Bolí tě srdce? Vyléčím tě! 1.

Jak dlouho už to může být?? Měsíc, dva, rok?? Už si nevzpomínám.. Jediné, co vím je, že ho miluji.. Už hodně dlouhou dobu pro mě znamená víc než jen bratr.. Má láska k němu teda rozhodně není sourozenecká.. Ani nevím, co bych dal za to, aby to tak ale bylo.. Je to naprosto šílené, držet se na uzdě, když kolem mě prochází tou svojí provokativně sexy chůzí a zanechává za sebou dokonalou jemnou vůni.. Když se na mě sladce a nevině usmívá, když mu jiskří oči.. Je to hrozně těžký.. Každou noc usínám s myšlenkami na něj.. Proklínám se za to, nenávidím sám sebe…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Tome!! Tak sakra Tome!! Vnímáš mě?!“ Někdo do mě nemilosrdně strčí a přeruší tak tok mých myšlenek.. S hrůzou si uvědomuji, že přede mnou stojí Bill..

„Ehm, jak dlouho už tu jsi??“ zeptám se ho s nevinným úsměvem a vpíjím se mu hluboko do očí.. Kdybych nevěděl, že to dopadne špatně, vrhnul bych se na něj a políbil ho.. Ale to bohužel nejde.. Úsměv mi okamžitě zmizel…

„Poměrně dlouho!! Vůbec mě nevnímáš, děje se něco??“ zeptal se Bill a jeho naštvaný tón se ke konci změnil na starostlivý.. Sedl si do křesla naproti mě a zamyšleně mě pozoroval.. Je mi jasný, že ho tím trápím, ale říct mu to?? Nikdy!!

„Nic,“ odpověděl jsem mu vyhýbavě.. Nemůžu mu říct, co mi je..

„Tome, mě to můžeš říct.. Posledních několik dní jsi úplně mimo.. Víš, že jsem tu pro tebe,“ lehce se na mě usmál a mě hlavou běželo to, že tu není pro mě tak, jak bych si přál a potřeboval..

„Vážně se nic neděje, Bille,“ stál jsem si za svým..

„Opravdu??“

„Opravdu,“ lehce jsem se na něj usmál a srdíčko mi poskočilo, když mi úsměv vrátil.. Hřál mě pocit, že tenhle úsměv patřil jen mě!!

„To sem rád.. Hele, někoho ti chci představit,“ začal opatrně a já uvnitř právě explodoval.. Nevěděl jsem, že má holku.. Proč jí má, když může mít mě??

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Tome, tohle je Sarah.. Sáro, to je můj bráška Tom,“ usmíval se na všechny strany a objímal tu Sarah kolem ramen.. Je to hezká holka, s černými vlasy a pomněnkově modrýma očima.. Ale už teď jí nemám rád.. Má „mého“ Billa!!

„Ahoj,“ usmála se na mě rozpačitě a podívala mi ruku.. Nechtěl jsem ji přijmout, ale musel jsem.. Billa by to mrzelo a hlavně, bylo by mu to divný..

„Ahoj,“ podal jsem jí taky ruku a nuceně se usmál.. Potom jsem hodil ublížený pohled na Billa a rychle se jí vysmekl…

„Ehm, Sáro, rád jsem tě poznal, ale musím jít.. Něco ještě mám,“ prohodil jsem ještě, když jsme stáli v chodbě.. Nemohl, nechtěl jsem se na ně dívat, vypadali tak šťastně..

„,Kam musíš??“ zeptal se mě Bill a pustil ji.. Něco mu tu nesedělo, ale naštěstí neví, co..

„Jdu ven s… Jdu k Andymu,“ řekl jsem honem a začal jsem se obouvat.. Oba na mě zmateně koukali, ale já to neřešil.. Bylo mi jedno, co si o mě teď bude ta Sarah myslet..

„Ehm, tak ahoj,“ pípl jsem a aniž bych se na ně otočil nebo čekal na odpověď, vypadl jsem ven.. Někam co nejdál od našeho domu…

Nevím, jak dlouho ani kam jsem šel.. Prostě jsem potřeboval utéct před svou bolestí.. Hrozně mě ničila představa, že Bill je teď u nás doma v objetí se Sarah.. Vlastně, vypadá jako milá hodná holka, jen kdyby nechodila s mým bráchou.. Potřebuju se nějak odreagovat, přijít na jiné myšlenky a na to je nejlepší Andy…

„Čau Tome, co potřebuješ??“ ozval se Andyho hlas z telefonu a já měl hned lepší náladu.. Zněl tak spokojeně a šťastně..

„Čau.. Potřebuju nějak zabavit,“ řekl jsem mu skleslým hlasem a zastavil jsem před jeho domem..

„Děje se něco??“ zeptal se mě a už nezněl tak spokojeně.. Poslední, co teď chci je mu kazit náladu, ale někoho potřebuju..

„Bill… Má doma svojí holku,“ vypravil jsem ze sebe ztěžka a čekal jsem na Andyho reakci.. Byla přesně taková, jakou jsem očekával a potřeboval..

„Aha, poď dovnitř,“ zavěsil a za chvíli stál mezi vchodovými dveřmi…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Takže říkáš Sarah?? A že vypadali šťastně??“ upřesňoval si Andy moje sdělení.. Jen jsem mu přikývl.. Andreas je jediný člověk, který ví, co k Billovi cítím.. Ze začátku jsem měl strach, jak zareaguje, ale přišel na to sám a neodsoudil mě.. Naopak, hodně mi pomáhá!! „Tome, vím, že to pro tebe je těžký, ale přej mu to.. Víš, jak dlouho byl nešťastnej.. Přej mu jí,“ Andy mi právě mluvil z duše, přesně tohle jsem si myslel i já!!

„Ale když ono je to tak těžký,“ z očí mi uniklo pár slz, ale bylo mi to jedno.. Hodně mě bolelo, že Bill je s někým jiným, než se mnou..

„To bude dobrý, Tome… Hm, hele, nechceš tu dneska zůstat??“ navrhl mi a já mu byl tak vděčný.. Jen jsem mu na to kývl a otřel si slzy.. „Zavolám Billovi, aby neměl strach.. Počkej tu.“ Vyběhl z pokoje a já se natáhl na jeho postel.. Budu na něj muset zapomenout, jinak se asi zblázním…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Dobře, Andy, prosim, jen mu řekni, že… Nebo radši nic.. Dobrou,“ Bill Andreasovi položil telefon a nejspíš se šel věnovat zase té své Sarah, zatímco Andy přišel zpátky do pokoje…

„Tome, Tome,“ lehce se mnou zatřásl a já se probral.. S bráchou telefonoval asi dlouho, protože jsem usnul, ale ne moc tvrdě..

„Mmm, jo??“ zeptal jsem se rozespale..

„Aspoň se do něčeho převleč,“ usmál se na mě a hodil po mě jedno jeho triko.. To sem zase odložil, hodlám spát klasika jen v trenkách..

„Bill ti přeje dobrou noc,“ sdělil mi ještě Andy, než si lehl vedle mě a zhasl..

„Hm,“ nic víc jsem na to nereagoval a propadl jsem se do neklidného spánku…

autor: Dádinka
betaread: Janule