Otevře oči a první, co vidí, je bílý strop. Posadí se na posteli a odkryje deku a přitom si všimne něčeho zvláštního – jeho nehty jsou nalakované.
„Jestli tohle je Billův vtip!“ řekne vztekle, vyleze rychle z postele, ani se nepodívá, co má na sobě a vyleze na chodbu. Samozřejmě, že svoji pozorností upoutá místní služebnou, která se na něj začne uculovat.
„Dobrý ráno,“ pozdraví Toma a ten ji taky pozdraví. Zaklepe na dveře napravo, kde by měl mít Bill pokoj, ale jaký šok ho čeká, když před ním stojí Gustav a kouká s otevřenou pusou.
„Co tady děláš?“ zeptá se ho překvapeně, protože čekal, že v tuhle dobu bude Bill ve svém pokoji sám.
„Mám tu pokoj. Jsi v pořádku, Bille?“
„Bi-?“ najednou se zasekne, šáhne si na vlasy, podívá se na svoje tělo. Tohle není on – Tom! Tohle je Billovo tělo?! Co se to stalo?! Rychle se rukama začne ohmatávat, jestli to je pravda, potom se podívá na Gustava.
„Vraž mi jednu,“ řekne mu jednoduše a Gustav na něj čumí s otevřenou pusou.
„Co-cože?“
„Vraž mi jednu, ať vím, že to není sen, ale opravdová bolest.“
„Bille… nejsem šílený. A ty rozhodně vzhůru jsi,“ řekne mu Gustav a zase zaleze k sobě do pokoje. Tom alias Bill jenom vykulí oči a teprve teď si vlastně uvědomí, proč se na něj ta služebná, tak uculovala. On – jako Tom – si bral na sebe velké triko, resp. v něm usnul, když šel za Billem. Ale teď jako Bill se probudil jenom v upnutých boxerkách.
„Sakra!“ řekl rychle a zalezl zpátky do pokoje.
Jenom, co se za ním dveře zaklaply, musel se o ně opřít a zhluboka dýchal.
„Fajn,“ řekl si pro sebe a odhodlaně šel do Billovy koupelny, kde se podíval na sebe do zrcadla a opravdu. Místo jeho tváře, s piercingem ve rtu a s dredy, tam na něj koukal kluk s piercingem v jazyku a v obočí, s tetováním na krku a na břiše, s nalakovanými nehty a dlouhými černými melírovanými vlasy.
„To-to není možné.“ Tom se začal klepat a myslel, že snad začne křičet, ale zase takový není. Tohle musí být zlý horor. Co jenom dělá v Billově těle?! To není možné! Není!
Rychle vylezl z koupelny do ložnice, začal se hrabat v Billovým oblečení, vytáhnul nějaké větší triko, volné kalhoty a obléknul se. Kašlal na nějaké vlasy nebo kosmetiku. Neuměl to a navíc na to neměl čas. Hodlal jít za Billem, který teď nejspíš bude v jeho těle a promluvit si s ním.
Jenom co vylezl z pokoje, tak se s Billem srazil. Vlastně se srazil se svým tělem.
„Bille?“ zašeptal Tom potichu a ten mu kývnul na souhlas.
„Musíme to vyřešit,“ řekl jenom a táhnul ho do pokoje, zamknul, posadil ho na postel a sám tam začal přecházet ze strany na stranu.
„Jak se to stalo?“ zeptal se ho a on mu jenom odpověděl pokrčením ramen.
„Musíme se vrátit jeden k druhému do svého těla! Já… neumím se líčit! Neumím být jako ty! Nedokážu to!“ začal docela Tom hysterčit, až to na něj nebylo normální.
„A co chceš jako dělat? Já nevím, jak se vrátíme jeden k druhému.“
„Čelní náraz?“ řekl jenom z legrace Tom, ale Bill ho zarazil.
„Ani nápad! Na mém těle bude jediná modřina, jediný škrábanec nebo něco podobného a šmik,“ ukáže mu Bill nůžky. Ve skutečnosti to tak nemyslí, ale musí Toma vyděsit.
„To-to bys neudělal. Protože by to bolelo tebe a navíc… neuděláš to,“ začne Tom a Bill se klidně usměje tím Tomovským úsměvem.
„Fajn! Fajn. Nebudu do ničeho narážet! To samé ale platí u tebe! I když tobě by kastrace nevadila, stejně ho nepoužíváš,“ řekne si Tom pro sebe, ale Bill ho nejspíš slyšel, protože už se na něj chystal vystartovat.
„Dobře. Už jsem potichu,“ řekne mu jenom Tom.
„Nepřibližuj se sám k sobě nebo se ti zlomí nehet, protože se budu bránit,“ řekne mu Tom a Bill couvne.
„Nepočítej s tím, že budu nosit ty tvoje velký hadry!“ řekne mu tentokrát Bill a zase si sedne na postel.
