Stál na terase, kde se snažil skrýt před deštěm, který rozmazával jeho líčidla po celém obličeji a který zavinil zplihlost jeho jinak perfektního účesu.
„Ach jo, Tome, kde zase vězíš?“ ptal se v duchu, ale byla to spíš jen řečnická otázka. Dobře věděl, kde je… Každý to věděl, protože každý znal zálibu, kterou měl Tom v dívkách… Bill ho v tomhle směru nechápal. Ne že by se mu dívky nelíbily, jen nedokázal dát své srdce hned a jen pro chvilkové fyzické uspokojení, jak to dělalo jeho dvojče. Vlastně tu byla jen jedna osoba, o které Bill věděl, že by jí dal vše, co má, aniž by si o to řekla…
Rázně zatřepal hlavou, aby zahnal tuhle nesmyslnou, nereálnou myšlenku, kterou si navíc přísně zakázal… Ale to jí nezabránilo v tom, aby se mu občas… skoro pořád… dostávala na mysl… Pramínky hustých, černých vlasů měl teď nalepené na obličeji, ale toho si nevšímal. K domu, na jehož terase stál, se totiž blížil Tom.
„Čekáš dlouho?“ „Ani ne,“ odpověděl Bill, který jako v transu hleděl na svého bratra. Byl s holkou, věděl to. Bylo to dost jasné, nejen z parfému, který z Toma bylo cítit, ale i z jeho spokojenosti, klidu a pohody. Ne však takové pohody, jaké by mohl dosáhnout v trvalejším vztahu… Ve vztahu s Billem… Zase ta představa… Ne… Bill uhnul pohledem, kterým se oba vzájemně hypnotizovali, a vzal bratrovi z rukou klíče. Neudržel se a trochu se zachvěl, když se svými studenými tenkými prsty dotknul Tomovy horké dlaně. Odemknul a co nejrychleji se vytratil do koupelny, aby udělal něco se svými rozteklými linkami a řasenkou, které mu stékaly po tvářích, ale hlavně proto, aby se dostal z Tomovy blízkosti a tím pádem z velkého pokušení.
Když stál v koupelně před zrcadlem a nechával téct z kohoutku horkou vodu do umyvadla, zasnil se…
U jeho snění ho vytrhlo prudké otevření dveří, ve kterých stál Tom. Šel se osprchovat, ale když viděl svého bratra, zastavil se. Chvíli na sebe jen tak zírali, než se Bill vzpamatoval, zastavil vodu a řekl Tomovi, že má koupelnu jen pro sebe. Chtěl odejít, zbavit se chuti Toma políbit, ale ve dveřích stále překážel Tom s jeho XXL kalhotami, mikinou, podobající se svými rozměry plachtě od stanu, se svými mokrými dready, s jeho krásnýma kávově hnědýma očima, ve kterých se Bill vždy tak rád ztrácel a s tím jeho úsměvem… Šibalským, nic neříkajícím úsměvem… Plným tajemství…
„Nemusíš odcházet, mně tu nevadíš,“ šeptl bratrovi do ucha, zatímco mu sevřel zápěstí, aby mu zabránil v odchodu. „Ale musím, nemůžu tu být… Nevydržel bych být…“ Bill se zajíkl. Zvedl své ustrašené oči k Tomovi… Podřekl se, Tom není hlupák, domyslí si, co chtěl Bill říct… Tomova reakce ho překvapila. Jen se usmál a řekl:“ To já bych nevydržel… Pomyšlení na to, že zase odcházíš a s tebou i další naděje…“ A než stačil Bill cokoliv říct, jakkoliv zareagovat, spojil svá ústa s jeho… Bill byl natolik zaskočený, že jen opětoval bratrovy polibky a nemohl uvěřit tomu, co se právě teď děje…
Pomalu se vzájemně svlékali, až před sebou stáli úplně nazí. Bylo to jako se dívat do zrcadla… Tom pomalu ale jistě přistoupil k Billovi a zeptal se ho:“ Opravdu to chceš? Máme dost času…“ Bill ho však jen nedočkavě políbil a po tom, co chvíli proplétal svůj jazyk s Tomovým, odpověděl:“ Čekal jsem už dost dlouho a víc už nejsem ochotný!“ Přitiskli se k sobě, až cítili svá vzrušení. Tom pomalu přecházel od Billových úst, k jeho krku, bedrům až na bříško. Zatímco jazykem kroužil kolem jeho pupíku, rukou mu přejížděl přes vnitřní stranu stehen. Bill mu zajížděl svými prsty do dredů, až mu samovolně směřoval jeho hlavu ke svému přirození. Tomovi bylo jasné, že už to jeho bratr moc dlouho nevydrží, Billovy steny naplňovaly celou koupelnu, naposledy bratra políbil a pak vzal jeho přirození do úst. Bylo to něco naprosto jiného, než styk s jakoukoliv jeho fanynkou. Tohle byl Bill a byl na prvním místě. Vždycky, ve všem, už od úplného začátku, když byli malí. Bylo až směšné, že to vydrželi takhle dlouho. Bill pomalu dosáhl vrcholu, hlasitě zasténal, sevřel v rukou Tomovu hlavu a pak už Tom jen cítil, jak mu ústa plní horká tekutina. Nechal Billa, aby se uklidnil, než ho políbil a žádostivě se na něj podíval. Bill pochopil a začal motýlimi polibky zasypávat Tomův hrudník. Zastavil se u jeho bradavek, které laskal svým jazykem, dokud nebyly vzrušením úplně tvrdé…
V tom okamžiku někdo vrazil do koupelny. „Jéé, promiň, nevěděl jsem, že jsi tu,“ řekl Tom směrem k Billovi, který se rukama opíral o umyvadlo, do kterého stále tekla horká voda. „Chtěl jsem se jen osprchovat. V tom dešti jsem úplně vymrzl…“
Stál tam, přesně tak jak si to Bill před malou chvílí představoval. Je možné, že by věděl, na co teď myslel? Mívali občas stejné sny, doříkávali za sebe věty a myšlenky… Ví i o tomhle?
Kdyby ne, proč by teď stál ve dveřích s tím jeho úsměvem… Šibalským, nic neříkajícím… Plným tajemství…
Za oknem bylo slyšet jen tlukot dešťových kapek…
autor: Elly
betaread: Michelle M.
super povídka 🙂
peeeckááá 🙂