Perfect love

Stál jsem v koupelně a neustále přemýšlel, kde se stala chyba. Kdy nastal ten okamžik, ve kterém se všechno změnilo. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát. A proč zrovna mě? Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle a sledoval nějakou známku, náznak toho, co se se mnou děje. Příčinu toho, proč se teď na něj dívám jinak. Proč nemůžu sedět vedle svého bratra, aniž bych nezatoužil se jej neustále dotýkat. Proč přemýšlím nad tím, jak asi chutnají jeho rty? Jak hebká je jeho pokožka? Jsem nechutnej!

Moc dlouho mi trvalo, než jsem si to vůbec připustil. Tohle se přece nestává. A když už se to stane, tak rozhodně ne mně. Já jsem byl vždycky „normální“! Vždycky se mi líbily holky! Jo, je pravda, že teď už tolik příležitostí není, ale přeorientovat se na kluky? A kdyby jenom na kluky, proč hned zrovna na vlastního bratra? Svěsil jsem hlavu a prsty si promnul oči. Tohle se musí nějak vyřešit. To přece nejde. Brácha by mě zabil, kdyby vyšlo najevo, co cítím, když je blízko mě. Co se se mnou děje, když cítím jeho vůni. Do smrti by se mnou nepromluvil!

Jenže nejhorší na tom všem je, že nevím, jak z toho ven. Jak se toho zbavit. Jak to udělat, abych na něj nemusel neustále myslet. Ach Bože, pomalu mě to začínalo deptat. Kruci! A nejhorší na tom je, že se už nedokážu ovládat. Když se na mě podívá, mám sto chutí jej pohladit po jeho něžné tváři. Když se na mě usměje, chtěl bych cítit jeho rty na svých. Ach Bille, co mi to děláš? Víš vůbec, jak je to těžký ovládat se?

Odtrhl jsem pohled od svýho obrazu v zrcadle a vyšel z koupelny. Hotelovej pokoj byl jako vždy luxusní. Už ani s ničím jiným nepočítám. Tohle je jediná naše podmínka. Alespoň ubytování musí být na úrovni. Začal jsem se přehrabovat v kufru a přemýšlel, co si vezmu na sebe. Děkoval jsem Bohu, že máme s Billem oddělený pokoje. A pokud možno tak na opačných stranách chodby, protože, jak už jsem před chvílí řekl, nevěřím si. Nedokážu už ani spočítat, kolik hodin jsem proseděl na internetu nad jeho fotkama. Kolikrát už jsem si četl povídky od fanoušků. Tohle byl taky pěknej šok, když jsem zjistil, co se o nás píše na různých webových stránkách. Jsem z toho měl málem infarkt. Ale nebýt těchhle příběhů, dávno bych se na Billa vrhnul. Takhle jsem aspoň mohl nějak ventilovat svoje tužby. Bylo to tak realisticky napsaný, že jsem cítil Billovy doteky na svém těle. Jemné, jako doteky motýlích křídel. Nedovedete si představit, co to se mnou dělá. Na druhou stranu ale tyhle příběhy ještě umocňují moji touhu. Když vidím některý ty kresby. Naše nahý těla, jak se prohýbají, tisknou k sobě, mám neodbytné nutkání servat z něj šaty a ochutnat každý milimetr jeho těla! Ponořit se do něj, cítit tu horkost! Bože, jen na to pomyslím, už jsem vzrušený!

