Vyděděnci. Přesně tak, dříve slavní, všemi obdivovaní bratři, jsou dnes zapomenuti. Pro to koho milovali, museli opustit záře reflektorů. Sláva, bohatství a svým způsobem i moc, jim byla odepřena, přesto jsou oba šťastnější než předtím. Přesto, že jejich život je schovávání se, tak můžou být šťastni. To jen tak někdo říci nemůže. Milovat někoho, kdo vaši lásku opětuje a přežít s ním dobré i zlé, je přece důležitější, než být slavný a uznávaný.
Stál jsem vedle něho a nemohl uvěřit tomu co cítím, bylo to zvláštní podivuhodné. Je to můj bratr, moje dvojče. A právě proto je to moje druhá polovina, provždy pro mě bude ta nejdůležitější osoba na světě. Je to Bill.
Zvláštní, že právě takto jednoduše to všechno začalo, vždyť koho by napadlo, že tohle je něco jiného, než bratrská láska. A přesto právě tu osudnou noc stáli vedle sebe a čekali, až je zavolají na podium. Pro ně normální situace, ale pro jednoho z bratrů průlom. Začátek něčeho nepoznaného.
Už jsem, asi totálně mimo, musel jsem se zbláznit, vždyť pořád všude prohlašuju, že nejsem gay a teď se zamiluju do vlastního bratra. Jsem blázen to přece není možné to nejde, je to zakázané, ale jenom myšlenka na to, že bych mohl být s ním, je přímo nádherná.
Tichý hotelový pokoj byl provoněný jemnou vůní malinové svíčky a téměř úplná tma halila myšlenky černovlasého chlapce do ještě větší hloubky. Jen v noci ve snech si Bill dovolil bratra se dotknou, přiblížit se k němu blíž než bylo obvyklé, políbit ho, ale poslední dobou už nedokázal své myšlenky a touhy držet tolik na uzdě, víc a více ho to táhlo za Tomem.
Mám nebo nemám, to je otázka , kterou si poslední dobou kladu pořád a stále dokola. Chtěl bych to Billovi říct, ale zase o něj nechci definitivně přijít. Na to ho moc miluju, abych dokázal žít bez něj a ještě ke všemu s myšlenkou na to, že mě odmítl. Poprvé co mám strach z toho, že mě někdo odmítne.
Ano měl strach, já si kladu otázku ,,Proč?“. Stejná otázka možná napadlo i vás, odpověď je však jednoduchá, už jste někdy někoho opravdu milovali? Já ne, je to zvláštní, ale láska mi přijde nesmyslná a na obtíž. Když jsem toto vyslovila, jen se usmál a řekl: ,,Taky jsem si to myslel, předtím.“ Vy, co víte, jaké to je milovat, asi chápete, proč měl strach, že ho jeho láska odmítne a já věřím, že to také jednou pochopím.
Rozběhl jsem se k jeho dveřím, prostě mu to vyklopím, vždyť co se může stát? Poslední dobou mi jeho pohled připadal jiný, zvláštní, možná cítí totéž. Doufám v to, i když víra v takovouto možnost není moc vysoká. Prostě mu to musím říct, protože jestli to neudělám teď, tak už nikdy a jestli to neudělám vůbec, tak budu jenom nešťastný.
Bill měl větší odhodlání. A možná i větší víru v to, že to může vyjít a kdyby to náhodou nevyšlo tak… Vlastně by ani nevěděl, co by udělal kdyby, to nevyšlo. Nepřipouštěl si tu možnost, že by to nemuselo vyjít. V jeho snech si přece s bratrem vždycky padli do náruče, tak proč by to tak nemohlo být i doopravdy a přes všechnu svoji pýchu byl ochoten Toma možná i prosit, aby nad tím i jenom přemýšlel, že prosit nebude potřeba vlastně vůbec nevěděl, že Tom sám ví nejlíp, jak se Bill cítí, bylo velkým plus pro šanci, že to doopravdy vyjde.
Bože, co se děje, ty dveře se rozletěly jako by snad hořelo. Ovšem když jsem za nimi spatřil, ten nádherný obličej na kterém i přes vrstvu bílého pudru bylo viděl lehké zrůžovění a vlasy co byly momentálně neupraveně rozházené do všech stran, mohlo by i hořet a já bych měl skvělou náladu. Zajímalo by mě co se děje, že je Bill tak hrozně mimo a nervosní a o čem se mnou asi chce mluvit??
