„Nebaví mě to tu…“ postěžuje si Bill bratrovi, který se docela vesele baví. Popíjí a směje se. Nejspíš je už totiž trochu přiopilý.
„Ale B-Tome… odvaž se! Tohle nejsi ty dneska!“ řekne Tom Billovi a měli štěstí, že celou tu dobu u nich nikdo známý nebyl, jinak by se podivil jejich rozdílnému a zvláštnímu chování.
„Poslyš… nechci nic říkat, ale jestli se neodvážeš… tak to nebudu já,“ pošeptal mu Tom.
„A já nejsem tohle,“ ukázal na Toma, kterýmu teď patřilo jeho tělo. Tom se zaseknul a podíval se na sebe.
„Co nejsi ty?! Mám tvůj styl – mám? Mám.“
„Ale nechováš se jako já,“ řekl mu jenom Bill a šel někam pryč. Tom se za ním jenom ohlédnul. Možná to trochu přehnal a měl by se omluvit, ale za co vlastně. Přesto mu bylo jeho bratra líto. Sednul si tam na pohovku a seděl jako nepřítomný. Takhle se on normálně nechová, ale Bill měl taky pravdu. On se taky nechová tak, jako Tom se teď v jeho těle chová. Tom se pousmál a pomalým krokem šel za svým bratrem. Sednul si k němu na pohovku a natočil se k němu.
„Neumím být jiný – promiň,“ řekl mu a celou tu dobu pozoroval jeho oči, i když se na něj nedívaly. Bill se na něj otočil a potom se podíval kolem a potom opět na svého bratra.
„Ani já ne. Promiň, jestli ti kazím image krále večírků, ale já jím být neumím. Ani když mám tvoje tělo,“ tu poslední větu řekl, jak nejtišeji to šlo. Tom mu jenom kývnul na souhlas.
„A nepůjdeme teda zase pryč?“
„Ne. Slíbili jsme, že přijdeme a jsme tady. Bylo by divné hned odejít,“ usmál se na něj a podíval se na parket, kde právě tančilo pár lidí.
„Na soukromý večírek to tady dost žije.“
„To mi povídej. Tome…“ šeptnul na něj Bill a Tom se na něj podíval.
„Ani do očí se ti pořádně s láskou dívat nemůžu,“ pousmál se Bill a shlédnul jinam.
„Proč?“ zeptal se Tom a pousmál se.
„Protože to jsou moje oči. A ty nemiluji. Miluji tvoje oči.“
„Ale máme je tak stejné.“
„To je sice pravda, ale… tvoje jsou jinačí a moje jsou… moje,“ řekl Bill a zase se svým pohledem podíval někam jinam. Tom poznal, že pro Billa je tahle situace dost obtížná a dost krutá. Ničí ho být v Tomově těle a Toma to ničí taky, ale jiným způsobem.
„Nepůjdeme alespoň vedle? Tam to tolik nežije a je tam větší klid kdyžtak,“ řekl Tom Billovi, ale ten jenom zakroutil hlavou.
„Chci být tady. Možná, že se trochu opiju a bude líp,“ podíval se na Toma, který se tvářil dost divně.
„Co je?“ zeptal se ho Bill a na jeho tváři se vykouzlil úsměv. Tom sklouznul pohledem na piercing, který má svém rtu a uvědomil si, že teď má Billův piercing ve svém jazyku. Začal si s ním hrát a radši se od Billa otočil.
„Co je?“ zeptal se ho znova bratra a dal mu ruku na rameno. Oba pocítili zvláštní pocit tím, že se dotkli.
„Nic jenom…“ Tom to nestihl doříct a už se tam objevil Georg s úsměvem od ucha k uchu.
„Co tady tak sedíte? Nejdete k nám?“ zeptal se a pohodil hlavou na místo, kde seděl David, Gustav a ještě Saki.
„No… přijdeme, jenom něco dořešíme Georgu,“ řekl mu Bill.
„Jasně Tome,“ odpověděl a už se vracel k ostatním.
