Brothers 3.

„Přestaň na mě vřískat! Jseš fakt děsný pako!!“ Začínal jsem vidět rudě! Co si to dovoluje!

„Já že jsem pako? A co jsi potom ty? Ty… ty… prase!! Nezajímá tě nic jiného, než jak co nejrychleji zasunout! Pořád jenom sex, sex, sex a zase sex! Je mi z tebe zle!!! Děvko!!“ Otočil se na podpatku a třísknul za sebou dveřmi. Jen jsem zíral a nevěřícně kroutil hlavou. Měl jsem chuť něco rozmlátit! Jak si dovoluje… šmejd jeden. Kdyby tu ještě chvíli zůstal, asi bych ho praštil. A ne jenom jednou. Prej: „Děvko!“

Praštil jsem sebou na postel a zhluboka dýchal. Musel jsem se uklidnit. Nečekal jsem takový výlev. A to jsem mu jen řekl, že jdu večer za Cecille. Chová se jako nějaká žárlivka!

„Debil!“ ulevil jsem si nahlas a ještě další půl hodiny spílal svému bratrovi za jeho teatrální výstup.

Zvedl jsem se z postele a začal se připravovat. Zítra letíme na dovolenou, takže jsem chtěl poslední večer strávit v příjemné společnosti a dopřát si trošku toho tělesného potěšení! Co je na tom tak špatného? Jenom žárlí! On ještě ani jednou nešukal, to je to! Žárlí! To ale není můj problém, no ne? To jako mám dělat, že nemám rád holky, aby se náhodou necítil blbě? No tak ať si nějakou najde a konečně přestane prudit! Už mě ty jeho móresy přestávají bavit!

Oblíkl jsem se a musel si pospíšit, nebo to nestihnu. Nechtěl jsem Cecille zbytečně dráždit, potřeboval jsem si pořádně zasouložit. Ty týdny půstu se na mě podepsaly.

Neustále mi hlavou zněla jeho slova. Nechápu, proč se to tak pokazilo. Vždyť bylo všechno okey. Štědrý den byl nejlepší za posledních několik let, navštívili jsme babičky a dědy, veškerý příbuzenstvo v dosahu několika kilometrů a užívali jsme si domácí pohody. Bill sice občas nepřítomně zíral před sebe a vypadal, že jej něco žere, ale i přesto, minulý týden byl skvělý. Proto nechápu, proč se to tak zvrtlo. Vždyť moje návštěvy u holek nejsou takovou novinkou. A najednou se ke mně chová, jako bych byl nějaký zvíře, co chce šukat nejmíň desetkrát denně! Ne, že by ta představa byla špatná, ale realita je opravdu naprosto jiná. Vždyť už jsem to neměl skoro dva měsíce! Pořád mě to žere. Proč na mě tak křičel? Vždyť jsem mu nic neudělal! Asi si s ním budu muset promluvit, ale teď rozhodně ne. Možná zítra, než pojedeme na letiště. S myšlenkou na rozhovor s bratrem jsem opustil dům, vstříc slastným prožitkům.

****

Seděl jsem u stolu v jídelně, když vstoupil Bill. Mírně se zarazil, potom pokračoval dál. Naléval si džus do sklenice. Všiml jsem si, že se mu mírně chvějí ruce.

„Můžeš mi, prosím tě, vysvětlit, co to mělo včera znamenat?“ Zeptal jsem se jej.

„Já… no, já… omlouvám se.“ Vykoktal.

„Něco tě žere! Tak mi to řekni!“ snažil jsem se z něj vypáčit skutečný důvod jeho včerejšího jednání. Zamrkal a sklopil pohled.

„Ehhmmm… mě fakt nic není. Jen mi ujely nervy. Promiň.“ Podíval se na mě. Pokoušel se mě obalamutit.

„No tak, nehraj tu na mě divadlo! Tak, co je to? Na něco jsem zapomněl? Nebo tě nějak urazil? Nebo v tom je nějaká tvoje láska?“ Jen co jsem to dořekl, zalapal jsem po dechu. Něco mě totiž napadlo.

„Neříkej mi, že jsi se zabouchl! To je to, že? Proto jsi tak vyváděl?“ Se zatajeným dechem jsem čekal na jeho odpověď.

Na chvilku se zamračil, potom svěsil ramena a podíval se mi do očí.

„Ne, nezamiloval jsem se. Tím to není. Jen… prostě… jsem…“ Nebyl schopný dokončit větu.

„No, co jsi?“ Byl jsem jedno ucho. Věděl jsem, že něco nehraje.

„Žárlil.“

„Co? A na co, prosím tě?“

„No na tebe, že když chceš sex, tak si prostě domluvíš rande s nějakou z tvých holek a je to.“

„Aha, takže ty bys chtěl sex?“ Myslel jsem, že mě omejou. No to je fakt tak strašně velkej problém!

Brácha zrudnul jak ředkvička a oči přilepil k desce stolu.

„Jo.“ Skoro jsem ho neslyšel.

