„Gustave, kde je Bill?“ ptal se spíše hystericky David. Bylo totižto 20 minut před koncertem a Bill se dosud jaksi neobjevil. Gustav se zmateně podrbal na hlavě.
„Když já nevím, naposled co jsem ho viděl, tak někam utíkal… Dave, já nevím kam,“ vzdechl a hledal si sluchátko. Tom si ve druhé místnosti tiše brnkal na kytaru a vůbec nevěděl o tom, že se Bill dosud vůbec neukázal. Najednou mu tu pokojnou chvilinku přerušil už také dost uspěchaný basák.
„Tome… prosím tě, neviděls Billa? Ještě se tady vůbec neukázal a David začíná šílet,“ vydal ze sebe na jeden dech a byl celkem spokojený, že tohle břímě hodil na někoho jiného. Tom pohotově odložil kytaru a rychle vyběhl z místnosti ven.
„To jste ho vůbec nikde neviděli?“ ptal se zmateného Georga a rychle utíkal uklidnit Davida a slíbit, že on Billa do začátku koncertu najde.
Hned, jakmile Davida alespoň trošku zklidnil, zmateně vyběhl ven na chodbu. Neměl ani tušení, kam by se to trdlo mohlo vytratit. Zkusil mu brnknout na mobil, jenomže ten si začal spokojeně vyzvánět na stolku vedle gauče.
„Ach ne,“ vzdychl a zkusil to nejdřív znova na pódiu, pak utíkal do všech šaten, maskérny… nic. Jako by se pod černovlasým zpěvákem slehla zem. Koukl vyděšeně na mobil a hodinky mu prozradily, že zbývá pouhých 10 minut do koncertu. Jako poslední naděje mu přišlo skladiště nástrojů. Byly tam takové ty přístroje, zvukové doplňky a podobné věci. Tom sice vylučoval, že by se tam mohl někdo ukrýt, ale u Billa nikdo neví. Nakoukl dovnitř a chtěl se natáhnout po vypínači, ale něčí slabý šepot jej zastavil.
„Nefunguje tady světlo,“ ozvalo se tiše odněkud zezadu.
„Bille?“ Tom zamžoural do tmy, avšak nic než černé škatule neviděl.
„Bille, prosím tě, kde jsi? Víš, jak David vyvádí?“ šeptl Tom, který se začal pomalu a nemotorně poslepu probíjet různými škatulemi s nástroji.
„Jenomže on kouká jenom na sebe… já tam nedokážu dneska zpívat… klepou se mi kolena a třese se mi hlas… a…“ chtěl pokračovat, avšak najednou jeho slova přerušilo zachrastění klíčů. Někdo je tam totiž zamknul.
„Do pytle!“ ulevil si Tom a snažil se na ty dveře bušit, aby jej alespoň někdo slyšel, ale zbytečně.
„Kruci… tohle jsem nechtěl,“ uslyšel Tom za sebou tichý vzlyk a několik škatulí se pod tíhou těla trošičku zhouplo. Tom tedy poslepu podešel k místu, kde by se měl nacházet Bill.
A dokonce se nemýlil. Hned jak došel k ohnuté škatuli, ucítil vedle sebe Billovu štíhlou postavu. Kromě zběsilého dýchání slyšel také tiché vzlykání.
„Měl to být náš veliký koncert a já to takhle pokazím. David mě zabije, tedy když se odtud vůbec dostaneme… já byl jen… měl jsem moc veliký strach,“ špitl a rukama si přejížděl po nahých pažích, protože mu byla hezká zima. Nečekal, že jej tady zamknou a proto šel v pohodě jenom v krátkém tričku. Tom si tiše povzdechl.
„To bude dobrý, nebreč. No… co už. Několik fanynek bude možná zklamáno, ale to bude v pohodě. A neboj, David bude strachy tak bez sebe, že až nás najdou, rozbrečí se štěstím,“ zasmál se Tom a posadil se vedle Billa na obrovskou škatuli, zřejmě s bicíma…..
„Je ti zima?“ zašeptal, když si všiml, že se tělo vedle něj nepatrně chvěje.
„To zvládnu, můžu si za to sám,“ povzdechnul si a schoulil se do klubíčka. Tomovi mu ho přišlo děsně líto. Chápal jej. Až moc dobře takovéhle chvíle znal. Už jako menší hrál na různých besedách ve škole a také vícekrát utekl z místa činu. Možná proto bral Billovo chování v pohodě.
„Připadám si trapně,“ vydechlo zkroušeně to černovlasé stvoření a smutně se zadívalo Tomovi do očí. To bylo totiž jediné, co v téhle tmě dokázal rozeznat. Jenom dvě malé čokoládové kuličky.
„Tak… teď odchází přibližně 15 000 zklamaných fanynek domů,“ povzdechl si Bill a zimou se chudák tak střásl, až to musel slyšet i chudák Tom.
„Hele, Bille. Tady máš. Mě zima není,“ pousmál se a svlíkl si velikou mikinu.
Bill na něj překvapeně koukal.
„Ne… to nemůžu,“ rychle zakroutil hlavou.
„Bille, je ti zima, tak přestaň,“ řekl Tom rychle a dokonce on sám mu násilím nandal obrovskou mikinu.
„Děkuju,“ šeptl Bill a poprvé se na Toma podíval s úsměvem.
„Úsměv ti sluší víc, Bille,“ řekl Tom a úsměv mu vesele opětoval.
„Budeš mít kvůli mně jenom potíže, Tome,“ řekl a výrazně posmutněl.