O čem s Tomem chtěl mluvit, pro mě byla odpověď snadná, co pro vás?? Možná i sám Tom tušil, co by to mohlo být, nebo si spíš přál, aby to bylo právě tohle. Vždyť on sám poslední dobou nepřemýšlel o ničem jiném, jenom jak najít vhodnou chvíli, aby Billovi řekl, že už dávno pro něj není jenom malý bráška, ale mnohem víc.
Já jsem mu to vážně řekl. No řekl spíš jsem to ze sebe nějakým záhadný způsobem vykoktal. Tři minuty neřek ani slovo, myslel jsem, že fakt vezmu roha, ale pak se stalo něco, s čím už jsem fakt nepočítal. Tom mě chytil kolem krku a vrazil mi takovou tu šťastnou dětskou pusu. Pak jsme tam tak v náručí seděli, aspoň ještě deset minut, než jsem začali jeden přes druhého vyprávět, jak dlouho už vlastně tohle oba víme.
Tihle dva deset minut bez toho, aby mluvili, málem jsem tomu ani nemohla uvěřit. Kdyby řekli deset minut jsme mluvili jeden přes druhého a pak konečně začali každý zvlášť a souvisle, tak bych možná věřila. Možná… Stejně je to zvláštní, každý úplně jiný, ale přesto oba stejní. Dvě půlky jednoho celku, jak řekla moje sestřička.
Měl jsem takovou radost, jsou to dva měsíce co mi Bill řekl, že v tý šílenosti nejedu sám. A mě se zdá, že ho miluju čím dál tím víc, i když to je vlastně nemožné, protože víc už ho snad, ani milovat nemůžu. S chutí bych to vykřičel do celého světa. Poprvé, co jsem se fakt dva měsíce celého turné nezapomněl s žádnou šílenou faninkou, buď jsem se definitivně zcvokl, nebo se doopravdy zamiloval.
Zcvokl? No tak jako, je to můj názor, oni tvrdí, že je to opravdová láska a ségra jim to fakt žere, kdyby jste ji viděli. Fakt je, že je to poprvé, co vidím dva lidi takhle šťastné, nevěřila jsem tomu, že to dvěma lidem může vydržet dýl než půl roku bez toho, aby se začali nudit. Tihle dva jak je vidět jeden druhého milujou víc než půl roku a pořád se nenudí. A přitom spolu vlastně prožili celej život, no oni jsou prostě dvojka.
Už jsme to řekli Andymu, chvilku byl sice v šoku, ale potom to docela vzal, dokonce prohlásil něco ve smyslu, že s tím možná i počítal. Prý jsme oba hledali holku, která bude stejná jako my sami a nakonec jsme našli dokonalou kopii, takže prej můžem být spokojeni. A ta hlavní věc, Tom se mě zeptal jestli by jsme to neřekli veřejnosti. Konečně se zeptal. To by přece bylo nejlepší, říct to všem, aby všichni věděli jak moc jsme šťastní.
Totálně se pomátli. Možná to bylo tím, že dříve jsem je neznala tolik jako teď, ale zezačátku mi to přišlo docela odvážné, jít proti všem a udělat si všechno po svém, ale když mi řekli tohle, myslela jsem, že jim ruplo v bedně. Když jsem jim to řekla, jenom se rozesmáli. Vždyť je to naprosto šílené, nejenom, že jako slavné hvězdy ztratí půlku fanoušků, ale taky a to hlavně, je to zakázané zavřou je do nějakého ústavu, to je nenapadlo?
Stáli jsme vedle sebe na podiu a chytli se za ruce a Bill všem šťastně oznámil, že jsme pár. Všichni na nás chvilku šokovaně zírali, pak se ale strhlo hotové peklo, pár nadšených ohlasů se ztratilo mezi všemi těmi zhnusenými obličeji a šokovanými výrazy. Ještě jsme se stihli rychle sebrat a odejít do hotelu. To nehorší přišlo ráno když naše fotka byla ve všech novinách a nad ní vždy nějaký zajímavý titulek.
No a co čekali, že všichni budou nadšeni. Nevím co bych udělala, kdyby mi někdo jenom tak oznámil, že chodí se svým bratrem, asi bych taky nebyla unešená nad tou nádhernou zprávou a nepřála mu hodně štěstí. Ted‘ je to úplně něco jiného, nevím proč, ale ti dva mi přijdou jak fajn lidi a přijde mi naprosto normální, že spolu chodí. I když, když nad tím tak přemýšlím… Ti lidi měli pravdu, je to divné, ale právě proto mi to přijde super.
