Ráno u snídaně seděl zamlklý u stolu a jenom se v jídle přehraboval. Neměl vůbec žádnou chuť na jídlo. Neměl chuť na nic. Trápilo ho chování jeho bratra. Nechápal, co se mu najednou začalo honit v hlavě. Proč se tak včera choval? To to tolik přehnal včera v té show, když mluvil o jeho sexuálním životě? Už ho prostě štvaly jeho vyhýbavé odpovědi a tak promluvil za něj. Nejspíš ho to hodně naštvalo. Dával si to za vinu – Billovo chování. Myslel si, že Bill je na něj naštvaný – včera to tak vypadalo. Bál se, aby s ním už dneska mluvil. Ještě na snídani nepřišel. Ale každou chvílí by jistě měl, protože hned po snídani jedou do jiného města, kde mají vystoupit v další show.
„Kde je Bill?!“ přišel ke stolu docela naštvaný David. Tom tušil, že otázka je směřována na něj. Většinou totiž chodili na snídaně společně. Ale dneska ne – klepal na Billovi dveře, ale ignoroval ho.
„Nevím,“ odseknul Tom jednoduše a David pohodil rukama a zmizel.
„Jak to, že nevíš, kde je Bill?“ zeptal se ho Gustav, ale Tom ho nevnímal.
„Prostě nevím,“ řekl jim znova. Už ho štvalo, jak se ho všichni na Billa ptají. I on by popravdě rád věděl, kde je Bill. Proč nešel. Proto Tom přišel na tu teorii, že je na něj Bill pořád naštvaný.
Najednou se do jídelny vřítil David a hned za ním neupravený Bill, který měl kruhy pod očima.
„Tys nějak nespal?“ zeptal Billa okamžitě Georg a Tom k němu pozvednul svůj obličej. Bill koukal na svůj talíř, na kterém zrovna mazal rohlík máslem.
„No… měl jsem divnou noc. Nemohl jsem spát,“ odpověděl jednoduše a Tom ho propaloval pohledem.
***
Všichni už dojedli a u stolu už dojídal jenom Bill.
„Jdeš Tome? Bill přijde,“ řekl Tomovi Gustav, ale ten jenom zakroutil hlavou. Rozhodl se zůstat u stolu s Billem a zkusit s ním promluvit.
„Fajn.“ Všichni odešli. Bill koukal kamkoli jenom ne na Toma.
„Ještě se mnou nemluvíš nebo co?“ zeptal se opatrně Tom, ale Bill nic neříkal a jenom jedl poslední část své snídaně.
„Bille!“ křiknul na něj trochu a Bill se na něj s naprostým klidem podíval. Tom v nich viděl únavu, smutek a… zklamání?
„Co je ti, Bille?“ zeptal se ho znovu, ale Bill neodpovídal, jenom na něj koukal.
„Nic mi není,“ odpověděl už Bill a Tomovi se ulevilo, že promluvil.
„Fajn, mluvit umíš. Fakt ti nic není? Mně připadá, že jsi na mě pořád naštvaný,“ řekl mu Tom a Bill vstal od stolu.
„To ti fakt jenom připadá,“ řekl mu Bill, mírně se na něj usmál a odešel pryč. Tom zůstal sedět u stolu naprosto sám a překvapen Billovým chováním. Jeho brácha se od včera chová divně. A to všechno jenom kvůli tomu, co řekl?!
***
Bill došel k sobě do pokoje, popadnul svůj kufr, který si zabalil a vyrazil s ním ven k autu, kde už čekal Saki s ostatními. Po cestě ze schodů potkal Toma. Píchlo ho u srdce, když ho viděl. Věděl totiž, že nikdy mu nemůže říct, co ho trápí. Tom ho včera docela zklamal svým chováním. Zklamal ho tím, co řekl v té show. A teď jdou do další show. Tenhle stereotyp je někdy nudný, ale pro Billa a ostatní je to život.
