Pine-Apple drink

Bill stál před zrcadlem a pečlivě si vykresloval konturkou oční linky. Dal si záležet, aby mu to dnešní večer opravdu slušelo. Tom stál opodál opřený o futro dveří a zálibně si dvojče prohlížel.

„Hey, co na mě tak civíš?! Nemáš nic jiného na práci?“ obořil se na něj Bill, nesnesl totiž, když ho někdo pozoroval při malování.

„No to sorry, to se od tebe nemůžu inspirovat?“ ušklíbl se Tom, Bill se jen ironicky pousmál a dál se věnoval krášlení. „Hlavně dělej, oni na nás nebudou čekat jako posledně,“ dodal Tom a odkráčel se do kuchyně napít.

Mezitím Bill dokončil své dílo a narychlo ještě přestříkal černou hřívu lakem na vlasy. Mobil i peněženku nacpal do kapsy a vydal se k domovním dveřím. Podle jeho očekávání už bratr netrpělivě přešlapoval venku, jejich kamarádi zřejmě zatím nedorazili. Bill si oddechl.

Netrvalo dlouho a do ulice se přiřítil stříbrný kabriolet s třemi, dvojčatům velice blízkými postavami – Andreasem za volantem, Gustavem a Georgem.

„Nasedejte, jede se pařiiit!“ zavelel Andy a pak celá gruppa vyrazila vstříc novým zážitkům do klubu Amnesia v Magdeburgu.

V klubu

„Tady to žije…“ prohodil Georg s pohledem na prázdný parket.

„Hmm…“ Tom už skoro usínal.

„Co si dáte, pánové?“ usmála se na sedící milá servírka.

„Já si dám ten Pine-Apple drink.“

„My taky,“ souhlasila Géčka s Tomem.

„Já taky to s tím ananasem. Bille, ty nic nepiješ?“ podivil se Andy.

„Eh… jo, vlastně jo, dal bych si Red-Bull.“

„Díky!“ servírka je znovu obdarovala úsměvem a ladným krokem se odebrala k baru. Hodiny ukazovaly kolem půl desáté. Většina přítomných jen seděla, pila nebo komentovala dění okolo.

„To chce něco udělat, něco šílenýho…!“

„Tome, ne! Tos říkal na Georgově oslavě taky, a víš jak to dopadlo!“ zaprotestoval Bill. „Simtě, shořela záclona, no a co?!“

„Jo, byl jsi tak vožralej, žes už zapomněl, jak se to stalo!“

„To teda nevim jak… “ musel souhlasit Tom, „zato ty si pamatuješ dost dobře!“ všichni, až na Billa samozřejmě, dostali vzápětí neuvěřitelný záchvat smíchu. Servírka zrovna donesla nápoje, když kluci smíchy prskali na všechny strany. Pohled na Billa absolutně nechápajícího důvod jejich řevu, je přiváděl do ještě větších záchvatů svíjivého smíchu.

„Ach jo…“ povzdechl si Bill, nestál o zábavu, kde se ostatní bavili na jeho účet.

Parket se už začínal plnit, ale Géčka s Tomem a Andreasem dál zabíjela čas svými veselými historkami a uštěpačnými poznámkami ohledně Billovy odlišnosti, a to ve všech směrech. Náramně je to bavilo.

„No tak, Bille, kecej taky s náma přece!“ pobídl ho Gustav.

„Hm…“ jen odvětil Bill, už ho to tam ani trochu nebralo. „Jdu si odskočit,“ zvedl se z pohovky a odešel na WC. Hlavou se mu honily myšlenky jedna přes druhou, vůbec se nedokázal soustředit, nechápal, co se s ním děje. Sotva vkročil na záchody, upřel svůj pohled do zrcadla. Místo vždy usměvavému klukovi se díval do tváře neznámému člověku. Co to se mnou sakra je…? Snad žárlím na to, že se Tom dobře baví a já ne… On je středem pozornosti… Zase ten jeho věčný egoismus… Asi jo… Určitě to tak bude… baví se dobře beze mě… no jo… on si přece s nimi vystačí, mě nepotřebuje… ne, proč by mě potřeboval…? K čemu… jsem jenom jeho brácha… toť vše… vlastně mě nikdy nepotřeboval… Zničehonic se mu z očí vydraly slzy, už své emoce nedokázal udržet na uzdě. S obličejem v dlaních se sesunul podél chladné zdi na podlahu, bylo mu jedno, jestli ho někdo uslyší, stejně zněl v místnosti hluk ze sálu. On mě nepotřebuje… Můj bráška mě nepotřebuje… on mě nemá rád…

