Desperation with change into loves 18.

Kurva. To jsem ze sebe udělal fakt debila, když jsem si vzpomněl zrovna na „Nas nedogoňat“. A ještě k tomu jsem to měl debilně gramaticky. Dobrý, první ze mě udělá debila Bill a teď ještě Georg. No nic, stane se. Hlavně že budu muset mít pokoj s Billem. A všichni dobře víme, že v našich pokojích máme jedině manželský postele… Miluju tuhle chatu x)

„Chcete něco k pití?“ zeptám se znuděně, když už asi deset minut v obýváku posloucháme s Billem ty kecy, aneb jak nám vyprávěj, co všechno dělali ten tejden, co jsme byli od nich pryč.
„Kafe,“ shodnou se všichni tři sborově. Jenom kejvnu a v kuchyni si uvědomim, že to pak neunesu sám, aniž bych něco nepolil, což by byl docela průser, jelikož tady máme jenom bílý koberce. Tak to teda všechno připravim a jenom čekám až se uvaří voda.

„Bille, můžeš mi jít pomoct?“ křiknu, když už voda začne vřít.
„Už jdu,“ křikne zpátky a doopravdy jde. Hned jak vejde do dveří, zavře je za sebou a otráveně zkřiví obličej do takový rozkošný grimasy, že k němu okamžitě skočim a políbím ho.
„Tam … je … taková … nuda … “ šeptá mezi polibky a pomalu se přesouvá k lince.
„Billí, vystydne voda.“
„To nevadí,“ snaží se mi strčit ruku do rozkroku.
„Ale… To … “ vzdychám, zatímco už rukou zajíždí pod trenky.
„Kluci, tak kde jste? Chcete pomoct?“ křikne Gustav a už otevírá pomalu dveře. Vystrašeně se podívám na Billa.
„To se tak dlouho vařila voda?“ zeptá se, když vidí, jak Bill nemotorně bere hrníčky do rukou.
„Máme tu pomalou konvici,“ ušklíbnu se a už se sunu do obýváku.

Fuj. Tak to bylo na mále, pomyslim si, když podávám hrnek Georgovi.

„Dík,“ kejvnu a už usrkává.
„Hele kluci, my se tady zdržíme jenom tři dny. David řikal něco o tom, že se mu nezdálo pár věcí na několika nahrávkách a prej to chce vypilovat. Ale nechápu, proč máme jet jenom my dva. No každopádně odjíždíme o dva dny dřív, než vy.“
„Řekl bych, že to poznal tím, že jsme každej nahrávali v jinej čas,“ uchichtne se Bill a já jen stěží zadržuju smích. To byl malinko stěr no…
„To je fakt,“ zamyslí se Gustav.
„Chtěli jsme si ale aspoň trochu užít ráje, aby jste ho neměli jenom sami pro sebe,“ ušklíbne se Gee.
Hmm, to je fakt, taky nám nemůže dát chvíli klid. Pakoň jeden otravnej.

„Ono by se vůbec nic nestalo, kdybys zrovna TY zůstal na tom zkaženym vzduchu, myslim, že ten čerstvej vzduch by ti mohl uškodit,“ lehce odseknu a podivam se na něj vítěznym úsměvem.

Bill už se tam pochechtává a já jenom pobaveně sleduju Georgův výraz.
„Koukám, že tobě mozek už ovlivnil,“ odsekne naštvaně. Podivám se pobaveně na Billa a řeknu
„Neptej se mě, ale tady mého nového spolubydlícího,“ zasměju se a čekám na Billovu reakci.
„Řekl bych, že ovlivnil, ale jenom k dobrýmu, Georgu“
„Asi abych šel spát. Dobrou noc,“ naštve se a rychlostí blesku i s kuframa vylítne do svýho pokoje, aniž by jsme mu stihli říct dobrou.

Hned jak třísknou dveře, chytnem s klukama nehoráznej výtlem xD
„No, já to taky balim, hošani. Tak dobrou noc,“ vstane Gustav a za našich pozdravů se s kuframa sune do patra, kde šátrá svůj pokoj.
„Kolik vůbec je, že už to balej?“ zeptá se Bill a já se mrknu na mobil.
„Řekl bych, že půl desátý,“ směju se.
„Uteklo to nějak rychle,“ ušklíbne se Bill a už mě za ruku táhne do naší koupelny.
„Jdeme do vířivky?“
„Jo,“ žbleptnu, ale ještě si skočim do ložnice.
„Tak jdeš, mazlíku?“ křikne z koupelny. Mazlík. Oh bože
„Už jsem tu,“ usměju se a ukážu na dva zářivě bílý ručníky.
„Tak pojď,“ usměje se on a už mě táhne dovnitř krásně vyhřátý vířivky.
„Počkej,“ vyskočí a někam odběhne. Přiřítí se s obrovskou taškou plnou svíček a ještě kokosovou pěnou. Já toho kluka miluju.
„Tak „la romantica“ jo?“ směju se, ale pomáhám mu vlízt do vířivky, jelikož už zhasnul. Díky bohu, že máme tak obrovskou koupelnu, že se sem ta vířivka vešla.

„Víš, že miluju svíčky a kokosovou pěnu,“ usměje se, zatímco zapaluje první svíčky a dává je na poličky, který jsou okolo nás.

„Nalej prosím trochu tý pěny do vody,“ poprosí mě. Otevřu lahev s pěnou a naklonim jí k vodě.
„Eh, Bille?“ znejistim.
„Jestli jsi tam toho nalil trochu víc, tak to nevadí,“ uklidní mě. Díky bohu, protože já tam vylil půlku flašky. Ale tak stane se. ^^
„Tomuhle říkáš trochu víc?“ směje se.
„Malinko mi to uklouzlo,“ hodim smile.
„To nic,“ políbí mě. Za pas si ho přitáhnu k sobě, takže na mě teď sedí.
„Už jsem ti někdy řekl, jak hrozně moc tě miluju?“
„Hmm myslím, že ne,“ skousne mi jemně krk.
„Takhle,“ zuřivě ho začnu líbat a za zadek si ho k sobě přitisknu ještě víc. Pevně ho držim, tak strašně moc mě to vzrušuje.
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě!“ šeptám mezi polibky a cítím, jak nám oběma rostě vzrušení.

autor: Edie, Žabička
betaread: Janule