Bylo to již několik týdnů, co se k sobě dvojčata Kaulitzova nemohla přiblížit na krok, ovšem důvodem byla naopak až moc velká přitažlivost, co mezi nimi vládla. Měli strach, že jakmile by se třeba jen letmo pohladili, nedokázali by se už krotit. A to si nemohli dovolit. Ano, jejich vztah nebyl čistě bratrský, ale pro ně už se to stalo běžnou součástí života – mít toho druhého jako oporu, pevný bod, jako někoho, koho milovali. Byli schopní pro sebe obětovat život, byli pro toho druhého schopní opravdu čehokoliv.
Nebyly to jen nějaké pokusy, jen nějaké fyzické hrátky, mezi nimi panovaly opravdu hluboké city a byli si jistí, že i naprosto čistá láska, bez předsudků. Udržovali to tak už několik let. Vlastně to byli již necelé tři roky, kdy poprvé vyplynuly na povrch jejich skryté touhy. Ani jeden z nich nechtěl věřit, že oba cítí to samé. Ale zvykli si.
Možná to bylo tím, že se navzájem až moc dobře znali, snad to mohlo být tím, že byli vlastně součástí toho druhého, ale opravdu důvěřovali jeden druhému. Na světě neexistovalo nic, co by je dokázalo rozdělit.
Nebyly to jen nějaké pokusy, jen nějaké fyzické hrátky, mezi nimi panovaly opravdu hluboké city a byli si jistí, že i naprosto čistá láska, bez předsudků. Udržovali to tak už několik let. Vlastně to byli již necelé tři roky, kdy poprvé vyplynuly na povrch jejich skryté touhy. Ani jeden z nich nechtěl věřit, že oba cítí to samé. Ale zvykli si.
Možná to bylo tím, že se navzájem až moc dobře znali, snad to mohlo být tím, že byli vlastně součástí toho druhého, ale opravdu důvěřovali jeden druhému. Na světě neexistovalo nic, co by je dokázalo rozdělit.
Tom přecházel po pokoji. Už tak dlouho neměl příležitost Billa líbat, dotýkat se ho po celém těle, hladit ho ve vlasech a…
Už to byly asi tři týdny, kdy měli naposledy soukromí a jemu se to už zdálo jako věčnost. Nenápadné signály, „náhodné“ doteky při každé příležitosti ho ještě víc rajcovaly, než aby mu to mohlo nahradit dávku Billovy lásky, která mu právem náležela a nyní zůstávala skrytá jen v Billových očích. A z těch uměl číst jenom Tom…
Nebál se, že by ho Bill odmítl, věřil v jejich oboustrannou lásku, on věděl, že ho Bill miluje celým srdcem, stejně tak jako on jeho.
Jen díky pevnému poutu, co je spojovalo, se vydrželi ve společnosti ovládat, věděli, že kdyby se někdy někdo něco dozvěděl, nebyl by jejich vztah takový, jaký je. A oni svůj vztah zbožňovali, přímo uctívali a vážili si toho citu, co je pojil, a nejvíc si považovali toho, že to oba cítí stejně a že spolu můžou být. Byli rádi za to, co měli, nemohli riskovat, že by o to přišli…
Už to byly asi tři týdny, kdy měli naposledy soukromí a jemu se to už zdálo jako věčnost. Nenápadné signály, „náhodné“ doteky při každé příležitosti ho ještě víc rajcovaly, než aby mu to mohlo nahradit dávku Billovy lásky, která mu právem náležela a nyní zůstávala skrytá jen v Billových očích. A z těch uměl číst jenom Tom…
Nebál se, že by ho Bill odmítl, věřil v jejich oboustrannou lásku, on věděl, že ho Bill miluje celým srdcem, stejně tak jako on jeho.