„No, a pak mi ta kráva drze oznámila, že prej Bill by to zvládl líp, hahaha, dyť je ještě nevinnej!“ komentoval Tom svůj poslední zážitek s holkou. Opět hurónský smích.

„Moment, kde je Bill, nezdá se vám, že je tam nějak dlouho…?“ staral se Andreas.

„Jo, možná bych se měl za ním podívat…“ uvažoval Tom a vzápětí tak učinil.

„Bille…?“ ozvalo se ode dveří. Bill to vůbec nepostřehl a jen dál srdceryvně štkal. Tomovi hned došlo, že něco není v pořádku. Okamžitě se vydal podle hlasu. Malá hromádka neštěstí se krčila v rohu naproti umyvadlu. Bille…“ Tomova ruka spočinula na Billově rameni.

„Aah…!“ leklo se dvojče, Tom by ho v jeho rozmazaných očích skoro nepoznal.

„Bille, co se ti stalo…?“ ptal se opatrně Tom.

„Nic… Nech mě, běž pryč!“

„Bille prosím, řekni mi, co se děje?“ Tom se na to nemohl dál dívat, klekl si a objal plačícího Billa. „Bráško… promiň mi tu scénu, nechtěl sem ti tohle způsobit, nechtěl sem ti ublížit… věř mi… na to tě mám až moc rád…“ přitiskl si ho ještě víc k tělu.

„Tome…“ zachvěl se Bill. Poprvé se mu odvážil podívat zpříma do očí. „Vážně mě máš rád…?“

„Vážně jo,“ utvrdil ho Tom. „Tak pojď, přece tu nebudeš trčet celej večer…“

„Tome, počkej!“

„Hm?“ Tom zvedl k Billovi obočí.

„Já… no…“

„Copak?“

„Já tě mám taky moc rád, moc…“ jeho oči jakoby chtěly říct něco víc, Tom z nich však dokázal vyčíst všechno, i tohle… Vždyť je jeho dvojče…

„Už mlč…“ položil jemně dva prsty na Billovy rty a spontánně ho umlčel dlouhým polibkem.

„Ale to přece… jsme bráchové a…“

„Já vím… to nevadí, nikdo nám v tom nezabrání,“ Tom znovu spojil své rty s těmi jeho, takže nemohl protestoval, to Bill ani nechtěl… Jejich polibky se stávaly čím dál vášnivějšími, oba ztráceli veškeré zábrany… Najednou se Tom zvedl, chytl Billa něžně za ruku a odvedl do jedné z kabinek.

„Tady to bude přece jenom bezpečnější…“ usmál se na brášku…

————————————————————————–

„Sakra, kde jsou takovou dobu?“ zajímalo Andrease, „přece se nemohli jen tak vypařit…?“ „Už jsme tady!“ vtom se u stolu objevila obě dvojčata, celá rudá a uřícená. „Hledal jsem ho snad všude, ale on usnul tady za klubem na schodech, asi byl utahanej…“ Tomova výmluva nezněla příliš věrohodně.

„Bezva!“ Andy byl rád, že jsou zase všichni pohromadě. Všechno bylo OK… až na detail… „Ale… proč se vy dva držíte za ruce…?“ Dvojčata se od sebe okamžitě odtrhla.

„Jejda…Ale jdiii, Andy… Neměl bys tolik pít… hihi…“ přesvědčil ho Bill. Bille… myslím, že v tom drinku NEBYL alkohol…

autor: Nuggie
betaread: Janule