„No tak proč nezavoláš Bastianovi? Stačí ho pozvat na pizzu nebo do kina, párkrát se na něj usmát, chytit ho za ruku a je to. Je do tebe úplně udělanej.“ Bill je v těchhle věcech opravdu nemožnej. Kolikrát se divím, jak dokáže na své tváři vytvořit svůdný pohled, určený pro hledáčky fotoaparátů, když je tak bezradnej.

„Když já mám strach.“ Zrudnul snad ještě víc.

„A z čeho?“

„No, když já to ještě nedělal. Co když budu špatnej?“ Upíral na mě pohled plný naprosté beznaděje.

„To chce jenom trochu cviku.“

„Tobě se to řekne! Ty už jsi to dělal tolikrát!“

„Ale, nepřeháněj! Žádná věda v tom není.“ Viděl jsem, jak se Bill zamračil. Něco mu vrtalo hlavou. Hryzal si spodní ret a nehtem na palci si rozdíral ukazováček.

„Tome?“ Podíval se na mě. Začal se usmívat.

„No?“ Bál jsem se zeptat. Cítil jsem se nejistě. Kdo ví, co se mu v té makovici zase vyrojilo.

„Udělal bys pro mě něco? Slib mi, že mi pomůžeš!“ Zamrkal a nadšeně se na mě culil.

„Počkej! Jak to myslíš?“ Tentokrát jsem se zamračil já.

„No, myslel jsem, že bys mě to… no…“ Zase se začal červenat. Ježíši! Co to po mě chce? No snad ne TO! Pro Krista! Tome, vzpamatuj se!‘ nadával jsem si v duchu. Tohle po tobě určitě chtít nebude!! Ne?

„Nedívej se tak vyděšeně! Jen jsem chtěl, abys mě to naučil!“

„Co? Co tě mám naučit?“ Vyvalil jsem na něj oči. To se mi snad jenom zdá! Postavil jsem se a rozhlížel se, kudy zdrhnu. Bill se taky postavil a začal se ke mně přibližovat.

Vzal jsem nohy na ramena a snažil se co nejrychleji zamknout ve svým pokoji.

„Tome! Co to vyvádíš! Ty mi nechceš pomoc?“ Občas zklamaně klepnul na moje dveře.

„Tome, no tak, otevři! Jen jsem chtěl, abys mi vysvětlil, jak se to dělá. Jak to udělat nejlépe, aby se mu to líbilo! Tome!“

On po mě vážně chce, abych mu vysvětlil, jak co nejlépe vyhulit péro?! Asi jsem se už nadobro zbláznil.

„Tome, řekni něco! Ty se na mě zlobíš? Jen jsem myslel, že jako můj starší bratr budeš poctěn tím, že tě žádám o pomoc! Vždycky jsi říkal, že tu jsi pro mě! Tak co je na tom špatného, že chci, abys mě to naučil?“

„Já se z tebe picnu!“ Otevřel jsem dveře a vtáhnul ho dovnitř. Posadil jsem ho na pohovku a sednul si naproti němu.

„Tak, a teď mi naprosto přesně řekneš, co po mě chceš! Jasný?“

„Jasný.“ Pípnul. Zase si začal hryzat spodní ret.

„Tak bude to?“

„No, chtěl jsem, abys mi vysvětlil, jak někoho políbit, aby to bylo pěkný. Potom bys mi mohl říct, jak… no… ehm… to…“ Zase se zaseknul a snažil se vypálit svýma očima díru do koberce.

„Doufám, že nemyslíš to, co myslím já!“

„A co myslíš ty?“ Poposednul.

„Hoho, já jsem se ptal první.“ Vím, že je to trapný a dětinský, ale nikdo na světě mě nepřinutí to říct nahlas.

„No, prostě, když ty jsi kluk, a určitě už ti to dělalo hodně holek, myslím pusou, tak jsem chtěl, abys mi řekl, jak to udělat, aby se mu to líbilo!“ Zatnul zuby a vzpurně se na mě podíval.

„A opovaž se mi smát!“ vyštěkl a založil ruce na hrudi.

„Tak, co? Uděláš to? Už jsem si koupil pomůcku. Tak bys mi na Maledivách mohl věnovat pár hodin, co ty na to?“ Zase z něj sršelo nadšení. Můj mozek trošku nepobíral celou tuhle situaci, ale už to neřeším.

„Počkej! Pomůcku? Co tím myslíš?“ Vyvalil jsem na něj oči.

„Počkej tady! Ukážu ti to!“ Vyskočil a upaloval k sobě do pokoje. Jestli dnešek přežiju ve zdraví, tak se dám opravdu na modlení! Po chvíli přiběhl Bill, v ruce držel podlouhlý balíček.

„Chtěl jsem průměr a dali mi tohle.“ Opět se posadil naproti mně a začal rozbalovat tu věc. Nebyl jsem schopný pohybu, natožpak slova.

„Podívej!“ vytáhl tu „věc“ z krabice a držel ji před sebou, jako by to byl nějaký poklad. Začaly se o mě pokoušet mdloby. Můj nevinný bratr si koupil obrovský, lesklý, černý a rozhodně ne průměrný vibrátor.

autor: Dania
betaread: Janule