Když vidím fotomontáže nás dvou, jak se naše rty téměř dotýkají, umírám touhou konečně se do nich ponořit. Ochutnat jeho sexy ústa. Přivádí mě k šílenství – už jen myšlenka na něj! Sakra! Ach Bille, chci tě! Co mám sakra dělat? Nemůžu ho přece svádět! Je to můj bratr! Cítil jsem potřebu jakýmkoliv způsobem vyjádřit svoje tužby. Zbavit se toho tlaku v žaludku kdykoliv jen zahlédnu svého bratra, kdykoli jen ucítím jeho vůni, kdykoliv jen zaslechnu jeho hlas! Vím, co by mi pomohlo, jenže tahle možnost jaksi nepřichází v úvahu. I když byl brácha vždycky ten, kterýmu nadávali do buzerantů, tak právě on má k téhle orientaci setsakramentsky daleko. I když si o sobě nemyslím, že jsem gay, tak na tom asi něco bude. Jinak by se mi Bill přece nelíbil, ne? Já už fakt nevím, co si myslet. Jsem z toho tak zmatenej. Nevím, jak se přes to dostat. Jak zabránit tomu, aby se mi v noci zdálo o nás dvou. Když jsme byli po Vánocích na dovolené, myslel jsem, že to nepřežiju. Byl tak blízko! Spal jen pár metrů ode mě. Na sobě měl jen boxerky a většinou se v noci odkopal. Bylo tam nehorázný vedro. Jenže na mě tenhle pohled působil jako červený šátek na rozzuřenýho býka. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na jeho ploché břicho, útlé paže… Většinou to končilo probdělou nocí a podrážděním. No zkuste si strávit dva týdny s objektem vašich tužeb a nesmět se ho ani dotknout! Spotřeboval jsem snad všechnu studenou vodu na ostrově. Potřeboval jsem se dostat z jeho dosahu, uniknout těm zkoumavým očím. Jo, musel by být blbej, kdyby si nevšiml, že se se mnou něco děje. Po pravdě, moc nenápadnej jsem nebyl!

Zhroutil jsem se na postel a chtěl usnout. Alespoň na chvilku nevnímat nic. Jen spát. Přetočil jsem se na břicho a zavřel oči. Vydechl jsem úlevou a zavrtal se hlouběji do pokrývek.

****

Probudilo mě skučení větru. Venku se snad čerti ženili. Vichr lomcoval s okenními tabulemi a temnou oblohu rozčísl mohutný blesk. Vzápětí za ním se ozval ohlušující hrom. Sakra! Okamžitě jsem vystřelil z postele a s kartou od svýho pokoje vyšel na chodbu. Jediný, co Bill nesnáší ještě víc než žraloky a jinou havět, jsou bouřky. Má panickou hrůzu z vichřice. Nevím proč, ale když jen trochu foukne, jako by zkameněl. Není schopný pohybu, jako by ho strach přimrazil k zemi. Věděl jsem, že teď mě potřebuje.

Vešel jsem k němu do pokoje a podíval se na postel. Byl stočený do klubíčka a viditelně se třásl. Zavřel jsem za sebou dveře a došel k posteli.

„Neboj, už jsem tady. Nic se ti nestane,“ zašeptal jsem, lehl si k němu na postel a sevřel ho v náručí. Tiskl jsem k sobě tu třesoucí se bytost. Jemně jsem jej hladil po zádech a šeptal mu do ucha uklidňující slova. Byla mi celkem zima, ale kašlal jsem na to. Jakmile mě Bill zpozoroval, přitiskl se ke mně. Měl ledové ruce, sevřené v pěst a pevně stisknutá víčka, aby neviděl jasné světlo, které každou chvíli osvětlilo celý pokoj.

„Ššššš, bráško, jsem tu s tebou. To bude dobrý, neboj.“ Hladil jsem ho po vlasech a vdechoval jeho vůni. Moje tělo začínalo reagovat na jeho blízkost. „Sakra! Teď ne!“ pomyslel jsem si a trošku se od něj odtáhl. Jenže Bill se mě držel jako klíště. Je přece přikrytej peřinou, tak to neucítí. Doufám!

Poryvy větru se začaly ještě zesilovat. Bill začal zrychleně dýchat. Nevěděl jsem, jak ho uklidnit.

„Tome, říkej něco, ať to neslyším, prosím!“ vyrazil ze sebe a podíval se na mě s prosbou v očích.

„Ale co mám říkat?“

„To je jedno, třeba mi něco vykládej, co tě napadne.“ V očích se mu zračily šílené záblesky. Bože, co dokáže s jedním člověkem udělat trochu prudší bouřka!

„Dobře, tak ti povykládám, co jsem nedávno četl.“ Kousl jsem se do rtu a přemýšlel, jestli dělám dobře. Mám, nemám?