Vůbec jsem nevěděl co budem dělat. Od Toma jsem se nehnul na krok, co kdyby nás náhodou chtěli rozdělit. V tuhle chvíli jsem byl úplně na dně, tohle jsem vůbec nečekal. A nejhorší bylo, když k nám do pokoje vešla mamka, byla celá ubrečená a jediné co řekla bylo, že nás nemůže přestat mít ráda a proto si přeje, at‘ co nejrychleji zmizíme, než nás někam zavřou. Měla pravdu, rychle jsme odletěli do Paříže a teprve tam začali něco řešit.
Odletěli do Paříže, copak to mělo cenu. Mě by jako první napadlo změnit si identitu, ale já se, asi moc dívám na kriminálky. I když, no, uvidíte jek to dopadlo. Docela by mě ale zajímalo, proč nám nikdy nevyprávěli o něčem intimnějším, vás ne?? Mě a ségru už to napadlo víckrát, když jsme se postupně dozvídali, že jsou to vlastně ta slavná dvojčata, co si dovolila incest vytáhnou na veřejnost.
V Paříži se Bill konečně trochu uklidnil a mě napadlo jediné. My odsud musíme vypadnou, i když jsme slavní, porušili jsme zákon a hlavně, ani jeden z nás by neunesl ty pohledy, jaké na nás lidi vrhají. Jak se to mohlo tak rychle roznést do celého světa?? Nevím, jak se mu to povedlo, ale David nám sehnal nové občanky. Já se musel rozloučit s dredama a Bill se svojí nádhernou hřívou, ale i bez ní je strašně sexy. I když, dost to obrečel, když se potom viděl v zrcadle. Ted‘ jsme na cestě do New Yorku, tam se každý prý hned ztratí.
Jo odjeli sem, ale jestli se ztratili, to fakt potvrdit nemůžu, hlavně s tím, že anglicky mluví opravdu obstojně „už“, ale to jejich úžasný erko je fakt nepochopitelný, zkoušela jsem tak mluvit a málem jsem se utopila vlastní slinou, ale o tom se nešiřte. A víte s čím se vám vlastně nepochlubili. Se jménem, fakt div, ale oni jim dali tak krásný jména z Billa je Steven a z Toma Sven, no nejsou to krásný jména???
Bydlíme v docela pěkný čtvrti v nádherným bytě, ale chybí nám tady kamarádi. Ovšem mohlo by to být i horší. Tom mě málem zabil, když jsem mu řek, že jsem asi něco prozradil těm dvojčatům odnaproti. Nakonec je to ale v pohodě, Hollovic holky jsou fajn a Tom je má asi taky docela rád. Teda po tom, co nás protáhly málem celým New Yorkem, je má rád. Ale oběma nám chybí kapela a koncerty, ale to už se asi nevrátí. Hlavně že jsme spolu, nic víc vlastně ani nepotřebuju.
Jj, přesně tak, skončili tady. Když se sem přistěhovali, tak nám připadali jako super týpci a docela rády jsme si za nima zašli pokecat, ale jednou se Bill prořekl, pak nám to museli vyklopit celý. Nějak nám to ani jedný kupodivu nevadí, ale i když jsme dvojčata, tohle by jsme fakt zkusit nechtěly. Ovšem mají náš obdiv, vždyť dokázali něco, co by nikdo z nás nedokázal. Málem se nechali zavřít a ztratili veškerou svoji popularitu a to jeden pro druhého. Ale myslím si, že stejně jako jsme je neodsoudily my a ten jejich kámoš, tak se musí najít i další, kteří je kvůli tomu neodsoudí, naopak jim jejich štěstí budou přát. Doufám, že se jim New York líbí, ale je fakt škoda, že chodí spolu.
Tak lidičky nevím jestli se vám to líbilo nebo ne, ale byla bych moc ráda kdyby jste dali vědět do komentů.
autor: Keity
betaread: Janule
betaread: Janule
tenhle styl psaní je zvláštní ale velice dobrej….chtělo by to víc takovejch povídek——jen tak dál =o)
je to takoví mno ani en smutní ani ne veselí ale je to takoví na pokračko a hneeeed xD jo a bylo to fakt takoví hezký no a doufám jako fanoušek TWC že to co nejdřív přijde xD
jo a ještě jsem prvníííííííííííííííííííí jůůůůůůůůůůů
Keity ty máš ale keity:D:D