Jen díky pevnému poutu, co je spojovalo, se vydrželi ve společnosti ovládat, věděli, že kdyby se někdy někdo něco dozvěděl, nebyl by jejich vztah takový, jaký je. A oni svůj vztah zbožňovali, přímo uctívali a vážili si toho citu, co je pojil, a nejvíc si považovali toho, že to oba cítí stejně a že spolu můžou být. Byli rádi za to, co měli, nemohli riskovat, že by o to přišli…
Zezdola slyšel Billův hlas, ale nebyl s to soustředit se na to co říká… Prostě jen vnímal ten hlas, jako rajskou hudbu… Nezajímalo ho, s kým mluví, pravděpodobně asi s mámou nebo s někým z jejich kamarádů přes telefon, bylo mu to naprosto jedno, přál si jediné – aby mohl být konečně s ním!
Zaslechl klapnutí dveří a vzápětí spěšné a přesto lehké kroky po schodech. Dveře jeho pokoje se rozletěly a v nich stál naprosto rozzářený Bill. Tedy, prakticky řečeno – nestál, prostě vlítnul do Tomova pokoje, ani se neobtěžoval zavřít a skočil Tomovi do náruče.
Nohy obmotal kolem jeho boků, rukama se ho pevně držel a silně ho hladil po zádech. Tom byl sice ze začátku dost zaskočený, ale rychle si zvykl – vždyť tohle přece prožíval ve své fantazii už jakou dobu.
„Mamka jela nakupovat do Magdeburgu a pak má sraz s nějakou její kámoškou, Tome, máme celej dům pro sebe, jsme tady sami, mamka jela nakupovat, můžeme dělat, co budeme chtít, mamka jela nakupovaaat!“ blekotal mu tlumeně do ucha a několikrát u toho vzrušeně vypískl.
„Tak to toho musíme pořádně využít!“ smál se Tom a políbil Billa na krk. Bill napnul šíji a Tom mu po ní přejel jedním prstem; tou druhou rukou ho držel za zadek, aby z něj nesklouzl.
Odhrnul mu z krku prameny havraních vlasů a na jeho horké kůži se pokoušel vytvořit „značku“, že patří jenom, jenom jemu.
To se Billovi asi ale nezdálo vhodné, a tak vyhledal bratrovy rty osobně a vpil se do nich těmi svými. Tom se zase ponořil do přemíry citů, které mu tím Bill chtěl dát najevo, a tak mu je jen oplácel. Jejich „vyznání“ byla posílena nepřiměřeně dlouhým odloučením, jež je tolik sužovalo…
Tom udělal pár kroků vzad, ale zakopl o svou postel, takže se svalil do peřin a Bill, který z něj naštěstí stačil spustit nohy, jinak by mu je Tom zlámal, dopadl na něj.
„Tak jsem se těšil…“ zamumlal Tom a rychle obrátil situaci – vyhoupnul se nad Billa, aniž by ho nechal před tím cokoliv udělat.
„Jo, tak dlouho jsem čekaal…“ zavrněl Bill, vzdechl a vybízivě se pod Tomem zmítl. To Toma ještě víc vzrušilo a tak začal znovu dobývat Billovy rty.
Bill mu rád vyhověl, pootevřel ústa a už mu unikl vzrušený sten. Dnes ho dokázal na nejvyšší míru vyburcovat i ten nejletmější Tomův dotek, tak dlouho ho necítil na svém těle…
„Dneska si to vynahradíme…“ zašeptal smyslně Tom a začal bratrovi pomalu sundávat tričko. Bill ale byl velmi nedočkavý a tak natáhl ruce nahoru a když ani to Toma nepřimělo ke zrychlení tempa, trochu mu s tím pomohl…
Tomovi zajiskřily oči, když se před ním zjevil bratrův nepříliš vyspělý, a přesto nádherný hrudník. Bill se pod ním zavrtěl, ať už Tom neoddaluje ten okamžik, a tak ho konečně přinutil a Tom začal jeho hruď zasypávat něžnými polibky. Bill prudce oddechoval a pořád sebou mlel, až si na něj Tom musel sednout ještě pevněji, aby se konečně přestal tolik hýbat. To však u Billa vzbudilo ještě větší touhu a tak se jen propínal, když Tom začal kroužit jazykem kolem jeho bradavek. Piercingem ho dráždil a Bill měl pocit, že dneska bude ještě než se snad něco vůbec stane…
Tom ho líbal na podbřišku a to už Bill nebyl schopný vydržet. Setřásl ze sebe Toma a jedním pohybem z něj strhl tričko. Chvilku laskal jeho hruď, ale Tom ho nenechal zajít dál a začal se potýkat s páskem u Billových kalhot. Konečně se mu to podařilo, a to už mu Bill pomohl a džíny ze sebe serval sám. Nato se přesunul ke kalhotám Tomovým a provedl s nimi stejnou, sic snad ještě rychlejší akci.