„Byli jednou dva kluci. Byli to moc dobří kamarádi, znali se tak dobře, jak to jen šlo. Kamarádství je pojilo snad už od narození. Všechno vždycky prožívali spolu, jeden si bez druhého nedokázal svůj život představit. Řešili spolu svoje první lásky, problémy, hádky. Jednoho dne si ale jeden z nich uvědomil, že už svýho kamaráda nebere jen jako kamaráda. Byl z toho v šoku. Nedokázal pochopit, co se stalo. Proč už to není tak jako dřív. Proč ho jeho kamarád…“ nedokázal jsem to slovo dostat přes rty.

„Co? Proč ho jeho kamarád… co?“ zeptal se Bill a zavrtal se nosem hlouběji do pokrývky. Podíval jsem se na něj. Měl zavřené oči a dlaně položené na mém hrudníku. Cítil jsem jemné šimrání v podbřišku. Nadechl jsem se a pokračoval. Měl jsem tušení, že tohle nedopadne dobře.

„Proč ho jeho kamarád najednou tak vzrušuje. Když se podíval na jeho obličej, tajil se mu dech nad tou nádherou. Když slyšel jeho hlas, připadalo mu, jako by k němu shůry promlouvali andělé. Když pozoroval jeho postavu, jeho pohyby, připadal mu tak kouzelný, tak tajemný, tak neskonale vzrušující. Nemohl už dál, nevěděl, jak se s tím vyrovnat. Doufal, že to přejde, že to časem zmizí, že to bude jako dřív. Jenže nic nezmizelo. Ba co víc, bylo to ještě horší. Už nedokázal myslet na nic jiného, než na jeho hebké rty, na jeho překrásné oči, na dotek jeho dlaně na hrudi.“ Zděšeně jsem zmlknul. Ani jsem si neuvědomil, co říkám. Bál jsem se podívat na bratra. Děsil jsem se toho, co uvidím vepsáno v jeho tváři.

„Pokračuj,“ zašeptal Bill a já se na něj překvapeně podíval. Hlavu jemně opíral o moje rameno a na tváři mu pohrával lehký úsměv. Dokonale mě vyvedl z míry. Že by si nevšiml, co jsem právě řekl? Nebo si to spojil dohromady a nevadí mu to? Nevím, co si mám myslet! Opět jsem se nadechl a pokračoval:

„Toužil dotýkat se svého kamaráda. Toužil líbat jeho rty. Tak strašně moc toužil hladit jeho tělo. Moc dobře ale věděl, že nesmí. Nemůže uskutečnit svoje tužby. Jeho kamarád by jej odmítl. Zavrhl by jej. Už nikdy by s ním nepromluvil. Byl zoufalý. Jeho tělo trhala na kousky silná touha a jeho mysl byla zaseknutá strachem. Nedokázal se na to dívat s čistou hlavou. Byl v tom až po uši.“ Se zatajeným dechem jsem sledoval Billovu reakci.

„A proč ten kamarád něco neudělá? Proč mu to nezkusí říct? Třeba ho má taky…“ zašeptal Bill a upřel na mě svůj pohled.

„Taky…co?“ špitl jsem bez dechu. Pomalu se o mě pokoušely mdloby.

„….rád,“ řekl Bill bez dechu a přivřel víčka. Vypadal jako anděl. Jako nadpozemská bytost. Potřeba dotknout se jeho rtů těmi svými mi svírala útroby. Pomaličku jsem se k němu začal sklánět. Neustále jsem očima pozoroval jeho rty. Lehce je pootevřel a vydechl. Špičkou jazyka si je navlhčil a já slabě zasténal. Zrušil jsem tu vzdálenost a hladově jej políbil. Jako bych explodoval. Před očima jsem měl tisíce hvězdiček. Chutnal jako svěží pramen vody. Jako nejsladší jahody. Jako čokoláda. Jemně jsem mu ovinul paži kolem ramen a přitáhl ho blíž k sobě. Bill se ode mě odtáhl a vzdychl. Tenhle jediný zvuk mi v uších zněl jako rajská hudba. Miluju ho. Tak moc! A teď jsem poznal, že nejsem sám. Nejistota byla rázem pryč. Všechno bylo tak jasné, tak přirozené, tak správné! Vždycky jsme byli jeden, ale teď už je to po všech stránkách. Největší dokonalost, která existuje – Já a můj bratr, moje láska… Bill.

autor: Dania
betaread: Michelle M.