Horké dlaně kytaristy 2.

„Nee, já tě fakt miluju,“ zašklebil se Bill a nasupeně se svalil zpátky na postel. Toma se rozhodl ignorovat.

„Víš, že jsi jen malej namyšlenej a velice otravnej blbeček, Bille?“ neudržel se Tom a konečně mu do tváře vykřikl to, co si o něm ve skutečnosti myslí. Bill málem spadl z postele.

„Já a namyšlenej blbeček? Seš pěknej kretén, víš to? Zítra si ten konzert odehraj pěkně sám.Sem si jistej, že to v pohodě zvládneš i beze mě,“ sykl a otočil se k němu zády. Tomovi nezbývalo nic jiného, než naštvaně odpochodovat ke své posteli.

„S tebou to bude ještě těžký,“ zavrčel a pokusil se usnout. Bill si jen nevrle odfrkl a také se snažil ponořit do hlubin spánku, což mu ale jaksi kvůli neutichající bouři nešlo. Nakonec se ale oba ponořili do neklidného spánku…

„Tak kluci… tenhle koncert je váš rozhodující. Když uspějete i tady, jste slavní už ale opravdu hodně,“ těšil se nadšeně manažer kluků, jak je pomalu vedl ke vstupní hale stadionu, kde měli dneska odehrát koncert. Géčka byli nadšení, avšak Bill s Tomem měli náladu na bodu mrazu. Billa donutil absolvovat tenhle koncert jenom Gustav, který ještě pořád nějak tajně doufal, že se konečně alespoň trochu poměří.

Bylo asi dvě hodiny před konzertem a všichni kluci pobíhali splašeně po šatně. Všichni až na jednoho… Bill se pomalu vytratil a tiše cupital až na pódium. Musel si to tam pořádně prohlídnout. Vždyť tohle bude jejich první veliký… ale opravdu veliký konzert… nesmí to zkazit! Alespoň dneska ne!

Po chvilce stál prvně ve svém životě na místě pro něj naprosto dokonalém. Nemohl se vynadívat na tu nádheru. Možná že normálnímu člověku by to tak krásné nepřišlo, Bill byl však jiný. Teď se mu splnil sen… Koukal na tisíce prázdných sedadel, které by se měla za chvilku naplnit k prasknutí. A všichni ti lidi tady budou kvůli nim. Už jenom ta představa byla krásná…

Jeho kroky směrovaly k mikrofonu. Jen lehce po něm přejel bříšky prstů a v jeho očích se zatřpytily slzy štěstí. Až teď mu docházelo, že za tohle všechno vděčí vlastně jen a jen Tomovi. Kdyby to tehdy nevzal, David by je hned ten den odmítl a nebyli by tím, čím jsou dnes. Slabě si povzdechl a posadil se na studenou podlahu podia.

Toma také začalo nudit pobíhání po šatně a tak se rozhodl, že se půjde touhle halou trošičku porozhlídnout. Bloudil všelijakými chodbami, až se najednou úplnou náhodou ocitl na pódiu. Když tam takhle najednou stál, jaksi na něj dopadla nervozita. Pohled mu ale z prázdných sedaček spadl na Billa, sedícího na okraji pódia. Raději nechtěl vyvolávat další hádku, a proto tam raději zůstal stát.

Vždy když se na Billa díval v průběhu koncertu, připadal mu tak šťastný. Oči mu zářily a na tváři měl lehký úsměv. Po strachu nebo trémě ani stopy. Bill se pro pódium narodil. Toma tahle práce také moc bavila. Když stál na pódiu s kytarou v ruce, bylo to pro něj dokonalé. Nechtěl s tím skončit. Ne kvůli Billovi…

Bill byl tolik pohlcen do svých myšlenek, že si ani nevšiml postavy, která se k němu tiše blížila.

„Můžu?“ ozvalo se potichu zezadu a Bill se rychle otočil. Bál se, že by to mohl být David, protože jim zakázal chodit na pódium před koncertem. Když ale uviděl Tomovu tvář, lehce přikývl a posunul se, aby mu vedle sebe udělal místo.¨

„Je to tady dokonalý,“ šeptl Tom nadšeně a pořád se nemohl vynadívat všude kolem.

„To jo,“ usmál se Bill, avšak hned svůj úsměv skryl a vrátil na tvář naštvaný výraz. Tom si smutně povzdechl a zahleděl se na svoji kytaru, která stála prozatím na stojanu.