Přišel ven k autu, dal Sakimu kufr, který ho uložil do kufru auta a Bill nasednul. Ostatní stáli raději venku na sluníčku, jenom on chtěl být už v autě. Sednul si, zapnul mp3 a pořádně se uvelebil na sedačce jejich dodávky, kterou teď jeli do dalšího města. Tourbus používali pouze, když byli na turné, protože jezdili dlouhé trasy. Zavřel oči a snažil se už nevnímat dění kolem něj, ale moc mu to nešlo, protože zanedlouho uslyšel v autě hrozný smích a všimnul si taky, že se auto začalo naklánět. To tím, jak do něj ostatní začali nastupovat. Otevřel oči a první koho spatřil, byl Tom, jak si sedá vedle něho. Billovi naskočila husí kůže, ale přesto se snažil si udržet chladnou hlavu. Zase zavřel oči a snažil se nevnímat to, že vedle něho sedí Tom. Snažil se vnímat pouze poklidnou jízdu a svoji mp3, kde mu hrály jeho oblíbené songy. Jenomže i přes to všechno musel myslet na to, že vedle něho sedí Tom…
***
„Bille?“
„No tak, už jsme tady, probuď se!“
„Já nespím…“ zamumlal rozespale, takže moc přesvědčivě to asi nevyznělo.
„To povídej někomu jinému… A taky se tomu divím – jenom ty bys dokázal usnout s mp3 na plnou hlasitost…“ smál se Tom a podvědomě hrábl Billovi po boku, nejspíš aby ho polechtal a on se konečně probral, ale pro Billa to mělo jiný účinek.
Úplně ztuhnul a chvilku nevěděl, co se to s ním děje.
Vytřeštil na Toma oči a na setinu okamžiku pocítil zvláštní touhu… Každá buňka jeho těla toužila se vrhnout po Tomovi a zlíbat ho na místě, ale v mysli stále věděl, že nemůže, že to nejde…
Zíral na něj s pootevřenou pusou a divil se sám sobě, že už po něm neskočil… Billovi se zdálo, jako by na Toma shlížel desítky minut, ve skutečnosti to však nebyly ani dvě vteřiny.
„Bille?“ vzpamatoval se jako první Tom, kterého bratrův pohled dost zaskočil. Začínal si říkat, jestli se Billovi něco nestalo… Nějakej psychickej zásah, protože tohle nebylo možné… Takhle divně se ještě nikdy nechoval…
„T-Tome?“ oplatil mu to Bill roztřeseně, když si konečně uvědomil, kde je a co to tam dělá.
„Nechceš mi povědět, co se to s tebou děje?“ Tom se na něj díval starostlivě a to Billa patřičně popudilo – copak potřebuje, aby se o něj někdo pořád staral? No dobře, od Toma by se mu to líbilo, ale ne takhle.
„Ne, Tome, vždyť ty víš…“ řekl vyhýbavě.
„Ne, to tedy nevím,“ oponoval Tom.
„No, třeba je to nedostatkem sexu…“ ušklíbl se Bill ironicky a pokračoval: „A vůbec, proč o tom teď mluvíš? Vždyť to přeci můžeme vyřešit až na tom rozhovoru, nebo ne?“
„Ty jsi ještě naštvaný kvůli tomu?“ zajímal se Tom a konečně se společně vykutáleli z auta.
„Zaprvé nejsem naštvaný, zadruhé mi nic není a za třetí, přestaň se vyptávat, nebo něco bude tobě,“ odbyl ho Bill a klapal na botách s podpatky k budově, kde měli mít interview.
Gustav s Georgem, stojící u dveří, na ně ihned začali pokřikovat cosi o tom, že jdou zase pozdě, a tak se Tom už nedostal k odpovědi. Řešit to před ostatními kluky z kapely se mu nechtělo.
„No tak, už jsme tady, probuď se!“
„Já nespím…“ zamumlal rozespale, takže moc přesvědčivě to asi nevyznělo.
