou odpověď na otázku: „Podvedl jsi mě?“ Můžu jen doufat, to jediné mi zbývá.

autor: Akkira
betaread: Eleanot