Oba sešli dolů na snídani a sednuli si ke stolu. Celou dobu se chovali naprosto divně. Hlavně proto, že najednou místo Toma koukal po holkách kolem Bill a Tom se zase choval tak, že celou dobu koukal do svého jídla nebo na Billa. Kluci a ani David tomu chování naprosto nerozuměli a nejvíce jim hlavou asi vrtal Bill. Protože on a sledovat tolik jako teď místní děvčata a servírky? To prostě nebyl on.
„Bille?“ Bill, který byl v Tomově těle, strčil do Toma.
„Co?“ zeptal se a podíval se kolem po ostatních.
„Jsi v pořádku, Bille?“ zeptal se Georg a usmíval se.
„Proč-proč bych neměl?“ zeptal se a ukousnul si kus toastu.
„Protože takhle sledovat holky jsme tě ještě neviděli. Neprohodili jste se dneska?“ Bill se začal dusit kouskem topinky, kterou jedl, když to Georg řekl.
„Tome? V pořádku?“ zeptal se ho David a koukal na něj ustaraně.
„Jo,“ oddechoval zhluboka, protože se nemohl probrat z toho, že se tady málem udusil kouskem topinky. Brácha na něho udělal vražedný pohled.
„Jenom, že se chováte jinak.“
„To se ti zdá,“ prohodil Tom a vstal.
„Bille? Ty už jdeš?“ ohlédnul se po jedné servírce, která zašla za roh a celou dobu po sobě pokukovali.
„Jo. Jo jdu. Jdu se ještě natáhnout,“ řekl jim a Bill poznal, že má Tom něco za lubem.
Tom šel k baru a pozdravil se s místní servírkou, která tam uklízela sklenice.
„Ahojky,“ pozdravil ji.
„Ahoj,“ pozdravila ho ona a dál se věnovala sklenicím.
„T… jsem Bill,“ málem se představil jako Tom a to nechtěl! Tím by si asi udělal docela velký trapas.
„A ty?“ zeptal se jí takovým flirtovacím hlasem a stylem.
„Monika.“
„Monika? Hezký jméno.“
„Díky,“ usmála se na něj.
Zanedlouho se oba dali do řeči, jenomže Tom měl tu smůlu, že Bill nevěřil, co má za lubem a tak šel za ním a když ho viděl, jak v jeho těle flirtuje s tou servírkou a docela dost s ní flirtuje, popadla ho žárlivost a vztek!
„Bille?“ zaklepal mu na rameno. Ten se na něho otočil a vytřeštil oči.
„Brácha! Co tady děláš!“ hrál na překvapeného a značil mu, aby zmizel, že je tu nevítaný.
„Šel jsem za tebou. Chtěl jsi něco probrat a vidím tě tady. Jdeme. Kluci z kapely čekají,“ řekl mu jenom ironicky Bill.
„Já tady mám něco rozdělaného,“ řekl Tom a ukázal na Moniku, která se usmála.
„Tak to ne!“ řekl mu Bill a táhnul ho za ruku.
„Opatrně nebo si uděláš modřinu!“ řekl mu Tom na chodbě, při cestě do jejich pokojů.
„Tak pevně se nedržím, neboj,“ odtáhnul Toma do pokoje a zavřel dveře.
„Nepřeháníš to?“ řekl mu přísným hlasem a měl chuť ho zabít.
„Řekli jsme si, že v těle toho druhého si můžeme dělat, co chceme nebo ne?“
„Kdybych tam nepřišel – jak by to asi skončilo? – ptám se sám sebe.“
„Postelí?“ řekl mu na provokaci Tom a usmál se.
„Vtipný!“ ukázal na něj Bill prst.
„Co můj loket? Není tam modřina?“ zeptal se a začal si prohlížet vlastní ruku, kterou teď měl ale Tom.
„Je v pořádku. Nestrachuj se o sebe tolik! Raději hlídej moje tělo a všechno, co k němu patří!“
„Bez toho jsi nula, co?“
„Haha,“ řekl mu Tom a chtěl odejít. Bill mu zastoupil cestu.
„Ty… osobo, která jsi teď v mém těle – na stranu. Chci projít,“ řekl mu Tom, ale Bill se nehýbal. Stál tam se zkříženýma rukama na prsou a nehodlal Toma pustit ven.