Nyní měl Tom jen volné trenky, které mu Bill docela záviděl, protože jeho přiléhavé boxerky dokonale obepínaly jeho vzrušení a to mu nedělalo zrovna dobře. Přehodil přes ně radši peřinu a začal Toma jemně hladit po celém těle. Tom jen sténal a užíval si dotek Billových jemných prstů.
Ten mu začal masírovat bradavky. Nejdřív jen jemně, opatrně a něžně, ale bratrovy stále vzrušenější vzdechy ho vybuzovaly k tomu, aby ještě přidával na intenzitě. Po chvilce už Tomova prsa silně třel prsty a ani nevnímal, jak mu Tom v návalech příjemných pocitů zarývá nehty do zad.
Tom nechtěl bratra dál trápit a rozhodl se ho zbavit té otravné a zbytečné černé látky, představující jeho spodní prádlo.
Zajel mu pod ně rukou zezadu a hladil Billův zadek. Bill nestačil zastírat steny a svou pánev podvědomě tlačil na tu Tomovu.
Konečně pocítil volnost, alespoň tedy v rozkroku. Zaúpěl touhou a opět začal Toma líbat. Nejdřív na rty, dobýval se do nich jazykem a záhy nečekaně rukou zkontroloval, zda není vzrušený jediný.
Nebyl.
Tom zasténal, ale Bill ho umlčel svým jazykem a mysl mu zaslepil svým piercingem. Tom nebyl s to vnímat cokoliv jiného…
Přitáhl si Billa k sobě a hladil ho po zádech, zadku a stehnech.
Tom najednou ztuhl v jedné poloze, tisknouc Billovo stehno.
Bratr ale myslel, že to bylo cílené a taky za to Toma náležitě, i když poněkud nemístně odměnil.
„Aaah, Tome!“ zasténal, netušíc, co se děje.
„Kluci??!!!“
Bill i Tom strnuli hrůzou ve stále stejné poloze. Tom strnule svírající Billovu nohu a ten zase křečovitě tlačící prsty na bratrovu bradavku.
Ani v jednom by se krve nedořezal. Doufali, že to je snad zlý sen, nedokázali si připustit, že to, to co teď vidí, by měla být skutečnost, že vyděšená a značně překvapená tvář jejich matky v Tomových dveřích tam doopravdy není. To by znamenalo jejich konec, to nemohl – to NESMĚL nikdo vědět!
Scenérie v Tomově pokoji naprosto strnula v jednom okamžiku. Jakoby se tam snad zastavil čas.
Uběhlo několik sekund, než si dvojčata připustila, že nejde jen o výplod jejich představivosti a pustili jeden druhého.
Ve stejný okamžik se ve tváři paní Kaulitzové spustila opravdová hra barev – nejprve byla bledá jako stěna z překvapení, náhle rudá od vzteku a záhy zelená ze znechucení. Po celou tu dobu ji provázela pootevřená ústa ve vyděšené grimase.
„Ne…“ podařilo se jí nakonec ze sebe vydat slabým hlasem.
Bill se nenápadně pokusil podvědomě zavrtat hlouběji pod peřinu, aby ho nikdo nemohl vidět. Tak moc si přál, aby to nebyla pravda.
