Prudce zavřel dveře od svého nynějšího pokoje a vztekle se zavřel v koupelně. Nevěděl proč, ale měl spíš vztek. Netušil ale, jestli má větší vztek na sebe nebo na Toma! Věděl jenom, že má vztek! Cítil se hrozně! Z jedné strany, protože Tom četl jeho deník a neopětuje jeho city, a z druhé strany, protože se musel zrovna on zamilovat do svého bratra! Zrovna on k němu musí cítit něco víc než bratrství! Proč?! Opláchnul si obličej studenou vodou a podíval se na sebe do zrcadla. Ten obličej. Obličej, který si tolik zamiloval – Tomův obličej. Měl takovou chuť do toho zrcadla praštit, rozbít ho a nevidět ten obličej, ale bohužel to nemohl udělat – nemohl!
***
Seděl na posteli ze které před chvilkou odešel jeho zničený bratr – Bill! Nemohl to pochopit. On je do něj zamilovaný? Osoba, které patří tohle tělo, ve kterém teď je, ho má ráda? Víc než jako bratra? Stále to nemohl pochopit – nemohl! Nešlo to pochopit! Co se stalo? Co se zvrtlo? Co se změnilo? A hlavně proč? Tak super vztah měl s Billem a teď tohle… nejdřív změna těl a do toho ještě zjistí tenhle cit od Billa. Vstal a šel do koupelny. Podíval se na sebe. Nemohl uvěřit, že někdo jako Bill se mohl zakoukat do někoho jako Tom. Což o to, že jsou oba kluci, ale bratři?! To už je na Toma moc. Sednul si na okraj vany a opřel se lokty o kolena. Musel přemýšlet, ale nad čím vlastně?! Nad čím měl přemýšlet? Snaží se snad vyhledat taky jako Bill jestli tam pro něj nemá nějaký cit? Nějaký silnější cit? Podíval se na Billovy ruce, prohlédnul si je. Znova si stoupnul a začal si prohlížet i obličej. Jak je možné, že někdo jako Bill existuje? Někdo tak dokonalý a přitom kluk a jeho bratr! Nemůžu k němu přece cítit to samé nebo ano? Nemůže! Je to zakázané! Zakázané!
Vrátil se zpátky do ložnice a natáhnul se na postel. Měl takovou chuť, aby se mu tohle všechno jenom zdálo a byl to sen, ale kdepak! Věděl, že je to realita a nic to nezmění. Musí nějak jednat! Ale copak to jde? Copak jde jednat? A jak by měl jednat? Jak by se měl zachovat? Zavřel oči a snažil se přemýšlet, snažil se zjistit, jestli tam uvnitř něj něco není taky. Nějaká ta slabost pro Billa. Věděl, že tam byla vždycky, ale jenom bratrská! Nebo ne? Že by se mýlil? Že by ta myšlenka taky někdy byla, ale protože je to zakázané, tak byla zahnána hluboko dovnitř?! Je to možné? Možná ano!
***
Vrátil se zpátky do ložnice. Dredy si musel svázat culíku, jako to někdy nosil doma Tom, protože ho strašně štvalo, jak mu padaly do obličeje. Jak může Tom nosit něco takového? Jak může v něčem takovém vyjít ven a žít s tím? To Billovi pěkně pořád prolétávalo hlavou. Tenhle večer je jedna noční můra vlastně… celý tenhle den je pořádná noční můra! Ani sám nevěděl proč! Vlastně věděl. Jeho bratr ho nenávidí za jeho cit a navíc se o něm dozvěděl a ještě ke všemu si vyměnili těla a on musí být v těle svého bratra, které tak zbožňuje a takovou dobu se ho chtěl jenom dotýkat, ale teď? Teď když to tělo měl u sebe tak blízko?! Toužil být zase zpátky ve svém a nikdy se tak blízko k tomu tělu nedostat, ale bohužel bylo pozdě a vrátit to bylo nemožné.
***
„A dost!“ řekl Tom vztekle a vylétnul rychlostí blesku z Billova pokoje. Jenom co vyšel, tak se srazil s jednou z těch žen, se kterou odpoledne flirtoval.
„Ahoj. Tebe bych tu nečekala,“ řekla mu a začala na něj dělat oči.
„Teď nemůžu,“ odsekl jí jenom Tom a šel ke dveřím svého bratra. A ona, protože se cítila být nezajímavá pro něj, radši šla pryč.
Vztek se v něm vařil. Nemohlo to být možné! Prudce zaklepal na dveře a doufal, že je ho bratr ještě nespí a je vzhůru. Doufal, že mu otevře jinak snad ty dveře vyrazí. Musí to zjistit. Musí to zjistit. Musí! Když se dveře neotevíraly, zaklepal znova a to už mu Bill v jeho těle otevřel.