„Pustíš mě?“ zeptal se ho znova.
„Nevěřím ti, že neuděláš blbost,“ řekl mu s klidem.
„Hele! Dala se pravidla! Každý v těle toho druhého můžeme dělat, co chceme!“
„Fajn! Chtěl jsi to – máš to mít!“ řekl mu naštvaně Bill a odešel do svého (Tomova) pokoje.
„Co-co mám mít?“ zůstal stát Tom (Bill) zmateně u sebe v pokoji a absolutně nechápal, co měl na mysli.
Po nějaké chvíli teda vzdal nad tím přemýšlet a šel zpátky dolů k baru…
***
Bill seděl na své posteli a kousal se do rtu.
Jak může mít v puse ten piercing? To mu to vůbec nevadí? ptal se sám sebe, když už se asi potřetí šťouchl do dásně.
Přemýšlel, co si připravit pro případ, že by Tom chtěl dělat problémy.
Jak vůbec mohl přistoupit na tu pitomost, že si to budou užívat ?
Nechápal…
Teď jsou ještě ke všemu podezřelí a jak znal Toma, velmi brzo se prořekne…
Ano! Konečně na to přišel.
Navlíkl přes sebe obrovskou Tomovu mikinu, do obličeje narazil své černé sluneční brýle, s kamínky, které měl Tom naštěstí u sebe – vždycky si je půjčoval. Plíživou chůzí se vydal z pokoje a přitom si držel kalhoty v rozkroku, aby mu nepadaly.
Připadal si jako idiot, ale to teď řešit nebude…
Když procházel kolem hotelového baru a prosklenou stěnou nahlédl dovnitř, věděl, že má namířeno správně.
Seděl tam on – tedy Tom – a okolo něj asi tři holky, tipoval je tak na dvacet… Jestli mu Tom nabalí nějakou starou megeru a ona za ním pak bude všude běhat, zabije ho!
A tyhle tři zabije taky, protože se nějak velice podezřele usmívají na jeho Toma! No dobrá, dobrá, ony se usmívají na něj, ale flirtuje s nimi Tom.
Zatnul ruce v pěst a konečně vyšel z hotelu.
Jak může mít v puse ten piercing? To mu to vůbec nevadí? ptal se sám sebe, když už se asi potřetí šťouchl do dásně.
Přemýšlel, co si připravit pro případ, že by Tom chtěl dělat problémy.
Jak vůbec mohl přistoupit na tu pitomost, že si to budou užívat ?
Nechápal…
Teď jsou ještě ke všemu podezřelí a jak znal Toma, velmi brzo se prořekne…
Ano! Konečně na to přišel.
Navlíkl přes sebe obrovskou Tomovu mikinu, do obličeje narazil své černé sluneční brýle, s kamínky, které měl Tom naštěstí u sebe – vždycky si je půjčoval. Plíživou chůzí se vydal z pokoje a přitom si držel kalhoty v rozkroku, aby mu nepadaly.
Připadal si jako idiot, ale to teď řešit nebude…
Když procházel kolem hotelového baru a prosklenou stěnou nahlédl dovnitř, věděl, že má namířeno správně.
Seděl tam on – tedy Tom – a okolo něj asi tři holky, tipoval je tak na dvacet… Jestli mu Tom nabalí nějakou starou megeru a ona za ním pak bude všude běhat, zabije ho!
A tyhle tři zabije taky, protože se nějak velice podezřele usmívají na jeho Toma! No dobrá, dobrá, ony se usmívají na něj, ale flirtuje s nimi Tom.
Zatnul ruce v pěst a konečně vyšel z hotelu.
***
Tom byl ve svém živlu. Nikdy si nemyslel, že by se k němu holky chovaly o tolik jinak, než k jeho bratrovi.
Tomovi říkávaly, jak je sexy, ale když byl v Billově těle, říkaly mu, jak je sladký a roztomilý.