„Kluci, to… to ne…“ opakovala jejich matka, opřela se o futro dveří a mávala si rukou před obličejem, jako by se jí chtělo omdlít.
Bill ze sebe vydal jen jakýsi přidušený a hlavně vyděšený zvuk.
„Řekněte mi, že se mi to jenom zdá…“ paní Kaulitzová křečovitě zavřela oči, ale když je znovu otevřela, polonahá dvojčata, jak si tedy myslela, tam stále ještě byla. To ani netušila, co skrývají pod peřinou…
„Zdá,“ pípl Bill, jako by chtěl přesvědčit i sám sebe.
„Ne, bohužel Bille, nezdá,“ odporovala jeho matka, takže to se svým projevem radši nadobro vzdal.
„Oblíct – a přijít do obýváku!“ mamka ukázala prstem na dveře Billova pokoje a propalovala ho nevěřícným pohledem.
Bill se roztřeseně posadil, spustil své holé nohy z postele a aniž by si uvědomil, že je nahý, vstal.
„Bille, na!“ Tom po něm rychle hodil černé boxerky, které mu před malou chvílí tak pracně sundal.
Paní Kaulitzová mezitím jen zalapala po dechu – bylo to ještě horší, než čekala. O to hůř, že Bill nebyl tak úplně „v klidu“…
Bill s bojácně svěšenou hlavou odcházel z Tomova pokoje a když procházel dveřmi kolem své matky, ještě víc se shrbil, jako by se obával, že dostane pohlavek. Paní Kaulitzová však byla natolik v šoku, že ji něco takového ani nenapadlo… Tom sledoval bratra a přitom se marně snažil se uklidnit – ovšem moc mu to nevycházelo.
„Neseď tady a taky se oblíkni! Chci si promluvit s váma oběma!“ štěkla na něj máma.
„Ano mami,“ hlesl Tom, ale stále se k ničemu neměl.
„Tak bude to?“ rozkřikla se už jeho mamka.
„Jo, já jen… Spíš bych tu radši měl soukromí, kdyby ti to nevadilo…“ zamumlal Tom nepřítomně.
„Jo tak… promiň…“ řekla a vzdálila se pryč.
Tom se začal oblékat. Nemohl uvěřit, že mohli být tak hloupí a nechat se načapat… Proboha – jak teď z toho ven???
Zaslechl klapnutí dveří a vzápětí spěšné a přesto lehké kroky po schodech. Dveře jeho pokoje se rozletěly a v nich stál naprosto rozzářený Bill. Tedy, prakticky řečeno – nestál, prostě vlítnul do Tomova pokoje, ani se neobtěžoval zavřít a skočil Tomovi do náruče.
Nohy obmotal kolem jeho boků, rukama se ho pevně držel a silně ho hladil po zádech. Tom byl sice ze začátku dost zaskočený, ale rychle si zvykl – vždyť tohle přece prožíval ve své fantazii už jakou dobu.
„Mamka jela nakupovat do Magdeburgu a pak má sraz s nějakou její kámoškou, Tome, máme celej dům pro sebe, jsme tady sami, mamka jela nakupovat, můžeme dělat, co budeme chtít, mamka jela nakupovaaat!“ blekotal mu tlumeně do ucha a několikrát u toho vzrušeně vypískl.
„Tak to toho musíme pořádně využít!“ smál se Tom a políbil Billa na krk. Bill napnul šíji a Tom mu po ní přejel jedním prstem; tou druhou rukou ho držel za zadek, aby z něj nesklouzl.
Odhrnul mu z krku prameny havraních vlasů a na jeho horké kůži se pokoušel vytvořit „značku“, že patří jenom, jenom jemu.
To se Billovi asi ale nezdálo vhodné, a tak vyhledal bratrovy rty osobně a vpil se do nich těmi svými. Tom se zase ponořil do přemíry citů, které mu tím Bill chtěl dát najevo, a tak mu je jen oplácel. Jejich „vyznání“ byla posílena nepřiměřeně dlouhým odloučením, jež je tolik sužovalo…
Tom udělal pár kroků vzad, ale zakopl o svou postel, takže se svalil do peřin a Bill, který z něj naštěstí stačil spustit nohy, jinak by mu je Tom zlámal, dopadl na něj.