„Co je?“ zeptal se ho zmateně. Tom vtrhnul dovnitř, zavřel dveře a vztekle se podíval na svého bratra. Pro Billa to bylo prvně, kdy viděl sebe samotného takhle naštvaného, ale vlastně byl takhle naštvaný Tom, jenom byl prostě v jeho těle!
„Chci to zjistit!“ řekl Tom a Bill na něj zůstal koukat vykuleně a vůbec nic nechápal. Najednou k němu Tom (Bill) rychle přiskočil, chytil ho za krkem a políbil!
Vpíjel se do Billových rtů a snažil se myslet na to, jestli se mu to líbí nebo ne, ale jeho mysl mu nedovolovala uvažovat nad ničím jiným, než nad tím, že chce víc a víc.
Bill byl velmi zaskočený. Doopravdy nečekal tuhle bratrovu akci a naprosto vůbec nevěděl, jak reagovat…
Společnými silami se od sebe odtrhli.
„Co jsi zjistil?“ vydechl Bill ihned.
„Že bych se chtěl líbat sám se sebou…“ odtušil Tom a uličnicky zamrkal.
Bill sledoval sám sebe – tedy Toma – a říkal si, že tohle musí někdy vyzkoušet – to zaručeně zabere na všechny…
„Takže… To mám brát jako ano, nebo…?“ Bill se na bratra díval s očekáváním.
„Ale já ti nepřišel říct, jestli ano nebo ne. Chtěl jsem jen zkusit, jaké by to bylo, líbat tvoje rty. Ale jelikož líbám ty svoje…“ Tom naklonil hlavu na stranu a dělal, že hodně uvažuje.
„A líbí se mi to… Řekl bych, že možná… Chci říct, že by nebylo špatné, si to občas zopakovat…“ řekl nakonec pomalu.
Bill na něj zíral s pootevřenými ústy. Jak to jako myslel?
„Ale já…“ začal, aby se bránil, ale Tom ho umlčel svým jazykem.
Bill byl jako v extázi. Vždycky toužil aspoň po jediném polibku s Tomem, ale… Vždyť líbal sám sebe!
Bylo to tím, co cítil k Tomovi, že se mu to tolik líbilo? Anebo…?
Zmateně zamrkal, vůbec nechápal, co se to v něm děje.
„Nemysli na to a prostě si to užívej,“ sykl mu Tom do ucha a vzápětí ho převážil na postel za ním.
A přesně tím se Tom řídil. Nezajímal se pro jednou o to, co je správné a co není, ale zajímal se o sebe a svůj prožitek. Šlo mu hlavně o to, aby si bratra pořádně užil, dokud může. A nechtěl myslet na to, že nemůže, zkrátka jednal. A nechtěl toho litovat.
S každým dalším polibkem si uvědomoval svou touhu víc a víc. Kdyby tohle nezkusil, nejspíš by přišel o jeden z nejkrásnějších zážitků svého života… Naprosto to vybočovalo z jeho všedního stereotypu a on byl člověk, který se nerad nudil. Rád zkoušel nové věci… A tohle rozhodně nové bylo.
Jeho ruce bloudily níž a aniž by si to uvědomoval, začaly se dobývat pod Billovo tričko. Dotek na jeho rozpálenou kůži mu způsoboval neskutečnou slast. Chtěl ho cítit na svém těle, chtěl ho cítit blíž a blíž.
Bloudil mu dlaněmi pod upnutou, černobíle pruhovanou látkou a přitom nepřestával dobývat Billovy rty jazykem. Velice si užíval tu možnost, mít v jazyku piercing. Něco tak dráždivého v puse ještě neměl.
Až bude ve svém těle, musí si nechat bezpodmínečně propíchnout jazyk, usmyslel si a přitom si pohrával s piercingem vlastním – tedy s tím, který měl momentálně ve rtu Bill.
„Jestli se se mnou teď vyspíš a pak se na mě ani nepodíváš, zabiju tě!“ sykl mu Bill podezřívavě do ucha, když se mu Tom pokoušel tričko vyhrnout.
„Kdo říkal, že se s tebou hodlám vyspat, bráško?“ prohodil Tom a svatouškovsky se uculil.
„Dobrá, zkus si teď přestat a odejít a zabiju tě dvojnásobně…“ pohrozil Bill s úsměvem. Tom ležel nad ním a on se na něj mohl jen přiškrceně usmívat.
„Nebo mám tady někde pod tou postelí ještě ten sprej na vlasy…“ dodal tajemně a zlomyslně se zašklebil.
