Valour

„Jé… promiň…“ špitl Bill, když mi právě překazil životní šanci sbalit největší kost na škole… Hezká blondýnka se jen chichotala mému tričku a zašpiněnému obličeji, od dnešního patřičně neidentifikovatelného jídelního menu, které se teď na mně krásně vyjímalo! „Ty debile!! Jseš sjetej nebo co?“ snažil jsem se zachránit už i tak nezachranitelnou situaci, sexy bloncka právě s pobaveným výrazem cupitala pryč..

„Proč to děláš?“ křiknul jsem na smějícího se Billa, „A co jako?“ řekl Bill, čímž se snažil naznačit, že je v tom absolutně nevinně. „Proč? Sakra.. nedělej se, že nevíš!!! Proč jsi mě polil tím blivajzem? Proč se chováš jako idiot? Proč?!! ..Tohle nebylo poprvé, Bille, víš o čem mluvím!!“ zařval jsem na bratra, čímž mu chci připomenout incident před pár dny, co jsem se snažil na rampě všemožně zapůsobit na jistou Melanii, jenže to jsem nevěděl, že Bill mi něčím natřel skejt a já jsem se před všemi krásně vykotil.. „Ale Tome.. já jsem to tak nemyslel. Nekoukej na mě jako na vraha… byla to nehoda, jo? Uzavřeme to!“ snažil se mě obměkčit Bill. „Já nechci nic uzavírat! Hned teď mi řekneš, co se děje! .. Bille proboha, ať se děje cokoli, jsem přece tvůj STARŠÍ brácha… můžeš mi říct všechno.. jsem tvé dvojče,“ promluvil jsem po chvíli, co se ve mně objevil plamínek bratrského citu. Ale v poslední době můj vztah k Billovi ochladnul. Potkáváme se vlastně buď jenom o přestávce ve škole nebo večer doma, a to skoro vždy jenom když se hádáme o koupelnu. Zkrátka už to nebylo takové jako před tím. Já jsem přece KING školy a můj brácha nemůže být šupák! Co si pomyslí nějaká Jess nebo třeba Sabi, a co tak ještě Victoria? Jo ta, přesně.. pomyslí si, že ten úža kluk Tom, co má bráchu, s kterým se baví jedině školní uklizečka, musí být taky takovej divnej a pak si o jejích sexy nožkách můžu nechat jenom zdát!! Pohled na nešťastného Billa s výrazem malinkého štěňátka, mě nutí se zamyslet.. Vypadal vážně sladce, až jsem se mírně pousmál. „JÁ vím, že JSI můj brácha..“ zahučel, jako kdybych stál pět kilometrů od něho. Přestal jsem se usmívat! „Ježiši, co řveš? Já jen, že…“ dál jsem větu nedopověděl, protože Bill už se dávno otočil na patě a rychlým krokem kráčel pryč. „..se můžeš na mě kdykoliv spolehnout..“ řekl jsem jen tak sám pro sebe. Ještě chvíli jsem tam stál a přemýšlel nad tím, co jsem právě řekl. Vážně bych se měl nad sebou trochu zamyslet.. vždyť Bill je přece… Sakra!! Melanie! Kráčí přímo proti mně! Co teď?? ..aaa… „Nazdar Tome..“ usmála se na mě… bože, bože, božee!! „Tak co? Jak je po tom pátku?“ … Řekl jsem usmála? Ne, teď se přímo válela smíchy.. „No..“ Co mám říct? .. do prdele.. „Eehm.. no.. je to dobrý..“ vypotil jsem asi po půl dnu, co tam stojím doslova jak magor a koukám na Melanii, která právě klečela přede mnou na zemi a tak se smála, že už jsem se o ni začal vážně obávat.. Bože to jsem vypadal až tak komicky, při tom pádu? To je spíš na pláč.. mohl jsem se klíďo zabít a ona se mi tady směje do tváře jako praštěná!

„Melanie? V pohodě?“ ptal jsem se, když už vypadala, že se vrací do normálu. Věděl jsem o ní, že je to veselá kopa… ty jo ale.. že až takhle? Trochu moc, ne? „Jo.. jo.. jsem úplně oukej.. sorry.. neovládla jsem se,“ koktala, stírajíc si při tom slzy z tváře.. Veselý holky mám rád.. je skvělý, když je tak spontánní, ale tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. “ Už musím, čau,“ křikl jsem a pádil co nejrychleji ven.

Vyběhnul jsem před školu a štrádoval jsem to přímo domů. Pohledů okolo jsem se snažil nevšímat.. i když už mě to pěkně štvalo..omlouval jsem si to tím, že KING gymplu přece musí bejt očumován!