„To povídej někomu jinému… A taky se tomu divím – jenom ty bys dokázal usnout s mp3 na plnou hlasitost…“ smál se Tom a podvědomě hrábl Billovi po boku, nejspíš aby ho polechtal a on se konečně probral, ale pro Billa to mělo jiný účinek.
Úplně ztuhnul a chvilku nevěděl, co se to s ním děje.
Vytřeštil na Toma oči a na setinu okamžiku pocítil zvláštní touhu… Každá buňka jeho těla toužila se vrhnout po Tomovi a zlíbat ho na místě, ale v mysli stále věděl, že nemůže, že to nejde…
Zíral na něj s pootevřenou pusou a divil se sám sobě, že už po něm neskočil… Billovi se zdálo, jako by na Toma shlížel desítky minut, ve skutečnosti to však nebyly ani dvě vteřiny.
„Bille?“ vzpamatoval se jako první Tom, kterého bratrův pohled dost zaskočil. Začínal si říkat, jestli se Billovi něco nestalo… Nějakej psychickej zásah, protože tohle nebylo možné… Takhle divně se ještě nikdy nechoval…
„T-Tome?“ oplatil mu to Bill roztřeseně, když si konečně uvědomil, kde je a co to tam dělá.
„Nechceš mi povědět, co se to s tebou děje?“ Tom se na něj díval starostlivě a to Billa patřičně popudilo – copak potřebuje, aby se o něj někdo pořád staral? No dobře, od Toma by se mu to líbilo, ale ne takhle.
„Ne, Tome, vždyť ty víš…“ řekl vyhýbavě.
„Ne, to tedy nevím,“ oponoval Tom.
„No, třeba je to nedostatkem sexu…“ ušklíbl se Bill ironicky a pokračoval: „A vůbec, proč o tom teď mluvíš? Vždyť to přeci můžeme vyřešit až na tom rozhovoru, nebo ne?“
„Ty jsi ještě naštvaný kvůli tomu?“ zajímal se Tom a konečně se společně vykutáleli z auta.
„Zaprvé nejsem naštvaný, zadruhé mi nic není a za třetí, přestaň se vyptávat, nebo něco bude tobě,“ odbyl ho Bill a klapal na botách s podpatky k budově, kde měli mít interview.
Gustav s Georgem, stojící u dveří, na ně ihned začali pokřikovat cosi o tom, že jdou zase pozdě, a tak se Tom už nedostal k odpovědi. Řešit to před ostatními kluky z kapely se mu nechtělo.
***
„Bille, prozraď nám jednu věc – jsi právě teď zamilovaný?“
„Ssst, Bille, mluví se na tebe!“ strčil do bratra Tom.
„Já, ehmm, co?“ vykoktal Bill – naprosto nevěděl, která bije.
„Ssst, Bille, mluví se na tebe!“ strčil do bratra Tom.
„Já, ehmm, co?“ vykoktal Bill – naprosto nevěděl, která bije.
„Takže ano…“ zasmála se moderátorka a šoupala k němu mikrofon.
„Ptala jsem se, jestli jsi zamilovaný?“ zopakovala dotaz.
„Já, ne, nejsem zamilovaný…“ Bill už vypadal nadějně, že by vlastně asi poprvé, za celou dobu intervia pořádně promluvil, Georg mu však skočil do řeči.
„Ne, jenom má nedostatek sexu…“
Bil s Tomem na něj vytřeštili oči. Tohle přeci bylo mezi nimi, Georg nemohl mít ani ponětí, o jejich sváru.
To by si ale občas museli uvědomit, jak hluční jsou, když si nedávají pozor a dávají přílišný průchod svým pocitům.
„Opravdu?“ moderátorka byla zjevně štěstím bez sebe – proniknutí blíže k diskuzi o Billově sexuálním životě se ještě nikdy nikdo nedostal a tohle by mohlo slibovat dost zajímavou sumu…
„Ne!“ štěkl podrážděně.
