Zimmer 483 8.

Übers Ende der Welt

,,Prober se broučku… No tak, vstávej!“

,,Co se děje? Nech mě ještě chvíli spát, Bille.“

,,Dneska je krásně, chci být s tebou.“

,,Ale vždyť jsi.“

,,Já vím, ale chci si to počasí pořádně užít.“

,,Ach jo. Tak se namaluj, Naomi a jdeme ven.“

,,Nakupovat?!“

,,Cože? Vždyť si říkal, že si chceš užít počasí.“

,,Prosím!“

,,No dobře.“

,,Děkuju, lásko!“

,,Je všechno v pořádku?“ ptá se opatrně sestra Moosová Billa.

,,Hm.“

,,Tvůj stav se trochu zlepšil. Doktor Hoffman si myslí, že je na čase, abys začal chodit na terapii.“

,,Kde je Barbara?“ ptá se vystrašeně.

,,Ty se jí bojíš?“

Přikývne.

,,Teď je na samotce v pavilónu C18. Nemusíš mít strach,“ pohladí ho sestra po rameni. Bill zase ucukne.

,,S tímhle budeme muset něco udělat. No, nevadí. Za hodinu tě vezmu k té doktorce. Je tu nová, myslím, že ti bude sympatická.“ Zamrká. Bill se schoulí v rohu postele. Když se za sestrou zavřou dveře, začne tiše vzlykat.

,,Tome… Tome… proč jsi mě tu nechal? Já chci pryč. Prosím!“

Život ho nenávidí.

°°°

Černovláska si prohlíží své rudě nalakované nehty. Pokoj je prázdný a tichý, konečně má klid. Musí si všechno promyslet.
Zabila člověka, kterého nenáviděla. Konečně se jí to povedlo. A oni jí za to už zase chtějí trestat. Ale ona to dokáže. Dostane se pryč ze samotky. To bude prozatím stačit. Jen ještě neví jak.

°°°

Mladá slečna s krátkými červenooranžovými vlasy, v pruhovaném tričku a roztřepených jeansech, s knoflíky místo náušnic, se pohupuje v koženém křesle. Vyťukává prsty do stolu melodii linoucí se z rádia – Apocalyptica.

,,Slečno Brickmanová, máte tu pacienta.“

,,Tak mi to neoznamujte a rovnou ho sem pošlete, ne?!“

,,Aha, jistě.“

Bill nervózně vejde do místnosti.

,,Ahoj. Ty jsi…?“

,,Bill Kaulitz.“

,,No jo, Kaulitz. Jasně.“ Usměje se.

,,Já jsem Kamila Anabel Brickmanová. Ale říkej mi jenom Kam.“

,,Dobře.“

,,Ty nejsi moc ukecanej, viď?! No, to nevadí. Posaď se u nás… Fajn. V první řadě ti chci říct, že tu vážně jsem proto, abych ti pomohla. Budu si s tebou povídat o různých věcech. Když ti to bude nepříjemné, klidně změň téma. Potom… Jo, kdykoliv si budeš chtít o něčem promluvit – bude ti něco vadit (klidně i fazole v jídelně), přijď s tím za mnou. Klidně i v noci. Ok?“

Bill zaraženě přikývne.

,,Skvělý. A ještě něco. Zkus ke mně být upřímný. Nejsem sice ani Kyra, ani tvůj bratr, ale pokud mi budeš lhát, můžeme to rovnou zabalit.“

,,Jak víte o Kyře?“ vyhrkne Bill.

,,Každý přece ví o tom, jak se o tebe stará. Líbí se ti, viď?! A mimochodem… můžeš mi tykat.“

,,Hm. Ale ona se mi nelíbí.“

,,Vážně?“

,,Jo. Je fajn, ale já miluju Toma.“

,, A víš, že je incest trestný?“

,,No a? Je snad trestná láska?!“ vykřikne Bill rozhořčeně. Kam se přestane houpat a zamyšleně se usměje.

,,Jsi tvrdohlavý, Bille. Zní to logicky, to máš pravdu. Ale nechci tě tím teď zatěžovat. Trestnost vašeho vztahu momentálně stejně není podstatná. Ví o tom vůbec vaše matka?

,,Asi jo. Nikdy o tom nemluvila.“

,,Dobrá… úplně jsem zapomněla. Dáš si kávu nebo čaj?“

,,Okena stačí,“ špitne nesměle Bill.

Kam se rozesměje.

,,Tebe bych někdy chtěla potkat venku.“

°°°

,,Ach Věrko, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Už tak dlouho jsem si přál miminko.“ Usmívá se Bärtel nadšeně.

,,Skutečně? To jsem netušila. Jen je škoda, že jsi mi o tom neřekl dřív.“

,,Proč, má drahá? Změnilo by se tím něco? Chtěl jsem tomu dát čas, aby náš vztah dostatečně vyzrál.“

,,To je od tebe velmi šlechetné. Jenže… víš, je tu jedna věc, o které musíš vědět. Přece jen už nejsem nejmladší.“

,,Ale podle mě vypadáš na dvacet!“

,,Buď tak laskavý a nepřerušuj mě. A v mém věku nastávají jisté změny, které… zabraňují tomu, abych mohla mít děti. Chápeš?!“ Peter pomalu, fascinovaně přikývne.

,,To se nějak zvládne. Já si to skočím promyslet… do… restauračního zařízení,“ vykoktá a rychle zmizí ve dveřích.

,,Co s tím sakra udělám?“ nadává si pro sebe u šestého piva. To dítě přece tak strašně chtěl. Mohlo být nejlepším operním pěvcem své doby. A teď tohle…

,,Dáte si ještě?“ zeptá se ho mladá servírka.

,,Jistě,“ odpoví nepřítomně. Náhle mu to dojde. Proč ho to jen nenapadlo dřív?

,,Jistě… rád. Když je tu taková milá obsluha,“ usměje se zářivě na servírku.

°°°

,,Ukaž se mi už!“

,,No dobře.“

,,Fíha. V těch bokovkách vypadáš sexy!“

,,Vážně?“

,,No jistě. Ale tobě to sluší ve všem.“

,,Nech toho, budu se červenat, Tome.“

,, To ti sluší taky.“

,,Tak jo no. A půjdeme ještě na boty?“

,,Ach jo… Půjdeme. Ale něco za to chci.“

,,Co?“

,,Pusu.“

,,S radostí!“

,,Tak jak je Billovi, Simone?“

,,Pořád stejně. Neustále se ptá na Toma a téměř nejí,“ odpoví plačtivě.

,,To se spraví, lásko. Musíš ho chápat. Byl pod obrovským tlakem…“

,,Gordone! Je to můj syn. Víš, jak strašně je to pro mě těžké?! Vidím ho, jak mi mizí před očima. Já nechci o Billa přijít!“

,,Zajdu za ním. Myslím, že se s ním musí jednat na rovinu.“

,,Ne! Potřebuje si to uvědomit sám! Doktor mi říkal, že není jiná možnost. Nezvládl by to!“

autor: Trinitis
betaread: Michelle M.