Zapomněl na to, čeho je Bill schopný a jak řekl, užíval si, že mohl být jednou někým jiným…
Taky se mu líbilo, jaký má teď hlas. Nikdy si neuvědomil, jak hezký má jeho bratr hlas… Vážně se mu neskutečně líbil a to byl možná jeden z důvodů, proč mluvil a mluvil a pusu skoro na okamžik nezavřel…
Blonďaté slečny, sedící u jeho stolu, měl okolo prstu omotané už dávno a tak si jen užíval, jak zbožně pozorují každé jeho potřesení hlavou.
Ten Bill by měl takových možností – kdyby jen chtěl… povzdechl si v duchu.
„Ahoj Bille!“ poklepal mu kdosi zezadu na rameno.
Polekaně se otočil a spatřil sám sebe – tedy Billa – jak se na něj široce usmívá.
„Doufám, že tě neruším, jen jsem ti chtěl ukázat, co jsem si koupil,“ zalovil v kapse Tomovy obrovské mikiny a vytáhl jakýsi sprej.
Tom zamžoural na bandasku a když si přečetl nápis, kterou jí zdobil, málem ho kleplo – červená barva na vlasy ve spreji.
„Co myslíš? Bude mi slušet? Bude se mi hodit k dredům?“ Bill se potěšeně usmíval. Nejradši by si gratuloval…
„Ehh, Tome… Ani – ani ne, víš… Tvoje dredy vypadají dobře, i když je nebarvíš…“ Tom nasucho polkl. S hrůzou sledoval ten nástroj smrti, co držel jeho bratr v ruce.
Všechny tři blondýny, sedící u stolu s Tomem, je pobaveně pozorovaly.
„Myslíš? No tak, Bille, smiř se s tím, že holt nebudeš navždy jedinej, kdo si barví vlasy… Já si myslím, že už by to chtělo nějakou změnu… Nepomohl bys mi s tím? Přece jenom s tím asi máš trochu větší zkušenosti…“ pokračoval Bill s klidem a vychutnával si Tomovo zděšení.
„J-jo, už jdu… Omluvíte mě, dámy?“ obrátil se ještě Tom na svou dámskou společnost a aniž by čekal na odpověď, zbrkle se zvedl od stolu a vyděšeně klusal za škodolibě se smějícím Billem.
„Co si myslíš, že děláš?“ vyjel na něj, když byli konečně pryč z baru.
„To bych se měl zeptat já tebe!“ oponoval Bill a vzpurně pohodil dredy.
„Plním, co jsem slíbil… Brácha, ty bys měl takových možností – vždyť na tebe se ty holky snad lepěj…!“ mumlal nevěřícně Tom a snažil se věrohodně poklusávat vedle Billa, kterého musel za jeho chůzi s rukou v rozkroku vážně pochválit – vypadal přesně jako on.
„Krucinál, brácha, chodíš jako holka!“ okřikl ho Bill naštvaně, když si uvědomil, jak to vedle něj Tom jde.
„Omyl, Bille, chodím jako ty,“ opáčil Tom.
„Dobře. Tak mi pojď jako já, pomoct s tou barvou na vlasy! Nebo to mám udělat sám?“ řekl a jeho vztek na Toma se s pohledem na něj vytratil.
Začaly mu cukat koutky, protože Tom se začal tvářit, jako by na něj Bill chystal hotovou katastrofu.
„Ne, prosím, Bille, ne!“ žadonil, když už byli u Billa v pokoji.
„Taky jsem tě prosil, abys nechal ty ženský na pokoji…“ prohodil Bill a s úsměvem šel do koupelny.
„Bille, já… Poškrábu se, kopnu se do rozkroku nebo… si okoušu nehty!“ začal Tom vyhrožovat – byl už zoufalý.
„Tak to tedy ne!“ Bill založil ruce na prsa.
„Ne. A ty nebudeš barvit moje dredy, je ti to jasné?“
„Ne.“
„Bille!“ Tom zvedl ruku a jeden prst si provokativně položil na rty.
„No dobrá, dobrá… Ale ještě jednou a neskončím jenom u barvy ve spreji…“ usmál se Bill škodolibě. Tolik se mu líbilo mít nad Tomem moc…
Tomovi říkávaly, jak je sexy, ale když byl v Billově těle, říkaly mu, jak je sladký a roztomilý.