„Nechceš se jít třeba rozezpívat? Klidně bych ti hrál,“ navrhl Tom a byl docela překvapen, když Billova odpověď zněla kladně…

„Tak, můžu?“ zeptal se Tom tiše a napravil si na kolenou kytaru. Bill seděl vedle něj a napjatě jej pozoroval.

„Když já se asi trošku stydím,“ špitl po chvilce Bill a celý červený sklonil tvář. Toma to zjevně skvěle pobavilo a s chutí se zasmál.

„Ještě dneska ráno jsem byl pro tebe kretén a teď se snad stydíš?“ nevěřil svým uším.

„Já byl pro tebe taky jenom blbeček,“ zasupěl potichu Bill a nevrle se na Toma podíval.

„Tak dost! Podej mi ruku,“ řekl Tom přísně a vstal. Bill se na něj nechápavě díval. „No tak!“ zopakoval a podával mu tu svou. Billovi tedy nezbývalo nic jiného, než poslechnout. Ačkoliv nerad, ale přece podal svou ruku Tomovi a nechal se ním postavit.

„Postav se sem!“ rozkázal mu přísně kytarista a Bill se jeho odhodlaného pohledu malinko lekl. Proto už raději nespekuloval nad tím, jak by jej mohl urazit, ale poslechl a postavil se rovnou před něj.

„Nechceš mě shodit, že ne?“ zašeptal trošku polekaně a tvář natočil k Tomovi. Ten se mu zahleděl do očí a potom se pomalu sklonil k jeho uchu.

„S největší radostí bych tě tam shodil… ale teď se mi nějak nechce,“ odvrátil svou tvář a pohled mu padl na Billa, který vypadal, jako by měl už už omdlít.

„Dívej se dopředu,“ šeptl Tom a pomalu se k němu přisunul blíž. Bill tedy svůj pohled rychle upřel do prázdné haly a když ucítil Tomovo tělo tak blízko svého, popošel raději ještě dopředu.

„Ty tam spadneš i bez mý pomoci,“ zasmál se Tom a jen tak tak Billa zachytil před dost drsným pádem z podia :D.

Bill se tedy vrátil do své polohy a pohled upřel rovným směrem.

„Ted zavři oči,“ šeptl Tom a opatrně mu rozpažil ruce. Po chvilce byly Billovy ruce pevně roztažené a on s přivřenými víčky čekal, co se bude dít.

„Tohle byl tvůj sen, Bille. Teď jsi volnej… tak zpívej,“ šeptl a rychle vzal svou kytaru do rukou. Bill už vůbec nevnímal trému před Tomem nebo strach. Cítil se nádherně volný a pomalu otvíral ústa, z nichž se začaly linout nádherná slova pomalé písně.

Tom s úsměvem brnkal na kytaru tóny, které Billovi seděly s textem…

David už nevěděl, co má dělat. Dva členové jeho kapely se mu náhle vytratili a on neměl ani tušení kam. Géčkám však přišlo neskutečně divné, že právě tihle dva.

Proto Davidovi poradili, ať si jde dát ještě šálek kávy a že je oni najdou. Géčka se rozdělila a každý šel jiným směrem. Gustav zrovna nahlížel do prázdné maskérny, když najednou něco uslyšel. Pomalým krokem se přibližoval zvukům, které slyšel a když došel k pódiu, zarazil se.

To co viděl mu doslova vyrazilo dech. Bill seděl na podlaze s mikrofonem v ruce a potichu zpíval. To by ještě nebylo nic, kdyby si vedle něj nevšiml Toma s kytarou v klíně, jak jemně brnká na struny kytary a přitom se upřeně dívá Billovi do očí.

Chtěl je i vyrušit, ale nedokázal nic říct. Poprvé je totiž viděl tiše sedět vedle sebe a upřeně se dívat jeden druhému do očí. Doteď byl jenom svědkem jejich hádek nebo nadávek, avšak tohohle ještě nikdy. Možná proto jej to doslova srazilo na kolena.

Když Bill dozpíval, se zrychleným dechem Toma pozoroval. Najednou, jako by mu to všechno došlo se prudce zvedl a utíkal pryč. Gustav si jej stihl všimnout a proto se raději schoval za velikou skříní.

Tom absolutně nechápal, co to teď mělo znamenat. Vždyť jej nesnášel. Tohle byla chyba. Chyba, která se už nesmí opakovat. Vždyť už dva týdny čtou ve všech novinách titulek: „Cool kytarista versus přitažlivý zpěvák!“.

A takhle to musí zůstat i nadále. Jenom se nechali unést. Musí být znova tím Tomem, který Billovi dělal jenom naschvály. A také se ním znovu i stane.

autor: B-kay
betaread: Janule