„Co proti nim máš?“
„Jsou velké. Jenom v těch kalhotách jsem už skoro dvakrát spadnul a to jsem šel po rovině.“
„Musíš je držet.“
„Nejsem holka, aby to držel jako sukni,“ řekne Bill a tentokrát mu ji chce nejspíš vrazit Tom.
„Uděláme dohodu. Každý si v těle toho druhého užije,“ usměje se na něj Tom a Bill se zarazí.
„Jak-jak to myslíš užije?“
„Bude dělat, co chce. Jenom… toho druhého nesmí změnit. Dokud se nevrátíme – je na nás, co budeme s tělem, který nám bylo dáno, dělat.“ Bill se rozmýšlel, jestli má Tomovi svěřit do péče svoje tělo. Přece jenom si Toma přál mít vždycky u sebe, ale ne tímhle způsobem.
„Dobře teda, ale už takhle nemluv. Naháníš mi husí kůži,“ řekne mu Bill a odejde zpátky do Tomova – teď už svého – pokoje.
***
Po několika marných pokusech zajet hřebenem do dredů, nasadit si šátek i čepici s kšiltem zároveň, a nezabít se v Tomově velkém oblečení, to Bill vzdal.
Bez ohledu na to, že na sobě má jen široké kalhoty a jeho hrudník je obnažený, vyběhl na chodbu a rozkročeně se dobelhal ke dveřím svého – tedy teď Tomova – pokoje.
Když mu bylo otevřeno, doskákal podobným způsobem ke své někdejší posteli a s úlevným vydechnutím se na ní rozvalil.
„Chodíš, jak kdyby ses pochcal, brácha,“ poznamenal Tom.
„Prostě na to nejsem zvyklej! Nemůžu chodit normálně, s nohama u sebe, když…“ zarazil se.
„Nesměj se!“ okřikl Toma a to už se jeho obličej barvil do ruda.
„Vždyť já to chápu… Prostě nejseš zvyklej toho mít tolik mezi nohama, já vím…“ sípal mezi smíchem Tom a štvalo ho, že se nemůže smát normálně, nýbrž jako idiot – alespoň tak mu to v bratrově těle připadalo.
„Drž už tu svojí – teda! Ta moje pěkně tvarovaná ústa!“ to však neměl Bill říkat, protože Tom chytl ještě větší záchvat a vypadalo to, že se sesune k zemi. Chtěl se aspoň předklonit, avšak při tom pohybu zavadil o kliku dveří, u kterých ještě pořád stál.
Tedy, kdyby zavadil, jenže on se pořádně fláknul do lokte a teď ho smích rázem přešel.
„Jau, krucinál!“ zaklel a tiskl si postižený kloub.
„Moje ruka!“ uvědomil si Bill a rozběhl se k bratrovi.
„Tome, sakra, to mi na ní nemůžeš dávat pozor? No tak ukaž, to musí bolet…“ vzal do dlaní – vlastně svou – paži a starostlivě ji prohmatával.
„Taky že bolí…“ fňuknul Tom a ještě stále trochu zaraženě pozoroval Billa, jak se v jeho těle pokouší manipulovat s jeho rukou…
Byl to zvláštní pohled – na sebe samého…
„Dej mi tu ruku pod vodu!“ přikázal Bill a vlekl Toma do koupelny.
Pustil studenou vodu a Tomovu ruku s ní pak potíral.
Ani si to neuvědomoval, ale tak moc se mu líbilo dotýkat se Toma… I když se vlastně dotýkal sám sebe.
Co je to za pitomost?
To je zamilovaný sám do sebe nebo co jako?
Bill zatřepal hlavou – zas takový blázen ještě není.
„Bille, to studí…“ naříkal Tom a byl velice překvapený, jak vysoký hlas ze sebe dokáže, jako Bill, vyloudit.
„Tak a je to… Nepřej si mě, jestli tam budu mít modřinu! Ach jo, moje rukaa!“ bědoval Bill nanovo a aniž by si pořádně uvědomoval, co dělá, přiložil na Tomův loket své rty.
Ten na něj vytřeštil oči.
„Aby mě to pak nebolelo…“ zamumlal Bill na vysvětlenou a opět mu začínaly rudnout tváře.
Bez ohledu na to, že na sobě má jen široké kalhoty a jeho hrudník je obnažený, vyběhl na chodbu a rozkročeně se dobelhal ke dveřím svého – tedy teď Tomova – pokoje.
Když mu bylo otevřeno, doskákal podobným způsobem ke své někdejší posteli a s úlevným vydechnutím se na ní rozvalil.
„Chodíš, jak kdyby ses pochcal, brácha,“ poznamenal Tom.
„Prostě na to nejsem zvyklej! Nemůžu chodit normálně, s nohama u sebe, když…“ zarazil se.
„Nesměj se!“ okřikl Toma a to už se jeho obličej barvil do ruda.