„Tak jsem se těšil…“ zamumlal Tom a rychle obrátil situaci – vyhoupnul se nad Billa, aniž by ho nechal před tím cokoliv udělat.
„Jo, tak dlouho jsem čekaal…“ zavrněl Bill, vzdechl a vybízivě se pod Tomem zmítl. To Toma ještě víc vzrušilo a tak začal znovu dobývat Billovy rty.
Bill mu rád vyhověl, pootevřel ústa a už mu unikl vzrušený sten. Dnes ho dokázal na nejvyšší míru vyburcovat i ten nejletmější Tomův dotek, tak dlouho ho necítil na svém těle…
„Dneska si to vynahradíme…“ zašeptal smyslně Tom a začal bratrovi pomalu sundávat tričko. Bill ale byl velmi nedočkavý a tak natáhl ruce nahoru a když ani to Toma nepřimělo ke zrychlení tempa, trochu mu s tím pomohl…
Tomovi zajiskřily oči, když se před ním zjevil bratrův nepříliš vyspělý, a přesto nádherný hrudník. Bill se pod ním zavrtěl, ať už Tom neoddaluje ten okamžik, a tak ho konečně přinutil a Tom začal jeho hruď zasypávat něžnými polibky. Bill prudce oddechoval a pořád sebou mlel, až si na něj Tom musel sednout ještě pevněji, aby se konečně přestal tolik hýbat. To však u Billa vzbudilo ještě větší touhu a tak se jen propínal, když Tom začal kroužit jazykem kolem jeho bradavek. Piercingem ho dráždil a Bill měl pocit, že dneska bude ještě než se snad něco vůbec stane…
Tom ho líbal na podbřišku a to už Bill nebyl schopný vydržet. Setřásl ze sebe Toma a jedním pohybem z něj strhl tričko. Chvilku laskal jeho hruď, ale Tom ho nenechal zajít dál a začal se potýkat s páskem u Billových kalhot. Konečně se mu to podařilo, a to už mu Bill pomohl a džíny ze sebe serval sám. Nato se přesunul ke kalhotám Tomovým a provedl s nimi stejnou, sic snad ještě rychlejší akci.
Nyní měl Tom jen volné trenky, které mu Bill docela záviděl, protože jeho přiléhavé boxerky dokonale obepínaly jeho vzrušení a to mu nedělalo zrovna dobře. Přehodil přes ně radši peřinu a začal Toma jemně hladit po celém těle. Tom jen sténal a užíval si dotek Billových jemných prstů.
Ten mu začal masírovat bradavky. Nejdřív jen jemně, opatrně a něžně, ale bratrovy stále vzrušenější vzdechy ho vybuzovaly k tomu, aby ještě přidával na intenzitě. Po chvilce už Tomova prsa silně třel prsty a ani nevnímal, jak mu Tom v návalech příjemných pocitů zarývá nehty do zad.
Tom nechtěl bratra dál trápit a rozhodl se ho zbavit té otravné a zbytečné černé látky, představující jeho spodní prádlo.
Zajel mu pod ně rukou zezadu a hladil Billův zadek. Bill nestačil zastírat steny a svou pánev podvědomě tlačil na tu Tomovu.
Konečně pocítil volnost, alespoň tedy v rozkroku. Zaúpěl touhou a opět začal Toma líbat. Nejdřív na rty, dobýval se do nich jazykem a záhy nečekaně rukou zkontroloval, zda není vzrušený jediný.
Nebyl.
Tom zasténal, ale Bill ho umlčel svým jazykem a mysl mu zaslepil svým piercingem. Tom nebyl s to vnímat cokoliv jiného…
Přitáhl si Billa k sobě a hladil ho po zádech, zadku a stehnech.