Zapomněl na to, čeho je Bill schopný a jak řekl, užíval si, že mohl být jednou někým jiným…
Taky se mu líbilo, jaký má teď hlas. Nikdy si neuvědomil, jak hezký má jeho bratr hlas… Vážně se mu neskutečně líbil a to byl možná jeden z důvodů, proč mluvil a mluvil a pusu skoro na okamžik nezavřel…
Blonďaté slečny, sedící u jeho stolu, měl okolo prstu omotané už dávno a tak si jen užíval, jak zbožně pozorují každé jeho potřesení hlavou.
Ten Bill by měl takových možností – kdyby jen chtěl… povzdechl si v duchu.
„Ahoj Bille!“ poklepal mu kdosi zezadu na rameno.
Polekaně se otočil a spatřil sám sebe – tedy Billa – jak se na něj široce usmívá.
„Doufám, že tě neruším, jen jsem ti chtěl ukázat, co jsem si koupil,“ zalovil v kapse Tomovy obrovské mikiny a vytáhl jakýsi sprej.
Tom zamžoural na bandasku a když si přečetl nápis, kterou jí zdobil, málem ho kleplo – červená barva na vlasy ve spreji.
„Co myslíš? Bude mi slušet? Bude se mi hodit k dredům?“ Bill se potěšeně usmíval. Nejradši by si gratuloval…
„Ehh, Tome… Ani – ani ne, víš… Tvoje dredy vypadají dobře, i když je nebarvíš…“ Tom nasucho polkl. S hrůzou sledoval ten nástroj smrti, co držel jeho bratr v ruce.
Všechny tři blondýny, sedící u stolu s Tomem, je pobaveně pozorovaly.
„Myslíš? No tak, Bille, smiř se s tím, že holt nebudeš navždy jedinej, kdo si barví vlasy… Já si myslím, že už by to chtělo nějakou změnu… Nepomohl bys mi s tím? Přece jenom s tím asi máš trochu větší zkušenosti…“ pokračoval Bill s klidem a vychutnával si Tomovo zděšení.
„J-jo, už jdu… Omluvíte mě, dámy?“ obrátil se ještě Tom na svou dámskou společnost a aniž by čekal na odpověď, zbrkle se zvedl od stolu a vyděšeně klusal za škodolibě se smějícím Billem.
„Co si myslíš, že děláš?“ vyjel na něj, když byli konečně pryč z baru.
„To bych se měl zeptat já tebe!“ oponoval Bill a vzpurně pohodil dredy.
„Plním, co jsem slíbil… Brácha, ty bys měl takových možností – vždyť na tebe se ty holky snad lepěj…!“ mumlal nevěřícně Tom a snažil se věrohodně poklusávat vedle Billa, kterého musel za jeho chůzi s rukou v rozkroku vážně pochválit – vypadal přesně jako on.
„Krucinál, brácha, chodíš jako holka!“ okřikl ho Bill naštvaně, když si uvědomil, jak to vedle něj Tom jde.
„Omyl, Bille, chodím jako ty,“ opáčil Tom.
„Dobře. Tak mi pojď jako já, pomoct s tou barvou na vlasy! Nebo to mám udělat sám?“ řekl a jeho vztek na Toma se s pohledem na něj vytratil.
Začaly mu cukat koutky, protože Tom se začal tvářit, jako by na něj Bill chystal hotovou katastrofu.
„Ne, prosím, Bille, ne!“ žadonil, když už byli u Billa v pokoji.
„Taky jsem tě prosil, abys nechal ty ženský na pokoji…“ prohodil Bill a s úsměvem šel do koupelny.
„Bille, já… Poškrábu se, kopnu se do rozkroku nebo… si okoušu nehty!“ začal Tom vyhrožovat – byl už zoufalý.
„Tak to tedy ne!“ Bill založil ruce na prsa.
„Ne. A ty nebudeš barvit moje dredy, je ti to jasné?“
„Ne.“
„Bille!“ Tom zvedl ruku a jeden prst si provokativně položil na rty.
„No dobrá, dobrá… Ale ještě jednou a neskončím jenom u barvy ve spreji…“ usmál se Bill škodolibě. Tolik se mu líbilo mít nad Tomem moc…
autor: Evelyn, Ketty
betaread: Michelle M.