Šel jsem dost rychle, když jsem v dálce spatřil známou postavu. Hóódně jsem se potěšil..

„Bille! Bille stůj!“ zakřičel jsem na vzdalujícího se bratra. Proč se nezastavuje? Rozběhnul jsem se za ním a fučel jsem jako starý vysávač.. sakra.. pár metrů a já ledva lapám dech! To chození si zapálit přes tělocvik se mi teď krásně vyplatilo.. Konečně jsem ho doběhnul. „Bille, prosím, zastav, já už nemůžu,“ vzdechl jsem a svalil se na nejbližší lavičku. Bylo mi jedno či zastavil nebo ne, jestli bych ještě chvíli stál, asi bych to fyzicky nezvládnul. „Co je?“ křiknul po mně a obkročmo si sedl na lavičku. Zdvihnul jsem k němu hlavu a měl jsem silné nutkání se podívat někam jinam.. ne ne..OMG prostě, podíval sem se mu do očí.. Chvíli se mi zazdálo, že se mu lesknou od pláče, ale nestihnul jsem je víc prozkoumat, protože Bill se v okamžiku svalil na trávu a řehtal se jako pomatený.. nevěděl jsem, co to dělá, ale vypadal akorát tak zralý do cvokhausu. „Proboha.. co se děje?“ zeptal jsem se ho už naštvaným hlasem. Nic neříkal, pořád se tam svíjel jako retardovaný had a třesoucím se prstem ukázal na moje čelo. Nechápavě jsem si začal šahat na hlavu.. po chvilce šmátráním po ničem, jsem pochopil, co bylo důvodem mega smíchu Melanie, udivených pohledů kolem a taky neobvyklého záchvatu Billa. Já nejen že jsem měl v kapse kousek něčeho, co bylo jako brambora, aby toho nebylo málo, jsem měl na čele přilepený plátek té hnusné červené řepy z oběda. „To jsi byl ty! Kvůli tobě! Tys na mě vykydnul ten dnešní oběd!“ zařval jsem na něho… a už sem se chystal, že ho snad zabiju. Takovej trapas mi může udělat jenom on! Sakra.. proč mi to pořád dělá? I když jsem se chtěl na něho zlobit, nešlo to, on na to má velice origoš způsob.. udělá na vás takový ty psí oči.. a na ty se rozhodně zlobit nedá!! Ale on zatímco já dostávám svůj záchvat ani nevím čeho, se posbíral ze země a utíkal těma svýma dlouhýma nohama domů. Vykašlal jsem se na celou moji zapomenutou kondičku a tak jsem se rozběhnul jako nikdo!! Už jsem ho skoro měl.. byl kousek přede mnou. Natáhl jsem ruku.. noo.. ještě kousek! Já ti dám.. kydat na bráchu obědy! Vtom se Bill nečekaně otočil.. má plná rychlost nebyla schopná tohle ubrzdit.. totálně jsem to do něj napálil.. moje snaha zachytit se něčeho poblíž, co by utlumilo můj pád, byla akorát Billova ruka.. Chmatnul jsem ji a čekajíc na drsný pád jsem zavřel oči..(nevím proč.. asi si myslím, že mi to pomůže)

„Eee.. Auu?“ zaaukal jsem opatrně, protože mě vůbec nic nebolelo.. dopadl jsem na něco měkké.. na postel.. Sakra.. houby! Dopadnul jsem na Billa. Otevřel jsem rychle oči a spatřil vykuleného Billa pode mnou. Úplně jsem zapomněl, co jsem to vlastně chtěl. Momentální situace mi nedovolila normálně myslet. Ani jeden jsme se nehnuli.. ale proč?.. nechápu to… Proč leží jako přikovanej? Proč nic neříká?? Proč JÁ nic neříkám? Proč, proč? Doprdele asi pro to… protože mám něčím zacpanou pusu!! SAKRA a to NĚCO jsou Billovy rty! Cože?? Jess, Melanie, Victoria, Sabi.. opakoval jsem si v duchu.. NE!! Pořád tam leží Bill… co se svět zastavil nebo co? Proč se nic neděje? Ale proč se pořád tak blbě ptám? Já přece nechci, aby se něco dělo! Ať to takhle zůstane! Mně se to líbí.. Jo! Líbí se mi to! Bože, co to plácám? Je to přece můj vlastní bratr! Ale tak proč jsou ty jeho rty tak neskutečně sladké a jemné? Proč se z jeho očí ztrácí to počáteční vyděšení? Proč mou mysl zaplňuje touha.. veliká touha ho něžně líbat? Proč nemyslím na svůj dlouhodobý cíl – Victorii? Proč myslím na Billovy doteky a jeho horký dech? Co se to děje? Hele „ty“ tam „dole“… to ani nezkoušej! Lehni! Hned! … Něco se stalo… stalo se něco se mnou a s Billem, asi ho… jo s Billem..