„Nezvyknu si na to, že jsi v mém těle a naopak. Vždycky, když někdo řekne moje jméno, tak se otočím.“
„Stejný to mám i já, ale budeme to muset zvládnout, hlavně se nesmíme prokecnout, jinak si budou myslet, že jsme cvoci a už nejsme jako zamlada, když jsme byli nerozpoznatelní.“ Tom se jenom pousmál a Bill vstal.
„Jdeme, Kaulitzi mladší!“ usmál se na něj. Tom teda vstal taky.
„Nech toho! To, že jsem mladší, je jenom dočasně! Pak ti to hezky vyčtu, až se vrátím do svého těla!“ řekl mu Tom varovným tónem.
„Jak myslíš,“ pousmál se Bill Tomovým šibalským úsměvem a vyrazili za ostatními…
***
Večer pokročil.
Hodina míjela hodinu, sklenička míjela skleničku a alkohol hromadící Tomovi v žilách vytvářel opojnou a rozjařenou atmosféru…
Smál se naprosto všemu a každého u stolu obdařoval rozradostněnými pohledy.
Kdyby byl ve svém těle, možná by to ještě nikomu nepřipadalo až tolik divné, ovšem pohled na podnapilého, sladkého Billa, vyhlášeného svým laxním přístupem k dívkám a alkoholu, nebyl pro ostatní zrovna obvyklý.
„To – t-teda, Bille, nemyslíš, že už jsi toho vypil dost?“ Bill položil dlaň na Tomovu ruku, když se už už natahoval pro další skleničku.
„Hele, na něčem jsme se domluvili, ne?“
Bill se nepatrně zachvěl, když ho Tom nenápadně pohladil zespoda po ruce, ale pak dotek urychleně přerušil.
„Já jenom aby to zase nedopadlo jako tenkrát na slavnosti v Magdeburgu, kdy jsi zůstal naprosto vyřízenej ležet na louce…“ odtušil Bill a ani nevěděl, proč to říká.
„Hmm, zrovna ty máš co říkat…“ zasmál se Tom a odmítal se s Billem dál bavit. Pochyboval totiž, že by to vydržel pouze s pohlazením po ruce…
Hodina míjela hodinu, sklenička míjela skleničku a alkohol hromadící Tomovi v žilách vytvářel opojnou a rozjařenou atmosféru…
Smál se naprosto všemu a každého u stolu obdařoval rozradostněnými pohledy.
Kdyby byl ve svém těle, možná by to ještě nikomu nepřipadalo až tolik divné, ovšem pohled na podnapilého, sladkého Billa, vyhlášeného svým laxním přístupem k dívkám a alkoholu, nebyl pro ostatní zrovna obvyklý.
„To – t-teda, Bille, nemyslíš, že už jsi toho vypil dost?“ Bill položil dlaň na Tomovu ruku, když se už už natahoval pro další skleničku.
„Hele, na něčem jsme se domluvili, ne?“
Bill se nepatrně zachvěl, když ho Tom nenápadně pohladil zespoda po ruce, ale pak dotek urychleně přerušil.
„Já jenom aby to zase nedopadlo jako tenkrát na slavnosti v Magdeburgu, kdy jsi zůstal naprosto vyřízenej ležet na louce…“ odtušil Bill a ani nevěděl, proč to říká.
„Hmm, zrovna ty máš co říkat…“ zasmál se Tom a odmítal se s Billem dál bavit. Pochyboval totiž, že by to vydržel pouze s pohlazením po ruce…
***
„Kde je Bill?“ Bill si nervózně poklapával nohou pod stolem a vrhal na ostatní tázavý pohled.
„Vždyť říkal, že jde na záchod…“ odbyl ho Gustav a dál se bavil s Davidem.
„A není tam už nějak dlouho?“ Bill se kousl do rtu. Co s ním zatraceně je?