„Vždyť já to chápu… Prostě nejseš zvyklej toho mít tolik mezi nohama, já vím…“ sípal mezi smíchem Tom a štvalo ho, že se nemůže smát normálně, nýbrž jako idiot – alespoň tak mu to v bratrově těle připadalo.
„Drž už tu svojí – teda! Ta moje pěkně tvarovaná ústa!“ to však neměl Bill říkat, protože Tom chytl ještě větší záchvat a vypadalo to, že se sesune k zemi. Chtěl se aspoň předklonit, avšak při tom pohybu zavadil o kliku dveří, u kterých ještě pořád stál.
Tedy, kdyby zavadil, jenže on se pořádně fláknul do lokte a teď ho smích rázem přešel.
„Jau, krucinál!“ zaklel a tiskl si postižený kloub.
„Moje ruka!“ uvědomil si Bill a rozběhl se k bratrovi.
„Tome, sakra, to mi na ní nemůžeš dávat pozor? No tak ukaž, to musí bolet…“ vzal do dlaní – vlastně svou – paži a starostlivě ji prohmatával.
„Taky že bolí…“ fňuknul Tom a ještě stále trochu zaraženě pozoroval Billa, jak se v jeho těle pokouší manipulovat s jeho rukou…
Byl to zvláštní pohled – na sebe samého…
„Dej mi tu ruku pod vodu!“ přikázal Bill a vlekl Toma do koupelny.
Pustil studenou vodu a Tomovu ruku s ní pak potíral.
Ani si to neuvědomoval, ale tak moc se mu líbilo dotýkat se Toma… I když se vlastně dotýkal sám sebe.
Co je to za pitomost?
To je zamilovaný sám do sebe nebo co jako?
Bill zatřepal hlavou – zas takový blázen ještě není.
„Bille, to studí…“ naříkal Tom a byl velice překvapený, jak vysoký hlas ze sebe dokáže, jako Bill, vyloudit.
„Tak a je to… Nepřej si mě, jestli tam budu mít modřinu! Ach jo, moje rukaa!“ bědoval Bill nanovo a aniž by si pořádně uvědomoval, co dělá, přiložil na Tomův loket své rty.
Ten na něj vytřeštil oči.
„Aby mě to pak nebolelo…“ zamumlal Bill na vysvětlenou a opět mu začínaly rudnout tváře.
***
„Tak jdeme.“ Tom už se chystal vyjít ze svého pokoje a to s Billem po boku, ten ho však zarazil.
„Počkej, počkej – nenamalovanej a neučesanej, v mým těle, NIKAM nejdeš!“ postavil se před něj rázně.
„Dobrá. S těmi vlasy něco udělám, ale patlat si na ksicht tvoje šminky prostě nebudu!“ založil ruce v bok.
„Ale ano. Víš, co jsem ti jinak slíbil…“ naznačil Bill prsty pohyb nůžek.
„No dobře… Ale pomůžeš mi s tím!“ souhlasil nakonec Tom.
„Jo, určitě…“ souhlasil Bill ihned – vycítil příležitost.
„Tak se běž nejdřív umýt a pak mě zavolej, já ti pomůžu s tím líčením…“ řekl smířlivě a ukázal ke dveřím koupelny.
„Počkej, počkej – nenamalovanej a neučesanej, v mým těle, NIKAM nejdeš!“ postavil se před něj rázně.
„Dobrá. S těmi vlasy něco udělám, ale patlat si na ksicht tvoje šminky prostě nebudu!“ založil ruce v bok.
„Ale ano. Víš, co jsem ti jinak slíbil…“ naznačil Bill prsty pohyb nůžek.
„No dobře… Ale pomůžeš mi s tím!“ souhlasil nakonec Tom.
„Jo, určitě…“ souhlasil Bill ihned – vycítil příležitost.
„Tak se běž nejdřív umýt a pak mě zavolej, já ti pomůžu s tím líčením…“ řekl smířlivě a ukázal ke dveřím koupelny.
Seděl na své někdejší posteli a přemýšlel nad tím, co se to děje a jak k tomu došlo, nevnímajíc zajímavé zvuky z koupelny. Trhl sebou teprve když…
„Bille? Tvůj kartáček do pusy nestrčím!“
Billa ta slova ostře zasáhla. A on by Tomovi klidně strčil do pusy i jazyk… Ale jak by mohl, když se Tom štítí i jeho kartáčku na zuby…
„Skočím ti pro ten tvůj,“ zavolal posmutněle a stále ještě značně vykolejený se zvednul z postele a pomalým krokem vyšel z pokoje.
„Bille? Tvůj kartáček do pusy nestrčím!“
Billa ta slova ostře zasáhla. A on by Tomovi klidně strčil do pusy i jazyk… Ale jak by mohl, když se Tom štítí i jeho kartáčku na zuby…
„Skočím ti pro ten tvůj,“ zavolal posmutněle a stále ještě značně vykolejený se zvednul z postele a pomalým krokem vyšel z pokoje.
autor: Evelyn, Ketty
betaread: Michelle M.