„Ježiš Bille, promiň,“ probral jsem se a rychle slezl z jeho otlačeného těla. „Skoro jsi mě zadusil,“ pištěl Bill a ohmatával si při tom otlačené místo na hrudi. O tom nepředvídaném polibku se nezmiňoval. Ale i přes důkladnou vrstvu make-upu jsem viděl, že se červená jako nakrojený meloun. Byl vážně rozkošný… neuvědomil jsem si ale, že pořád ležím na zemi a tím pádem vypadám jako nějaký přivandrovalý úchyl. Rychle jsem se zdvihnul a začal jsem se oprašovat od neviditelné trávy.. (chtěl sem být nenápadný).. Bill ke mně přistoupil a začal mně oprašovat od té jakože trávy také.. No..oprašovat..jestli se říká vzrušujícímu hlazení po zádech oprašování, tak budiž.. Pořád se mi přitom díval do očí.. začal mě dost znervózňovat.. už mně „oprašoval“ trochu svojským způsobem…. pomalu a opatrně, co pořád čekal na můj protest, omotal své ruce kolem mého pasu.. Naše tváře byly na milimetr blízko.. Utápěl jsem se v moři jeho čokoládových očí, které byly plné něhy, touhy.. dokonce i lásky.. Chtěl jsem odstranit ten jeden hnusný milimetr mezi námi.. no „něco“, co nevím přesně popsat, mi to pořád nechtělo dovolit.. Já sám jsem nechápal, moje vzrušení z každé částičky Billova těla.. Někdy stačí málo, aby si člověk různé věci uvědomil, a to byl přesně tenhle případ.. Tady se měl ukázat ten náš bratrský instinkt! Jsme přece dvojčata.. sám jsem to vždy říkal…

„Tome?“ ozval se po chviličce, objímajíc pořád můj pas… „Pssst!“ šeptnul jsem a přiložil svůj ukazováček na ty pro mě nejhezčí rty na světě. „Já taky!“ pošeptal jsem mu něžně do ucha… V TOM okamžiku nastala zlomová situace. Ledy veškerého ostychu a všeho ostatního se prolomily. Naše dva životy se oddělily a spojily v jeden. Moje mysl byla zahalená Billem a nevnímala už nic kolem.. Už to nebude Bill a Tom.. teď už tvoříme jeden život, kterého každý jsme polovinou. Každý má právo být šťastný a my to své štěstí právě našli… Ten ubohý milimetr, který jsem stihnul tak znenávidět, se rázem rozplynul.. Bill přitisknul své rty na mé a já měl pocit obrovské lehkosti a radosti. Byl tak sladký.. zranitelný… nádherný Billísek… Před tím jsem nikdy nic takového necítil.. tohle bylo.. tak upřímné… a skutečné. V té chvíli mě napadla ujetá myšlenka. Najednou mi to připadalo všechno takové… moc intimní.. pořád jsme šeptali, jako by to bylo něco tajné. Já ale nechci, aby to bylo tajné. Ať všichni vědí o mém štěstí, ať všichni vědí, že jsem našel smysl mého života.. ať to klidně všichni vědí!

„MILUJU BILLA KAULITZE… ŠÍLENĚ MOC!“ zařval jsem z plných plic, až Bill od leknutí nadskočil. „Co to vyvádíš?“ zeptal se mě s mírným náznakem úsměvu na tváři. Věděl jsem, že i když se bojí reakce okolí, tohle ho nesmírně překvapilo a potěšilo.. úplně jsem ho vykolejil.. je vidět, že je rád.. poznám to! Jsem přece jeho dvojče! Nic netušící kolemjdoucí lidé se začali zvědavě otáčet, zpozoroval jsem na Billovi vzrůstající nervozitu, na tohle on nikdy nebyl.. Střed pozornosti? To ne.. Stál tam jako malé koťátko před utopením.. nevěděl jsem, co se s ním děje. Proč je tak zamyšlený? Začal si nervózně pohrávat se svým náramkem a pořád měl ten zvláštní výraz… Co je? ptal jsem se sám sebe.. no odpověď jsem dostal nečekaně…

„TAKY TĚ ŠÍLENĚ MILUJU!“ zařval tak nahlas, že hejno ptáků, co se doteď zdržovalo v korunách stromů nad námi, vyletělo turbo rychlostí a uhánělo co nejdál… teď už se neotáčeli jen zvědaví kolemjdoucí, ale už snad půlka města. „To bylo to nejromantičtější vyznání, jaké jsem kdy komu dal a taky dostal,“ řekl jsem, přitáhnul si postávajícího Billa k sobě a opět vášnivě políbil… naše jazyky se propletly.. bylo to tak krásné… „Cvak.“ Už bylo pozdě… nějaký hajzl nás vyfotil! Bill se rozpačitě ode mě odtrhnul a zůstal úplně šokovaný..