Tom najednou ztuhl v jedné poloze, tisknouc Billovo stehno.
Bratr ale myslel, že to bylo cílené a taky za to Toma náležitě, i když poněkud nemístně odměnil.
„Aaah, Tome!“ zasténal, netušíc, co se děje.
„Kluci??!!!“
Bill i Tom strnuli hrůzou ve stále stejné poloze. Tom strnule svírající Billovu nohu a ten zase křečovitě tlačící prsty na bratrovu bradavku.
Ani v jednom by se krve nedořezal. Doufali, že to je snad zlý sen, nedokázali si připustit, že to, to co teď vidí, by měla být skutečnost, že vyděšená a značně překvapená tvář jejich matky v Tomových dveřích tam doopravdy není. To by znamenalo jejich konec, to nemohl – to NESMĚL nikdo vědět!
Scenérie v Tomově pokoji naprosto strnula v jednom okamžiku. Jakoby se tam snad zastavil čas.
Uběhlo několik sekund, než si dvojčata připustila, že nejde jen o výplod jejich představivosti a pustili jeden druhého.
Ve stejný okamžik se ve tváři paní Kaulitzové spustila opravdová hra barev – nejprve byla bledá jako stěna z překvapení, náhle rudá od vzteku a záhy zelená ze znechucení. Po celou tu dobu ji provázela pootevřená ústa ve vyděšené grimase.
„Ne…“ podařilo se jí nakonec ze sebe vydat slabým hlasem.
Bill se nenápadně pokusil podvědomě zavrtat hlouběji pod peřinu, aby ho nikdo nemohl vidět. Tak moc si přál, aby to nebyla pravda.
„Kluci, to… to ne…“ opakovala jejich matka, opřela se o futro dveří a mávala si rukou před obličejem, jako by se jí chtělo omdlít.
Bill ze sebe vydal jen jakýsi přidušený a hlavně vyděšený zvuk.
„Řekněte mi, že se mi to jenom zdá…“ paní Kaulitzová křečovitě zavřela oči, ale když je znovu otevřela, polonahá dvojčata, jak si tedy myslela, tam stále ještě byla. To ani netušila, co skrývají pod peřinou…
„Zdá,“ pípl Bill, jako by chtěl přesvědčit i sám sebe.
„Ne, bohužel Bille, nezdá,“ odporovala jeho matka, takže to se svým projevem radši nadobro vzdal.
„Oblíct – a přijít do obýváku!“ mamka ukázala prstem na dveře Billova pokoje a propalovala ho nevěřícným pohledem.
Bill se roztřeseně posadil, spustil své holé nohy z postele a aniž by si uvědomil, že je nahý, vstal.
„Bille, na!“ Tom po něm rychle hodil černé boxerky, které mu před malou chvílí tak pracně sundal.
Paní Kaulitzová mezitím jen zalapala po dechu – bylo to ještě horší, než čekala. O to hůř, že Bill nebyl tak úplně „v klidu“…
Bill s bojácně svěšenou hlavou odcházel z Tomova pokoje a když procházel dveřmi kolem své matky, ještě víc se shrbil, jako by se obával, že dostane pohlavek. Paní Kaulitzová však byla natolik v šoku, že ji něco takového ani nenapadlo… Tom sledoval bratra a přitom se marně snažil se uklidnit – ovšem moc mu to nevycházelo.
„Neseď tady a taky se oblíkni! Chci si promluvit s váma oběma!“ štěkla na něj máma.
„Ano mami,“ hlesl Tom, ale stále se k ničemu neměl.
„Tak bude to?“ rozkřikla se už jeho mamka.
„Jo, já jen… Spíš bych tu radši měl soukromí, kdyby ti to nevadilo…“ zamumlal Tom nepřítomně.
„Jo tak… promiň…“ řekla a vzdálila se pryč.
Tom se začal oblékat. Nemohl uvěřit, že mohli být tak hloupí a nechat se načapat… Proboha – jak teď z toho ven???
autor: Ketty
betaread: Michelle.M