„No, po tom, kolik toho vypil, bych se ani nedivil, kdyby tam zůstal až do rána…“ zasmál se David a zřejmě mu bylo úplně jedno, co se s frontmanem kapely, kterou má na starost, děje…
To ovšem ještě netušil, že ve skutečnosti jde o svérázného kytaristu…
„Jestli cestou nenalapil Aliciu, všiml jsem si, že po něm dneska celej večer házela oči a on po ní… Nějak jí tady nevidím… Ale jestli je to pravda, tak mu něco udělám, Alicia je moje kamarádka…“ přisadil si také poněkud podnapilý Georg a způsobil tím, že Bill málem prokousl Tomův ret, což v plánu neměl, neboť si tyto rty hodlal, až bude konečně ve svém těle, patřičně užít…
„Nevíš, co s ním je, Tome? Ještě před pár dny se na nikoho ani nepodíval a teď… Se otáčí za každou sukní… Nechápu ho,“ pokračoval a zkoumavě si Billa prohlížel, jako by v jeho tváři měla být vepsaná odpověď…
Bylo mu to nepříjemné a tak hlavu sklonil a pokoušel se co nejvíc zachumlat do Tomovy vytahané mikiny.
„Jdu tam,“ rozhodl se nakonec a už se chtěl zvedat z pohovky, kdyby ho David nezastavil.
„No tak, Tome, uklidni se… Tak prostě malinko přebral s alkoholem, vím, že to u něj není obvyklé, ale jen ho nech, on se z toho dostane sám… A vůbec, co je s tebou? Bill kouká po holkách a ty sedíš v koutě a pozoruješ tak maximálně svoje kolena! Co se to s váma dvěma děje?“ povytáhl obočí a usadil Billa zpátky na jeho místo.
„Ale nic…“ zavrtěl Bill hlavou a snažil se uvažovat.
„Jestli si to právě teď rozdává s tou…“ nehty zarýval do Tomovy obrovské mikiny a bylo mu líto, že nemá ty svoje.
„Pro Krista pána, Tome, nech už toho. Nech ho, ať si taky někdy užije… Nemusíš to přece být pořád ty, kdo je ten pomyslný král každé párty… Sice nechápu, co dělá, když na tom jeho přístupu k tomuhle všemu se zakládá celá ta jeho image, ale je to jeho mínus… On to bude muset vysvětlovat v časopisech… Nech ho žít, Tome!“ promlouval mu do duše David a Bill začínal uvažovat nad tím, že by si možná mohli najít jiného manažera…
Posléze od toho upustil a jeho mysl se upínala pouze k jeho bratrovi a té osobě, o které mluvil Georg. A která o několik minut později přiběhla k jejich stolu s naprosto rozhořčeným výrazem a poněkud rozcuchanými vlasy. Bill zatnul ruce v pěst, bylo mu jasné, co a s kým asi teď dělala…
Trhl sebou, když na něj začala nanejvýš pobouřeně mluvit.
„Tvůj bratr je naprostej ignorant! A je zahleděnej jenom sám do sebe!“
„V-vážně?“ zakoktal Bill a propaloval Alicii vraždícím pohledem.
„Jo!“ vypadala opravdu vytočeně, na rozdíl od Georga, který se potěšeně usmál, obtočil ruku kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. „No tak, kotě, nezlob se na něj… Možná není tak úplně zkušenej, ale jinak je docela v pohodě… A že by byl zahleděnej sám do sebe… No, docela dost o sebe dbá, ale to není důvod, myslet si o něm něco takovýho…“
„Vždyť říkal, že jde na záchod…“ odbyl ho Gustav a dál se bavil s Davidem.
„A není tam už nějak dlouho?“ Bill se kousl do rtu. Co s ním zatraceně je?
„No, po tom, kolik toho vypil, bych se ani nedivil, kdyby tam zůstal až do rána…“ zasmál se David a zřejmě mu bylo úplně jedno, co se s frontmanem kapely, kterou má na starost, děje…
To ovšem ještě netušil, že ve skutečnosti jde o svérázného kytaristu…
„Jestli cestou nenalapil Aliciu, všiml jsem si, že po něm dneska celej večer házela oči a on po ní… Nějak jí tady nevidím… Ale jestli je to pravda, tak mu něco udělám, Alicia je moje kamarádka…“ přisadil si také poněkud podnapilý Georg a způsobil tím, že Bill málem prokousl Tomův ret, což v plánu neměl, neboť si tyto rty hodlal, až bude konečně ve svém těle, patřičně užít…
„Nevíš, co s ním je, Tome? Ještě před pár dny se na nikoho ani nepodíval a teď… Se otáčí za každou sukní… Nechápu ho,“ pokračoval a zkoumavě si Billa prohlížel, jako by v jeho tváři měla být vepsaná odpověď…
Bylo mu to nepříjemné a tak hlavu sklonil a pokoušel se co nejvíc zachumlat do Tomovy vytahané mikiny.