„Klídek,“ řekl jsem a jemně ho chytil za ruku. Nevím, jestli ho to nějak uklidnilo, ale moc mi záleželo na tom, aby se konečně uvolnil… Být v jednom kuse ve stresu, to nikomu neprospívá.. Chtěl jsem, aby nebyl tak strnulý.. aby si užíval.. aby jsme si užívali jeden druhého. Nechtěl jsem, aby nás něco takového rozhodilo. „S tebou jsem vždy v klidu,“ řekl a lehce mě políbil.. Celou cestu jsem ho pevně držel..Už ho nechci pustit!! Nechci!!

……….

Druhý den ráno, bylo kruté.. Dvě hodiny jsem Billa přemlouval, aby přestal simulovat jakousi pochybnou angínu a ať rychle vyleze z postele..Moc se bál..moje sebevědomé řeči mu též nedělaly dobře, potřeboval se mě stále dotýkat.. vědět, že jsem při něm.. vědět, že má někoho, pro koho znamená všechno na světě.

Konečně jsme vycházeli z baráku, v duchu jsem si nesmírně gratuloval.. Každý ví, že Bill je nepřekonatelně tvrdohlavá osoba a přemluvit ho dokáže jenom skutečný machr – tedy já!

Před školou jsem ho opět chytil za ruku na znamení úplného bezpečí a pohody. Věděl jsem, že to teď velmi potřebuje!! Je to můj Bill a já nedovolím, aby ho někdo ničil. Je tak výjimečný, tak křehký, tak citlivý.. Ochráním ho přede vším!

Když jsme vešli do vestibulu, moc dobře jsme věděli, co znamená ten hluk lidí u školní nástěnky… Fotka našich líbajících se tváří svítila už na dálku!! Billa totálně střáslo! I když včera vypadal bůhvíjak sebejistě.. dneska se jaksi jistota neprojevovala… Všichni najednou ztichli.. otočili se naším směrem a pořád si něco šeptali. Bill vypadal, že každou chvíli zkolabuje!! Teď je to na mně!! Co dál? Co udělám, pro naši záchranu?

Někde v dálce jsem zahlédnul Melanii, jak se strašně něčemu směje s Viktorii a přitom ukazuje opět naším směrem… musím něco udělat…budu bojovat za svoji lásku! za naši lásku! Chtěl jsem se Billa zeptat, jestli je v pohodě.. už jsem se nadechoval, když jen slyším.. „Tohle je špatný,“ šepnul tak tiše, že i já jsem měl problém ho slyšet.. pevněji jsem ho stiskl za ruku, zhluboka se nadechl.. a.. „Tome mlč! Já chci něco říct,“ ozval se Bill najednou. Každý, včetně mě, byl zvědavý, co přijde. „Čekáte na tohle?“ zeptal se a nečekal na odpověď. Plný veškerého odhodlání si mě k sobě přitáhl a políbil.. tý jo.. tohle jsem teda fakt nečekal… tohle ne.. tenhle doslova neintimní polibek ale pro mě znamená tak hodně moc.. Znamená to, že Bill se nestydí za svoji lásku, že zahodil masku nejisté citlivky… že mě konečně přijal.. že mi otevřel všechny své brány.. a že teď bude hodně věcí jinak…

…když se ode mě odlepil, zůstal jsem řádně zaskočený…všichni zatajili dech…nikdo se neopovážil ani pípnout….Už jsem i zapomněl, že pořád svírám Billovu ruku… rychle jsem ji pustil… Bill se na mě vyvalil, absolutně nechápal.. Natáhnul jsem se, chytil jsem ho za zadek a jeho polibek jsem mu pěkně vrátil.. bylo to vážně vzrušující… úplně jsme se přestali ovládat.. Ani jsem si nestačil všimnout, že lidi se pomalu rozcházejí.. ani nevím, jak dlouho jsme tam spolu stáli.. myslím, že až zazvonění nás probralo… to už tam nestál vůbec nikdo.

„Dokázali jsme to,“ řekl jsem.

„Miluju tě,“ odpověděl mi.

Na začátku chodby jsem ho ještě naposledy políbil a společně jsme vykročili za novým životem….

Kaulitz-twins are KINGS of the world!!

autor: Janaya
betaread: Michelle M.