„To si zkusíš,“ zašeptal Tom a konečně Billa zbavil pruhovaného trička.
„A je ze mně jedináček…“ dodal a hladově se vrhl na Billovu hruď. Připadal si poněkud zvrhle, když vlastně líbal svůj hrudník, ale touha v něm byla silnější a zvítězila nad ním samotným.
Bill se ani nesnažil tlumit své vzdechy, jen se oddával Tomovým rtům a sténal, co to šlo.
Tom mapoval polibky celou horní polovinu jeho těla, líbal ho na plochém břiše, jazykem dráždil Billovy bradavky, až si Bill myslel, že z té malé kovové kuličky, kterou si nechal vsadit do jazyka, zešílí.
Tom však byl příliš nedočkavý na to, aby se dlouho zdržoval pouze s drážděním Billovy hrudi, rozhodl se, že ho zbaví i upnutých džínů.
Když už několikrát přejel dlaní po Billově „mírně“ napjatém klíně a odpovědí mu bylo jen táhlé zasténání, začal konečně jednat.
Bill měl dojem, že už to moc dlouho nevydrží. Přál si, aby toho Tom okamžitě nechal, a zároveň, aby pokračoval, ale ač byl velice zabraný do slastných pocitů, bylo v jeho mysli ještě něco. Něco co ho zevnitř velice nepříjemně hlodalo a on věděl, že pokud to z hlavy ihned nevytěsní, nebude mít z toho zážitku, na který tak dlouho čekal, naprosto nic.
Ne, to vydrží… Říkal si a snažil se ovládat.
Když se však Tom doopravdy dostal k jeho pásku, konečně se Bill vzpamatoval. Přestal na chvíli vzdychat a nadzvedl hlavu. Dlaň položil na Tomovu ruku, která stále spočívala na sponě jeho kalhot.
Tom, který nic nechápal, jen s pootevřenou pusou pozoroval Billovu zamyšlenou grimasu. Avšak Bill už se rozhodl, co udělá.
Upřeně se zadíval do svých čokoládových očí, které byly tak podobné těm bratrovým, co teď patřily jemu.
Nebylo to pro něj lehké, ale nepřál si, aby toho potom oba litovali.
„Doopravdy to chceš ?“ položil Tomovi otázku, která ho zevnitř tolik sžírala.
Co když to dělá jen… aby to vyzkoušel? Aby Billovi udělal radost?
Musel mít jistotu, že to s ním bratr myslí aspoň trochu vážně!
Vpíjel se do Billových rtů a snažil se myslet na to, jestli se mu to líbí nebo ne, ale jeho mysl mu nedovolovala uvažovat nad ničím jiným, než nad tím, že chce víc a víc.
Bill byl velmi zaskočený. Doopravdy nečekal tuhle bratrovu akci a naprosto vůbec nevěděl, jak reagovat…
Společnými silami se od sebe odtrhli.
„Co jsi zjistil?“ vydechl Bill ihned.
„Že bych se chtěl líbat sám se sebou…“ odtušil Tom a uličnicky zamrkal.
Bill sledoval sám sebe – tedy Toma – a říkal si, že tohle musí někdy vyzkoušet – to zaručeně zabere na všechny…
„Takže… To mám brát jako ano, nebo…?“ Bill se na bratra díval s očekáváním.
„Ale já ti nepřišel říct, jestli ano nebo ne. Chtěl jsem jen zkusit, jaké by to bylo, líbat tvoje rty. Ale jelikož líbám ty svoje…“ Tom naklonil hlavu na stranu a dělal, že hodně uvažuje.
„A líbí se mi to… Řekl bych, že možná… Chci říct, že by nebylo špatné, si to občas zopakovat…“ řekl nakonec pomalu.
Bill na něj zíral s pootevřenými ústy. Jak to jako myslel?
„Ale já…“ začal, aby se bránil, ale Tom ho umlčel svým jazykem.
Bill byl jako v extázi. Vždycky toužil aspoň po jediném polibku s Tomem, ale… Vždyť líbal sám sebe!
Bylo to tím, co cítil k Tomovi, že se mu to tolik líbilo? Anebo…?
Zmateně zamrkal, vůbec nechápal, co se to v něm děje.
„Nemysli na to a prostě si to užívej,“ sykl mu Tom do ucha a vzápětí ho převážil na postel za ním.
A přesně tím se Tom řídil. Nezajímal se pro jednou o to, co je správné a co není, ale zajímal se o sebe a svůj prožitek. Šlo mu hlavně o to, aby si bratra pořádně užil, dokud může. A nechtěl myslet na to, že nemůže, zkrátka jednal. A nechtěl toho litovat.