„Jdu tam,“ rozhodl se nakonec a už se chtěl zvedat z pohovky, kdyby ho David nezastavil.
„No tak, Tome, uklidni se… Tak prostě malinko přebral s alkoholem, vím, že to u něj není obvyklé, ale jen ho nech, on se z toho dostane sám… A vůbec, co je s tebou? Bill kouká po holkách a ty sedíš v koutě a pozoruješ tak maximálně svoje kolena! Co se to s váma dvěma děje?“ povytáhl obočí a usadil Billa zpátky na jeho místo.
„Ale nic…“ zavrtěl Bill hlavou a snažil se uvažovat.
„Jestli si to právě teď rozdává s tou…“ nehty zarýval do Tomovy obrovské mikiny a bylo mu líto, že nemá ty svoje.
„Pro Krista pána, Tome, nech už toho. Nech ho, ať si taky někdy užije… Nemusíš to přece být pořád ty, kdo je ten pomyslný král každé párty… Sice nechápu, co dělá, když na tom jeho přístupu k tomuhle všemu se zakládá celá ta jeho image, ale je to jeho mínus… On to bude muset vysvětlovat v časopisech… Nech ho žít, Tome!“ promlouval mu do duše David a Bill začínal uvažovat nad tím, že by si možná mohli najít jiného manažera…
Posléze od toho upustil a jeho mysl se upínala pouze k jeho bratrovi a té osobě, o které mluvil Georg. A která o několik minut později přiběhla k jejich stolu s naprosto rozhořčeným výrazem a poněkud rozcuchanými vlasy. Bill zatnul ruce v pěst, bylo mu jasné, co a s kým asi teď dělala…
Trhl sebou, když na něj začala nanejvýš pobouřeně mluvit.
„Tvůj bratr je naprostej ignorant! A je zahleděnej jenom sám do sebe!“
„V-vážně?“ zakoktal Bill a propaloval Alicii vraždícím pohledem.
„Jo!“ vypadala opravdu vytočeně, na rozdíl od Georga, který se potěšeně usmál, obtočil ruku kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. „No tak, kotě, nezlob se na něj… Možná není tak úplně zkušenej, ale jinak je docela v pohodě… A že by byl zahleděnej sám do sebe… No, docela dost o sebe dbá, ale to není důvod, myslet si o něm něco takovýho…“
Bill zatínal zuby a krev se v něm jen vařila…
„A co si o něm mám podle tebe myslet, když se spolu málem vyspíme a on u toho celou dobu sténá svoje vlastní jméno?!“ zeptala se Alicia teatrálně a dramaticky rozhodila rukama.
Bill vyprskl smíchy.
„Ten Tom je idiot…“ zamumlal a kroutil hlavou.
Až když zvedl hlavu, aby zjistil, proč je u stolu takové ticho, uvědomil si, co to vlastně řekl. Jako na zavolanou se za Alicií vynořil Tom, rudý až za ušima, se značně provinilou grimasou ve tváři.
Gustav se společně s dalším osazenstvem jejich stolu otočil jeho směrem.
„Bille..? Nechcete nám vy dva něco… vysvětlit?“
„A co si o něm mám podle tebe myslet, když se spolu málem vyspíme a on u toho celou dobu sténá svoje vlastní jméno?!“ zeptala se Alicia teatrálně a dramaticky rozhodila rukama.
Bill vyprskl smíchy.
„Ten Tom je idiot…“ zamumlal a kroutil hlavou.
Až když zvedl hlavu, aby zjistil, proč je u stolu takové ticho, uvědomil si, co to vlastně řekl. Jako na zavolanou se za Alicií vynořil Tom, rudý až za ušima, se značně provinilou grimasou ve tváři.
Gustav se společně s dalším osazenstvem jejich stolu otočil jeho směrem.
„Bille..? Nechcete nám vy dva něco… vysvětlit?“
autor: Evelyn, Ketty
betaread: Michelle M.