„No tak, jen to fanynkám prozraď, možná by ti mohly pomoci…“ zářivě se usmála na kameru, takže její obličej byl zabrán na obrovské obrazovce v čele místnosti.
Z hlediště se ozvalo několik výkřiků, jako: „Ano!“ „Určitě!“ a „Se mnou zapomeneš na všechno kolem!“
Bill se pokusil o svou poslední záchranu – sladký a milý úsměv.
„Eh, možná časem..“ vykoktal rozpačitě.
„Ptala jsem se, jestli jsi zamilovaný?“ zopakovala dotaz.
„Já, ne, nejsem zamilovaný…“ Bill už vypadal nadějně, že by vlastně asi poprvé, za celou dobu intervia pořádně promluvil, Georg mu však skočil do řeči.
„Ne, jenom má nedostatek sexu…“
Bil s Tomem na něj vytřeštili oči. Tohle přeci bylo mezi nimi, Georg nemohl mít ani ponětí, o jejich sváru.
To by si ale občas museli uvědomit, jak hluční jsou, když si nedávají pozor a dávají přílišný průchod svým pocitům.
„Opravdu?“ moderátorka byla zjevně štěstím bez sebe – proniknutí blíže k diskuzi o Billově sexuálním životě se ještě nikdy nikdo nedostal a tohle by mohlo slibovat dost zajímavou sumu…
„Ne!“ štěkl podrážděně.
„No tak, jen to fanynkám prozraď, možná by ti mohly pomoci…“ zářivě se usmála na kameru, takže její obličej byl zabrán na obrovské obrazovce v čele místnosti.
Z hlediště se ozvalo několik výkřiků, jako: „Ano!“ „Určitě!“ a „Se mnou zapomeneš na všechno kolem!“
Bill se pokusil o svou poslední záchranu – sladký a milý úsměv.
„Eh, možná časem..“ vykoktal rozpačitě.
***
„Bille?“ poklepal mu Tom na rameno, když šli večer opět hotelovou chodbou.
„Co zas?“ Bill byl vážně na pokraji zoufalství – vždyť už se s Tomem nedokázal bavit normálně!
„Můžeš mi vysvětlit, co jsem ti udělal? Ty totiž nejsi naštvaný na to, že by se v interview řešil tvůj milostný život, ty jsi naštvaný na mě.“ Tom byl vážně zděšený – co se to sakra děje?
„Tome, já… to nechci řešit… Teď si půjdu lehnout, konečně se pořádně vyspím a zítra bude všechno dobré… doufám. Zkrátka nemám posledních pár dnů náladu. Sám pořádně nevím proč a vůbec nevím, jak proti tomu. Takže mě a mojí náladu, prosím, neřeš a já ti slíbím, že se to vrátí… Bude to jako dřív, aspoň doufám. Musí…“ Bill svěsil hlavu. Tolik by mu chtěl všechno říct, ale nemohl… Rychle se otočil a zmizel u sebe v pokoji. Nechtěl nikoho vidět…
„Co zas?“ Bill byl vážně na pokraji zoufalství – vždyť už se s Tomem nedokázal bavit normálně!
„Můžeš mi vysvětlit, co jsem ti udělal? Ty totiž nejsi naštvaný na to, že by se v interview řešil tvůj milostný život, ty jsi naštvaný na mě.“ Tom byl vážně zděšený – co se to sakra děje?
„Tome, já… to nechci řešit… Teď si půjdu lehnout, konečně se pořádně vyspím a zítra bude všechno dobré… doufám. Zkrátka nemám posledních pár dnů náladu. Sám pořádně nevím proč a vůbec nevím, jak proti tomu. Takže mě a mojí náladu, prosím, neřeš a já ti slíbím, že se to vrátí… Bude to jako dřív, aspoň doufám. Musí…“ Bill svěsil hlavu. Tolik by mu chtěl všechno říct, ale nemohl… Rychle se otočil a zmizel u sebe v pokoji. Nechtěl nikoho vidět…
autor: Evelyn, Ketty
betaread: Michelle M.