„To se netrap. Já mám potíže rád. Jinak by byla nuda,“ vesele jej poplácal po vlasech a rozhlídl se kolem.
„Tady by se toho dalo provádět,“ vesele se zasmál a napravil se kšiltku.
„Co třeba?“ ozval se Bill, ve kterém Tom právě vzbudil neposedného ducha.Vždycky rád vyváděl neplechu. Ale také vždycky věděl, kdy končí zábava a začínaj skutečné problémy.
Tom se na něj šiblasky zaculil.
„Billí by nám chtěl vyvádět?“ podpíchl jej a uličnicky povytáhnul obočí.
„Jo, proč ne?“ vrátil mu stejně odvážně Bill a opatrně vstal. Tom se postavil také a upřímně mu hleděl do očí.
„A co nejodvážnějšího bys v tuhle chvíli dokázal?“ schválně jej provokoval. Bill se na chvilku zamyslel a pak se k Tomovi opatrně přisunul.
„Ty chceš snad soutěžit?“ sladce se zachichotal a když Tom vřele přikývl, vůbec netušil, do čeho se to vlastně ženou.
Rázem úplně zapomněli na celý koncert.
„Fajn, takže soutěž. Tak jdeš první. Co nejodvážnějšího bys v tuhle chvíli dokázal?“ zasmál se nad jeho nerozhodností dredáč a velice rád čekal, na co se Bill v tuhle chvíli zmůže. Ten se k Tomovi začal pomalu naklánět a po chvilce Toma na lící zastudily Billovy vlhké rty. Hned jak se odsunul, se na něj vítězoslavně usmál.
„Ha, víc nedokážeš?“ odpinkl jej rázem Tom a znuděně si zívnul. Samozřejmě jej tímhle chtěl jenom pořádně vyprovokovat. A Bill se moc chtěl ovládat… jenomže Tom s provokováním nepřestával, ba právě naopak… on sílil…
„Tak ty chceš něco daleko odvážnějšího?“ sykl Bill… už z posledních sil se snažil udržet svůj vztek na uzdě.
„Tohle nic nebylo. To bych dokázal taky,“ složil si Tom ruce na prsou a pobaveně Billa pozoroval. Najednou však Billa něco napadlo.
„Jo? Tak mi předveď ty, co bych já nedokázal,“ šeptl, ale i tak v jeho větě zazněla kapka ironie. Tom se na chvilku zamyslel.
„Co bys ty nedokázal?“ zopakoval a pomalu se k Billovi nakláněl.
Teď byla jeho příležitost. Konečně si to v hlavě bude moci na rovinu srovnat, proč pořád musí myslet na tohohle černovlasého provokatéra.
Nebyl do něj zamilovaný… vždycky se mu líbily holky. Jenomže teď vůbec nechápal, co se to s ním vlastně děje. Vlastně k němu byl zlý od začátku jenom proto, aby si do hlavy tloukl to, že se mu Bill vůbec nelíbí a že mu na něm nezáleží…
Jenomže teď si tím nebyl vůbec jistý. Vždy, když se podíval do těch zvláštních očí, něco jej k němu pořád víc a víc táhlo. Jedno si ale přiznat musel… Bill je neskutečně přitažlivý kluk.
Bill nervózně čekal, co se bude dít. Navenek se sice tvářil úplně v pohodě, avšak uvnitř se tak vůbec necítil.
Jenom před Tomem skrýval svou nervozitu. Celý se začínal pomalu ale jistě třást.
V téhle tmě totiž cítil jenom to, jak moc blízko mu Tom v tuhle chvíli je. A on se přibližovat nepřestával…
„Mám strach,“ špitl Bill, když už zřetelně cítil Tomův horký dech na tváři.
„Před chvilkou… jsi byl odvážnější, Bille,“ tiše vydechl Tom a jemně přejel prstem po Billově spodním rtu.
„T-tome… tohle je už moc,“ šeptl, avšak nedokázal odtrhnout Tomův prst, který jej něžně laskal po pootevřených rtech.
„Nesná-šeli jsme se… j-ještě dnes rán..o,“ koktal šeptem a neodvážil se kouknout kytaristovi do očí.
„Časy se mění… stejně tak i lidi,“ odpověděl tiše Tom a něžně přejel svými rty po Billově bradě.
Ten teď zjistil, že se vůbec nevyplatilo provokovat jej.
„T-tome, prosím ne,“ vydechl ztěžka a bolestně přivřel oči, když ucítil Tomovy rty bloudit po svém bělostném krku. „Tome… no tak,“ tuhle prosbu spíše zapištěl.
„Víš, Bille… já se snažil… jenomže ono to nejde,“ špitl Tom a na to konečně přiložil své rozechvělé rty na ty Billovy…
Byl to jejich úplně první polibek s klukem. Nedokázali se hnout. Jen si upřeně hleděli do očí, jako by se ptali, kdo první zajde dál.
Tom se toho ujal a konečně Billa jemně políbil…
autor: B-kay
betaread: Janule
To ke kouzelný! Už jsem to četla 2x ale musím si to číst znovu a znovu!!
naprosto bohovské :)))))))) rychle jdu dál………
čtu tuhle povídku už podruhý, tak ve stejnym duchu dááál
ach zamilovala jsem se do tehle povidky.. :-* hmm a jeste vic do slova kytarista.. yeah.. :-* vazbne krasny.. 🙂
A myslím, že Billovi je tá Tomova mikina teraz už úplne nanič. Krásne.
Moc krásný! 🙂