S každým dalším polibkem si uvědomoval svou touhu víc a víc. Kdyby tohle nezkusil, nejspíš by přišel o jeden z nejkrásnějších zážitků svého života… Naprosto to vybočovalo z jeho všedního stereotypu a on byl člověk, který se nerad nudil. Rád zkoušel nové věci… A tohle rozhodně nové bylo.
Jeho ruce bloudily níž a aniž by si to uvědomoval, začaly se dobývat pod Billovo tričko. Dotek na jeho rozpálenou kůži mu způsoboval neskutečnou slast. Chtěl ho cítit na svém těle, chtěl ho cítit blíž a blíž.
Bloudil mu dlaněmi pod upnutou, černobíle pruhovanou látkou a přitom nepřestával dobývat Billovy rty jazykem. Velice si užíval tu možnost, mít v jazyku piercing. Něco tak dráždivého v puse ještě neměl.
Až bude ve svém těle, musí si nechat bezpodmínečně propíchnout jazyk, usmyslel si a přitom si pohrával s piercingem vlastním – tedy s tím, který měl momentálně ve rtu Bill.
„Jestli se se mnou teď vyspíš a pak se na mě ani nepodíváš, zabiju tě!“ sykl mu Bill podezřívavě do ucha, když se mu Tom pokoušel tričko vyhrnout.
„Kdo říkal, že se s tebou hodlám vyspat, bráško?“ prohodil Tom a svatouškovsky se uculil.
„Dobrá, zkus si teď přestat a odejít a zabiju tě dvojnásobně…“ pohrozil Bill s úsměvem. Tom ležel nad ním a on se na něj mohl jen přiškrceně usmívat.
„Nebo mám tady někde pod tou postelí ještě ten sprej na vlasy…“ dodal tajemně a zlomyslně se zašklebil.
„To si zkusíš,“ zašeptal Tom a konečně Billa zbavil pruhovaného trička.
„A je ze mně jedináček…“ dodal a hladově se vrhl na Billovu hruď. Připadal si poněkud zvrhle, když vlastně líbal svůj hrudník, ale touha v něm byla silnější a zvítězila nad ním samotným.
Bill se ani nesnažil tlumit své vzdechy, jen se oddával Tomovým rtům a sténal, co to šlo.
Tom mapoval polibky celou horní polovinu jeho těla, líbal ho na plochém břiše, jazykem dráždil Billovy bradavky, až si Bill myslel, že z té malé kovové kuličky, kterou si nechal vsadit do jazyka, zešílí.
Tom však byl příliš nedočkavý na to, aby se dlouho zdržoval pouze s drážděním Billovy hrudi, rozhodl se, že ho zbaví i upnutých džínů.
Když už několikrát přejel dlaní po Billově „mírně“ napjatém klíně a odpovědí mu bylo jen táhlé zasténání, začal konečně jednat.
Bill měl dojem, že už to moc dlouho nevydrží. Přál si, aby toho Tom okamžitě nechal, a zároveň, aby pokračoval, ale ač byl velice zabraný do slastných pocitů, bylo v jeho mysli ještě něco. Něco co ho zevnitř velice nepříjemně hlodalo a on věděl, že pokud to z hlavy ihned nevytěsní, nebude mít z toho zážitku, na který tak dlouho čekal, naprosto nic.
Ne, to vydrží… Říkal si a snažil se ovládat.
Když se však Tom doopravdy dostal k jeho pásku, konečně se Bill vzpamatoval. Přestal na chvíli vzdychat a nadzvedl hlavu. Dlaň položil na Tomovu ruku, která stále spočívala na sponě jeho kalhot.
Tom, který nic nechápal, jen s pootevřenou pusou pozoroval Billovu zamyšlenou grimasu. Avšak Bill už se rozhodl, co udělá.
Upřeně se zadíval do svých čokoládových očí, které byly tak podobné těm bratrovým, co teď patřily jemu.
Nebylo to pro něj lehké, ale nepřál si, aby toho potom oba litovali.
„Doopravdy to chceš ?“ položil Tomovi otázku, která ho zevnitř tolik sžírala.
Co když to dělá jen… aby to vyzkoušel? Aby Billovi udělal radost?
Musel mít jistotu, že to s ním bratr myslí aspoň trochu vážně!
autor: Evelyn, Ketty
betaread: Michelle M.
holky je to krásný, ale strašně si příčíte… Tom nenosí pruhowaný triko a uplý džíny.. daly ste si těžký břemeno tohle psát a ste w tom fakt zamotaný, toe škoda 🙁